Kráter (146 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Jediné co mě napadá je to tu prohledat." odpovím na Arionovu otázku.
Pak začnu prohledávat okraj portálu.

Poté co se dozvím, že se portál dá aktivovat v místě kde jsme se objevili. Tak se má nálada očividně zlepší a dodá mi to více kuráže.
"Vůbec se mi tu nelíbí a taky bych odsud nejraději utekl. Ale abych řekl pravdu strašně rád bych se podíval co skrývají ty zamčené dveře v knihovně. Jestli má Anathan pravdu tak by tam mohli být nějaké ty zbraně nebo alespoň cenné věci."
Přeci se neotočíme a nepůjdeme s prázdnou pryč?

"Tak nějaké nápady?" Podívám se na ostatní a hlavně na našeho moudrého barbara, když dorazíme zpět k portálu. "Pokud zjistíme, že se odtud můžeme dostat, bude se nám mnohem veseleji prozkoumávat zbytek tohoto sídla." Pak se obrátím na Anathana: "Nevíte náhodou, kde se nacházíme? Je to nějaká podzemní sluj, nebo sklepení?"

Odcházíte z bývalého vězení muže, který se Vám představil jako Anathan, a pokračujete chodbou na jih zpět do místnosti, kde jste se objevili po průchodu portálem.

Při chůzi znovu cítíte tu zvláštní živost zdejšího prostoru, který se jako by stále mění, pulzuje a převrací. Přesto když nevydržíte nápor na psychiku a dotknete se jednoho ze studených kvádrů, ze kterých jsou stěny postaveny, zůstávají nehybně a pevně na svém místě.

Konečně přicházíte do místnosti, kde se na východní stěně rýsuje portál, stále bez známky aktivity.

Na podlaze stále leží mrtvola barbarského válečníka Bivoje a zvláštního tvora s několika chapadly. Když pobledlý Rudi znovu spatří svého bývalého druha, ještě více se roztřese.

(Viz. Mapy: Mapa:Za portálem, 1.místnost)

"Zase hra na loutnu...achjo." Přecedím potichu přes zuby, ale tak aby to nejbližší kolegové slyšeli. "Takže se můžem jít pokusit aktivovat ten portál a nebo můžem taky pokračovat, přece jenom to co zde vše je, by se určitě mohlo hodit." Podívám se po vás ostatních

Usmejem sa a to asi prvý krát od srdca čo sme tu a otrasiem zo seba tú zimu ktorú stále cítim.Znova na seba naložím oba batohy a s tým sa postavím vedľa dverí.
Tak vyrazíme?Už sa neviem dočkať až znova pocítim slnko a prejdem sa po trávou zarastenej lúke.Ako znova zahrám na svoju lutno všetkým ktorý majú radi hudbu a spev.A znova sa budem radovať zo života.
Môj životný optimizmus sem jaksi nezapadá a tak to vyznie asi trocha naprázdno ale vyzerám ako niekto kto v to plne dúfa.

"Gorkish byl, jak už jsem naznačil, skutečně velkým experimentátorem a jeho tvorba byla značně obsáhlá. Myslím ale, že vyrobil možná i nějaké zbraně, které by pro vás mohly být zřejmě užitečné. Vše musí být zde, v tomto podzemním sídle, v jedné Gorkishově pracovně poblíž knihovny." dokončí Anathan odpověď na Žabikuchovy zvědavé otázky.

"Různé portály či teleporty slouží pro přesun z jednoho místa na druhé, aniž byste vy sami museli udělat byť jen jeden jediný krok." pokračuje stařec. "Portály můžou existovat v různých podobách, k aktivaci může být využito mnoho způsobů, mohou vás přemístit jen o pár sáhů, ale třeba i o desítky, stovky či tisíce mil! V závislosti na jejich umístění a možnostech je pak složitá jejich výroba a stavba. Jistě se ale nikdy nejedná o snadnou záležitost." vysvětluje Vám základní principy portálů. Někteří z Vás si dobře vzpomínají na starou studnu u Vísky, v jejímž podzemí jste na základě Azmatixových pokynů jeden takový portál objevili a zprovoznili.

"Myslím, že můžeme pokračovat. Není skutečně bezpečné se v těchto prostorách zdržovat!"

Když nám Anathan řekne, jak se dle něj aktivuje portál, zbystřím. "Další povídání bysme opravdu měli nechat na později. Teď bych se šel podívat na ten portál, jestli s ním něco vymyslíme." Podívám se na ostatní a netrpělivě přešlapuju na místě. Je vidět, že bych se odtud chtěl dostat co nejrychleji.

"Zdá se, že tyto mystické portály znáte, ... mohl by jste nám o nich říct něco více? Je těžké něco takové vyrobit? Nikdy dříve jsem se s něčím podobným nesetkal."
Položím také svou otázku.

Při zmínce o aktivaci portálu se na mé tváři objeví překvapení. Pak vám ale bleskne hlavou, zda když dávám své emoce najevo, tak takto hodně? Že bych byl velice překvapen starcovou odpovědí? Nebo v tom je něco jiného? Tak či tak po chvíli "nahodím" svůj stálý výraz.

Po poznámce o portálu bych se rozesmál. Tolik starostí, strachu, pochyb a úzkosti z toho, co když se nám nepodaří objevit cestu ven, a ono je to tak lehké.
,,Myslím, že čas, vlhko a hniloba udělali s jeho sbírkou knih své. Ty by snad ani sedláci nepoužili na podpal, nicméně máte-li zájem, můžete si nějaké odnést, pokud se vám to podaří," na tváři se mi objeví satirický úsměv.

"Aha" říkám trochu zklamaně a pokrčím rameny.
"A co to je za předměty co vyráběl? Kde by se dali najít, víš?" říkám s novým nadšením v hlase.

"Gorkish byl velkým experimentátorem a mimo praktikování černé magie se zabýval i výrobou rozličných předmětů. Předpokládám, že dobrodruhům jako jste vy, by mohly být k užitku." přikyvuje Anathan.
"Také tu míval poměrně obsáhlou knihovnu a některé knihy byly rozhodně zajímavé a poučné. Vědomosti, to je ten nejcennější poklad! Ovšem, nikdy by neměly být zneužívány k špatným a zlým účelům."

"Sakra, to je to tak jednoduché?" říkám naštvaně, že mě to nenapadlo.
"To není třeba najít nějaký aktivátor tady v té kobce?" říkám překvapeně.
"Teď mě tak napadlo, když už jste tady takovou dobu. Nevíte jestli tu měl schovaného něco cenného? Myslím, jako poklad..." a nedočkavě čekám na starcovu odpověď.

"Velmi rád vám pomůžu do té doby, než se dostane ven z tohoto zlého místa!" přikývne Anathan.

"Ten portál, o kterém hovoříte a kterým jste sem přišli, je jediná možná cesta odtud. Tím portálem odcházel i přicházel samotný Gorkish. K jeho aktivaci se musel dotknout správného místa na stěně v jeho okolí. Pouze tak je možné ho spustit, abyste mohli projít skrz."

Když Anathan odmítl mé jídlo. S chutí si ho dávám já, jakoby mi jeho vyléčení zvětšilo i apetit...
Při jídle pozorně poslouchám co nám Anathan vypráví.
Když Tizok domluví tak jen souhlasně pokývám hlavou.

Při starcově vyprávění se zachvěju. Je to z toho vlhkého a studeného podzemí, nebo snad z té situace, kdy jsme tady zavřeni v podzemí a nikdo nemůže ven?
Otráveně se rozhlédnu kolem.
Schválně, za jak dloho se nám podaří dostat se ven, jestli vůbec. Kolik vůbec drahoceného svícení tady vyplítváme zatímco tady ,,tlacháme" téměř o ničem.
,,Nerad vám ruším vaše vyprávění," pronesu do starcovi krátké odmlky v jeho vyprávění. ,,Buďte si jistý, že mě vaše vyprávění zajímá stejně tak, jako moje družníky, ale přesto si myslím, že o tomhle si můžeme všem promluvit později a zbytečně nehnít tady dole v podzemí. Koneckonců však když jste teď mimo zajetí, mohl byste nám pomoci dostat se ven," umlknu. Nesjitě se rozhlédnu okolo sebe, ale v matné záři ztěží postřehnu výrazy ostatních, ať už jsou jakékoli, tudíž pokračuji , ,,dostali jsem se sem jakýmsi portálem. Bohužel, portál nejspíš byl, i když doufám že ne, jednosměrný. Ať už je tomu tak či tak, každopádně se jím nemůžeme dostat zpátky. Tak trochu doufám, že byste nám mohl pomoci," odmlčím se.

Starý muž se na Žabikucha mile usmívá a pouze kýve hlavou ve znamení, že není třeba žádných díků.
Nabízené jídlo odmítá a naznačuje, aby si ho Žabikuch schoval zpět do vaku.
"Jen si to nechte, mladý pane. Jistě vám přijde vhod."

Pak už pokračuje v odpovědi na Trornovy otázky, který zůstává stále odtažitý (tak jak má zvykem i vůči všem ostatním) a rázně se snaží dozvědět co nejvíce.
"Nešťastný Gorkish zkoušel, kolik bolesti vydržím. Také chtěl násilím získat vědomosti, po kterých toužil. A samozřejmě mě mučil i pro své potěšení, pro svoji radost, zábavu..." smutně mu odpovídá stařík. Přesto, když Vám vypráví, jak ho onen skřet mučil a trápil, v jeho tváři se stále neobjevuje ani nejmenší známka nenávisti či zloby. Stále jen smutek a lítost.

"To je neuvěřitelné." říkám a udiveně zírám na zhojené ruce. Pak si začnu protahovat prsty a mnout dlaně.
"Strašně moc vám děkuji. Už jsem si myslel, že nikdy nebudu moc tyhle mé zlaté ručičky používat." říkám spokojeně a z mého chování je jasné, že ke starci nechovám žádné pochybnosti. Tímto činem si mě prostě získal.
Pak zalovím ve svém vaku a se slovy "Určitě máte taky strašný hlad." mu nabídnu nějaké jídlo.

Co je zač, nikoho podobného jsem ještě nepotkal, znovu mě napadne. Když vidím, jak ochotně a snadno dokázal Žabikuchovi pomoci, začínám k té osobě cítit sympatie. Proč by ho chtěl vůbec někdo mučit? A i když chápu Trornovu logiku, nedokážu se s ní stotožnit... Přesto bez jakéhokoliv slova čekám, co nám ten muž dál poví.