Kráter (192 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Sokolník Tizok si šel zatím promluvit s hostinským Hroudou, který u výčepu rozlévá z naraženého sudu pivo.

"Mohli bysme se poradit s Azmatixem. Určitě bude o těchto věcech něco vědět. A taky mnohé pamatuje. Případně ty, Žabikuchu, ty to s lidma umíš, mohl by ses poptat, jestli něco nezjistíš."

Ráno Vás probouzí ruch z výčepu, jak se ostatní hosté připravují na odchod, samozřejmě ale až po vydatné snídani.

Sami sedíte u jídla a přemýšlíte, co Vás dnes všechno čeká a co budete muset udělat.

Určitě se musíte věnovat studiu a lekcím s učencem Azmatixem, ale určitě najdete i čas pro záhadu s duchem.

Vracíte se zpět do hostince a do svých pokojů.

Než se Vám podaří konečně usnout, musíte ještě dlouhou dobu myslet na to, co jste zažili a viděli. Nakonec únava přeci jen zvítězí a Vy se konečně ponoříte do světa snů...

"To je dobrý nápad, Tizoku," pokývnu uznale hlavou, "můžem to zkusit hned ráno. Ale obávám se, že máš pravdu a prsten bude u někoho na prstě. Najít prsten je však jen první část záhady."

,,Kdyby jsme se přesto rozhodli prsten najít, mohli bychom využít slunečného dne a mého sokola. Sokol dobře vidí a mohl by zahlédnout lesknoucí se prsten v trávě. Ovšem pochybuji, že se jen tak bude povalovat v trávě. Spíš bych si troufal říci, že ho někdo bude nosti na prstě, jako nálezce."

Posbírám se ze země a společně s ostatními odejdu od brány i od přízraku. Setkání s tímto zjevením se mnou zřejmě hluboce otřáslo, protože ve tváři nemám příliš duchapřítomný výraz a spíše než cokéoli jiného se držím ostatních.

Po krátké cestě noční Vískou se však pomalu vzpamatuji a zapojím se do rozhovoru: "Prsten je malá věc a řekl bych, že takhle po tmě toho asi moc nenajdeme... " Pak se s obavami ohlédnu zpět k bráně: "A i kdybychom prsten měli, navrhoval bych jej prozatím té věci nevydávat. Nechovalo to sice nepřátelsky, ale kdo ví co se stane, až to bude mít ten prsten."

Procházíte kolem zdejší strážní věže, ale nevidíte nic zvláštního.

Na vršku na hradbě nikdo není, dveře jsou zavřené a v malých okénkách tma.

Tato věž zřejmě kdysi bývala součástí nějakého většího komplexu, opevnění. Teď ji obývají zdejší strážní, kroll Gwarg a dva lidé, strážný Hron a jejich kapitán Albrecht.

Dál za věží pak leží stavení a polnost sládka Vochozky, který vaří místní pivo a dodává do zdejšího hostince. U sládka je také tma a všichni zřejmě spí.

Po krátké době se opět sokolník vzpamatuje k sobě. ,,Takže duch, který nenabyde klidu, dokud nenajde svůj prsten. Ale proč zrovna prsten? Že by dar? Svatební prsten? Tady pomůže snad jedině nějaký starý pamětník, nebo kronika," přemýšlí moc nahlas sokolník a poté se rozklopýtá za vámi.

Zdá se Vám, jako by se zase trochu oteplilo. Od úst už Vám nejde pára a i to mrazivé ticho zmizelo. Z okolních trav se opět občas ozve zašramocení nebo cvrkot hmyzu.

Odcházíte po cestě zpět do Vísky, směrem kterým duch ukazuje. Jakmile se více vzdálíte, duch se rozplyne v temnotě noci. Stejně rychle, jako se předtím objevil.

Vzduchem k Vám ještě dolehla poslední slova:

"...prsssteeennn.....prossssííííímmm...."

"Asi nám toho více nepovíš." Pronesu směrem k přízraku, ale říkám to spíše všem ostatním. "Ráno bysme si asi měli promluvit s místníma sedlákama. Zjistit nějaké informace, jestli neví o nějakém prstenu."

A pak opět směrem k přízraku:"Neboj, pokusíme se ti pomoci, nikdo by neměl trpět na věky."

Pak udělám několik kroků zpět a pomalu se chystám k odchodu.

Stejně jako Trorn se vydávám směrem, který nám duch ukazuje. Nejdřív jdu pozadu, abych měl ducha pořád na očích, ale pak už se otočím a rychlejší chůzí doháním Trorna.

Duch ukazuje zřejmě ke strážnici nebo stavení sládka Vochozky, které se rozkládá za ní.

Přízračná postava stále jen ukazuje tím směrem a tiše kvílí:

"...prsssteeeenn.....prosssíííímm....prsssteeennnn...."

"To se nedivím že ti doteď nikdo nepomoh, s tímhle...," jak ducha obcházím pořádně se podívám, kterým směrem ukazuje a vydávám se pomalu tím směrem. Ještě se ducha zeptám: "Jak vypadá? A pokud můžeš, tak pojď s námi...i když to pochybuju," dovětek si spíše zamumlám pro sebe.

Přízračná postava se dál mihotá ve vzduchu a zdá se, že ukazuje kamsi za Vás, snad směrem ke strážnici nebo k domům sedláka Bárty či sládka Vochozky.

"...prrossssíííííímm.....prsssssteeeeenn....můůůůůůjj...prssssteeenn.....
.....áááááááchhh..."

Zůstávám stát v bezpečné vzdálenosti (nebo si to aspoň myslím) a sleduji oba odvážlivce, teří se k přízraku přiblížili. Také s napětím čekám, jestli začne zjevení na nás reagovat.

Ohlédnu se na okamžik do míst kam duch ukazoval, ale rychle se otočím zase zpět. "Dobře, jak říká Trorn, jaký prsten po nás chceš?" promluvím a snažím se, aby to znělo klidně...

Ani nevíte jestli jsem sebou také trhnul, má reakce po slovech ducha vás mírně překvapí. Jdu ještě blíže k přízraku a pomalu ho obcházím, jako bych si ho důkladně prohlížel. Dávám však pozor abych se ho nedotknul. "Prsten? Jaký prsten? Uklidni se a řekni co po nás chceš." Je vcelku paradoxní abych říkal duchovi aby se uklidnil. Spíš by asi bylo potřeba abych to říkal některým z vás. Já mám nasazenou svoji obvyklou neutrální masku, takže není poznat jestli se taktéž bojím a nebo sebevědomí pouze předstírám.

Po prvním úleku a několika nemotorných krokech zpět už zase pevně stojím a sleduju střídavě zjevení a Brense. Od úst mi stoupají obláčky páry, jak zrychleně dýchám. Poté, co porozumím některým slovům se mimoděk otočím, jakobych měl někde na zemi spatřit žádanou věc....