Kráter (9 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

V hospodě se usadím na volnou židli, pivo zdvořile odmítnu.

"Pravdou je, že odpoledne kvapí, přenocovat zde pod střechou zřejmě nebude od věci. Jestli se tu navíc sejdou místní, možná bychom mohli zjistit, jestli neviděli pegase. Jinak asi žádnou stopu nenajdeme." přemýšlím, jak dál postupovat.
"Tady u pití budou asi i sdílnější."

"Tady chcip pes." otočím se zpátky ke stolu, směrem na ostatní a čekám, jak se jim pozdává návrh "noclehu".

"Děkuji za vaše dobrá slova, pane. Ale takových schopností zřejmě nepotřebujeme. Kdybyste se ale zapřel do pluhu, to bychom jistě na poli uvítali. Jinak tu žijeme v klidu a míru." odvětí chlapík a spokojeně sleduje, jak plameny v peci začínají olizovat připravené dříví.

Pozvednu obočí směrem k ostatním "Co pantvo na to?"

Hned se otočím na hostinského "Těžkosti, synku? Šak sa neboj, my nějsme žádní huncúti. Ale kdyby vás tu něco štvalo, enem řekni, já už vím jak svoje hnáty použít a ňákému blbci obočí narovnat." Přitom bouchnu pěstí do otevřené dlaně druhé ruky a pomyslím spíše na svoje umění někoho pěkně potrápit jinak než přímým bojem.

Vousatý chlapík, místní hostinský, sebou trhne, když trpaslík bouchne do stolu.
"Nezlobte se pane, ale tudy mnoho poutníků neprojde." pokrčí rameny a přerovná polínka v peci. "My tu máme své živnosti, obhospodařujeme svá pole a žijeme v míru. Nehledáme žádné těžkosti." vysvětluje, zatímco křesadlem zapaluje uschlé chvojí na podpal. "Ale pokud budete chtít, můžete přenocovat venku v přístřešku. Foukat na vás nebude a je tam dokonce i několik starých pryčen."

"Namířeno? To tu nemáte ani pokoje pro nocležníky?" zachmuřím svůj obličej a bouchnu pěstí do stolu, avšak jemně. Jen jsem zvědavý co nám řekne.

"Hm...kam máte namířeno?" zeptá se od pece hostinský, když se vrátí k rozdělanému roztápění ohně. Nelze nepřeslechnout tužbu v jeho hlase: snad se jen napijou a odejdou zase pryč.

"Ehm..zaplatit máte čím?" zeptá se nervózně vousatý chlapík. Přeci jenom vaše zbraně jsou nepřehlédnutelné, k tomu je také nutné připočíst špinavé vzezření po několika dnech pěšího cestování a nocování pod širým nebem.
Cinknutí mince hostinského uklidní. "Račte si sednout pánové. Hned přinesu načepované korbele."
Z většího lavoru vyloví několik dřevěných korbelů a zaběhne do malého sklípku, kde skladují sud s pivem. Za chvíli už začne přinášet hořký mok. Ideální teplotu nemá, ale přesto po cestě osvěží.

"Po tom složitém pátrání si rádi dáme cokoli, co teče," prohodím směrem k hostinskému-sedlákovi a posadím se ke stolku s výhledem ven.

Hospoda U hejkala je spíše větší jídelna s kuchyní, kde se místní rolníci scházejí svlažit hrdla po celodenní těžké práci a poklábosit o svých těžkostech. Vesnice Smržinka neleží na obchodní ani poutní cestě, proto se nelze divit, že je tak skromná a nabízí pouze pár míst k sezení. Ani jídlem a pitím zřejmě nebude zásobená tak jako hostinec ve Vísce, kde jste někteří z vás prožili již mnoho večerů.

Když vstoupíte dovnitř, od pece se ohlédne vousatý chlapík, který se právě chystá rozpálit oheň. Zachmuřeným pohledem si vás přeměří a zabručí:"Máme jen pivo, jestli si dáte."
Asi hostinský, i když vypadá spíš jako sedlák. Mozolnaté ruce, pracovní záplatované kamaše a vlněná halena. Možná, že se tu místní jen střídají ve službě.

Thorus se zdá být neoblomný a zůstává stranou i se svým vlkem. Pokračujete tak do vesnice bez něj, třeba se zde ani příliš nezdržíte, není tak nutné na něj naléhat.

Projdete přes náves přímo k místní hospodě. Sedláci na polích po vás vrhají podezřívavé pohledy, malé děti naopak zvídavě pobíhají kolem. Jedna selka vyběhne ze dvora, čapne za ruce dva pihaté chlapce a odvleče je pryč za vrata.

"Och.." heknu, když do mě vrazí trpaslík.

"Nádherný Kilkalop je okřídlený kůň, vznešený pegas. Obýval klášter Bílého úsvitu, ovšem před několika dny se nevrátil. Na prosbu mnichů po něm pátráme, pane Stinte." vyprávím, zatímco pokračujeme do vesnice.

"Víte snad o něm něco?"

Jdu s hlavou skoro pořád směřující nahoru až narazím do Flaveriuse, který zastavil a mluví na Thoruse.
"Hmmm, a kdo je ten Kilkalopus?" zeptám se, když slyším jejich rozhovor.

"Jak myslíte pane Thorusi." nesnažím se urostlého barbara přemlouvat. Stačí pohled na velkého černého vlka po jeho boku, který se také zřejmě nehrne do obydlených míst a vždy, když se na něj podívám, mám pocit, že lehce odhalí své špičáky na znamení hladu. Dělá si snad chutě na mě?

"Ale myslím, že byste se měl zkusit podívat mezi další lidi. Čím déle se budete držet stranou, tím více odvyknete." ještě jednou se přeci jenom pokusím Thoruse přesvědčit.
Pak se vydám za ostatními, vyhledat místní hostinec.

Jen klidně zůstaň v lese, s tou obludou bychom stejně moc informací nezískali, pronesu směrem k Thorusovi a všímáte si, že i můj společník - ďáblík Mermyr zmizel z dohledu - asi na nějakou střechu. Poté se sám odebírám do hostince.

"No ja nejak.... Popravde som si odvikol vstupovať medzi ľudí a Kys je taka výbušnejšia povaha a mohol by niečo spraviť už po malom podnete a to by úlohe neprospelo. Beztak by ludia divne pozerali na nás. Vy chodte do dediny a strávte tam noc a zozente zásoby čo vám treba. Já ostanem mimo dediny a môžme sa tu ráno stretnúť. Prípadne keď by ma bolo treba tak mi z dediny dáte znamenie a som tam behom chvíľky. Naozaj sa mi tam moc nechce." Odpoviem stále hľadiac na dedinu.....až po tom čo dopoviem sa pozriem na ostatných z neoblomnosťou v pohľade.

Dobrý nápad, mistře Flaverie. Něco k jídlu neuškodí a s otázkami můžeme začít v hostinci. Třeba jen nějaký tip, kdo by mohl něco vědět a být ochotný povědět, souhlasím s Flaveriem. Teprve při ohlédnutí jsem si uvědomil, že se Thorus se svým vlkem opozdil a drží se kus za námi a rychle popojdu zpět až k němu.
Thorusi, myslím, že když se budete držet pěkně u sebe, tak lidem tvůj vlk vadit nebude. Požádáme v hostinci, aby Kys mohl dovnitř s námi, jako velký pes. Tedy jestli vám nebude vadit, že bychom jedli uvnitř stavení.

// mam hrat alebo cakat na ostatných kym sa ozvu???

Doufám, že jste všichni spokojeně prožili svátky vánoční, a do nového roku Vám přeji hlavně zdraví, k němu i kopu štěstí a pohody, ať už se proháníte po bájných pláních či jeskyních, nebo se radujete v našem skutečném světě, který je také plný mnoha pohádkových zákoutí i bodrých hrdinů.

Já sám si dávám do nového roku předsevzetí častěji sledovat jeskyni a svižněji provádět dějem, jakožto doplnit deníky, což slibuji již drahně dlouho, ale stále zápasím s časem, který je zákeřnější než-li šestihlavá saň.

Mějte se dobře a těším se u společné hry!
Osud

Když si všimnu, že urostlý Thorus zůstal v pozadí, zamávám na něj. "Pojďte, pane Thorusi! Pojíme něco v místní hospůdce a pak se zřejmě podíváme po okolí, jestli se nám podaří zjistit něco o Kilkalopovi." nabádám ho, aby přidal do kroku a přidal se k nám.