Kráter (15 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Ohromeně se rozhlížím po chrámu zdejšího kláštera. Jeho majestátnost je skutečně velkolepá, přestože nepatří mezi ty největší, které lze najít například v hlavním městě císařství ve Zlatém Trůnu.
Chytrá práce se světlem vyvolává pocit místa z jiného světa, z míst, odkud přicházejí samotní bohové.
"Zdejší mniši a stavitelé skutečně složili obrovskou poklonu Pánu Apollónovi, kterou si jistě zaslouží. Však je považován za vůdce mezi bohy velké Dvanáctky. Jestli jsou místní zahrady stejně nádherné, tak se nedivím, že zde vznešený pegas Kilkalop přebýval."

"Zeptal bych se zdejších mnichů, jestli nás zavedou do zahrad. Třeba tam nalezneme nějaké stopy a zjistíme více, kam se vydat pátrat. Co říkáte?"

Procházíte otevřeným křídlem dveří vstupního portálu dovnitř chrámu.

Hlavní loď chrámu je vskutku monumentální a ohromující. Vysoká okna vyplněna barevným sklem jsou nakloněna v různých úhlech, spolu se zrcadly a sloupovím tak uvnitř vzniká přehlídka světla, které opalizuje v honosné důstojnosti svého patrona, Pána Apollóna, boha života, slunce a světla.
Výzdoba je tvořena reliéfy a malbami, doplněna stříbrem a zlatem.
Oltář v zadní části zpodobňuje mocný kotouč slunce, životadárce.

V prosvětleném kněžišti stojí pět mnichů ve zlatavých róbách a prozpěvují jakýsi chorál.
Další mnich, tentokrát v černobílé kutně, stejné jako měli mniši, kteří vás žádali o pomoc s hledáním pegase Kilkalopa, prochází kolem sloupoví a lavic. Zdá se, že kontroluje, jestli je vše v pořádku. Letmým pohledem spočinul i na vás, ale dál si vás zatím nevšímá.

"Můžete mít pravdu, pane Aer Thano. To zní rozumně a znalecky." souhlasím s vysvětlením našeho hraničáře.

"Vskutku rád bych se někdy podíval do krajů, odkud pocházíte. Musel jste projít mnoho zemí. Až se to zdá neuvěřitelné. Jenom přejít Černé hory je snad nadlidský výkon. Studuji historii a reálie světa mnoho let, ale nikdy nemůžete dojít konce. Vždy bude něco, co se ještě můžete učit, co můžete poznat."

Ehm, Flaverie, Trorn má zřejmě pravdu, obrátím se k Pandemonixovi.

Pes to určitě není, ale napadají mě jen dvě možnosti. Já pocházím z dalekých stepí na jihu. V okrajových přílesních částech tam v některých obcích chovají a cvičí lovecké a také bojové psy. Kříží je také s vlky a takoví potomci potom vypadají jako vlci.
Můj mistr mi vyprávěl, že někdy odchytávají malá mláďata a ta se prý dají vycvičit.
Takže kříženec, u kterého se výrazně projevily vlčí rysy nebo čistokrevný vlk vychovaný z úplného mláděte.

"Jak myslíte, pane Trorne Silvidianský. Nemohu tvrdit, že bych byl odborníkem přes vlky a psy, ale přeci jenom, kde by se tu vzal vlk? V lesích jistě, ale zde v chrámu? Každopádně i vlci mají zajisté dobrý čich. Na tom se zřejmě shodneme." příliš neodporuji na poznámku našeho kouzelníka.

"Nejsem žádnej zoologo, ale támhleto není pes, ale vlk," prohodím uštěpačnou poznámku k Pandemonixovi a vkročím do chrámu, o barbara se nezajímajíc. Ačkoliv je stejné rasy, jako já, evidentně to ve mě žádné sblížené pocity nezanechalo...

Ohromeně sleduji velkého tmavého psa, který vyběhl z chrámu. Za ním pak i drsný barbar, který jistě nechodí pro ránu daleko. Tak jako Parophis, který s námi putoval.

"Nevěřil bych, koho všeho tu potkáme, zde v tomto svatostánku. Jeden by čekal brblající holohlavé mnichy a ne ozbrojené chodící hory." sleduji vysokého barbara, který zatím usedl pod strom a sleduje nás.
"Možná by nám mohl jeho pes pomoci stopovat. Zdá se dobře cvičený, že pane Aer Thano? I když bychom zřejmě spíše využili služby našeho přítele sokolníka Tizoka, v případě hledání pegase." vzpomenu na mladého sokolníka. "Přeci jenom sebelíp cvičený pes asi neumí létat."

Barbar poodešel do stínu nedalekého stromu, kde usedl. Zamyšlený vás dál pozoruje, přitom hladí svého čtyřnohého společníka, který poslušně ulehl k jeho nohám. Zdá se, že patří k sobě.

Křídlo vstupních dveří do chrámu zůstalo pootevřené. Zevnitř se line tlumený zpěv jakéhosi zbožného chorálu.

Môj pohľad prešiel od návštevníkov chrámu na zdobené steny ktoré som si chcel pozorne prezrieť. Sám som netušil čo tu vlastne robím. Snáď som v mojej duši chcel pohladiť posledné zvyšky svetla a nádeje keď v tom sa mi zrazu prihovoril mních ktorý mi do ucha pošepkal prosbu aby som opustil chrám. Že ani moja a ani môjho vlka prítomnosť nie je žiadúca. Na podobné jednanie som si už ale zvykol a beztak som sa v tom chráme necítil dobre. Vyšiel som von no stále som mal pred očami skupinku ktorá bola v chráme. Prešiel som pod strom kde som si sadol a hladil Kysa do hlave a premýšľal.
*Hmm, skúsil som už mnohé no stále som viac a viac upadal. Možno by som mohol tu bandu chvíľku sledovať. Možno by som sa ich mohol opýtať či by sa im nezišiel bojovník. No uvidím čo sa bude diať.*
Už len pri tých myšlienkach mi prešiel mráz po chrbte z toho čo by sa mohlo udiať ak.....

Vstupní portál - vchod do klášterního chrámu, je poctou patrona zdejších mnichů, nejvyššího boha Pána Apollóna. Střecha je zakončena obloukem, kde se tyčí socha slunečního boha. Vypodobněn jako starší muž zahalený v róbě, s korunou připomínající sluneční kotouč, v jedné ruce třímá klikatící se bouřný blesk, v druhé otevřené dlani klíčící rostlina, symbolizující život.
Shlíží na vás ve své majestátnosti, zručný kamenosochař dokázal v jeho tváři znázornit ochranářský pohled.
I ostatní sloupy a reliéfy portálu jsou zdobené motivy života, světla a slunce.

Vstupní dveře kontrastují svoji černou barvou, ale jsou zdobené zlatými hřeby, symbolizujícími nadvládu světla nad tmou.

Jedno křídlo dveří se pootevře, váha a stáří způsobí táhlé zavrzání.
Z přítmí chrámu ladně vyklouzne černé zvířecí tělo. Dvě tmavé oči vás pozorují, čenich větří a nasává okolní pachy, špičaté uši nasměrované přímo k vám. Připomíná dospělého statného vlka, ale co by dělal zde v chrámu? Nejspíš to bude nějaký pes, vlčák.
Za okamžik se z poza dveří vynoří muž. Přesný opak Pána Apollóna, který vás sleduje o několik sáhů výše.
Vysoký sveřepý barbar. Kratší havraní vlasy, které se očividně přes snahu svého pána mají snahu zacuchávat do živelné kštice, tak jako udržovaná bradka. Divoké oči barbara si vás se zájmem prohlížejí, při pohledu na vaše zbraně v nich není zjevný strach, ale spíše hodnocení zkušeného válečníka.
Bosý, oděný jen do sporé roušky, přes hruď zvláštní koženou zbroj zpevněnou plátky kovu a spojenou jedním řemenem.
V ruce drží vak a přes rameno mu vyčuhuje jílec meče. Kolem krku pověšený kožený řemínek, na něm navléknutý jakýsi světlý, žlutavý kámen.

Čím více se přibližuji k chrámu, tím více jsem překvapen jeho velikostí. Dojdu k vstupnímu portálu a zkusím dveře otevřít...

Přicházíte před klášter Bílého Úsvitu.

Na úpatí kopců stojí poměrně velká a rozlehlá stavba, která zde rostla po několik dlouhých let. Zdejší mniši a kněží jistě nezahálí, budovy jsou přes své stáří zachovalé a udržované.
Po levé straně je vstupní portál a hlavní loď chrámu s dvěma věžemi.
K nim přiléhají další budovy, jako kapitulní síň, knihovna, společná jídelna, vnitřní zahrada, menší kaple a společné či soukromé ubytovací cely.

[Viz Mapy: ilustrace Klášter Bílého Úsvitu]

Kupec Gardifáš pokračuje se svým vozem po cestě na východ, směrem k vesnici Víska.

Vy pochodujete opačným směrem k západu.
Okolní pláně se začínají vlnit a zvedat. To se zvedají v Kopčíky, které obíhají město Vrátník dál na západě a táhnou se k severu. V kopcích žije několik komunit hobitů a pocházel odtud snad i nebohý Chronos i bodrý Arion. Hobiti si žijí ve svých útulných "norách" a příliš se nestarají o okolní svět. Většinou si úzkostlivě střeží svůj klid a plnou spíž. Jen občas se někteří z nich vydají na cesty a to se pak většinou píší velké příběhy.

Kupec Gardifáš se nemýlil. Zhruba po hodině chůze vyrostou v dáli na obzoru dvě věže. Každým krokem se přibližujete ke klášteru.

"To už bylo dříve. Několik týdnů zpět. Dnes jsem ho neviděl. Prý se ztratil před pár dny. Kdo ví, kde je mu konec." krčí rameny kupec.
"Ale jedno vám řeknu. U města Vrátník jsem ho nikdy neviděl. A kdyby, tak by ho jistě už dávno chytil nějaký vychytralec a prodal. To jsem si jist. Takové zvíře musí mít obrovskou cenu."

Já jsem Aer Thano, chci si ujasnit Gardifášovu informaci.

Nevím jestli jsem to správně pochopil. To jste ho nad klášterem zahlédl někdy dříve a nebo teď před tou zhruba hodinou?

"Ach tak, ten okřídlený kůň. No já jedu od Vrátníku a v kopcích, nedaleko od kláštera, pročesává okolí skupina nějakých lidí. Že tam někdo našel chomáček chlupů toho pegasa. Taky se mě vyptávali, jestli něco nevim. Ale já toho koně zahlédl jenom jednou, když kroužil zrovna nad klášterem. Zvláštní to zvíře." kroutí kupec Gardifáš nevěřícně hlavou.

"To rádi slyšíme, pane Gardifáši. Dozvěděli jsme se, že se ztratil místní pegas Kilkalop. Vydali jsme se po něm pátrat. Zaslechl jste nějaké zprávy, kde by pegas mohl být? Nebo víte, kam létával?" zeptám se ještě kupce s nadějí, že by měl pro nás další stopu, kde po pegasovi pátrat.

Kupec si vás nejdříve prohlíží nedůvěřivě, když vidí ozbrojenou družinu, ale při zmínce o klášteru se v jeho tváři zračí úleva.
"Zdravím, poutníci, mé jméno je Gardifáš. Ale ano, tak hodinu chůze a dorazíte ke svému cíli. Klášter je skutečně blízko."

"Zdravíme, dobrý muži. Jmenuji se Flaverius Pandemonix a zde se svými společníky putujeme ke klášteru Bílého úsvitu. Je již blízko?" zdravím přijíždějícího kupce a radši se uhýbám stranou, aby vůz mohl bez potíží projet.

Od rána jste ušli několik dalších mílí. Okolní porost začíná řídnout, jak les pomalu ustupuje a přechází v holejší pláně.
Zelená klenba stromů se rozevírá, klášter již musí být jen několik posledních mílí daleko.

Po cestě od západu se k vám blíží menší vůz tažený hnědákem. Plachta vozu je místy spravovaná, opršelá, patrně často na cestách. Na kozlíku sedí vousatý chlapík. Zřejmě nějaký další kupec, kteří po této cestě putují za svými cíli.