Kráter (145 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ustrašený Rudi Vás s beznadějným výrazem sleduje. Kroutí hlavou a žalostným hlasem zoufá:"Nedostanem se odtud! Nedostanem! Vždyť to říkám. Nikdy ten prokletý portál nedokážeme spustit! Nikdy. Umřem tady, umřem...ochichouuu...ouuuu...ouíííííáááááá.."

Rudiho sténání se náhle proměnilo ve vyděšený jekot. Překvapeně se otáčíte, co se děje.

Strnule sledujete, jak se Rudiho útlé tělo bezmocně zmítá v pevném sevření dvou chapadel zakončených drápy dlouhými jak dýky.
V mihotavém světle Vaší lampy se záhy objevuje i zbývající část strašné nestvůry, která se zde tak znenadání objevila. Rozložité tělo, možná dva sáhy do výšky i šírky, nesou dvě krátké, ale silné nohy. Ve středu trupu jsou hrozivá obrovská ústa plná ostrých zubů. Nahoře na trupu je pak bez krku posazena malá hlava se čtveřicí očí a dvěma otvory místo uší. Mimo dvou horních chapadlovitých končetin, kterými nestvůra svírá Rudiho, se ohání ještě druhým stejným párem, který také jistě hledá svoji oběť.
Celé tělo, končetiny i hlava nestvůry mají cihlově červenou barvu a jsou pokryty ostrými bodáky.

"Dualar!!" vykřikl Anathan.

(Viz. Mapy:ilustrace Nestvůra)

Žabikuch zkouší přiložit svoji dlaň na vnitřní plochu čtverce, který Pjotr objevil na zárubni portálu. Avšak ani jeho dlaň portál nespustila.

Zamračený Žabikuch zkouší okolí čtverce prohledávat konečky svých prstů. Na kůži jsou stále vidět drobné jizvičky od popálenin, které ale Anathan dokázal tak zázračně zhojit.

Zdá se, že ani tajemný Trorn Silvidianský si neví s portálem rady. Zadumaně stojí a prohlíží si všechny ty obrazce a písmo, snad ani nevnímá Vaše snahy kolem prázdného čtverce, který se tak liší od všeho okolního.

Chlad se stále více a více zařezává do Vašich těl. Neúprosně upíjí veškerou tělesnou teplotu a snaží se ovládnout celou bytost, pohltit ji, zmrazit, uvěznit ve svých ledových spárech...

Ne příliš nadšeně něco zamručím jako souhlas na Arianovu řeč. Pravda, nechci ukončit život jako Chronos, na to takový hrdina nejsem.

Pozoruji, jak se Tizok a Žabikuch snaží něco provést s tím, co považujeme za spouštěcí mechanismus. Když se Tizok zmíní, že by chtěl jít prohlédnout sám jinou místnost, zastavím ho: "Tizoku, dle toho, co už jsme tady zažili, není příliš moudré se dělit. Nikdy nemůžeme vědět, kdy na nás co zaútočí. Musíme se držet spolu, jestli se chceme odtud všichni dostat. Pokud na nic nepřijdem tady, vyrazíme prohledávat zbytek tohohle podzemí spolu."

,,Třeba je to rozbité, nebo ten ,,skřet prozíravě nějaký mechanismus z toho složitého zařízení vyjmul, aby nějakému náhodnému návštěvníku, který by sem mohl zabloudit jako my, znemožnil cestu zptáky. Kdoví, jak dopadl ten skřet, ale možná bych se podíval do té jeho místnosti ,,vynálezů", zatímco se tady budete trápit s tímhletím," nadechnu se vlhkého vzduchu páchnoucího hlínou. Tady vám jsem zbytečný.

"Sakra, jak to že se nic neděje?" říkám zklamaně.
"Pusť mě k tomu Pjotře. Zkusím to já."
Přejdu k Pjotrovi a zkouším přiložit svou dlaň.

Prohledáváte portál a jeho okolí, ale stále nemůžete najít nic, co by mohlo vést k jeho aktivaci.

Konečně na Vás Pjotr mává, že snad něco objevil. Ukazuje Vám místo, kde je mezi shluky písmenek a znaků vyryt čtverec s prázdnou vnitřní plochou velikosti průměrné lidské dlaně. "Stejný jsem viděl i na portálu v jeskyni, kterým jsme sem prošli." vysvětluje.
Žádný podobný zde nikde jinde nevidíte.

Pjotr přikládá svoji dlaň na prázdnou plochu, ale nic se neděje. Portál zůstává stále neaktivní.

Jako by se smál a škodolibě na Vás ze stěny shlížel, jak zůstáváte bezmocně uvězněni na tomto nehostinném místě...

Bez ohledu na Rudiho fňukání jdu prohledat okolí portálu a stěny. Přemejšíte, zda mě někdy něco naštvalo nebo alespoň vyvedlo z míry. To že jsem byl někdy "ne moc příjemný" si pamatujete asi každý, ale vždy bylo vidět, že své emoce mám pevně ve svých rukou...

Zlostně blesknu pohledem směrem k Rudimu. Jeho kňourání a sýčkování mě začíná lézt na nervy. Poté se ale vrátím k tichému hovoru s Anathanem, rozhodnut nenechat se Rudiho kňouráním znovu přerušit.

Rudi, se zoufalým výrazem ve své vystrašené tváři, se opírá o chladnou stěnu vedle portálu. "..uchchch..nikdy se odtud nedostanem, nikdy. Říkal jsem to. Chcípnem tady v tom zatraceným podzemí a jestli ne hlady nebo zimou, tak nás tu rozsápe nějaká další bestie..." začíná znovu propadat panice. Jeho beznadějné pesimistické výlevy Vám už začínají lézt na nervy.

Každý se odtud chce dostat...tak už ztichni!

Anathan hledí na stěnu, do které je vytesán portál. "Gorkish se musel dotknout příslušného místa zde v okolí portálu. Pokud se dobře podíváte, jistě naleznete nějaké odlišné místo. Nebude příliš vysoko, skřeti, a Gorkish nebyl výjimkou, nejsou žádní obři."

Společně s ostatními začnu prohlížet místnost. Několikrát ji obejdu dokola a prohlížím stěnu, jestli mě něco netrkne do oka. "Co já vím o portálech." Postesknu si. "Možná některý z mých učitelů, ty se takovýma věcma zabývají, ale mě ještě do takových tajů nikdo nezasvětil." Dál prohlížím stěny, podlahu a občas kouknu v šeru místnosti i na strop.

Již dlouhou dobu jsem nic nepromluvil, jen tiše sleduji ostatní a naslouchám.

Prohlížím zárubeň portálu a změť písmen a znaků, kterými je popsaná a pokreslená. Zdá se ale, že z jejich významu nejsem příliš moudrý.

MYslím že teraz ešte nie.zahundrem polohlasom a potom odložím lutnu vďaka popruhu späť na chrbát a začnem si trocha rozcvičovať prsty.

Dívám se, jak Žabikuch společně s Pjortem prohledávají stěnu a trochu se pomračuji. Přece jenom zase slyšet našeho loutnistu brnkat mě moc netěší. Pak se otočím na Anathana: "Asi nevíte, kde ta aktivační věc je, popřípadě co to je?"

Pokračuji dál v prohledávání, teď už, ale přímo na stěně kousek od portálu. Hledám nějaký skrytý výstupek na který by se dalo zatlačit, nebo naopak prohlubeň do které by se dala strčit ruka.

Zárubeň portálu je popsána shluky písmenek, mezi kterými jsou v některých místech různé jednoduché znaky.

Okolí portálu není nikterak upravené, nevidíte žádné další znaky nebo písmo, to je pouze na samotné zárubni.

Myslím že z toho spravím skvelú baladu keď výjdeme na povrch.Už sa na to teším.Balada o tom aký koniec čaká tých čo hľadajú moc rpe pomstu s nenávisťou v srdci.Balada o Gorkishovi čiernom srdci!Poviem radostne a už beriem do rúk lutnu pričom skúšobne hľadám prvé tóny

"Nacházíme se v podzemních prostorech, poměrně hluboko pod povrchem. Gorkish toto sídlo vybudoval, když uprchl ze svých rodných skřetích sídlišť. Sem uprchl před svými soukmenovci, kteří ho chtěli zabít, pro jeho nepovolené pokusy a vzdor vůči vůdcům. Tenkrát vznikla jeho hluboce zakořeněná nenávist a touha po pomstě." vypráví Anathan příběh skřeta Gorkishe.

Připojím se mlčky Žabikuchovi.