Kráter (29 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tech: omlouvám se za neaktivitu, psal jsem závěrečnou práci a teď mám státnice, takže bohužel nic nestíhám - za měsíc by ale mělo být vše ok. :-)

Když si Trorn prohlédl zvláštní šaty a plášť, přistoupil ke gongu a studuje hranaté runy, kterými je gong popsán.

Když se nad ten plášť dívám zblízka, tak očička otevírám dost doširoka, dokonce čelist mírně poklesne a odhalí tak mou zubní protézu. :-)

"Neroztrhal?" Ohradím se pohoršeně, "já?"

Počastuju Žabikucha nevybíravým pohledem, ale potom si odfrknu a světácky řeknu: "Tak ukaž!"

Vyzkouším si přehodit plášť přes ramena, i když mi asi bude malý, párkrat se s ním projdu, mávnu s ním za sebou jako nějakou vlečkou a pak ho vrátím zase Žabikuchovi: "No, ... není špatný, chceš půjčit můj přívěšek?"

Když Žabikuch objeví dopis, odstoupím od průzoru střílny a jdu si list také přečíst.

"Zajímavé. Alespoň můžeme tušit, jak dlouho zde ten nešťastník leží. Pokud byl dopis psán v roce 985 císařského letopočtu, uplynuly od té doby již další tři léta!"

"Díky Páro. Taky si myslím, že mi hezky sedne. Klidně ti ho půjčím, ale vejdeš se do něj vůbec?"
"Abys mi ho neroztrhal." Dodám s obavou v hlase.

"No ty jsi ale krasavec," říkám a můj hluboká hlas se rozlehne místností. Pravda trochu mrkám, abych ho vůbec viděl, ale to mi nebrání v ocenění kvalit pláště.

"Kdybych byl holka, hned bych po tobě vyjel. Ukaž pučíš mi to taky?"

Říkám a zároveň přistoupím k Žabikuchovi, abych dvěma prsty vyzkoušel hrubost a složení látky pláště.

Žabikuch využil chvíle, kdy barbar Trorn odložil plášť, aby si lépe prohlédl i další oděv, a hbitě mu ho sebral.

Když si ho připne a lehce se zahalí, téměř se zdá, že byste ho mohli snadno přehlédnout, jak splývá s okolní tmou, rozháněnou jen světlem lucerny a úzkým proužkem skrze střílnu, kterou navíc stíní bard Triamos.

"Zvláštní. Koukám, že tenhle tady také hledal toho Tmu. Tak to vypadá, že Sláva Tmy tady asi není, co?"
Vyklepu plášť co měla mrtvola na sobě a zkouším si ho.
"Co sekne mi?"

Žabikuch opatrně rozvine pergamen. Jedná se skutečně o dopis. Úvod byl však na vnější straně a je zčásti zničen.
Dopis je psán v Obecné řeči, velmi úhledným písmem, nemáte tak potíže slova přečíst:

...z vašeho daru... přítel a kdysi pěvec v... domáckém domě... pozdrav Erethovi Faileonovi ze Zelených Hájů.
Jelikož jste mě pověřil ctí podat zprávu o mých zjištěních ohledně Slávy Tmy, předkládám nyní tento vzkaz vaší pozornosti.
Spojení poutající onu moc s podivným magnetem, který jsem kdysi objevil, je potvrzeno.
Sídlo jeho panství rovněž. Všechny pověsti, všechny stopy, všechny náznaky vedou k Temnému hvozdu, nečistému a ohavnému i po odchodu Nekromanta.
Namířím tedy nyní své kroky do stínu onoho hvozdu. Vše další se dozvíte, jakmile najdu spolehlivého posla.
Psáno mou rukou na březích Stříbřenky 8. dne měsíce travna roku 985 císařského letopočtu.

"Zajímavé, našel jsem tady tyhle dvě zvláštní dýky. Jednu zkusmo vyzkouším a ponechávám si ji. Taky tady jsou další tři lana. To jedno je rozhodně lepší než mám. Je krásně lehké, tak si ho nechám a dávám k dispozici to mé staré."
"Tohle je ovšem zvláštní. Je tady v nějakém listí zabalenej nějaký kus chleba nebo co to je. Nedalo mi to a zkusil jsem ho ochutnat a není vůbec starý. Také je tady malej stan a nějaký pergamen. Podívám se co se na něm píše."

"Ten je hezký," řeknu a zvednu přívěšek proti světlu (střílně), "v tom se určitě budu holkám líbit."

V hrubých prstech držím titěrný stříbrný špendlík ve tvaru strom.

Protože světlo stíní bard a stařec, tak si ho připnu ke klopě své chlupaté bundy. Na okamžik opřu Hromotluka o zeď a sundám batoh. Chvíli v něm lovím a pak vytáhnu kulaté, prasklé zrcátko. Natočím si ho a začnu si svou novou ozdobu prohlížet.

Žabikuch přiklekl ke kostrám a začíná prohrabovat jejich vaky. Jeho prsty rychle prohmatávají všechny záhyby.
Barbar Parophis zatím cosi malého sundal z košile největší kostry a prohlíží si to ve své velké mozolnaté dlani. Druhý barbar Trorn, oproti Parophisovi velmi kultivovaný, alespoň co se týče vzhledu, zatím kostru vzal a vyklepává ji z oblečení.
Hraničář Aer Thano zkouší nalezený luk.
Bard Triamos spolu se starým Pandemonixem vyhlížejí skrze střílnu ven.

Co se tu tak mohlo stát? Přemýšlím. Zaujme mě plášť a oblečení, patrně po elfovi. Přistoupím ke kostře a vyklepu jí z oblečení, jako by se jednalo o nějaký odpad.

Technická:

Omlouvám se, byl jsem tento týden pracovně vytížen.

O víkendu bych měl konečně najít chybějící čas a děj se tak znovu rozběhne.

Děkuji za pochopení a trpělivost,
Osud

Rychle jsem strčil do úst poslední sousto a letmo pohlédl na kostru vedle Parophise. Potom jsem vytáhl dýku a začal s její pomocí zkoumat kosti jedné a druhé menší kostry.
Že by trpaslíci?

Když jsem ale prohlédl jejich lebky, pronesl jsem konečné rozhodnutí.
Tak žádní trpaslíci. Podle těch čelistí a vzhledu zubů jsou to jistě skřeti. Nebo lépe, byli to dva skřeti. Asi se tu srazili s tím třetím, asi elfem, a v souboji se navzájem pobili.

Přešel jsem ke třetí kostře a zvedl vedle ní ležící luk. Pokud není poškozený, tak bych si ho vzal. I obyčejné elfské luky jsou velmi dobré. S těmi slovy jsem začal luk pečlivě prohlížet, jestli je v pořádku.

Sehnu se ke kostlivci, do kterého jsem kopl, abych se podíval blíž na něco, co mně zřejmě zaujalo.

"Vypadá to, že se fakt poprali," říkám a můj hrubý hlas se rozlehne místností.

"Zajímavé a důmyslné."
přecházím ke kostrám a začnu si je blíže prohlížet, pak si prohlídnu i předměty, které u nich jsou.
Třeba by se mi mohlo něco z nich hodit.

Barbar Parophis přistoupil ke kostře, zahalené v nezvyklém plášti, a nohou ji dost neuctivě otočil.

Odhalená třetí kostra je oproti zbývajícím dvěma sice útlejší, ale na výšku byl dotyčný či dotyčná rozhodně vyšší, jako dospělý člověk nebo elf. Košile a nohavice, které má na sobě oblečené, jsou ze stejné zvláštní látky jako plášť. Po boku leží dlouhý luk, kdežto v kostlivé ruce dosud svírá svůj dlouhý nůž, jehož čepel trčí mezi žebry jedné ze dvou menších koster.
Na zádech má cestovní tornu.

Úzká okna, která slouží zřejmě jako střílny, zakrývají posuvné kamenné desky. Dovnitř tak neprší a pokud o nich pozorovatel neví, zvenčí nejsou vidět.

Nyní, když jste se mohli lépe zorientovat výhledem na nádvoří s ruinami pevnosti, máte lepší představu o vnitřním uspořádání trpasličí skrýše. Zcela nahoře, na páté podestě, je místnost, snad jakási observatoř, kde se právě nacházíte. O patro níže, na čtvrté podestě, jste objevili tajný průchod, možná do únikové chodby. Zcela dole pak vede další chodba, ta je ovšem zatopená vodou.

[Viz Mapy: Mapa-Trpasličí skrýš]