Kráter (28 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Jsem rád, že se ti líbí," opětuji srdečně Žabikuchův úsměv a natáhnu pracku, abych ho přátelsky poklepal po rameni. Jeho ironie mi úplně unikne.

"Možná bych mohl tady Bardovi ukázat i nějakou tu písničku."

"Opravdu plnohodnotný rým. Ten by se tam fakt vyjímal." a usměji se.

Krátce se ušklíbnu a rychle odpovím: "Jo, Trorn si měl nehty už ostříhat aspoň rok zpátky."

Při těch slovech si vzpomenu na svůj přívěšek a přistoupím k barbarovi blíž, abych se podíval jestli si ho stále prohlíží.

"Už zase čteš?" zeptám se, když vidím, že hledí na nějaké písmena. Bych vedle toho třeba mohl vytesat svůj nejoblíbenější rým: "Hromotluk, udělá BUM!"

"Pravda, žáby tím půjdou dobře šmikat, ale určitě by tím šel taky hezky šmiknout prst nějakého barbara." rýpnu si do barbara.
Druhý takový nůž mi asi bude k ničemu, tak ho odkládám k mrtvole na zem.

Trorn s bardem Triamosem zatím luští runy na gongu, které jsou stejné jako na stojícím kameni venku. Poselství je naštěstí psáno obvyklejším způsobem od začátku do konce. Po chvíli přepisu tak mohou přečíst zprávu:

Když potřebný jen udeří na mou bradu,
Přátelská srdce se naplní silou a mocí,
Nepřátel svaly zeslábnou a ti se schoulí,
Sluhové Noci rozum svůj ztratí strachem,
Kouzla jim selžou, zbraně jim vypadnou,
Pak dozní ozvěna a ten, kdo udeřil, pokutu platí.

"No, to není hračka pro mně," říkám po chvíli prohlížení dýky, "mám radši svého Hromotluka."

Pak dýku vrátím Žabikuchovi s rýpavou poznámkou a širokým úsměvem: "Ale na žáby to bude určitě dobrý, můžeš jim tím šmikat hlavy."

Mno a jestli bude Žabikuch dost šikovný, aby tím zachytil nějakou zbraň, pomyslím si, tak to třeba využije.

Žabikuch našel u mrtvol celkem dvě zvláštní železné dýky. Jednu již pečlivě schoval do své torny. Barbar Parophis si od něj bere druhou dýku, kterou si prohlíží a zkouší.

Rukojeť je tvarovaná do podoby hadí hlavy, čepel pak tvoří rozeklaný jazyk. Na rukojeti jsou vystouplé hadí oči. Když se stisknou, tak jak Žabikuch ukazoval, čepel se zprudka sevře a znovu rozevře.

Třetí kostra, od které si hraničář vzal luk, pak svírala dlouhý nůž. Ten má klasické tvary i ostří.

--------------------------
Chcem sa všetkým ospravedlniť. Dlho som odkladal príspevky a čakal som či ma niečo neosvieti ale zjavne ma nič nenapadá. Rovnako mám čoraz väčší problém ponoriť sa do atmosféry a tak to asi radšej nebudem siliť a radšej vám len všetkým poprajem veľa zábavy pri hre a uvoľním miesto niekomu, kto to určite oveľa radšej využije.
Majte sa všetci dobre a tú slávu tmy nakopte aj za mňa:)
A ešte raz vás prosím - nehnevajte sa. Ahojte všetci..

"Na, tady leží ještě dvě tyhle dýky." a ukážu na dvě ležící dýky vedle mrtvoly.

"Krásně se leskne, že?" Hučím do Trorna a hrubým prstem ukazuju na špičku špendlíku.

Moji pozornost pak připoutá Žabikuch a jeho dýka. Zaujatě pozoruju jak se čepel rozevírá a zavírá. Potom si představím jaký by to udělalo bordel, kdyby se tohle udělalo, když by čepel byla v břiše nepřítele a ušklíbnu se. Ovšem druhá věc je dostat tu věc nepříteli do břicha.

"Ukaž!" Říkám a napřáhnu ruku k dýce, abych si ji mohl vyzkoušet, jak je vyvážená a uzpůsobená pro boj.

Starý plášť jsem se pokusil úhledně složit a se zvláštní dýkou ho zabalil do torny. Staré lano jsem pohodil vedle a na tornu přidělal nově nalezené.
Pak jsem vzal jednu ze dvou zbývajících dýk do ruky a ukázal ostatním co umí.
"Dívejte co se stane, když zmáčknu tyto vystouplé hadí oči..." rozeklaná čepel se prudce sevře a zase rozevře...
"Zvláštní k čemu se tak mohla hodit? K boji asi moc ne. Co myslíš Páro?"

Shodil jsem tornu na zem a svůj menší luk vložil dovnitř. Na boční úchyty jsem připevnil nalezený luk, zvedl tornu zpět na záda a několikrát zkusil, jak na luk dosáhnu.

Přešel jsem ke okénkům a letmo nahlédl ven.
Potom jsem se vrátil ke vstupu do místnosti, abych hlídal před nečekaným překvapením z chodby.

Přívěšek si od barbara vezmu a důkladně prohlížím ve světle lucerny.

"Hmm, tak ten plášť vypadá dobře. Myslím, že by mi mohl dost pomoc při plížení. Co kdybych si ho nechal?"

Bard Triamos zatím také odstoupil od průzorů a popošel ke gongu. Se zájmem si prohlíží vyryté runy. S pomocí vzdělaného Trorna je snad dokáží přeložit, tak jako se jim to podařilo s runami na kameni na nádvoří.

Když Trorn jenom zírá a přívěšek si nebere, trochu znejistím a říkám:

"Když si ho připneš na límec, budeš fakt fešák, jestli chceš, půjčím ti zrcátko."

"Jo ty ho chceš, půjčit, aby jsi se podíval jak je hezký?" Hned změním tón, mírné rozkročení, ani ďáblík mně zjevně nevyvedou z míry.

"Je moc hezký a leskne se, podívej se!" Říkám a hned ho barbarovi podávám.

V klidu hledím Párovi do očí. Buď mi strach nenahání nebo jej umně skrývám. Přesto, jak se přiblížil, trochu jsem se rozkročil a ruce dal kousek dál u těla. Navíc se mi u nohou z ničeho nic objevil Mermyr - můj ďáblík. Okamžitě se ke mně přenesl, ačkoliv byl jen na druhé straně místnosti.
"Ze stejného důvodu, jako ti Žabikuch půjčil plášť?" Odpovídám protiotázkou, ačkoliv se spíše jedná o konstatování.

"Cože? Můj přívěšek?" Zeptám se překvapeně a nedůvěřivě se na druhého barbara zadívám. Udělám k němu dva dlouhé a pomalé kroky, abych se na něj zadíval zvrchu a získal tak jistou převahu. Ale vzhledem k jeho výšce mu jen zpříma hledím do očí. Chvilku si ho přeměřuju a pak zahučím:

"Máma mi taky říkala, že mám říkat prosím, ale stejně je to můj přívěšek, tak proč bych ti ho měl dávat?"

"Tak co, zkusíme si bochnout do gongu, co se stane?" říkám napůl pro sebe. Z ničeho nic se otočím na mohutného barbara a říkám: "Páro, dej mi prosím ten přívěšek."