Kráter (16 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Pochodovou chůzí ukrajujete míli za mílí. Při tomto tempu byste měli ke klášteru dorazit zítřejšího dne k poledni.

K večeru již padá chlad, který vám připomíná, že bude dobré si na nadcházející podzim a zimu sehnat kvalitní teplé oděvy. Zmrznout jako rampouch by si určitě nepřál nikdo z vás. Snad jen stařík Pandemonix se zdá být s klesající teplotou spokojenější. On už ale zmrzlý v kusu ledu byl.

Další noc přečkáte znovu poblíž cesty, pod krovem lesa.

Technická:

Omlouvám se za neaktivitu jeskyně poslední měsíc. Měl jsem bohužel příliš pracovních povinností.

Nyní děj pokračuje, také chci aktualizovat Vaše deníky, na což mě upozornil i Žabikuch.

Osud

"V jeho očích jsme blázni my." pousměji se.

Opírám se o svoji hůl a pokračuji s ostatními v cestě.
"Již ve Vísce jsem si všiml, že se mnoho lidí začíná odvracet od Kruhu Dvanáctky. Objevuje se mnoho proroků a kazatelů, kteří orodují za své bohy. Kdysi pevná víra se tříští o útesy nově příchozích pánů a mocností. Každý si uzurpuje své místo na zemi i na nebi. Svoji jedinečnost a svrchovanost. Je to snad soumrak Pána Apollóna? Cítím, jako kdyby bylo něco ve vzduchu. Předzvěst, že se blíží nové časy. Ale jaké budou?"

"Blázen." konstatuji suše. Poupravím si batoh na zádech a pokračuji dál v cestě.

"Svatá Citadela je ve Svaté zemi. Přímou cestou na východ! Jedině tam, v Ohmově chrámu naleznete svůj cíl. Žádný jiný chrám vám nepřinese útěchu! Vzývejte Ohma, našeho jediného pána a spasitele!"
volá na vás kazatel a opět rozmachuje rukama, aby zvýraznil velikost svého boha.

"A kde je ta božská citadela? O peníze nám nejde, ten létající kůň se ztratil mnichům v chrámu kousek odtud a snažíme se jim bezúčelně pomoci..."odmlčím se a čekám na mnichovu odpověď.

"Nezapomeňte na má slova. Naše božské útočiště je vám vždy k dispozici. Ohm vás opatruj."

Zdá se, že potulný kazatel je se šířením své víry spokojen, narovnává si svůj vak a pokračuje ve své cestě.

Na Žabikuchovu poznámku potulný mnich pouze přizvedne obočí, ale jinak ji nechává bez povšimnutí. Zřejmě je na podobné posměšky již zvyklý.

"Chcete nalézt létajícího pegase? A proč? Jde vám o peníze? Peníze jsou brána do pekla. Jedině modlitbami v našem posvátném chrámu ve Svaté citadele získá váš život smysl."

"A sakra, ten je do toho Ohma hodně zažranej." řeknu nahlas spíše pro sebe.
"Hele, a nemůžeš se toho svého Ohma zeptat kam se ztratil lítající Pegas? Potřebovali bychom ho najít."

Muž, zřejmě nějaký potulný mnich a kazatel, rozšíří oči. Zdá se, že je potěšen vaším zájmem o boha.

"Ohm je jediný!" znovu rozmáchne rukama ve svém velikášském gestu.
"Bůh? Pouze Ohm je jediný! Náš pán a spasitel! Pouze Ohm může vést vaše kroky! Pouze v jeho prozřetelnosti dojdete svého cíle!"

Ohm, eh, ... zabrumlám tiše a spíše jenom pro sebe a potom se připojím k hovoru.

Ten Ohm, to je nějaký tvůj bůh?
Omluvte moji neznalost, pocházím z oblasti stepí daleko na jihu. Nevzpomínám si, že by můj mistr někdy zmínil takové jméno. Ale několikrát mě poučil, že stejný bůh může mít různá jména v různých krajích. A také jinde někteří moudří starci říkali totéž.

Postava se na vaše oslovení zastaví a shrne si kapuci. Nyní můžete vidět, že se skutečně jedná o muže. Holohlavý a bez vousu, podle vrásek v obličeji staršího věku.

"Buďte pozdraveni, ve jménu Ohma, našeho jediného pána a spasitele!" praví jistým hlasem, s poněkud přesvědčujícím tónem. Přitom rozmáchne rukama, aby naznačil velikost svého boha.

"Potřebujete pomoci? Ptejte se Ohma, našeho jediného pána a spasitele!" znovu rozmáchne rukama.
"Vězte, že jedině pevnou vírou dosáhnete vykoupení."

"Dobrý den." pozdravím a prohlížím si pocestného.

"Zdravím, pocestný. Mohl byste nám trochu pomoci - znáte místní okolí?" Optám se.

Po cestě se k vám přibližuje jakási postava, snad muž.

Zahalena v šedivé róbě s kapucí přes hlavu. Opírá se o dřevěnou hůl, která zřejmě více času strávila na cestách než v boji.
Přes rameno malý vak, který se nezdá být příliš naditý.
Kožené sandále na nohou pomalu ukrajují sáh za sáhem udusané cesty...

Přes noc se nestaly žádné zvláštní události. Kromě komárů a větší vlhkosti k ránu vás nic dalšího netrápilo.
Při vzpomínce na noční přepad medvědem v horách se však pár štípanců zdá jako malichernost.

Po rychlé snídani pokračujete po cestě směrem ke klášteru. V klenbě stromů prozpěvuje všelijaké ptactvo, ve spleti rostlin a kořenů švitoří hmyz. Občas zašramotí snad králík, možná dokonce i lišky.

Utáboříte se kousek od cesty, mezi stromy.
Malý ohýnek zahřeje a odradí dravou zvěř. Co víte od projíždějících kupců, tak lapkové na této cestě a lesích téměř neřádí, takže ani od nich byste se neměli dočkat nepříjemného překvapení. Přesto raději držíte hlídky.

Pojíte cestovní stravy a pak se každý uvelebíte, jak jen možnosti lesa umožňují.
Za cvrlikotu nočního hmyzu a občasného zahoukání sovy se necháte unést do říše snů...

Vozy s obchodníky kodrcají po cestě dál za svým cílem a brzy mizí za zelenohnědým záhybem stromů a křovisek.

Sami pokračujete dál západním směrem ke klášteru Bílého úsvitu.

K obědu pojíte cestovní zásoby, které jste pořídili ve Vísce, a po dalších čtyřech hodinách chůze se již začíná šeřit.

Čas znovu něco pojíst a najít místo k přečkání noci...

"Jak myslíte." mávne lhostejně obchodník rukou.

"Ať vás Paní Týché doprovází!" pokyne v gestu rozloučení brunátný chlapík.
Vozy pokračují svojí cestou.

"Děkuji, ale o víno zájem nemám."