Kráter (177 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Ech....škyt....žádná past, všechno to je pravda, ať mě samotný Pallas ztrestá, jestli si vymýšlím!" potvrzuje Rudi svá slova.

"No mě tyto informace stačí k tomu abych se tam zašel podívat."
Pak se přísně podívám na Rudiho.
"Jestli to je, ale nějaká past jak nás někde přepadnout a obrat. Tak věř, že si to pak s tebou vyřídíme."

Rudi se zatváří ještě více provinile. "Než jsem se nadál, ostatní do toho portálu vlezli. Zůstal jsem tam sám...škyt...dostal jsem strach..něco..něco mi říkalo, že tam nemám chodit...měl jsem strach...a opustil jsem své přátele..." povídá kajícně.

"Jak vypadal? No..velký kamenný portál. Třpytil se všemi barvami, jako by vás úplně lákal dovnitř, abyste vešli, nechali se pohltit..." popisuje Rudi záhadný portál.

"Věřte mi, nechtěl jsem je tam nechat, ale nemohl jsem, nemohl...já vás tam klidně dovedu, ukážu vám cestu, ale dovnitř..." Rudi se na chvilku zarazí, v očích se mu zračí strach, "..dovnitř nedokážu vejít...ne..nedokážu to..."

Mlčky sedím na své židli a pomalu jím mastné a slané uzené, kde mé oči střídavě těkají z tvářích mých společníků. DO rozhovoru se prozatím nezapojuji.

Po Brensových slovech pokývám hlavou a přidám také svou trošku do mlýna: "Jak ten portál vypadal? A čeho jsi se tak bál?"

"Já tak úplně ne!" prohlásím, když Arionův pohled doputuje ke mně.
"Celá ta historka zní dost divně," doplním a odkašlu si.

"Když se ti ten portál nezdál, proč si své přátele nevaroval? A teď nás chceš poslat, abychom zjistili, co se s nimi stalo, ale podle toho, co říkáš, s námi nepůjdeš."
Znovu, tentokrát intenzivněji zakašlu.

"Já bych na tvém místě tedy určitě jít chtěl. Ne že bych tvým přátelům pomoc nechtěl, jen ti nevěřím." Trochu zvednu hlavu a přerovnám si kapucu, abych lépe viděl Rudimu do tváře.

"Já jsem určitě pro." Rozhlédnu se po ostatních. "Pomoc jinému dobrodruhovi v nouzi je přímo naší povinností. Nikdy nemůžem vědět, kdy budem potřebovat pomoc sami."

"Tu jeskyni jsme našli tady v lesích, možná dvanáct mílí odsud. Když se nebudete zdržovat, cesta vám nezabere víc jak tři hodiny." popisuje Rudi a znovu se na Vás prosebně podívá: "Můžete se tam jít podívat už dnes? Rád bych věděl co nejdříve, jestli jsou všichni tři kamarádi v pořádku."

Možná že to měl na mysli Azmatix, když říkal že se nějaká práce určitě najde... Jsme připraveni jít.

"Taky jsem pro jít se tam podívat. Tím spíš jestli tam je bohatství." usměji se.
Pak zvážním a ptám se "A kde ta jeskyně vůbec je?"

Při jedení uzeného a popíjení pivečka a panáka pravím: "Tak co, podívat se klidně můžem. Stejně teď nemáme co na práci. Vyrazil bych zítra."

"Pche...škyt...to co každej dobrodruh. Bohatství a slávu." usměje se Rudi.

"Pokud mi pomůžete a půjdete se tam podívat, můžete se tam klidně sami porozhlédnout. Jen když se i podíváte, jestli jsou kamarádi v pořádku!"

"To zní zajímavě Rudi. A co jste tam hledali?"

Štíhlý Rudi, posílený alkoholem, Vám bez okolků začíná povídat o svých problémech, zatímco Vám hostinský Hrouda roznáší malé keramické panáky s místním nápojem kysané, vyráběného z kotků, které nechal objednat Triamos.

"Včera brzy ráno sme objevili v jedný jeskyni jakési nápisy. Moudrej Gant povídal, že se jedná o nějakej portál, nebo co.....začali sme to tam prohledávat.....nojo celej jeden zparchantělej den sme na tý hádance ztvrdli a pak to ten horalskej intouš Hef konečně zmáknul, cosi zmáčkl na stěně nebo se vo ni jen tak vopřel a portál se nám zjevil v celý svý kráse...." připitý Rudi se odmlčí a tupě zírá do svého pohárku vína. Napije se a se zoufalým výrazem se na Vás podívá. "Nemohl jsem, zatraceně, nemohl jsem tam vejít...cítil jsem....bylo to....pffff..." Rudi bezmocně kroutí hlavou a znovu upíjí vína.

"Můžete se tam jít podívat?" obrátí se na Vás prosebně. "Podívat, jestli sou kamarádi v pořádku?"

"Já jsem Pjotr," představím se také a pak přenechám slovo novým známým.

"Zdravím tě, mé jméno je Arion." A hned podávám Triamosovi ruku na znamení přátelství. "Tak povídejte, jak můžeme pomoci tady tvému kamarádovi."

,,Vítám tě barde," zvednu se od načatého uzeného. ,,Doufám, že si najdeš někdy čas a zahraješ mi na klidnou mysl,"usměji se opět po dlouhé době, ale vzápětí se zaposlouchám do vyprávění ostatních, napnutý co se stalo.

"Zdravím!" pozdravím stroze navrátivší, seberu odněkud židli a přisednu si.

"Snad aby nám Rudi řekl co se stalo od začátku..." nadhodím.

"Zdravím vás, mladý pane Triamosi." vítám se s pěvcem. "Kosti pořád zatím drží při sobě, ale pořád mě trápí to vedro, které stále cítím. Hned si musím dát patřičnou meducínu na schlazení!" rozverně se usmívám a mávám na hostinského Hroudu, aby mi přinesl pohárek vína.

"A cože to tady váš společník a jeho přátelé objevili? Další portál?" se zájmem poslouchám Triamose.

přichází k vám i kudůk Kalmor se svým neurčitým úsměvem ve tváři, a ještě než usedne, zdvořile odmítá pozvání na rundu.
"Tak další krok za poznáním je za námi. Tak moc jsem byl pohroužen do cítění síly přírody, že mi celá ta záležitost s duchem elfínů, he he, nějak utekla. Musel to být ale hrozně nepříjemný pojit vidět něco tak nepřirozeného a zkličujícího, ..., odporujícího řádu života a smrti!"
"Tohle potkat mě ...., brrr. Žaludy co s sebou nosím by ... by nevzrostly ze mne, brrr, hrozná představa! "
ukončím tak svůj krátký monolog a porozhlédnu se.