Kráter (194 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Kam dovnitř?"

,,Nezoufejte. Co se podívat dovnitř?"

"To tedy nevím kolik je. Ale co jistě vím je, že už je tma a zima." odpovím Pjotrovi na jeho otázku.
"Tak to vypadá, že jsme sem šli zbytečně." řeknu otráveně.
Seberu ze země kámen velikosti pěsti a snažím se trefit kamenný oblouk...

Zakloním hlavu a zadívám se na noční oblohu.
"Nevíte kolik je asi hodin?" Zeptám se a pak pro upřesnění dodám, "Myslíte, že už je půlnoc?"

Sednu si k Chronosovu ohníčku, zachumlám se a zahřívám se, mírně podřimujíc.

Chvíli jen pozoruji bránu a její okolí, ale když vidím, že se nic neděje, tak se rozejdu směrem k ní a obezřeně prozkoumávám okolí.

Obejdu pár kamenů a bránu, koukám, jestli nenajdu něco zajímavého. Nějaký skrytý otvor nebo třeba nějaký prastarý náhrobek.

Sednu si na kámen a zapálím si listí. "Chvíli tu počkáme a když se nic neukáže tak sem můžeme příjít ještě za úplňku..." povídám, zatím co vyfukuji obláčky kouře.

Stará brána stojí na východní cestě z Vísky. Kdysi to možná bývala skutečně jakási brána, teď se nad cestou tyčí již jen kamenný oblouk, který se nejspíše brzy na nějakého nešťastníka, který tudy bude procházet, sesype.

Okolo leží v trávě několik dalších kamenů a trosek, které naznačují, že tu zřejmě stávala z obou stran zeď. Studené kameny jsou obrostlé mechem.

Měsíc osvětluje obrysy brány, která zde stojí jako nehybný strážce. Ač přes den teplo, teď se Vám pod šaty vkrádá vlezlý chlad. Choulíte se do svých kabátů či plášťů a rozhlížíte se po okolí, jestli neuvidíte cokoliv podezřelého.

Je ticho, jen občas z dálky zahouká sova...

(Viz. Mapy: Víska - Mapa; Legenda k mapě vesnice Vísky).

Večer rychle ubíhá, vesničané se rozcházejí do svých příbytků, několik kupců, kteří tudy projíždějí, odcházejí do svých pokojů.

Když se přiblíží půlnoc, vyrazíte podle Jiroutova vyprávění ke staré bráně.

"Jen si dávejte pozor, jestli se tam půjdete podívat!" varuje Vás sedlák Jirout. "Jak jsem říkal, bylo to u starý brány. Přízrak!!"

"Že na něj dáte, kdo ví co viděl! Sůvu! Cheche.." směje se sedlák Bárta s ostatními, zatímco se na ně sedlák Jirout rozhořčeně šklebí.

"Jo, můžem se jít kouknout na toho psa. Teda ducha."

"Zítra bude venku stejně chladno, jako dnes večer," míním, "jdu s vámi."

"To tam fakt chcete jít už dneska? Nenecháme to až na zítřejší večer? Ten duch nám rozhodně neuteče. Mě už se moc nechce jít z tepla tohoto hostince."

"Takhle jsem to nemyslel, ale budiž," odpovím starci, spokojen, že alespoň někdo se mnou souhlasí.
Nepřestávám z pod své kápě těkat pohledem, čekaje, kdo další bude či nebude souhlasit.

"Svatá pravda, mladý pane Brensi. Ne vždy je důležité řešit potíže hned hrubou silou. Vlídné slovo může být mnohdy silnější než ta nejostřejší čepel..nebo mlat kladiva." a s vážným pohledem se podívám na Chronose.

,,Souhlas."

"Ale no tak Chronosi! Sám si pochyboval, že kladivo toho ducha zraní a já tě ujišťuji, že jsi pochyboval naprosto správně!" odpovím kudůkovi. Z mého hlasu je jasné, že se trochu zlobím, že asi přeslechl, co jsem předtím říkal.
"Navíc zdůrazňuji, že nevíme jestli tam vůbec nějaký duch JE," pokračuji již docela klidně. "Proto znovu navrhuji, abychom to dneska šli jen omrknout, kouknem, co tam na nás číhá a pokud tam opravdu něco bude, tak se zítra po tréninku zeptáme Azmatixe, připrávíme se a pozítří třeba vyrazíme ten problém vyřídit....SOUHLAS? zdůrazním poslední slovo a koukám se jestli zatím asi můj nejdelší slovní projev měl požadovaný efekt.

"Tak to zase ne, jestli se na mě něco bude sápat, tak jedině kudůčice. Všechno ostatní se sejde tváří v tvář mému kladivu!!" pronesu zaníceně. A při vzpomínce na kudůčice se usměju a dám si pořádný hlt piva.

"Dobře, ale žádné zabíjení duchů! Jen se kouknem, jestli tam opravdu něco jako duch je - nic víc, nic míň..." pronesu vážně a snažím se aby to vyznělo jako varování.