Kráter (10 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Od nášho stretnutia zo Stintom sa držim o dosť ďalej od celej skupinky. Nech si len idu predo mnou a ja a Kys kráčame dobrých 50 krokov za nimi až dokiaľ nedorazíme na dohľad od dedinky. Tam sa zarazím a ostanem stáť. Zvieratá a ľudia. Znervóznel som a ostal stáť čoho si ostatný po chvíľke všimly.

// zdravým vo spolok vcera som sa vratil z výcviku a možem sa venovat hre......

Všichni pokračujete krajinou dál za svým cílem k vesnici Smržinka. Podivný zabarvený mrak zůstává v dáli na místě, nezdá se, že by se přesouval, tak jako obyčejné mraky plují po obloze.

Za dobré dvě hodiny přicházíte k řece Stříbřence, na jejímž břehu leží vesnice Smržinka.
Vidíte několik zemědělských usedlostí a stodol místních farmářů a rolníků, zdejší hospodu U hejkala, kostelík, který je spíše menší kaple, nesmí chybět místní kovář a obecní studnice.

Na přilehlých polích sklízí úrodu několik sedláků, po okolních pláních se pasou krávy, kozy a ovce. Na návsi dovádí skupinka dětí.
Běžný výjev vesnic Kráteru, každodenní pachtění za obživou a švitoření všedního života.

Když trpaslík pobere své věci, pokračuji dál za naším hraničářem, který vede cestu.

Přes své zjevné stáří a kostlivou vyzáblou postavu poměrně svižně vykračuji, opírajíc se o svoji hůl.
"Jaké obchody vás, pane Stinte, zajímají? A odkud vlastně tedy pocházíte?" ptám se trpaslíka, který se k nám připojil. "Znáte tento kraj?"

Však můžeme jít společně, řeknu a když vidím, že Stint si sbírá svůj vak a zbroj, ješte jednou se krátce zahledím na červenavý mrak.
Potom znovu vyrazím dál po cestě.

"Milý Flaor... Flavirul...Flaveriusi." Vydrmolím ze sebe konečně, když správně řeknu jeho jméno a rozzářím se jako sluníčko, že jsem na to konečně přišel. "Putuji, kam ma nohy zavedů, pokud vam nebude vadit ma přitomnost, tak bych do te Smržinky šel i s vama. Za obchodama a tak." Ukážu na svůj vak a rukou na něj párkrát jemně plácnu.

"Mňa těši, že poznavam i teba, chlape." Kouknu se na Aerovu mohutnou postavu a mírně se ukloním.

"Tož pokud vam to nevadi, mužeme si povidat i po cestě, Nerad bych tu ale zahnil." a pokynu, že nechci zdržovat, ať jdeme dál.

Já jsem Aer Thano. Chceme se dostat do Smržinky, odpovím na Stintovu otázku, téměř současně s Flaveriem. Pak zmlknu a nechávám ho, aby dokončil svoje slova.

Vypadá to, že trpaslík je tu sám a zřejmě také zaujatý podivným mrakem v dáli.
Když promluví, zdá se přátelský. Oddychnu si a polevím v ostražitosti.

"Zdravím vás, mistře trpaslíku, pane Stinte. Jmenuji se Flaverius Pandemonix, znalec historie i věcí současných a učenec všeobecných věd. Putuji s touto družinou. Míříme do nedaleké vesnice Smržinka za svým posláním." představím se zdvořile, tak jak mám ve zvyku.

"Smím-li se zeptat, odkud kráčíte vy a kam máte namířeno? Po pravdě není obvyklé potkat samotného poutníka z rodu trpaslíků, navíc v těchto končinách." zeptám se zvědavě.

Potěšen tím, že vidím společnost odpovím: "Tož synku, je to daké zaujímavé. Ten mrak sa mi nelúbi. Ale tož, dost bylo strachu. Ja sem Stint. Kam mate v takove velke skupině namiřeno?"
Potom si prohlížím i ostatní. Velmi zajímavá skupinka.

Ať to bylo zakašlání, prasknutí větve nebo obojí, trpaslík se zarazil a pohlédl směrem k nám.

Buďte pozdraven, malý pane. Procházíme tudy na své pouti a nemohli jsme si nevšimnout vašeho zájmu o ten neobvyklý mrak tam na obloze.

Zůstávám za ostatními, nervózně těkám očima po okolí a na trpaslíka. Za jiných okolností bych snad z kolemjdoucího neměl větší obavy, když ale vnímám opatrnost ostatních, hned mi vytanou myšlenky, co vše zlého by nás mohlo potkat.

// nazdar vo spolok ja len tolko pre info aj vam.....odchádham na 9 týždnov na vojensky vycvik a neviem ako budem mat net tak hra za mna PJ ale jak sa budem vediet dostat na net ja sa vam ozvem............držte sa tu zatial

Když poblíž nenasvědčuje nic přítomnosti někoho dalšího, rozhodl jsem se ještě o něco popojít a zkusit s trpaslíkem promluvit.

Vedle stezky jsem zahlédl kousek suché větve. Tak jsem ukročil a se současným odkašláním ji šlápnutím zlomil. Potom jsem pohlédl na trpaslíka, jestli ho tyto zvuky upozornily na naši přítomnost a mohu se k němu přiblížit, aniž bych ho vylekal.

Zmatenej pajzl, to se jen tak nevidí, pomyslím si a opatrně se spolu s ostatními přibližuji k neznámému cizinci. Bystřejší z vás si všimli, že ďáblík se jaksi vytratil - asi klasicky potajmu obhlídnout situaci z boku.

Když v dálce spatřím nevelkou postavičku, zkrátím podvědomě svoje kroky. Při takto pomalejší chůzi se letmo ohlédnu, abych se ujistil, že i ostatní ji zahlédli a jdu dál.
Se zvýšenou pozorností prohlížím nejbližší i vzdálenější okolí tak, jak mě to naučil můj mistr. Zamířit pohled na nějaký bod a potom při mrknutí kousek bokem. Při dalším mrknutí zpět a zaměřit se na případné rozdíly mezi prvním a druhým pohledem.

Po chvíli rozpoznám trpasličí postavu a pokračuji, až začne být slyšet, že si něco pro sebe huhlá. Pak se zastavím, zhruba dvacet dobrých kroků od trpaslíka a začnu si ho prohlížet. Sem tam natočím hlavu a krátce vždy kouknu po okolí.

Ako sa priblížime k trpaslíkovi zastavim sa skorej ako ostatný a tak sledujem ako sa zachová partia s ktorou cestujem a podivný hromotĺk z podzemia ktorý evidentne chce prijsť k úrazu keď si nedáva pozor kto sa k nemu priblížil. Pre mňa by takáto chyba bola nepripustitelná. Moje cesty ma naučili mnohému a to hlavne tomu kryť si chrbát. Počkám si čo sa udeje a sledujem okolie. Mohla by to byť pasca a niekto sa tu vynoriť a preto je mojou výhodou že by som bol mimo ohrozeneho stredu skupiny a vedel sa takto oveľa ľahšie vysporiadať z útokom.

*Co tu može byť zač?* koukám se na dlouze na mrak a chodím dokolečka jako tygr zavřený v kleci. Nakonec zakopnu a skoro se natáhnu. "U trpasličího břichu, eště sa tu rozmaznem." Mrak mě fascinuje natolik, že moc o své okolí nedbám. Chvílemi si prohrabuji svůj hustý plnovous.

Ujdete možná čtyři míle, když se na obzoru objeví jakási postava. Když se přiblížíte, vidíte malého trpaslíka s hustým vousem. Prohrabuje si ho, hledí směrem k mraku a snad si občas i cosi zamumlá.

Trpaslíci se v těchto končinách většinou vyskytují jen se svými karavanami, když putují za obchodem ze svých měst v horách. Ozbrojeni a zakutáni ve zbrojích, aby ochránili své zboží, ať už to, které chtějí prodat, nebo nakoupené, které vezou zpět do svých sídel. Většinou se s nikým moc nevybavují, zajímají se jen o své obchody. Jejich řemeslná zručnost je vyhlášená, výrobky vyhledávané, a tak jsou v císařství i v okolních zemích uznáni jako samostatné rody, které nespadají pod úřední správu.

Tento trpaslík je ale oblečený lehce. Světlá halena, hnědý široký pásek, za kterým se mu houpe brašnička, a tmavší plátěné kalhoty pošité kůží na zadku a kolenech. Na nohou má pevnou, vyšší koženou obuv. Přes záda má připevněnou sekeru. Na zemi leží vak s nějakou výbavou a složená kožená zbroj.

Poberete torny i vaky a pokračujete za hraničářem směrem k jihovýchodu, podél lesa Zrzavec. Za několik mil byste již měli dorazit k vesnici Smržinka u břehu řeky Stříbřenky, která protéká i Vískou, odkud jste vyšli.

Podivný mrak se drží více k jihozápadu a zdá se, že se drží na místě.

"Souhlasím s mistrem Flaveriem," zastavil jsem se a obrátil se zpět na Thora.

"Jdeme do Smržinky, z tohoto místa podle mapy zhruba tam" a mávl rukou někam mezi jih a jihovýchod.
"Ten divný mrak je kousek mimo," ukázal jsem k jihozápadu "a tak se mu snad v nejbližším čase vyhneme."