Kráter (32 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Po celou dobu potichu následuji ostatní a jen se zvědavě rozhlížím po trpasličí skrýši. Nové obzory jsou pro mě ohromující a velmi zajímavé. Při chůzi se opírám o svoji hůl, ale nezdá se, i přes kostnatou vychrtlou postavu, že bych oporu skutečně potřeboval. Pokud pominete zevnějšek, tak jako stařík působím spíše vitálním dojmem, ve vrásčité tváři vždy dobrácký úsměv a čiperná blýskající očka. Tak jak jste si už všimli i v minulosti, chladnější prostory mi velmi vyhovují. Není se snad ani čemu divit, u staříka, který prožil kdo ví kolik let zamrzlý v ledovém kvádru.

"Co tam máš?" Ptám se netrpělivě. "Nezasekl jsi se tak trochu?"

Žabikuch se souká co nejvíce do východního tunelu, aby ho lépe prozkoumal. Je tam nacpaný, až se zdá, že ho snad bude muset Parophis vytáhnout ven.

Mlčky postupuji s ostatními, zpravidla jen svítím na cestu. Jsem však evidentně hodně ostražitý a čekám, jestli se nám podaří dostihnout tajemného Slávu tmy.

"Safra, co to jako je? Tady to končí. Pusťte mě dopředu - prohlídnu to tam."

Pro jistotu se ještě protáhnu dopředu a ohledám konec tunelu jestli se tam neskrývá další tajný vchod.

"Já tedy doufám, že na mě smrt zapomene a nebo mě aspoň nenajde." a uchechtnu se. "U nás ve městě jsem slyšel vyprávět, že jeden chlápek se všeho bál a hlavně smrti až se raději zabil sám."
"Tvůj učitel je asi moudrej. Já měl hodně učitelů, ale ten co je stále se mnou je všude kolem mě. První co mě naučil je, že co si sám nesebereš to nemáš a když něco chceš musíš si to vzít. No a já chci hodně peněz za málo námahy, tak si je chci někde vzít. Doufám, že tady nějaké budou."

Když Aer Thano pořádně osvětlí tunel, vidíte, že východní cesta se zužuje. Když kousek nahlédnete, zjistíte, že cesta je po pár sázích natolik úzká, že se dál nedostanete.

[Viz Mapy: Mapa-Horní tunel a hrubý tunel]

Překračujete suť a procházíte skrze probořený otvor do hrubého tunelu.

Prvních pár sáhů chodby je opravdu velmi hrbolatých. Někdo prorážel průchod skalou bez ohledu na řemeslo i vzhlednost. Skalní stěny hyzdí ošklivé rýhy a pod nohama jsou četné výčnělky a nepravidelnosti. Musíte se stále dívat pod nohy, jinak zakopnete.
Nesnadná chůze končí tam, kde se chodba napojuje na přírodní tunel vymletý vodou v rozpustném vápenci. Nyní je vyschlý, ale zůstaly třpytivé záclony průsvitné skály, halící zvlněné stěny této úzké škvíry.
Podlaha je hladká, ale pokrytá hrubým prachem ze zvětralého vápence. Dobře uchovává stopy. Třeba byste mohli zjistit, kdo vybudoval spojku mezi tímto starým ponorným řečištěm a trpasličím tunelem.

"Šup, šup, tobě se to kecá co, když nejdeš první." Brblu si pod nos, "mno asi je to fuk, kam pudem ne?" Vysvětluju složitě a říkám co mi první napadne. "Jedna chodba je postavená a druhá je vyhrabaná. Kterou šel Slávek a kterou šli trpajzlíci za pokladem? Třeba by se tu daly najít nějaké stopy, ne? I když bahno tu není, tak já toho moc nevidím." Řeknu když kouknu na podlahu.

Už aby sme byli zase venku, stát tady v jeskyni a dívat se na světýlko louče nechci.

"Tak jo, hledat stopy bude určo zdržovačka, poďme v pravo." Souhlasím s Aerem.

Nebuď tak nedočkavý, prohodím k Žabikuchovi.
Smrt si časem najde každého. Ale je zbytečné pomáhat jí v hledání.

Ještě jednou kouknu do obou směrů tunelu a když nevidím nic zvlášního prohodím k ostatním:
Můj mistr mi říkaval: Když nevíš, kterým směrem jít a podle čeho se rozhodnout, můžeš vždycky zkusit jednu ze dvou možností - dobrotu klidného srdce a sílu zdatné paže.
Srdce vlevo, ruka vpravo.
Tohle místo nevypadá, že by přálo našim srdcím. Tak navrhuji, abychom zkusili napřed doprava, je to přibližně na západ.

Zatímco čekám na názor ostatních, udělám v hlavní chodbě spáleným koncem pochodně krátkou šmouhu na jižní stěnu u podlahy vedle otvoru. Podobnou šmouhu udělám i v tunelu, tam je to severní stěna. Obě značky tak jsou na obou stranách oddělující stěny a zhruba naproti sobě. V hlavní chodbě ukazuje značka směr, odkud jsme k otvoru přišli, v tunelu směr, kam se vydáme, pokud nebude mít někdo lepší návrh.

Pro dobrou míru jsem udělal ještě značku na jižní stěně tunelu. Potom jsem zvedl lucernu a čekám, co řeknou ostatní.

"Tak šup, šup." popoháním netrpělivě ostatní. "Tady v téhle díře snad už nikdo nemůže žít."

Hraničář Aer Thano opatrně překračuje suť a nahlíží do hrubého tunelu, kterým se zřejmě kdosi proboural do trpasličí skrýše.

Tunel na obou stranách po několika sázích zatáčí. Nevychází z něj žádné světlo, místa, kam nedosvítí vaše lampa, halí šero a dál tma.
Nic neslyšíte, jen svůj vlastní dech a zvuky způsobené vlastním pohybem

Pšššt, naznačím ostatním, aby se ztišili, zastavili a letmo prohlédnu okraje otvoru.
Navlékl jsem oko lucerny na čepel meče, pomalu ji vystrčil do ústí otvoru a postavil na podlahu, aby můj stín směřoval do naší hlavní chodby a z míst za otvorem nebyl vidět.

Potom přikrčený opatrně nahlédnu do otvoru a dál na obě strany, jestli něco uvidím. Zároveň se snažím naslouchat, jestli v obvyklém zvuku, jaký vydávají podzemní prostory, rozpoznám něco navíc. Vzdálené hlasy, kroky, zvířecí dech, praskání ohně, kapající vodu a cokoliv jiného.

Pomalu přistoupím k sutinám a kritickým pohledem je prohlížím: "Zase jim to spadlo." řeknu.

Poznámka o statečnosti vyvolá velmi nepřívětivý pohled na elfa, ale když vidím, že se řadí ještě někam za mně, tak se jen ušklibnu.

Hraničář Aer Thano si bere lampu, do tunelu nejdříve jen důkladně nahlédne, a pak teprve pokračuje vpřed.

Jen deset kroků ode dveří zeje v pravé stěně tunelu zubatý otvor. Kolem se válí suť a prach, jako by vznikl výbuchem, a od průlomu se do dálky klikatí točitá chodba.
Tunel pokračuje za tímto nepořádkem dál a podlaha se lehce svažuje.

[Viz Mapy: Mapa-Horní tunel a hrubý tunel]

Pozriem sa letmo na tú chodbu a neprítomne pohladím struny.
Potom sa obzriem za šuchotom a zbadám Parophisa, ktorý sa zaradil priamo za Aera a ešte aj tam si necháva dosť miesta. Neudržím sa načo sa zasmejem a okomentujem to:
Takže Pára je statočne druhý..
Sám sa okamžite vzdialim od priechodu, aby si nikto nemyslel že som prieskumnik - dobrovoľník.

No jo, jasně že to ví, je přece z města a tam maj takové věci. Žabikuchova otázka mně však moc nenaladí, protože si vzpomenu na tu legrácku na schodech (nějak mi lupne v kříži) a tak se zařadím hned za hraničáře, kterému tak nějak přirozeně nechávám prostor, aby se mohl zařadit do čela.

Přátelské herdě se snažím uhnout, ale i tak o mě barbar zavadí prackou a já udělám krok vřed.
"Kanón zrovna nejsem, ale tohle se mi každopádně povedlo."
Evidentně jsem sám se sebou velice spokojen.

"Tak prosím pánové, kdo půjdete první?" a ukážu rukou do objevené chodby.

"Hmmm," zabručím poněkud zklamaně, "tak snad někdy jindy."
Když ale vidím, že je chodba čistější, tak se mi obličej trochu rozjasní. Sice to není ono, ale je to lepší. Vrazím Žabikuchovi přátelskou herdu do zad a řeknu:
"Seš kanón!"
Sice nevím co to znamená, ale on určitě jo.