Kráter (18 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Kde myslíte, pane Aer Thano, že bude nejlepší začít s hledáním? Možná se ještě můžeme zkusit zeptat přímo místních, jestli by nás dokázali nasměrovat, kam Kilkalop létal. Nebo se vydat do kláštera Bílého úsvitu a začít s hledáním tam?" uvažuji na hlas nad tím, jak postupovat při pátrání po pegasovi.

Detail okolí vesnice Víska viz Mapy: Okolí Vísky; případně na odkazu http://imageshack.us/a/img545/5740/krterokolvsky.png

Vzdálenosti cestovní chůzí:
Klášter Bílého úsvitu: 2,5 dne
Hraniční Hláska: 2 dny
Osada Starodub: 2 dny
Vesnice Smržinka od kláštera: 1,5 dne
Osada Kámen od kláštera: 2 dny
Město Vrátník od kláštera: 1,5 dne

Aer Thano obchází několik stolů a zapředává hovor s návštěvníky hostince. Nemusí vytáhnout žádný stříbrný a přeci jsou někteří z nich ochotni podělit se o své informace. Snad je to hraničářovou osobností či jeho schopností dobře vystupovat a jednat s ostatními. Možná měl jen štěstí a narazil na poutníky, kteří si rádi popovídají při svých dlouhých a často samotářských cestách.

Kupec Jirodem, obchodující převážně s plátny, který cestuje od města Vrátník dál na východ do Svatozemě:
"Cože? Kůň? Co? Kůň s křídly? Tak to jsem jaktěživa neviděl. Dá se někde koupit? Hned by se cestovalo líp, dát dva takové do zápřahu!"

Sedlák Horymir z vesnice Smržinka, do Vísky přijel nakoupit několik soudků nápoje kysané:
"Pegas? Jo ten kůň s křídly. Slyšel jsem, že ho snad v klášteru mají, ale nikdy jsem ho sám neviděl. Ale u nás doma ho snad někdo zahlédl. Jo, jo, občas si o něm povídali v hospodě."

Obchodník Polerius, cestuje od města Vrátník, zrovna veze převážně keramiku a několik cínových pohárků:
"Jednou jsem ho zahlídl, nad stromy, když jsem byl na cestě tuhle z Vísky do Vrátníku. Myslel jsem, že to je nějaká příšera, než zařehtal. Pak jsem poznal, že to je kůň, než zmizel za korunami stromů."

Opilý kupec Kaletan, čeká ve Vísce na semletí obilí, mouku pak chce vést do Vrátníku:
"Škyt, za dva tisíce sem ho prodal, škyt. Mám vystaráno, škyt. Ha ha ha, škyt..."

Obchodníci Bilbur a Harabi, cestují ze Svatozemě ze Svaté Citadely, jejich zájmem je víno a medovina:
"To musí být nějaké posvátné zvíře, kůň s křídly. Nikdy jsme ho ale neviděli. U nás nic takového určitě nežije a tudy jenom projíždíme."

Dívám se za mnichy, jak odcházejí a když potom letmo přehlédnu okolní stoly, dostal jsem nápad.
Moc si od toho neslibuji, ale za pokus asi stojí.

Vstal jsem a zamířil k návštěvníkům u sousedního stolu. Pozdravil jsem, popřál dobrou chuť a dovolil se o položení několika otázek. Když souhlasí, ptám se na Kilkalopa, jestli ho v posledních dnech nezahlédli. Pokud se tak stalo, naznačím prsty na stole hrubou mapu okolí, aby mohli ukázat a popsat, kde to bylo, či kterým směrem letěl.

Takhle postupně obcházím další obsazené stoly.

Mnichové se v pozdravu poklonili a odcházejí pryč z hostince.

Kromě vás v hostinci zůstalo ještě několik lidí. Podle oděvů se zdá, že to jsou projíždějící kupci a obchodníci, kteří se chystají na další cestu. Děvečky jim roznášejí nějaké pokrmy, zatímco hostinský Hrouda vše bedlivě sleduje od výčepu.

Místní vesničané pracují venku na svých políčkách a usedlostech.

"Neradi bychom vás svedli na špatnou stopu." krčí mniši rameny. "Kilkalop rád dovádí na obloze, až by se zdálo, že přímo tančí mezi mraky. Zakrouží vám nad hlavou a náhle zmizí v dáli."
Sami vzpomínáte na vaše krátké, doslova letmé setkání s Kilkalopem, když se před měsíci objevil zde nad Vískou. Zaržál, zamával velkými křídli a bleskurychle zmizel mezi mraky.
"Jistě má ale rád přírodu, zeleň, květiny. Počítám, že létal spíše do těchto končin, než na druhou stranu k městu Vrátník. Možná dokáží poradit lidé z okolních vesnic."

[Viz Mapy: Mapa Kráter - Klášter; místo klášteru je vyznačeno červeně. Následně dodám ještě detailnější mapku. Odkaz na celou mapu Kráteru včetně možnosti přiblížení naleznete na nástěnce v sekci Kráter.]

Třeba nevíte kam, ale možná jste někdy zahlédli aspoň kterým směrem se od vás vydával, nadhodím ještě rychle.

"Dobře. Můžeme snad jen ještě podotknout, že sami nevíme, kam nádherný Kilkalop každý den létal. Jeho svoboda je pro nás jeho nedotknutelné právo. V tomto směru vám tak nemůžeme více pomoci. Věříme ale, že vaše schopnosti dokáží Kilkalopa vypátrat. Ať Pán Apollón prosvětluje vaše duše!" mniši se mírně pokloní a odchází pryč.

"Budiž, možná se o něco pokusíme, můžete jít." pošlu mnichy pryč. "Můžeme se jak blázni jít ptát lidí jestli neviděli létajícího koně, hurá." Říkám s lehkou ironií v hlase.

"Věříme, že nám pomůžete!" vloží se do hovoru mnich.
"Pokud byste získali jakékoliv informace o vznešeném Kilkalopovi, najdete nás v klášteru Bílého úsvitu. Pokud nám pomůžete, věřte, že u nás můžete hledat odpočinek a útěchu!"

"Bylo nám ctí vás poznat. Pokud si nic dalšího nepřejete, budeme pokračovat v naší pouti." oba mniši se na vás tázavě podívají.

"Vždycky jsem myslel, pane Žabikuchu, že vaší radostí je vyhledávat nová dobrodružství a pouštět se do nich po hlavě. Teď když máte možnost se dát na výpravu za vzácným pegasem, tak byste radeji zůstal lenošit za pecí?" škádlím mladého muže.
"Představte si, jak budete jednou vyprávět, že jste pegase ne pouze zahlédl v dáli na obloze, ale dokonce ho hladil po hřívě! To je přeci neuvěřitelné a zázračné!" rozplývám se zasněně. Je vidět, že možnost blízkého setkání s pegasem mě zcela ohromuje.

"Navíc máme stejně několik dní, než se máme vrátit za moudrým učencem Azmatixem. Proč se tak zatím nepokusit poohlédnout po tom vzácném tvorovi? Navíc když tím můžeme pomoci dobré věci?" pokouším se zlomit našeho znalce zámků a zřejmě i kapes zbohatlíků.

Mnich pouze nadzvedne obočí, ale vzápětí se tváří, jako by Žabikuchova rozhořčená slova přeslechl.

"Můžeme vám nabídnout takové přístřeší, které nabízí náš skromný klášter, dobří pánové. Zajisté to nejsou komnaty císařského paláce, ale pršet za límec ani zima zalézat pod blůzy vám nebude. Voda a chléb, každý co zaslouží a co nám náš pán, Pán Apollón, ve své blahosklonosti dá."

"Hmm, je to furt stejné." Říkám otráveně.
"Všichni chtěj pomoc, ale nic pořádného za to. To už tu bylo, že najdeme spousty pokladů, ale stále nic a ještě k tomu jsme tam málem všichni zařvali..."
"K té knihovně nám aspoň poskytnete teplé, čisté a pohodlné přístřeší a pořádnou stravu?"

"Dveře kláštera vám budou zajisté vždy otevřeny, dobrý pane!" přitaká první mnich.

"Pokud by se vám podařilo nádherného Kilkalopa vypátrat a zachránit ho z případného nebezpečí, zajisté bychom vám mohli poskytnout přístup ke klášterním spisům a knihám. Naši kněží by vám byli nápomocni radou a svým učením. Tohle je to nejmenší, co bychom pro vás mohli udělat!"

Podezřele si příchozí prohlížím. "Když nám nemůžete nabídnout peníze, zajisté budete mít něco jiného cenného. Určitě budete mít přístup k vědomostem - předpokládám, že budete mít nějakou knihovnu nebo někoho zkušeného, co by mě mohl něco naučit?"

"Samozřejmě! Jenom možnost znovu spatřit toho vzácného tvora, snad se ho i dotknout, to je největší odměna, jakou si mohu přát!" dychtivě přitakám mnichovi.

"Mladý pane Žabikuchu, peníze třebas najdeme při té výpravě! Uživil jste se doposud, jistě se uživíte i nadále. Ale představte si tu možnost znovu spatřit pegase! Kdy se vám to poštěstí?"

"Odměnou vám bude přízeň samotného Pána Apollóna!" odpoví bez váhání první mnich.

"Každý dobrý skutek se vám bohatě vrátí." dodá druhý mnich. "Jistě obohatí vaši duši! Statečné skutky a hrdinké činy, to je určitě cesta, kterou hledáte, kterou jdete. Světlý Kilkalop je možná v nebezpečí. Jeho záchrana pro vás bude jistě dostatečnou odměnou!"

"No, dobře, dobře. Musíme být také trošku pragmatičtí. Z něčeho musíme žít a platit výdaje. Copak nám to ještě hodí kromě vaší vděčnosti a zavázání?"

"A já se k vám přidám, pane Aer Thano!" přikývnu dychtivě při vzpomínce na nádherného pegase. Setkání s ním bylo opravdu užásné a mít možnost ho pomoci vypátrat a dokonce vidět zblízka, snad i pohladit, to je neskutečný sen.
Bádat a studovat je velmi obohacující, ale na vlastní oči se setkat s teoriemi z knih, mít možnost si je vlastnoručně ohmatat a uchopit, to je věc naprosto nedostižná.

Důkladně zotavený vnímám slova obou mnichů jako tichý vzdálený hlas dalekých stepí, zvoucí k cestě za dobrodružstvím. Nevidím důvod, proč tuto výzvu nepřijmout:
I vy buďte pozdraveni.
Za sebe pomoc nabízím. Vím, že moje zkušenosti a znalosti nelze srovnávat s mistry, ale bude mi ctí, jestliže dokážu přispět k úspěchu při hledání.