Kráter (14 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Odkud vlastně pocházíte, pane?" zeptám se opatrně.

"My sami jsme z různých koutů zemí Kráteru. Zde pan Aer Thano," ukážu na hraničáře, "je dokonce až ze zemí daleko na jihu za Černými horami. Společně cestujeme na výpravách, nyní pátráme po okřídleném koni - pegasovi Kilkalopovi, který obýval zde v klášteře a je to několik dnů, co se nevrátil, což je podle mnichů neobvyklé."

Jsem překvapený, že nakonec to je barbar sám, kdo nás oslovil.
Barbaři, nebo také divocí lidé, často pracují v zemích Kráteru na těžkých pracích, v dolech, v kamenolomech nebo v překladištích přístavů. Proto se s nimi obyvatelé mohou setkávat a jejich hrubé a přímé chování mě tak nepřekvapí.

"Zdravím vás. Jmenuji se Flaverius Pandemonix, znalec historie i věcí současných a učenec všeobecných věd. Toho času na výpravách se zde přítomnými společníky." ukážu rukou na ostatní družiníky.
"Omluvte naše zvídavé pohledy, ale poutník potká vlka spíše v hlubokých lesích nebo na dalekých pláních. Potkat ho zde, u kláštera, v doprovodu něčí společnosti, je jaksi, neobvyklé."

Letmé pohľady a skryté slová ma postrčili a tak som sa postavil. Vlk ostal ležať pod stromom spolu z vecami barbara ktorý sa pomaly vydal smerom k zvláštnej skupinke. Bol si vedomí že jeho príchod bude asi zvláštny a zo zvyku ostal stáť trochu ďalej ako býva zvykom pri rozhovore.
"Nazdar. Ste nejaká zvláštna partička. Kto ste a kam cestujete? Už v chráme som si všimol ako divne ste na mna a Kysa. "
Povedal som pričom bolo jasné ze slušnosť nejak nepatrí k mojím vlasnostiam. Bolo zrejmé že som barbar z divočiny zvyknutý na drsný život.

"Ale jistě pane. Máme zde klášterní knihovnu." potvrzuje mnich, kterého se Trorn otázal.

"Máme tu mnoho svazků. Knihovna ale není běžně přístupná. Zajímá vás něco konkrétního?"

"Zřejmě máte pravdu, pane Aer Thano. Pokud nyní nemáme více stop, musíme doufat v pomoc štěstěny, Pána Dionýsose. Snad nám přistrčí do cesty tu správnou stopu. Do osady Kámen to jsou dva dny, pokud tam nic nenaleznem, s cestou zpět sice přijdeme o čtyři dny, ale asi nám nic jiného nezbývá." uvažuji nad směrem pátrání.

Když se hraničář zmíní o barbarovi, sjedu pohledem k místu, kde urostlý barbar sedí i se svým vlkem.
"Pravda, nic tím asi nezkazíme. Nyní, když s námi není statečný Parophis, budou se jistě další silné paže na cestě hodit. Zjistěme tak, proč nás sleduje a jaké jsou jeho záměry." souhlasím.

Od Aera si vezmu chomáč chlupů a dám ho do flakonku a ze země seberu bílé pero z křídla. Určitě se to bude hodit, i když teď evidentně nevím jak, neboť obě věci vložím do torny.

Na Aerovu výzvu nijak nereaguji, prozatím asi nemám jak pomoci. Ještě než budeme odcházet, zachytím nějakého mnicha: "Máte zde knihovnu?"

Flaverie, je to vlastně poprvé, co hledám létajícího tvora, otočil jsem se k němu a s letmým mávnutím ruky do půlkruhu pokračuji:
Když se něco pohybuje po zemi, zůstávají po tom různé stopy. Ale stopy zanechávají i tvorové, kteří plavou ve vodě a dokonce i ti co létají. A velcí mistři stopaři dokáží i takové tvory sledovat.
Tam u přístřešku jsem zkusil jenom odhadnout alespoň směr, avšak neuspěl jsem. Vyžaduje to dlouhý výcvik a velké soustředění a v obojím mám ještě co zlepšovat. Takže přímou stopu nemám, a pak ještě dodám:
Možná nějak pomůže přítel Trorn.

Na okamžik se zamyslím a pak ukážu do mapy.
Takže jinak v tuto chvíli mám jen obecnou radu a názor k uvážení.
Jestli je Kilkalop v nesnázích, možná chycený a v zajetí, můžeme jen pozorovat dění kolem a ptát se každého na potkání. A bude to jen o náhodě, jestli hned odtud zamíříme správným směrem.
Nebo Kilkalop třeba jen odletěl na nějaké, pro něho zajímavé místo a je tam. Na sever za osadou Kámen je už blízko kraj Kráteru a zdá se, že Kilkalop mimo Kráter nelétá. Začal bych tedy tam. Buďto se na nás usměje štěstí, nebo to bude jen krátké zdržení, než zamíříme na jih.
Tady celé to území podél řeky by se také mohlo Kilkalopovi zamlouvat. Ale zabere to více času. Proto bych to nechal jako další část pátrání.

Potom pohlédnu na ostatní a dodám:
Ten barbar nás pořád zdáli sleduje. Myslím, že bychom mu měli dát možnost pozorovat nás i zblízka. Přizveme ho k nám. Jestli bude chtít s námi pátrat, on i jeho vlk se budou určitě hodit.

Prohlížím mapu, uvažuji, kam se vydat.
"Nevím, jestli zkusit jít pátrat do kopců, když tam údajně někdo našel chlupy. Co myslíte, pane Aer Thano?" přejíždím prstem po starém pergamenu.
"Další možností je zřejmě se buď vydat přes pláně na jih do vesnice Smržinka. Nebo naopak na sever do osady Kámen."

Rozevíráte starou mapu, kterou jste dostali od učence Azmatixe.

Detail:
http://imageshack.us/a/img545/5740/krterokolvsky.png

Celá mapa:
http://img527.imageshack.us/img527/8739/mapakrterkomplet.jpg

Zatímco se radíte před klášterem o směru další cesty, můžete si všimnout, že urostlý barbar i se svým vlkem stále sedí u cesty pod stromem.

Na břehu jezírka jsou vidět otisky kopyt, avšak naznačují jen překračování Kilkalopa na místě.

V přístřešku jsem z nalezeného chomáče srsti vzal asi čtyři chloupky, zbytek jsem podal Trornovi a vyšel před přístřešek. Lehce jsem stiskl chlupy v dlani, natáhl ruku před sebe, rozhlédl se kolem a potom s přivřenýma očima se pomalu otočil dvakrát dokola.
Možná to bylo letmostí zkoušky, bez přípravy a delšího důkladného soustředění, ale neměl jsem žádný nezvyklý pocit.

Tak jsem uschoval chlupy do jedné z malých kapes v plášti a zamířil za ostatními před klášter.

Odcházíte ze zahrad ven před klášter. Rozmýšlíte, kam se v pátrání po pegasovi vydáte nyní.

Technická:

v následujících dnech se stěhuji, budu mít tak ztížený přístup k internetu mimo práci a méně času.
Děkuji za pochopení.

"Zde toho zřejmě víc nezjistíme." rozhlížím se po klášterní zahradě.
"Asi bude nejlepší, když se vydáme do okolního kraje a zkusíme poptat od místních, jestli pegase v posledních dnech nezahlédli. Třeba budeme mít štěstí a narazíme na nějakou stopu." uvažuji nad celou situací.
"Budeme ale muset zvážit, kam se vydat. Každým dnem bude těžší nějaké stopy nalézt. Kam se tedy vydat?" podívám se tázavě po ostatních družinících, přitom si mnu svůj prořídlý šedivý vous.
"Ten kupec Gardifáš, kterého jsme potkali kus cesty před klášterem, říkal, že několik lidí hledá v kopcích směrem k městu Vrátník. Že tam snad našli chomáč chlupů. Ale mniši ve Vísce říkali, že k městu nejspíš Kilkalop nelétal. Ve Vísce jsme také hovořili se sedlákem z vesničky Smržinka. Tam občas pegase údajně zahlédli." vzpomínám na zmínky ohledně pegase, které jsme zatím zaslechli.

"Vznešený Kilkalop měl naprostou svobodu. Jeho pobyt zde byl jeho svobodnou vůlí." odpovídá mnich rezolutně. "Ale věřte, že není důvod, aby se nevrátil. Máme obavy, že se mu přihodilo něco zlého." mnichova tvář se zachmuří.

"V posledních dnech, než zmizel, byl veselý jako obvykle. Vyhříval se u jezírka nebo dováděl v oblacích. Ovšem kam létával, to nevíme. Byl svobodný a my ho nehlídali. Když letěl pryč, zamával křídly a odlétl."

"Jediné pero, které zbylo z pegase." povzdechnu si lítostivě, když si prohlížím nalezené bílé pero z křídla. Přitom v duchu vzpomínám na zážitek, kdy Kilkalop přelétl přes Vísku a my tak měli možnost ho spatřit. Když zamával mocnými křídly, zaplachtil v kruhu a zmizel za obzorem.
"Kde je mu konec?" zeptám se řečnicky.

"Víte, kam Kilkalop létával? Nebo jestli ho poslední dobou něco trápilo? Cokoliv, proč by se třeba nevrátil?" zeptám se mnicha, který nás doprovodil do zahrad.

Prohlížíte místa kolem jezírka. Zblízka můžete spatřit i několik oranžových rybek, které se pod hladinou prohánějí sem a tam. Kromě různobarevných motýlů zde nenacházíte nic zvláštního, co by vám pomohlo v pátrání.

Jdete si tak prohlédnout i dřevěný přístřešek. Uležené seno vskutku naznačuje, že zde pegas lehával. Nacházíte i několik chlupů a bílé pero z křídla.

Zamířím k místu, kde mnich ukázal, že pegas lehával a prohledávám ho. Hledám především nějaký chomáč chlupů.

"Vskutku okouzlující a svaté místo!" pokyvuji hlavou uznale, když se rozhlížím po klášterní zahradě. "Nyní si kladu otázku, proč se učenci spolku ctihodného mistra Thaliuse schovávali pod zemí, když by mohli mít čistou mysl k bádání v podobných zahradách. Taková místa vás přímo prostupují a naplňují novou silou. Skutečně nádherné!"

"Myslíte, pane Aer Thano, že zde můžeme nalézt nějaké stopy, které by nám snad pomohly s pátráním?" zeptám se našeho hraničáře.

Když oslovíte procházejícího mnicha s tím, že pátráte po ztraceném pegasovi Kilkalopovi, lze z jeho výrazu vyčíst určité pochopení, že jste vešli do chrámu ozbrojeni.

S prohlídkou místních zahrad souhlasí. Vyvede vás postranními dveřmi skrze úzkou chodbu až do vnitřních zahrad.

Menší jezírko uprostřed je obklopeno bohatou květenou. Pod větvemi opečovávaných stromků kvete mnoho různobarevných rostlin. Pestře zbarvení motýli poletují z květu na květ. Prosté dřevěné lavičky vybízejí k posezení a odpočinku.

Vidíte zde další dva mnichy, kteří zrovna zastřihávají jehličnatý stromek.

"Zde vznešený Kilkalop přebýval." ukazuje do zahrady mnich, který vás doprovází.
"Nejčastěji lehával u jezírka Vzkříšení. Za dlouhých dešťů se schovával pod tamto přístřeší." ukazuje k dřevěné stříšce v rohu zahrady.