Kráter (17 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Obchodník si změří Žabikucha a povídá:"Můžeme vám prodat víno. Na cestách vám jistě přijde vhod."

Brunátný chlapík se zachmuří, když uslyší, že nechcete obchodovat.
"Ach tak, ten okřídlený kůň. Toho jsme neviděli." zavrtí hlavou. "Prý se ztratil. My máme každopádně své zájmy. Možná nějaký ptáčník by ocenil mít to zvíře doma v kleci." pokrčí rameny.

"Jo, jo, je to tak, my se zvířaty neobchodujem." přitaká druhý obchodník s hnědým upraveným knírem. "Asi mu ti černobílí kutnáři nedávali napít, když všechno vypijou sami, tak jim frnkl." zazubí se.

Přeji Vám krásné Vánoce a šťastný celý nový rok!

Osud

"S čím obchodujete?" Nevzdávám se a snažím se zjistit co vezou.

Ne, obchod ne, pousměji se, jen prosba o informaci..

Přijížíte ze směru od Vrátníku, kolem kláštera. Nezahlédli jste cestou, třeba jen krátce, Kilkalopa, okřídleného koně? Mniši z kláštera o něho mají starost. Souhlasili jsme, že jim zkusíme s pátráním pomoci.

Na žebřiňáku jsou naložené jakési dřevěné bedny, z větší části zakryté plachtou proti dešti.
Zbylé dva vozy jsou kryté. Co skrývají, není z cesty vidět.

Někteří muži lehce kývnou hlavou v oplátce pozdravu.

"Buďte pozdraveni! Čeho si žádáte? Obchod?" ozve se jeden brunátný chlapík na voze. Vůz ale zatím nenechává zastavit a celá skupina pomalu pokračuje dál vpřed.

Copak asi tak vezou? Prolítne mi hlavou při pohledu na ozbrojenou karavanu. Určitě něco moc, moc zajímavého a cenného...
Poté co Aer oslovil karavanu se zastavím a pokud možno nenápadně nakukuji jestli nezahlédnu co vezou.

Jak se vozy přiblížily, sejmu z hlavy klobouk a v náznaku pozdravu jím lehce mávnu.
Potom, stále s kloboukem v ruce, zavolám:
Můžeme vás na chvíli zdržet? Rádi bychom se na něco zeptali...

Nechávám otázku doznít a čekám, jestli některý z cestujících mužů alespoň odpoví.

Skupina vozů se k vám přiblížila a plynule projíždějí dál.
Zblízka je zřejmé, že to jsou skutečně nějací obchodníci.
Nevšímají si vás a pokračují svojí cestou. Pouze několik ozbrojených mužů, zřejmě placená ochrana, si vás letmo, ale obezřetně prohlédne.

Technická:
Aktualizoval jsem Nástěnku informacemi pro Aktuální děj.
Naleznete zde odkaz na mapu, časový údaj a přehled poznámek a informací, které jste se zatím v rámci výpravy dozvěděli.

Také je zde aktualizovaná sekce "Shrnutí všech dobrodružství".

Pokračujete cestou pod krovem stromů, když asi 100 sáhů před vámi vyjede ze zatáčky několik vozů tažených koňmi. Jeden vůz je žebřiňák naložený jakýmsi nákladem, další dva vozy jsou kryté plachtou. Vidíte dva muže jdoucí vedle koní, několik dalších je na vozech. Vypadají jako nějací obchodníci.
S rachotem a vrzáním kol se výprava blíží k vám, směřující po cestě k vesnici Víska.

Vydáváte se západní cestou z Vísky, směrem k městu Vrátník. Klášter Bílého úsvitu, první cíl vaší výpravy, stojí zhruba na půli cesty.

Přestože mezi císařstvím a Svatozemí vládne poměrně čilý obchod, místní cesta je po většinou pouze zdusaná zemina, jen místy zpevněná kameny či dřevěným bedněním. Na druhou stranu pro pěší cestovatele je asi chůze po ní příjemnější než po tvrdé kamenné silnici.

Zhruba po míli cesta ústí do lesa, kterému místní říkají Zrzavec. Snad pro hojný výskyt lišek, jejichž sušící se kůže jste mohli často vidět u chýší lovců z vesnice. Téměř celou cestu půjdete pod krovem stromů až k úpatí Kopčíků, zvlněné a kopcovité oblasti rozkládající se východně a severně od města Vrátník. Právě na úpatí Kopčíků leží při cestě klášter Bílého úsvitu.

Listí stromů se začíná barvit v předzvěsti nadcházejícího podzimu. Poslední týdny jste ale strávili v podzemí či vysoko v horách, takže chladnější teplota není pro vás žádnou překážkou, alespoň prozatím. Kdo si očividně libuje je stařík Pandemonix, který, jak jste se již mohli přesvědčit, vyhledává co nejchladnější místa. Kdo by to ale mohl mít za zlé starci, který kdo ví kolik let prožil zamrzlý v kusu ledu.

Necháváte se uzavřít pod klenbou dubů, buků, ale i smrků a dalších stromů, když cesta v lese mírně zatáčí a vede vás vstříc dalšímu osudu...

Tak ti rychle skončí, pomyslím si, když vidím dva nováčky, kteří se přidali. Vyrážím cestou ke klášteru, v doprovodu svého malého ďáblíka, abychom měli tuto levnou záležitost brzy za sebou.

Před odchodem z Vísky se k vám přidali dva mladíci, Sten a Alberto, kteří také mají zájem pomoci s pátráním po pegasovi.
Zdá se, že více než snaha pomoci mnichům je láká vidina zisku, přestože mniši jasně pravili, že žádné zlatky ani stříbrné nemohou nabídnout.
Ať už jsou jejich úmysly jakékoliv, lze tušit, že přes svůj mladý věk už leccos zažili a zřejmě mohou být vítanou pomocí při výpravě.

"Dobře. Jsme připraveni, tak vyjděme vstříc novým dobrodružstvím!" usměji se a z vesela vyšlápnu cestou na západ.

Souhlasím s Trornem, říkám.

Sehnu se k zemi a prsty naznačuji hrubou připomínku mapy.
Do Vrátníku i do osady Kámen bychom stejně šli po cestě kolem kláštera. Tak začneme v klášteře. Možná tam zjistíme ještě něco. A pak se na místě rozhodneme, kam budeme pokračovat.

Hostinský Hrouda vám ochotně za dobrý peníz připravuje cestovní potraviny. Přes Vísku stále procházejí nejrůznější cestovatelé a obchodníci, hostinec je tak poměrně dobře zásobený. Dostanete sušené maso, ovoce i zeleninu, bramborové a žitné placky, trochu medu.

Když jste připraveni, scházíte se na návsi a naposledy se rozhodujete, kde začít s pátráním.

"Asi máte pravdu, pane Trorne Silvidianský. Jak říkával náš ctihodný mistr Thalius, pokud nemůžeš najít cíl své cesty, zkus se vrátit na začátek!" přikývnu a zamyšleně si promnu svůj šedivý vous.
"Takže zase na cesty! Kdo ví, co nás všechno čeká. Přečkali jsme ale všelijaké nečasy a strasti v horách Mlžných Hřbetů, cesta zdejším krajem tak bude zřejmě jen procházka!"

"Já bych to viděl tak, že se vydáme do kláštera a pak k té osadě Kámen, tam ho museli vidět létat nejčastěji." Řeknu, jako by to bylo konečně rozhodnutí a začnu si balit, přičemž si u hospodského objednám nějaké jídlo na cesty, přeci jen to vypadá, že se pár dní projdeme.