Kráter (31 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Každé dveře mají kliku, říkavala máma," zahučím.

"Ale tady je to celé divné. Díra ve zdi. Chodba vedoucí do zdi. Další chodba vede do vody. A ten co to zavřel už o nás stejně ví. Tak to je asi fuk. "

Když jsem postřehl Žabikuchův zklamaný výraz, uvědomuji si, že neměl štěstí při hledání způsobu, jak uvolnit průchod tunelem.
Tak se zdá, že tudy se dál nedostaneme. Přinejmenším teď hned.

Pokud nemáte ještě někdo nápad, co tady zkusit, tak navrhuji, abychom se vrátili do hlavní chodby a pokračovali tamtudy.

Zatímco čekám na názor ostatních, uchopil jsem meč s vyhořelou pochodní do levé ruky a pravačkou si zlehka masíruji levé poraněné rameno.

Poškrábu se prackou na hlavě a ještě víc tak nečepýřím své nepoddajné vlasy. Nic, ale neřeknu.

"Zdá se, že tu nejsme sami!" řeknu s obavami v hlase. "Možná se ještě setkáme s tím tajemným Slávou Tmy, který venku uvěznil tu nešťastnou dívku. Musíme být opatrní. Vzpomeňte na vyprávění dobrých gnómů, o jakémsi černém rytířovi, který pobil skupinu bojovníků! Proč mám tak špatné tušení, že to je jedna a táž osoba?" zeptám se spíše řečnicky.

Pomalu jsem došel zpět k ostatním a podávám lucernu zpět Trornovi. Díky, tuhle asi zase můžeme zhasnout, ať šetříme olej.

Tunel za námi zůstal volný až k tomu probořenému průlezu z hlavní chodby. Aspoň prozatím. Nenašel jsem tam nic, co by se změnilo.
Zkoušel jsem také postupně šlapat na všechny kameny v podlaze, jestli jsme si tenhle tunel nezavřeli sami nějakým hejblem.
Ale pokud jsem žádný kámen omylem nevynechal, nebo nepřehlédl třeba nějakou malou páčku ve stěně, tak tu desku vysunul do tunelu někdo jimý.

"Nic moc jsem nezjistil.
Vypadá to, že deska slouží jako jednoduchý uzávěr tunelu, který lze ovládat pouze z jedné strany, a to z druhé než stojíme."

Když Žabikuch rozsvítí svoji vlastní lucernu, hraničář Aer Thano vezme Trornovu lampu a odchází tunelem zpět k otvoru do trpasličí skrýše.

Žabikuch si postavil lampu tak, aby dobře viděl na celou stěnu, a opatrně ji prohlíží.

Ajta, jak se ten tunel kroutí, tak tam nevidím, říkám, zatímco se vracím.
Žabikuchu, potřebuji tam více světla, na chvíli si posviť se svojí lucernou.

Beru si svítící lucernu k sobě a když Žabikuch zažehl světlo v té své, tak znovu zamířím nazpátek k průlezu.

"Měli bysme si pospíšit, jestli to byl ten cizinec, tak nás mohl slyšet a teď utíká pryč," říkám a popoháním Žabikucha v otevírání dveří.

Viděl, ano, viděl, odpovídám Párovi a přitom se přitisknu ke stěně, aby se Žabikuch mohl protáhnout k desce a prohlédnout si ji i okolní stěny.

To řinčení mohl vydávat nějaký mechanismus, který tu desku vytlačil a přehradil tak tunel.
Buďto někdo z nás to zařízení uvedl do pohybu, a ani si ničeho nevšiml. Nebo nám někdo chce zabránit v dalším postupu. Nebo ... poslední větu už jsem nedokončil a začal se rychle mezi ostatními proplétat zpět.

Páro, dávej tu pozor, kdyby Žabikuch potřeboval nějak pomoct, já chci zkontrolovat ten proražený otvor, kudy jsme sem vlezli.

S těmito slovy mířím nazpátek k průlezu z chodby sem do tunelu.

"Co to je?" Brumlám udiveně, "viděl jsi to taky?" Obracím se na Aera a přitom ustoupím stranou, aby se na to mohli podívat i ostatní.

Opatrně jdu za hraničářem a barbarem.
"Pusťte mě k těm dveřím. Dveře jsou moje hoby." říkám natěšeně, že si je budu moc pořádně prozkoumat.

Hraničář Aer Thano a za ním velký barbar Parophis se opatrně plíží tunelem vpřed.
Ostře zahnuli a spatří, jak doleva přes chodbu před nimi klouže slepá zeď. Otvírá se?
Ne. Přestala se pohybovat. Zavírala se a teď nehybně stojí - mohutná žulová deska. Nikde ani stopa po klice, klíčové dírce nebo závěsu.

[Viz Mapy: Mapa-Horní tunel a hrubý tunel]

Aer se tiše plíží vpřed a já ne příliš ochotně a ne příliš tiše za ním. Držím v ruce kyj a přemýšlím, jestli to zařinčení skutečně může znamenat další nebezpečí. Past a nebo něco jiné? Bude tam někdo živý? Třeba ten Slávek?

Rychle jsem se otočil, postavil lucernu za sebe na zem a polohlasem řekl:
Vezměte ji někdo, kdo jste za mnou. Připravte se, kdyby došlo k nějakému boji. A zkuste být potichu, s posledními slovy už se zase otáčím dopředu.

Přitisknutý k levé stěně tunelu a trochu přikrčený opatrně nahlédnu dopředu a potom udělám pomalý krok. Znovu nahlédnu kolem zakřivené stěny a udělám další krok.
Meč v pravé ruce držím napřažený šikmo před sebou, abych v případě potřeby mohl zkusit vykrýt nenadálý útok nebo sám zaútočit, ať už sekem nebo bodnutím vpřed, vyhořelou pochodeň nadále držím v levé ruce.

Při každém nahlédnutí se snažím rozpoznat, jestli přes světlo naší lucerny se neprolíná další světlo někoho, kdo možná jde proti nám a zkouším odhadnout, co může být příčinou zaslechnutého řinčení.

Když Žabikuch nic neobjevil, vysoukal se zpět, kupodivu sám, bez pomoci Parophise.

Pokračujete tedy druhým západním směrem tunelu.
Chodba před vámi zatáčí. Po nějakých deseti krocích před sebou zaslechnete řinčení.

[Viz Mapy: Mapa-Horní tunel a hrubý tunel]

"Nevidím tam nic. Nic tam není. Vypadá to, že ten tunel je fakt přírodní. Zkusíme tu druhou chodbu."

Zatímco jsme se s Párou, otočeni proti sobě, chvíli motali a ukazovali si, co je doleva a co doprava, ostatní zamířili do východní chodby, v tu chvíli z mého pohledu doprava.

Mávl jsem rukou, že je to asi jedno a vyrazil dopředu. Po několika sázích jsem se zastavil, a zamířil lucernu před sebe na uzávěr chodby.

Když se Žabikuch prodral před nás, nechávám ho jen se snažím, abych přes něho posvítil na zřejmě končící tunel co nejvíce.

Zatímco Žabikuch prohlíží konec prostory, znovu se zaposlouchávám do zvuků podzemí.

"No a co tam vidíš?" Nedám se odbýt.

"Neruš Páro. Jsem v pořádku." dál celý prosto prohledávám.