Kráter (143 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Přistoupím k Rudimu a skloním se k němu: "Jsi v pořádku?" Zeptám se.

"Rád bych vám někomu pomohl, ale bohužel o léčení nevím nic. Možná bych snad mohl někomu vzít tornu a tím mu alespoň trochu odlehčit."

Kývnuktím hlavy a slabě zasípaným "děkuji" poděkuji Anathanovi, Tizokovi a Haldirovi za pomoc.
Poté obrátím svou pozornost k utrženým ranám a použiji kousky látky z pláště na obvázání těch nejvážnějších.

"Těžko říct, jestli tady pro nás bude nějaké místo bezpečnější, ale Trorn má pravdu, že v knihovně může zkusit něco zjistit. Jestli se mu teda vše nerozpadne pod rukama." Zakroutím hlavou a vzpomenu si, že v knihovně na nás čeká náš společník, který měl míň štěstí než mi doteď.

Zkrvavený Rudi se choulí u stěny. Vytřeštěné oči, pobledlý, celý se třese a přerývavě oddechuje...

Pomalu se posbírám a unaveně zvednu svou zbraň, abych jí vložil zpět do pouzdra. Pak se mlčky přesunu k mrtvé příšeře a chvíli si jí prohlížím. Můj pohled se unaveně přesune na Rudiho (v jakém je stavu? Leží? Stojí?).

Rány na mém těle mě bolí. Ta nestvůra mě několikrát nebezpečně zasáhla. Z ran mi teď srší krev.
,,Myslím, že stáhnout se je nejmoudřejší nápad. Obávám se, že další takový útok už i se štěstím budeme muset vykoupit životy," pronesu do ticha zatímco se snažím opatrně vyprostit Brense. ,,Mohl bych se pokusit někomu ulehčit od trocha ran, ale sám jsem dost unavený a také zraněný. Měli bychom si odpočinout," dopovím. Mimochodem mrknu očkem po tom zbabělci, co tady tak naříkal. Rudi. Jak vlastně dopadl? Vrtí se tam někde, nebo zemřel?

"Možná to tu budeme muset nakonec projít celé, aby jsme našli nějaký způsob, jak se odtud dostat."
"Jen doufám, že ten způsob existuje..."

Rychle se všichni sesbírejte, navrhuju aby jsme se co nejrychleji přesunuli do ložnice za knihovnu - tam by jsme mohli přečkat a já se zatím mohu podívat v knihách jestli nenajdu zmínku jak ten portál aktivovat. Překračuji tělo stůry a jdu se podívat na chodbu hlídat jestli se neblíží další příšera.

Anathan v tichosti pomáhá Brensovi, který je sevřený v obrovské tlamě mrtvé nestvůry, aby se při své snaze vyprostit ještě více nezranil o ostré zuby. Bledému válečníkovi crčí tmavě rudá krev z několika ošklivých ran.

Haldir s Tizokem také přiskakují, aby mu pomohli ven.

Kudůk Kalmor zatím přiklekl k Pjotrovi, který je také dost pomlácený, a pomáhá mu posadit se.

Trorn Silvidianský, se svým zadumaným výrazem ve tváři a snad za jakékoliv situace lhostejným a odtažitým, kontroluje lampu, která začíná pohasínat.
Otvírá dvířka, upravuje knot, ze své torny vytahuje lahev s olejem a její obsah přelévá do nádržky lucerny.

"Kde se tady ta příšera vzala?" ozývá se můj hlas a vzápětí se objevuji ve světle lucerny.
Nedokážete si uvědomit, kde jsem celou dobu při boji byl, zřejmě schovaný kdesi vzadu. Kdo by měl ale při tak divoké bitvě čas sledovat, kam se klidí ostatní.

"Je tak velká, přeci jsme ji nemohli přehlédnout." prohlížím si mohutné ležící červené tělo, které má dobré dva sáhy do šíře i výšky.
"Musíme být nanejvýše opatrní!"

Pak se podívám na kudůka, který prohlíží zraněné bojovníky. "Jak se zdá, portál zřejmě zatím nespustíme, pane Arione. Naši společníci ale jistě potřebují pomoc a pokud tu navíc budeme nuceni ještě zůstat, bude to nutné. Dlouho bychom se tu ale zdržovat neměli, toto místo je nebezpečné a tak zvláštní.." a znovu si prohlížím mrtvou nestvůru.

Když se nestvůra zhroutí k zemi, pokusím se opatrně roztáhnout stvůřiny čelitsti, abych se mohl vysoukat ven.
Mé snažení doprovází bolestivé sykání a sípání.

Ještě zakládám jednu šipku a opatrně jdu k příšeře a prohlížím ji, jestli už je opravdu mrtvá. Pak už se obracím na naše bojovníky a s ustaranou tváří si je také prohlížím. "Někteří z vás už můj lektvar měli. Mám ještě jeden. Ale pamatujte, nemůžou se pít příliš často, aspoň jedna hodina musí uplynout než vypijete další." Pak se podívám znovu na naše válečníky. "Já... Pokud teď ten portál nezprovozníme, asi bych zde dokázal vyrobit několik dalších."

"A je po ní." konstatuji suše.
Pak se dívám po našich válečnících. Po obličeji mi přejde smutný výraz.
"Můžete jim někdo pomoc?"

"Hmm, tak to vypadá špatně, říkám když se otáčím na bojiště, abych si prohlédnul situaci. Když vidím příšeru mrtvou a bojovníky popadané po zemi, přemýšlím, zda bysme byli schopni ještě nějakej další souboj ustát...V tuto chvíli nevím jak se portál aktivuje, pokračuji ve svých původních myšlenkách, obávám se že pouhým ohmatáváním toho místa nic moc nezískáme. Buď je zapotřebí mít u sebe nějakou věc, která ten portál aktivuje nebo je potřeba na něco pomyslet a nebo, toho se obávám nejvíce, portál bude funkovat pouze po dotyku skřeta.

Trorn neustává ve své snaze, prohledává zárubeň portálu a snaží se ho zprovoznit, otevřít tak Vaši cestu zpět, pryč z těchto mrazivých míst.
Promrzlý, zmodralý Triamos zoufale přikládá svoji prokřehlou dlaň na všechna možná místa zárubně portálu v naději, že se konečně spustí.

Haldir a Kalmor zasypávají jedno chapadlo nestvůry dalšími a dalšími údery. Tizok, který zápolí s příšerou o kousek vedle, se snaží vší silou dostat k Brensovi, kterého nestvůra svírá ve své obrovské tlamě. Bledý muž se přesto stále nevzdává a zuřivě buší pěstmi do děsivé mordy. V tak smrtícím sevření ale nemůže vydržet příliš dlouho.
Tizok několika ranami odsekává další z chapadel a prodírá se blíž k Brensovi, aby vzápětí začal do nestvůry zprudka bodat svým mečíkem.

Vzduchem prolétly další střely vypálené Žabikuchem a Arionem.
Kámen tentokrát zasáhl rozložitý trup a v záblesku ohně znovu sežehl kůži nestvůry.
Arionova šipka, jako nezastavitelný posel smrti, zmizela v odporném těle příšery.

"Grrouuuuuchch...." přidušené zachroptění se vydralo z její obrovské tlamy a ke štěstí Brense tak povolila svůj drtivý stisk. Silné nohy příšery zavrávoraly a pak už se nestvůra konečně sesunula na bok.

Pjotr zrovna vyhodil svůj meč ve snaze pomoci Brensovi. Nemá už ale sílu, čepel zabřinkala o chladnou zem jen několik málo stop před ním.
Když ale vidí, že se nestvůra s chroptěním svalila k zemi, sám unaveně klopýtl a znovu dopadl na špinavou podlahu...

Sledujem ako sa vyvíja bitka a napadne mi že ústup nám môže len pomôcť..Viem však že nemáme kam ustúpiť kým nebude aktívny portála pretože v boji nablízko som neschopný rovnako ako ani nemôžem použiť svoju lutnu tak prichádzam k Trornovi:
Spúšťa to dotyk ak si dobre pamätám..Ale na nás to nereaguje.Nemôže to byť tým že on nebol člôovek ani elf?A ani kuduk a tak?Ako škret prenasledovaný všetkými sa iste bál a musel to mať nejak zabezpečené.V hlase mám strach a prvotné náznaky paniky a tak už len bezmyšlienkovite skúšam aj ja položiť ruky na viaceré miesta okrem iného aj na zvýraznenú časť v tvare ruky

Pichlavá bolest mi projede paží. Z rozpáraného brnění mi srší krev. Chvíli to pozoruji, pak ovšem Brens šeredně zařve.
Zatajím dech. Zůstal jsem tedy teď sám. Musím něco dělat. Nemůžu tady jen stát. Jako šílený se vrhám do mohutného zápasu se snahou prosekat se chapadly směrem k Brensovi.

Unaveně se stavím na nohy a hořečnatě pozoruji chaos událostí boje.
Nepřítel stále neúnavně útočí a já vím, že mé pohyby jsou značně zpomalené, ochromené bolestí a únavou. Nejsem si již jist zda dokážu vyhnout a nebo vydržet další zásah. Vím, že ten další zásah může být poslední.
Neměl bych raději ustoupit? Počkat ještě chvíli jak se situace vyvine? Nejsem už žádný mladík, ale přesto zemřít ještě netoužím.
Není to však boj ve kterém by bylo možné vyjednávat, když zemřou oni, příšera se jistě vrhne i na nás ostatní.
Ve chvíli kdy Brens vykřikne se vrhám vpřed a házím mu svůj meč s výkřikem: "Brensi chytej!"

"Sakra." zakleji a znovu roztáčím prak.