Kráter (18 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Kde mys­lí­te, pane Aer Thano, že bude nej­lep­ší začít s hle­dá­ním? Možná se ještě mů­že­me zku­sit ze­ptat přímo míst­ních, jest­li by nás do­ká­za­li na­smě­ro­vat, kam Kil­ka­lop létal. Nebo se vydat do kláš­te­ra Bí­lé­ho úsvi­tu a začít s hle­dá­ním tam?" uva­žu­ji na hlas nad tím, jak po­stu­po­vat při pá­t­rá­ní po pe­ga­so­vi.

De­tail okolí ves­ni­ce Víska viz Mapy: Okolí Vísky; pří­pad­ně na od­ka­zu http://​imageshack.​us/​a/​img545/​5740/​krterokolvsky.​png

Vzdá­le­nos­ti ces­tov­ní chůzí:
Kláš­ter Bí­lé­ho úsvi­tu: 2,5 dne
Hra­nič­ní Hlás­ka: 2 dny
Osada Sta­ro­dub: 2 dny
Ves­ni­ce Smr­žin­ka od kláš­te­ra: 1,5 dne
Osada Kámen od kláš­te­ra: 2 dny
Město Vrát­ník od kláš­te­ra: 1,5 dne

Aer Thano ob­chá­zí ně­ko­lik stolů a za­pře­dá­vá hovor s ná­vštěv­ní­ky hos­tin­ce. Ne­mu­sí vy­táh­nout žádný stří­br­ný a přeci jsou ně­kte­ří z nich ochot­ni po­dě­lit se o své in­for­ma­ce. Snad je to hra­ni­čá­řo­vou osob­nos­tí či jeho schop­nos­tí dobře vy­stu­po­vat a jed­nat s ostat­ní­mi. Možná měl jen štěs­tí a na­ra­zil na pout­ní­ky, kteří si rádi po­po­ví­da­jí při svých dlou­hých a často sa­mo­tář­ských cestách.

Kupec Ji­ro­dem, ob­cho­du­jí­cí pře­váž­ně s plát­ny, který ces­tu­je od města Vrát­ník dál na vý­chod do Sva­to­ze­mě:
"Cože? Kůň? Co? Kůň s kří­d­ly? Tak to jsem jak­tě­ži­va ne­vi­děl. Dá se někde kou­pit? Hned by se ces­to­va­lo líp, dát dva ta­ko­vé do zá­přa­hu!"

Sed­lák Ho­ry­mir z ves­ni­ce Smr­žin­ka, do Vísky při­jel na­kou­pit ně­ko­lik soud­ků ná­po­je ky­sa­né:
"Pegas? Jo ten kůň s kří­d­ly. Sly­šel jsem, že ho snad v kláš­te­ru mají, ale nikdy jsem ho sám ne­vi­děl. Ale u nás doma ho snad někdo za­hlé­dl. Jo, jo, občas si o něm po­ví­da­li v hos­po­dě."

Ob­chod­ník Po­le­rius, ces­tu­je od města Vrát­ník, zrov­na veze pře­váž­ně ke­ra­mi­ku a ně­ko­lik cí­no­vých po­hár­ků:
"Jed­nou jsem ho za­hlí­dl, nad stro­my, když jsem byl na cestě tuhle z Vísky do Vrát­ní­ku. Mys­lel jsem, že to je ně­ja­ká pří­še­ra, než za­řeh­tal. Pak jsem po­znal, že to je kůň, než zmi­zel za ko­runa­mi stro­mů."

Opilý kupec Ka­le­tan, čeká ve Vísce na semle­tí obilí, mouku pak chce vést do Vrát­ní­ku:
"Škyt, za dva ti­sí­ce sem ho pro­dal, škyt. Mám vy­sta­rá­no, škyt. Ha ha ha, škyt..."

Ob­chod­ní­ci Bil­bur a Ha­ra­bi, ces­tu­jí ze Sva­to­ze­mě ze Svaté Ci­ta­de­ly, je­jich zá­jmem je víno a me­do­vi­na:
"To musí být ně­ja­ké po­svát­né zvíře, kůň s kří­d­ly. Nikdy jsme ho ale ne­vi­dě­li. U nás nic ta­ko­vé­ho ur­či­tě ne­ži­je a tudy jenom pro­jíž­dí­me."

Dívám se za mni­chy, jak od­chá­ze­jí a když potom letmo pře­hléd­nu okol­ní stoly, do­stal jsem nápad.
Moc si od toho nesli­bu­ji, ale za pokus asi stojí.

Vstal jsem a za­mí­řil k ná­vštěv­ní­kům u sou­sed­ní­ho stolu. Pozdra­vil jsem, po­přál dobrou chuť a do­vo­lil se o po­lo­že­ní ně­ko­li­ka otá­zek. Když sou­hla­sí, ptám se na Kil­ka­lo­pa, jest­li ho v po­sled­ních dnech ne­za­hléd­li. Pokud se tak stalo, na­zna­čím prsty na stole hru­bou mapu okolí, aby mohli uká­zat a po­psat, kde to bylo, či kte­rým smě­rem letěl.

Takhle po­stup­ně ob­chá­zím další ob­sa­ze­né stoly.

Mni­cho­vé se v pozdra­vu po­klo­ni­li a od­chá­ze­jí pryč z hos­tin­ce.

Kromě vás v hos­tin­ci zů­sta­lo ještě ně­ko­lik lidí. Podle oděvů se zdá, že to jsou pro­jíž­dě­jí­cí kupci a ob­chod­ní­ci, kteří se chys­ta­jí na další cestu. Dě­več­ky jim roz­ná­še­jí ně­ja­ké po­kr­my, za­tím­co hos­tin­ský Hrouda vše bed­li­vě sle­du­je od vý­če­pu.

Míst­ní ves­ni­ča­né pra­cu­jí venku na svých po­líč­kách a used­los­tech.

"Ne­ra­di bychom vás sved­li na špat­nou stopu." krčí mniši ra­me­ny. "Kil­ka­lop rád do­vá­dí na ob­lo­ze, až by se zdálo, že přímo tančí mezi mraky. Za­krou­ží vám nad hla­vou a náhle zmizí v dáli."
Sami vzpo­mí­ná­te na vaše krát­ké, do­slo­va letmé se­tká­ní s Kil­ka­lo­pem, když se před mě­sí­ci ob­je­vil zde nad Vís­kou. Za­ržál, za­má­val vel­ký­mi kří­d­li a bleskurych­le zmi­zel mezi mraky.
"Jistě má ale rád pří­ro­du, zeleň, kvě­ti­ny. Po­čí­tám, že létal spíše do těch­to kon­čin, než na dru­hou stra­nu k městu Vrát­ník. Možná do­ká­ží po­ra­dit lidé z okol­ních ves­nic."

[Viz Mapy: Mapa Krá­ter - Kláš­ter; místo kláš­te­ru je vy­zna­če­no čer­ve­ně. Ná­sled­ně dodám ještě de­tail­něj­ší mapku. Odkaz na celou mapu Krá­te­ru včet­ně mož­nos­ti při­blí­že­ní na­lez­ne­te na ná­stěn­ce v sekci Krá­ter.]

Třeba ne­ví­te kam, ale možná jste někdy za­hléd­li aspoň kte­rým smě­rem se od vás vy­dá­val, nad­ho­dím ještě rych­le.

"Dobře. Mů­že­me snad jen ještě po­dotknout, že sami ne­ví­me, kam nád­her­ný Kil­ka­lop každý den létal. Jeho svo­bo­da je pro nás jeho ne­do­tknu­tel­né právo. V tomto směru vám tak ne­mů­že­me více po­mo­ci. Vě­ří­me ale, že vaše schop­nos­ti do­ká­ží Kil­ka­lo­pa vy­pá­t­rat. Ať Pán Apollón pro­svět­lu­je vaše duše!" mniši se mírně po­klo­ní a od­chá­zí pryč.

"Budiž, možná se o něco po­ku­sí­me, mů­že­te jít." pošlu mni­chy pryč. "Mů­že­me se jak bláz­ni jít ptát lidí jest­li ne­vi­dě­li lé­ta­jí­cí­ho koně, hurá." Říkám s leh­kou iro­nií v hlase.

"Vě­ří­me, že nám po­mů­že­te!" vloží se do ho­vo­ru mnich.
"Pokud byste zís­ka­li ja­ké­ko­liv in­for­ma­ce o vzne­še­ném Kil­ka­lo­po­vi, na­jde­te nás v kláš­te­ru Bí­lé­ho úsvi­tu. Pokud nám po­mů­že­te, věřte, že u nás mů­že­te hle­dat od­po­či­nek a útě­chu!"

"Bylo nám ctí vás po­znat. Pokud si nic dal­ší­ho ne­pře­je­te, bu­de­me po­kra­čo­vat v naší pouti." oba mniši se na vás tá­za­vě po­dí­va­jí.

"Vždyc­ky jsem mys­lel, pane Ža­bi­ku­chu, že vaší ra­dos­tí je vy­hle­dá­vat nová dob­ro­druž­ství a pouš­tět se do nich po hlavě. Teď když máte mož­nost se dát na vý­pra­vu za vzác­ným pe­ga­sem, tak byste ra­de­ji zů­stal le­no­šit za pecí?" škád­lím mla­dé­ho muže.
"Před­stav­te si, jak bu­de­te jed­nou vy­prá­vět, že jste pe­ga­se ne pouze za­hlé­dl v dáli na ob­lo­ze, ale do­kon­ce ho hla­dil po hřívě! To je přeci ne­u­vě­ři­tel­né a zá­zrač­né!" roz­plý­vám se za­sně­ně. Je vidět, že mož­nost blíz­ké­ho se­tká­ní s pe­ga­sem mě zcela ohro­mu­je.

"Navíc máme stej­ně ně­ko­lik dní, než se máme vrá­tit za moud­rým učen­cem Azma­ti­xem. Proč se tak zatím ne­po­ku­sit po­o­hléd­nout po tom vzác­ném tvo­ro­vi? Navíc když tím mů­že­me po­mo­ci dobré věci?" po­kou­ším se zlo­mit na­še­ho znal­ce zámků a zřej­mě i kapes zbo­hat­lí­ků.

Mnich pouze nad­zved­ne obočí, ale vzá­pě­tí se tváří, jako by Ža­bi­ku­cho­va roz­hoř­če­ná slova přesle­chl.

"Mů­že­me vám na­bíd­nout ta­ko­vé pří­stře­ší, které na­bí­zí náš skrom­ný kláš­ter, dobří pá­no­vé. Za­jis­té to nejsou kom­na­ty cí­sař­ské­ho pa­lá­ce, ale pršet za límec ani zima za­lé­zat pod blůzy vám ne­bu­de. Voda a chléb, každý co za­slou­ží a co nám náš pán, Pán Apollón, ve své bla­ho­sklo­nos­ti dá."

"Hmm, je to furt stej­né." Říkám ot­rá­ve­ně.
"Všich­ni chtěj pomoc, ale nic po­řád­né­ho za to. To už tu bylo, že na­jde­me spous­ty po­kla­dů, ale stále nic a ještě k tomu jsme tam málem všich­ni za­řva­li..."
"K té knihov­ně nám aspoň po­skyt­ne­te teplé, čisté a po­ho­dl­né pří­stře­ší a po­řád­nou stra­vu?"

"Dveře kláš­te­ra vám budou za­jis­té vždy ote­vře­ny, dobrý pane!" při­ta­ká první mnich.

"Pokud by se vám po­da­ři­lo nád­her­né­ho Kil­ka­lo­pa vy­pá­t­rat a za­chrá­nit ho z pří­pad­né­ho ne­bez­pe­čí, za­jis­té bychom vám mohli po­skyt­nout pří­stup ke kláš­ter­ním spi­sům a kni­hám. Naši kněží by vám byli ná­po­moc­ni radou a svým uče­ním. Tohle je to nejmen­ší, co bychom pro vás mohli udě­lat!"

Po­de­zře­le si pří­cho­zí pro­hlí­žím. "Když nám ne­mů­že­te na­bíd­nout pe­ní­ze, za­jis­té bu­de­te mít něco ji­né­ho cen­né­ho. Ur­či­tě bu­de­te mít pří­stup k vě­do­mos­tem - před­po­klá­dám, že bu­de­te mít ně­ja­kou kni­hov­nu nebo ně­ko­ho zku­še­né­ho, co by mě mohl něco na­u­čit?"

"Sa­mo­zřej­mě! Jenom mož­nost znovu spat­řit toho vzác­né­ho tvora, snad se ho i do­tknout, to je nej­vět­ší od­mě­na, jakou si mohu přát!" dych­ti­vě při­ta­kám mni­cho­vi.

"Mladý pane Ža­bi­ku­chu, pe­ní­ze tře­bas na­jde­me při té vý­pra­vě! Uži­vil jste se do­po­sud, jistě se uži­ví­te i na­dá­le. Ale před­stav­te si tu mož­nost znovu spat­řit pe­ga­se! Kdy se vám to poštěs­tí?"

"Od­mě­nou vám bude přízeň sa­mot­né­ho Pána Apollóna!" od­po­ví bez vá­há­ní první mnich.

"Každý dobrý sku­tek se vám bo­ha­tě vrátí." dodá druhý mnich. "Jistě obo­ha­tí vaši duši! Sta­teč­né skut­ky a hr­din­ké činy, to je ur­či­tě cesta, kte­rou hle­dá­te, kte­rou jdete. Svět­lý Kil­ka­lop je možná v ne­bez­pe­čí. Jeho zá­chra­na pro vás bude jistě do­sta­teč­nou od­mě­nou!"

"No, dobře, dobře. Mu­sí­me být také troš­ku prag­ma­tič­tí. Z ně­če­ho mu­sí­me žít a pla­tit vý­da­je. Copak nám to ještě hodí kromě vaší vděč­nos­ti a za­vá­zá­ní?"

"A já se k vám při­dám, pane Aer Thano!" při­kýv­nu dych­ti­vě při vzpo­mín­ce na nád­her­né­ho pe­ga­se. Se­tká­ní s ním bylo oprav­du užás­né a mít mož­nost ho po­mo­ci vy­pá­t­rat a do­kon­ce vidět zblíz­ka, snad i po­hla­dit, to je ne­sku­teč­ný sen.
Bádat a stu­do­vat je velmi obo­ha­cu­jí­cí, ale na vlast­ní oči se se­tkat s te­o­ri­e­mi z knih, mít mož­nost si je vlast­no­ruč­ně ohma­tat a ucho­pit, to je věc na­pros­to ne­do­stiž­ná.

Dů­klad­ně zo­ta­ve­ný vní­mám slova obou mni­chů jako tichý vzdá­le­ný hlas da­lekých stepí, zvou­cí k cestě za dob­ro­druž­stvím. Ne­vi­dím důvod, proč tuto výzvu ne­při­jmout:
I vy buďte pozdra­ve­ni.
Za sebe pomoc na­bí­zím. Vím, že moje zku­še­nos­ti a zna­los­ti nelze srov­ná­vat s mi­s­try, ale bude mi ctí, jestli­že do­ká­žu při­spět k úspě­chu při hle­dá­ní.