Kráter (7 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Ve vesnici jsme se toho mnoho nedověděli." odpovídám Thorusovi. "Nemají dobrý pocit z Rudého lesa, což je to místo s těmi podivnými mraky západně odtud. Před dobou to snad býval hustý les, možná hvozd, v těch vzdálených dnech ho zvali Stínohřím. Teď už je mrtvý, kdo ví, co se tam stalo. Ale nikdo se tam nepřibližuje. Nezdá se mi tak, že by tam pegas Kilkalop letěl." uvažuji.

"Jinak jsme vyslechli různé místní drby. Snad jen ještě, že asi před týdnem se tu pohybovali nějací dva cizinci."

"Vy, pane Thorusi, myslíte, že ty stopy krve patří pegasovi?"

Rozmýšlíte nad dalším postupem, zatímco Trorn Silvidianský se zamyšleně prochází kolem menhirů.

Vesničané se rozešli za svou prací. Jen občas se po vás přes rameno ohlédnou, než ztratí zájem a věnují se své práci.

Technická:

Poslední týden jsem byl pracovně zaneprázdněn a na tento víkend odjíždím pryč, vrátím se v nedělu.
Proto byl děj zpomalený.

Děkuji za pochopení a přeji hezké dny,
Osud

"Dobře pane Thorusi, zkusím zjistit od ostatních, jestli si někdo něčeho nevšiml. Tak vám mohu pomoci." souhlasí Josefín Dlouhý.
"Souhlasím, pokud se tu stalo něco špatného, měli bychom to zjistit. Ale sám tomu nevěřím, pane Thorusi. Jsme jen prostí lidé, rolníci a pastevci. Staráme se o své živnosti, žijeme v míru." trvá na svém.

"Přibližovat se k Rudému lesu bych vám ale neradil. Není to dobré místo. Je zkažené, nemocné. Zatím nás nijak neohrožuje, i když z něj lidé mají strach. Cestovat tam je podle mého úsudku zbytečné a nebezpečné. Ale je to vaše věc." pokrčí rameny, rozloučí se a odchází zpět k vesnici.

Rozhovorů se neúčastním, menhiry mě ovšem zaujaly, takže si je jdu prohlédnout.

Po vypočutí si slov starca a čiastočiek mumlania trpaslíka sa rozhodnem že mu dm čas do večera aby zistil čo sa tu stalo.
"V poriadku. Verím ťi. Dávam ti čas do večera aby si to zistil. Choď a porozprávaj sa z dedinčanmi. Ja asi pôjdem na menšiu obhliadku toho lesa čo sa toľko bojíte. Večer sa stretneme tam kde pred chvíľkou. Aby som zbytočne nedesil svojou prítomnosťou vo vnútri dediny. Nezabúdaj na to ze zisťiť čo sa tu stalo by malo byt aj v tvojom záujme. Tiež veď že ak to tu pri poslednom obrade nebolo muselo sa to stať niekedy v dobe od posledného obradu do obdobia pár dní dozadu. Zisťuj kto tadeto rpechádzal či niekto neni doma a neukazuje sa a podobne. Choď, mňa čaká rozhovor ešte tuna z touto partiou."
Po týchto slovách sa otočím bez cakania na odpoveď a prehovorim k družine dobrodruhou z ktorími som prisiel.
"Ešte večer som to tu našiel a potom som v noci hľadal či niečo nenájdem na vôkol ale nič. Tie stopy su v mieste odtialto do nejakej šasti cesty k dedine ....nikde inde nie su. Buď sa niečo stalo tu alebo dedine kde to stačili uhladiť. Ani vonku v okolí dediny ani v nej som si nevšimol nič nezvyčajné. Čo ste ziustili vy? Okrem toho divného lesa?"

Nechci nějak rozrušovat barbara a lidé z vesničky jsou mi trochu ukradení. Moc společenští nebyli, tak jsem si k nim žádné pouto nevytvořil. Jsem trochu v povzdálí, ale vyslechnu si jejich rozhovor.

"No toto, jak sa řika, mrtvola ve studni." promnu si svůj plnovous a ohlédnu se na vesničany, abych si je znova prohlédl. *Tak oni tady žijí vedle takového lesa po celou tu dobu a nikdo jim nic nedělá, vše je v pořádku.* nezdá se mi to čím dál tím víc.

Potom se otočím k našim, přijdu blíž, abyc moje slova zaslechlo co nejméně vesničanů. "Tam v tom lese je buď ňaka přišera, nebo šeci z te vesnice kecaji jak jeden chlap. Moc bysem nečekal a šel sa podivat do teho lesa. Barbar si to tady už vyřidi."

Josefín Dlouhý si prohlíží skvrny. "Myslíte, pane Thorusi, že to je krev? Opravdu ale nevím, nikdy jsem si toho nevšiml. Nevzpomínám si ani, že by byl někdo v poslední době tak zraněn. Opravdu nevím." krčí bezradně rameny. "Nemám před vámi co skrývat." dodává upřímně.

"Můžu se zkusit zeptat ostatních ve vesnici, jestli si na něco vzpomenou, jestli vědí co se tu stalo. Ale víc vám asi, bohužel, nemám jak pomoci."

Josefín Dlouhý přikývne a pokyne ostatním sedlákům, aby zůstali zde. Lze poznat, že se jim celá tato situace nelíbí, ale zároveň nechtějí mít žádné potíže.

Následujete Thoruse se starším mužem k lesu.
Tam stojí několik menhirů, podlouhlých kamenů, které těžce sedí v trávě jako mlčenliví strážci.

Na jednom z nich jsou tmavé skvrny, snad zbytky zaschlé krve. Možná, jako by se někdo zraněný o kámen opřel.

*Hmmmm podľa toho čo počujem a vidím začinam mať dojem že naozaj netušia o čom hovorím.*
"Tak poď so mnou. Len ty a ja a ostatný nech sa držia obdaleč. Nechcem aby mi dýchali na päty." poviem kľudnejším ale stále prísnym tónom. Ako som dorazil na miesto ku kameňom o ktorých som hovoril a on na ne ukázal zastavil som sa.
"Tu. Vidíš to. Tá krv má stopu v smere od dediny. Možno k dedine. Vlk to vie vystopovať presne. Ale opačnú stranu stôp nikde nevidno. Čo sa tu stalo starec? Ale pravdu. Stratil sa vám niekto alebo sa tu deje ešte niečo neobvyklé čo mi tajíš? Radím ti aby si prehovoril teraz a potichu kým sú ostatný obďaleš ak necheš aby to počuli. Inak splním čo som povedal. A budeš ľutovať že som musel začat vyberať informácie inak."
Keď som dohovoril založil som ruky na hrudi a čakal.

Když se vlk stáhne, lze poznat, že si sedláci oddechli. Přesto jsou stále vystrašení, jak s nimi Thorus příkře jedná.

Josefín Dlouhý se po barbarových slovech tváří překvapeně a nechápavě. "Kameny? Krev?" diví se. "Myslíte Mlčící kameny tam u lesa?" ukazuje rukou k lesu, možná třista sáhů severně od vesnice.
"Nezlobte se pane, ale nevím o čem hovoříte?" pokrčí rameny bezradně. "Naše mrtvé tam necháváme přes noc, to je pravda, tak že na nás shlíží Pán Pallas! Ale další den je odnášíme k pohřbu, do hrobů u naší kaple. Poslední pohřeb byl před měsícem, Lopouškův syn zemřel, klid jeho duši." Josefín lítostivě povzdechne.
"Stále ale nerozumím, co od nás potřebujete? A o jaké krvi mluvíte?"

Ako vidím že sedliaci reaguju spravím to že kopiu si prehodím cez plece a písknem na Kysa aby sa stiahol za môj chrbát. "Volám sa Thorus. Zaujali ma tamtie kameňe ale už mi bolo vysvetlené na čo slúžia. Len by ma potom zaujali krvavé stopy na vôkol ich smerujúce buď do alebo z dediny. Mŕtvy už nekrvácaju a nie tolko kolko krvy som našiel. V poslednej dobe sa deje na vôkol dosť podivných vecí tažke chcem odpoveď. A Josefin. Dobre vol slová a nesnaž sa ma oklamať inak zisťíš že viem z ľudí dostať informácie nepríjemným spôsobom. Ale pokiaľ ma presvedčiš a vysvetlíš mi to ešte dnes odtiaľto odídem a všetci budú môcť kľudne spávať." povedal som starcovi a pozorne sledoval reakcie jeho a tiež ostatných pri zmienke toho čo som našiel. KAždý detajl, každé šklbnutie perami. Až potom som si všimol ze skupina ku ktorej som sa pridal sa blíži.

"Tak zadržte přeci, pane!" snaží se celou situaci uklidnit starší muž, zřejmě zdejší vůdce či starosta. Otočí se na ostatní sedláky a pokyne jim, aby své nástroje, nyní improvizované zbraně, sklonili k zemi. Vesničanům se očividně nechce bojovat, rozhodně ne s urostlým ozbrojeným barbarem a jeho velkým vlkem. Zmateně se dívají po sobě, když konečně jeden zapíchne své vidle do země. Druhý svěsí ruku se sekyrou dolů podél těla.

"Tak přeci, pane, celé tohle je zbytečné!" pokračuje starší muž a kmitá očima z Thoruse na vlka a zase zpět. "Jsme obyčejní rolníci, žádní vojáci. Staráme se o své živnosti. Nemáme zájem o žádné potíže. Jmenuji se Josefín Dlouhý. Můžete mě považovat za starostu této vesnice Smržinka. Kdo jste vy a proč přicházíte?"

" Niečo som povedal a to platí Starec. Kým napočítam do 3 nebude mať nikto z vás v rukách žiadnu zbraň inak potečie krv. Keď ich odložíte moja sa tiež vráti tam kam patrí a on sa stiahne." povedal som a hodil som hlavou smerom ku Kysovi. Hneď potom som začal počítať a aj keď očakávam že sedliaci spravia čo som im povedal vybral som si za ciel jedného z nich. Kys sa k starcovi priblížil z boku až tak že mohol cítiť jeho teplý dych na svojej ruke.

Když se sedláci přiblíží k Thorusovi a ostatním rolníkům, barbar náhle ze zad stáhne své kopí a zaujme bojový postoj. Cosi křikne směrem k příchozím, zatímco jeho čtyřnohý společník se prosmýkl kolem a cení svoji mordu na přicházejícího staršího muže.

Sedláci se po sobě vystrašeně ohlížejí a zjevně neví co dělat. Pouze starší muž neztrácí duchapřítomnost a i přes dotírajícího vlka postoupil kousek vpřed. Pomalým pohybem rukou naznačuje, že zvednuté zbraně nejsou nutné.
"Zadržte, pane!" volá na Thoruse. "Nechceme žádné potíže! Nikdo nikomu nechce ublížit! Pochopte, ostatní měli obavy, když spatřili ozbrojeného cizince. Co od nás chcete?"

Následujete uhánějící sedláky, kteří peláší na kraj vesnice. Projdou kolem několika usedlostí a zamíří mezi přilehlá políčka.

Tam stojí několik dalších rolníků, k vašemu překvapení je před nimi rozkročený barbar Thorus. Zdá se, že s rolníky hovoří.

Sedláci, kteří vyběhli z vesnice, míří přímo k nim.

Ráno, co se probudím, s ďáblíkem schouleným u nohou se mlčky nasnídám a když si všimnu rozruchu, znuděně vstanu a vydám se také za sedláky.

"Pome!" vyštěknu jen a vydávám se na Aerem s rychle posbíranými mými věcmi.

Něco se děje, pojďme za nimi, ukážu na skupinu místních.
Voda počká, ale oni možná budou potřebovat naši pomoc.

Zrovna snídáte, když si všimnete nějakého ruchu na návsi. Přiběhl sem nějaký mládenec a buší na okna jedné usedlosti. Starší chlapík, který vyjde, ho chvíli poslouchá, pak zamává na několik dalších sedláků a všichni společně odcházejí někam pryč k polím. V ruce vidle a sekeru, drží je jako provizorní zbraně, ale nezdá se, že by měli v úmyslu bojovat. Zdají se spíše rozrušení.