Kráter (104 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Při studiích a cvičení dny ve Vísce rychle plynou. Každý má dost své práce s výcvikem. Setkáváte se tak většinou pouze při jídle ve zdejším hostinci výčepního Hroudy, občas některé večery sesednete ke kartám za hudebního doprovodu Vašeho barda Triamose, který nikdy neodmítne pobavit své obecenstvo. S neskrývaným nadšením se vždy chopí své loutny a mnohdy přestane hrát až ve chvíli, kdy se znaven po všech přípitcích, které dostává od projíždějících hostů, odpotácí na kutě.

Znalec dobrého jídla a pití kudůk Arion je většinu času zahloubán do svých knih, stejně tak jako vždy úzkostlivě elegantní a úsečný Trorn Silvidianský. Z okna kudůkova pokoje se občas line barevný dým a štiplavý zápach, když soustředěný Arion zkouší své pokusy ztracený mezi nespočtem baněk a všelijakých dalších nádob. Náhlý třesk jednoho dne dokonce působí menší paniku mezi hosty a očouzený Arion má dost práce celou situaci uklidnit. Zřejmě musel ze svého již tak téměř prázdného měšce vylovit pěkných pár mincí, aby ho hostinský Hrouda nevykázal ven. Přesto Arionovi jeho dobrá nálada a hlavně chuť k jídlu zůstává i nadále a jak jste již mohli tohoto bodrého kudůka poznat, podobné nehody ho nemohou rozhodně vyvést z míry.

Odměřený Trorn Silvidianský se povětšinou straní a zůstává ve svém pokoji. Veškeré pokusy o zapojení do společných sedánků rázně odmítá s tím, že nemá čas se jen tak povalovat, musí přeci hodně studovat. Nelze ovšem přehlédnout, že k temné elfce je přeci jenom více otevřený a párkrát ho s ní můžete spatřit při krátkém rozhovoru.
Přestože se skutečně zdá, že věznitelé drowky zmizeli nadobro, Tora Tel’vynn zůstává zatím v ústraní. Rozhodně nestojí o pozornost místních či kohokoliv dalšího, a nejvíce se stýká se starým Pandemonixem. Občas společně tiše hovoří nad pohárkem vína.

Pjotr, vždy vážný a připraven naslouchat, se pečlivě věnuje výcviku a občas ho můžete spatřit s Brensem, jak spolu zápasí se zbraní i beze zbraně.

Sokolník Tizok se Vám zdá stále jaksi zasmušilý a nejraději pobývá sám, jen se svým opeřeným přítelem, někde stranou v obětí živoucí přírody.

Žabikuch většinou snad jen někde lenoší, nebo diskutuje s Arionem při tématech jako Správná teplota dobře natočeného piva nebo Jak se dá nejlépe připravit kančí krkovička či snad Nejlepší koření na koroptví krky. Těžko uvěřit, jestli rošťácký Žabikuch vůbec někdy podobné pokrmy byť jen zahlédl, nicméně znalému kudůkovi při debatách zdatně sekunduje.

Opouštíte temnou elfku či drowku, jak ji nazývá Triamos, a rozcházíte se do svých pokojů, abyste se připravili na první lekce pod vedením učence Azmatixe. Před sebou máte další týdny učení a cvičení.

Po obědu se vracíte zpět k věži starého Azmatixe, který Vás již očekává. Rázně každému dává příděl práce a přesně rozvrhuje kdo a kdy se dostaví na osobní konzultace a cvičení, zatímco ostatní budou sami studovat podle jeho pokynů. Někteří z Vás si ulehčeně oddechnou, že nemusí pročítat tolik knih a spisů, tak jako například baculatý Arion či tajemný Trorn Silvidianský, kterým Azmatix naložil vskutku požehnaně. Na druhou stranu nemusí tak tvrdě trénovat kondici a celé dny se někde pořád plahočit, lézt na stromy nebo nosit těžké kameny.
Přestože se výuky každého z Vás pod vedením učence Azmatixe liší, volného času nebudete mít rozhodně příliš nazbyt nikdo. Azmatix je přísným učitelem. Ovšem nové poznatky a zkušenosti za to jistě stojí.

Technická:

Omluvte prosím zpomalení hry v posledních dvou týdnech. Měl jsem bohužel kvůli pracovním povinnostem méně času, odehrávaly se i různé pasáže, které se týkaly jen některých postav a kvůli časovým souvislostem nebylo možné mezitím odehrávat i se zbytkem družiny.

Děkuji za pochopení.

Na Gamecon se bohužel nedostanu, ale rád bych někdy v budoucnu podobné setkání navštívil. Neustále ovšem bojuji s nedostatkem času, který se těžko dělí mezi všechny aktivity.

Osud

Tech.: Mám pouze dotaz, zda někdo z vás nejede od zítřka na Gamecon - pokud ano, můžeme se i někde sejít a pobavit se. :)

I já se s pozdravem vydám na odchod do svého pokoje. Snad nám poví o sobě něco víc později, jestli znovu nezmizí. Třeba za pár dní.

KeĎ všetci odchádzajú z izby tej drowky tak sa len hrane ukloním,usmejem sa a potom už len výjdem von do dvora pri hostinci,kde sa posadím do tieňa a začnem si len tak vybrnkávať pre radosť.
Na obed si skočím do hostinca a po jedle si to namierim rovnako ako Žabikuch k Veži nášho známeho.

Chvíli ještě dumám nad Pjotrovými slovy.

,,Půjdu se porozhlédnout po okolí, jak radil Pjotr," pronesu, když se má zmiňovaný k odchodu. ,,Říkali jste, že mají sebou vozy, tudíž by měli udělat stopy o to markantnější," poškrábu se na krku. ,,Alespoň pak budeme konečně vědět, na čem si stojíme a jestli je opravdu bezpodmínečně nutné dělat všechna tato opatření," pokývám hlavou, pohlédnu ještě letmo Toru, abych vzápětí odvrátil zrak a vyšel rázným krokem ze dveří.
Prapodivné stvoření.
Zatímco ostatní nad ní žasnou, mě jímají pocity zcela odlišné. Ne, nepouštěl bych si jí příliš k tělu. Rozhodně ne tak blízko, jak tomu jsem svědkem.

Abych řekl pravdu, nad Pjotrovým návrhem jsem dumal jenom chvíli. V mžiku jsem byl rozhodnut. Vždyť mě tato činnost dovoluje udělat dlouhou a ne bezcílnou procházku po širém okolí. Na pár hodin se můžu ztratit, aniž by mě kdololi hanil, že se straním ostatních. Můžu zůstat přes noc venku, aniž bych budil jakékoli starosti. A k tomu ještě udělat něco pro dobrou věc.

Ještě chvíli hledím z okna na dvůr, jako kdyby tam bylo něco zajímavé a pak se podívám na Toru, pokývnu hlavou a také odcházím.

Když vidím, že i ostatní opouští pokojík tak jdu také pryč. Jdu do svého pokoje kde si prohlédnu své věci zda nic nechybí a do oběda se natáhnu.
Po obědě vycházkovým tempem vyrazím na první lekce k učenci...

S nezastíraným zájmem si prohlížím černou tvář elfky, její rudé rty a strašidelně červené oči.
Na starci je vidět, že přestože četl mnoho o temných elfech, tak živé setkání s jedním z nich je ohromujícím zážitkem...

"Bude mi potěšením, paní Toro Tel'vynn." usmívám se na temnou elfku a snažím se správně vyslovit její jméno.
"Máte pravdu, pane Silvidianský, necháme paní Tel'vynn odpočinout. Navíc máme dost své práce, moudrý učenec Azmatix nás přeci po obědě očekává na první lekce!" připomenu naše povinnosti.

"Takže jsme domluveni. Hostinskému řeknu, ať můj starý pokoj nechá volný, že se mě hodí na nějaká povyražení. Budu ho platit než se Tora ubytuje veřejně." Říkám tradičně svým rozhodným hlasem.
"Tak či tak, Tora by si teď určitě ráda odpočinula a já si půjdu sbalit svých pár věci," dodám k výčtu "co je potřeba udělat" a pomalu se zvedám k odchodu, abych se mohl vrátit do svého starého pokoje pro pár zbylých věcí.

"Siyo, usstan rozumie." odpoviem starcovi a pomalým pohybom si zložím z tváre kapucňu. Prvýkrát si môžete prezrieť celú moju tvár, ktorou dominantou ostávajú plné červené pery. Oči, ktorých dúhovky sú červenej farby, prebehujú z jedného muža na druhého. Vlasy biele, volne rozpustené majú dĺžku po lopatky. Moja tvár je rovnako ako i ruky tmavá a nesie elfie rysy.
"Usstan qua'l, usstan porozpráva lu zdokonalí wun dosst xanalress.. reč." súhlasne prikývnem starcovi na jeho návrh na spoločnosť.

"Jídlo vám můžeme donést, paní. A pokud se zde ti ozbrojenci neobjeví, můžete s námi jít do jídelny nebo se projít po venku a třeba se i veřejně ubytovat. Jen bude asi dobré, pokud nebudete příliš ukazovat svoji tvář, mohlo by to způsobit nepříjemné komplikace. Nezlobte se, že to tak říkám, ale místní lidé by z vás mohli mít strach."
"A pokud by z nich snad někdo dokonce poznal, že jste drow, mohlo by to pro vás být nanejvýš nebezpečné!" dodám vážným hlasem, zdůrazňujíc tak choulostivost celé situace pro temnou elfku.

"Pokud budete chtít a dovolíte, rád vám budu ve volné chvíli dělat společnost. Debata s ženou, jako jste vy, bude zajisté velmi zajímavá!" nabídnu se s nadšeným a upřímným výrazem. Zdá se, že možnost konverzace s temnou elfkou mě velice zajímá.

"Usstan tlun wun uss in'loil.." prehodím obzerajúc si svoje prsty, dlane, paže i ostatné časti môjho tela. Na tváry sa mi dokonca objaví úsmev, ten však zmizne, keď nadzemšťania začnú rozprávať o svojích plánoch do najbližších dní.
"Siyo, usstan qua'l.. Usstan súhlasí, jhal.. čo orn usstan počas tých dní robiť? Trorn vždy morfeth usstan neviditelná? Usstan bude čakať wun natha cuass'ili, ..v izbe? Čo bude usstan cal.. jesť?"
Nebolo by zlé, keby usstan mohla nejaký čas sledovať život týchto rivvil. Nič o nich nevie a niekoľko dní v ich spoločnosti by nemuselo byť na škodu.

Nad Trornovím vtipem jen pokrčím rameny a zatvářím se otráveně.
"Škoda, že se to nemůžu naučit měl by pro to strašně dobré využití."

Když se Tora objeví tak se trošku leknu. Pak si jí zase důkladně prohlížím.

"Souhlasím s Trornem. Nějaký ten čas bych tu zase pobyl a chodil ke starcovi na učení. Myslím, že nám trocha odpočinku jen prospěje. Po těch ozbrojencích bychom se taky mohli mrknout."

"Možná by jsme mohli prověřit, že opravdu odešli, ... chvíli jít po jejich stopách..." Říkám a pro změnu se dívám z okna hostince dolů na dvůr.
Pak se otočím a směrem k Tizokovi povzdechnu: "Škoda, že nedokážeme poslat tvého společníka na průzkum, jestli někde v okolí nestojí jejich vozy."

"Na karty teď není čas. Teď se musíme dohodnout co a jak dál. Nejlepší asi bude, když teď pár dní počkáme, co se bude dít a jestli se nevrátí žoldáci a zatím budeme chodit za Azmatixem aby nám předal zase pár svých vědomostí, přemýšlím nahlas, natažen na posteli, oči upřeny do stropu.

Znovu ohromen Trornovým kouzlem hledím na naši novou společnici a čekám, co nám řekne.

Se slovy, pronesenými tak zvláštním cizokrajným přízvukem, se náhle u dveří objevuje temná elfka.
Přestože jste to očekávali, někteří sebou polekaně trhli.

"Ghil Usstan tlun. Usstan tu.." prehovorím po dlhšom čase. Zrak sústredím do miest, kde by som mala mať ruky, očakávajúc, či sa po vyrieknutí slov znova zviditelnia.