Kráter (30 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Co to je?" Řeknu zvědavě a přistoupím k třetí kostře. Nohou jí otočím, abych lépe viděl.

Když Trorn pomalu kráčí místností směrem k střílnám, usazený prach se začne vířit, více tak odhalujíc kostry. Dvě mají podivné hutné kosti, které z části zakrývají kožené košile, kalhoty, boty a helmy, které měly na sobě. Vedle leží k opasku připevněný vak.
Třetí kostra je zahalena do jakéhosi šedého pláště. Ve světle lucerny se chvilkami zdá, jako by se látka podivně mihotala. Možná to je ale způsobené jen plápolajícím světlem lucerny.

Když Trorn dojde k otevřené střílně a vyhlédne ven, zjistí, že shlíží dolů k ruinám trpasličí pevnosti. Dole je u velkého balvanu otevřený tajný vchod, po pravé ruce zbytky studničního pavilonu, kde se choulí plačící dívka.

Chvíli stojím a dívám se jak Trorn jde opatrně k oknu, pak znovu kouknu na gong a mrtvé.

"Řekl bych, že to je nějaká strážnice." Poškrábu se prackou na hlavě.
"Z hlídky zbyly kosti a nikdo ji nenahradil, to znamená, že tu už dlouho nikdo nebydlí."

"Tohle se mi vůbec nelíbí... říkám, když si prohlížím kosti na zemi. "Měli bysme se tu pohybovat hodně opatrně, ty kosti ty tu asi nebudou jen tak," prohlížím si místnost a pomalu krůček po krůčku se snažím podél stěny dostat ke střílně s otvorem ven.

V čele s barbarem Parophisem a hraničářem Aer Thanem vstupujete do prostorné místnosti.

Středu místnosti vévodí sedmiboké pódium. Z něho se zvedají dva kamenné sloupy a mezi nimi visí kulatý měděný gong. Je popsán hranatými runami.
Na podlaze mezi dveřmi a pódiem leží tři kostry. Nehybné kosti pokrývá silná vrstva prachu.
V protější zdi je sedm střílen s kamennými okenicemi. Jedna je otevřená, takže na podlahu dopadá úzký sluneční paprsek.

[Viz Mapy: Mapa-Místnost s gongem; ilustrace Gong]

"Dneska jsem fakt dobrej." chválím se spokojeně.
"Pojďte do té místnosti. Prohlédneme ji a mohli bychom si dát tu slíbenou svačinku."

"Tyhlety trpasličí dveře fakt nechápu," kroutím hlavou, "jsou to asi všichni šprýmaři."

Instinktivně sevřu drsnou rukojeť Hromotluka a nahlédnu dovnitř.

Když Žabikuch nic neobjevil, kývnul na Trorna, aby lucernou nasvítil východní stěnu. V mihotavém světle se znovu pustil do prohledávání. Důkladně prohmatává zeď a po nějaké chvíli se spokojeně usměje. Zaklesnul dlaně do skrytých otvorů, zatlačil a stěna se odsunula stranou. Zdá se, že ani nemusel vynaložit tolik úsilí. Zřejmě nějaké důmyslné trpasličí složité mechanismy pomáhají s otevřením tajného průchodu. Za ním světlo vaší lucerny osvětluje přilehlou místnost.

Ukryl jsem meč zpět do pochvy a shodil dolů tornu. Pochodeň jsem přichytil na její bok do jednoho z volných poutek, potom jsem vytáhl kus chleba a plátek sušeného masa.
Hele, taky mám divočáka, ukazuji Párovi svoji svačinku.

Navlékl jsem tornu znovu na záda a kousaje střídavě do chleba a do masa, vyrazil jsem za Žabikuchem, kdyby potřeboval s něčím pomoci.

Žabikuch ve světle vaší lucerny prohlíží důkladně západní stěnu. Prsty a dlaněmi ohmatává povrch studené zdi, proklepává, hladí, aby nic nepřehlédl. Občas přelétne sem tam, až se zdá, jako by hrál na klavír.

Zatraceně šikovný a rychlý chlapík... pomyslíte si a někteří z vás si nevědomky dotekem zkontrolují své váčky, jestli jsou stále na svém místě i se svým obsahem.

Mezitím co ostatní odpočívají, tak já se s lucernou přesunu k páté podestě a začnu prohledávat západní stěnu zda nenajdu nějaký tajný vchod...

Vracíte se zpět k točitému schodišti.

U průrvy do hrubého tunelu je klid a ticho.
Tato chodba ústí do čtvrté podesty, nad vámi je ještě jedna poslední.

"Je tady alespoň příjemně chladněji. Mohu si to pouze vynachválit. Venku pod sluncem je přílišné horko." postěžuji si.
"Pojďme se tedy vrátit zpět ke schodišti. Mladý pan Žabikuch se může znovu porozhlédnout, jestli neobjeví další tajné průchody. Pár jsme jich už našli, kdo ví, kolik jich tu ještě je. Trpaslíci jsou tím pověstní."

"Jen si musíme dát pozor, zřejmě tu nejsme sami!" varuji s obavami v hlase, když se blížíme zpět k prolomenému otvoru.

"Hmmm, ..." zasním se a opřu se o zeď. S pohledem upřeným někam bokem začnu vykládat:
"Divočáka," mlasknu a pokračuju v učeném výkladu, "krásně vypečenýho na rožni, polívaného pivem. Přímo vidím jak z něj to pivo okapavá. Slyším jak to zasyčí, když se poleje. A cítím ho na jazyku, jak se rozplývá, uřízl bych si kousek kýty a zajedl to čerstvým chlebem."
Ruka mi zajede do brašny a pak ven, aby se pohled setkal s krutou realitou. Mám v pracce jenom několik dní starý chleba a sušený pruh masa.
"Zas taková pochoutka to asi nebude," řeknu zklamaně, "už aby sme byli venku."

"Hmm, taky už mám celkem hlad. Možná bychom si mohli dát menší pauzu u těch podest."
"Co si dáš dobrého?" vyzvídám od barbara.

Zastavím se a pozorouji Aera jak čmárá po zdi značky. Tahle chodba mně fakt už nebere. Potkat toho Slávka, tak mu Hromotluk trochu spraví účes a můžem zas na vzduch. A kromě toho...

"Škvrk, škvrk!"

...se připomíná můj nejvěrnější společník - žaludek.

"Nedáme si svačinu?" říkám, když zjevně výzva mého vnitřního já, zůstává nepochopena.

A mně něco říká, že je to rozumný návrh, souhlasím s Žabikuchem.

Přistoupil jsem ke stěně a ve výši ramen udělal vyhaslou pochodní na stěně šmouhu. Potom jsem se přikrčil a zhruba půl stopy nad podlahou udělal několik značek. Podobnou šmouhou jsem mázl i na opačné stěně a také pod ní jsem nad podlahou vytvořil několik dalších značek.

Na tomto místě jsme byli, přišli jsme odtamtud a z tohoto místa se vracíme, říkám a ukazuji na značky a po chodbě.
Od jiného místa, tedy od té průrvy do tunelu až sem, jsme neobjevili žádnou odbočku.

"Něco mi říká, že tohle vypadá na únikovou chodbu. Možná bychom se měli vrátit zpět do skrýše a zkusit tam prohledat ty zbývající podesty. Přeci nedělali skrýš ve které nic není."

Postupujete opatrně chodbou, zdá se, že se mírně svažuje.
Kameny opracované s trpasličí pečlivostí, pravidelná dlažba, v jednotvárné chodbě nepotkáváte žádné odbočky či dveře. Můžete ujít dobrou půl míli a chodba stále nemá svého konce.

Hraničář Aer Thano se zastavil a rozhlíží se zamyšleně oběma směry.
Budete pokračovat dál? Jak dlouhá chodba může být? Máte dostatek oleje do lucerny? Můžete mít v zádech toho nebo ty, kteří uzavřeli vykutaný tunel na začátku chodby?

Zdá se, že z této strany žulovou desku neotevřete. Nic jiného vám zřejmě nezbývá, a tak následujete hraničáře zpět do chodby v trpasličí skrýši, a pokračujete dál na východ.