Kráter (95 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Sedíte společně na stráni poblíž starcovi věže při jedné z mála lekcí, kdy se scházíte všichni pohromadě, a posloucháte jeho výklady, dnes o společenských poměrech v císařských městech.

"Nyní si můžete chvíli odpočinout, zatím si dojdu pro učební dokumenty. Počkejte laskavě zde!" povídá po dobré hodině únavné přednášky a odchází do své věže.

Poleháváte v trávě, necháváte se ohřívat slunečními paprsky, každý zasněný ve svých vlastních myšlenkách. Žabikuch číhá s připraveným kamínkem a baví se plašením chundelatých kotkožroutů, kteří se odváží více vylézt z křovisek. Buclatý Arion s ním opět probírá kulinářské požitky a přemýšlí nad nejvíce vhodnou omáčkou, se kterou maso kotkožrouta podávat.

Když tu se vám nad hlavami ozve zvláštní pleskavý zvuk. Letmý stín zakryje na kratičkou chvíli žhnoucí sluneční disk. Polekaně se otáčíte a zvedáte hlavy. Ohromeně sledujete mohutné tělo, přesto elegantní a hbité, nadnášené velkými mávajícími křídly. S úžasem si uvědomujete, že to co vidíte, je krásný statný bílý kůň. Kopyty z lehka pohybuje, jako by se chtěl odrážet od mraků, hříva se při letu třepotá, jak se rozhlíží po kraji pod sebou, oháňka za tělem vlaje jako bělavý závoj. Je to něco tak nádherného, že jen tiše sledujete, uchváceni tímto neskutečným setkáním.
Okřídlený bělouš vesele zaržál, dvakrát se nad vámi zatočil a vzápětí zmizel na nebi, kdesi na jih za korunami stromů.

[Viz Mapy: ilustrace Okřídlený kůň]

Dny ve Vísce při učení rychle plynou. Týden máte již za sebou a dobrých dalších deset dní ještě zbývá. Učenec Azmatix stále nevyzradil, co pro vás chystá a tak se můžete jen těžko domýšlet, co dalšího prožijete...

Technická:

Omlouvám se za velké zpomalení hry v posledním měsíci. Bohužel jsem teď nestíhal pracovně. O víkendu bych měl mít čas vše zase zrychlit.

Děkuji za pochopení,
Osud

Souhlasně pokývám hlavou na barbarovu poznámku. "Jo, jo peněz není nikdy dost."

"Už odchází, tak to radši ani nevytahuj." Utrousím opět znechucenou poznámku směrem k Triamosovi.
"Měli bysme si pospíšit se studiem, aby jsme se mohli vydat řešit něco dalšího, hodilo by se zvýšení peněžních zásob." Zamyslím se s vidličkou v jedný ruce a s knihou v druhý.

"Pokud ho usuší tak určitě jo." vyhrknu mezi smíchem.

Myslíte žeby mu spravila radosť pesnička o rybolove?O neúspešnom rybolove?Neodolám a už mám v rukách lutnu.

Když sleduji Tizoka jak odchází a pravidelně u toho čvachtá, také neodolám krátkému úsměvu.

Hlasitě se rozesměji nad Tizokovou příhodou.

,,Rybu?" ptám se zprvu na oko nechápavě.
,,Nu sakra, to byla hotová velvaryba," zasměji se, až se mi pod mokrým knírem objeví několik zubů. ,,Ukradla mi i prut. Takže nejenže si nepochutnám na rybičce, ale ještě prut si zaplatím," zakroutím divoce očima. ,,Ta sranda mě přišla hodně draho, ale ona mi to zaplatí. Půjdu si vyždímat šaty, omluvte mě. A pak té rybě ukážu, zač je toho loket," otočím se na podpadku a se čvachtáním mých škorní se vydám do schodů.

"Tak to je nepříjemné. A chytil jsi tu rybu aspoň?"

Tak sa choď prezliecť alebo si aspoň zlož ten vršok.Je tu teplejšie a to mokré ťa musí chladiť.A myslím že dáma...Príliš zdôrazním posledné slovo pričom kývnem k drowke:
..sa neurazí.

,,Převrhla se se mnou loďka, když jsem se pral s rybou," pokrčím výmluvně rameny. ,,Ještě, abych teď nastydl. To mi tak scházelo," usednu s hlasitým čvachtnutím na dřevěnou židli k ostatním.

K snídani přicházím, jako poslední. Když scházím po schodech tak si ještě mnu rozespalí obličej. Přisedám ke stolu a hladově pokukuji ostatním do talíře. Pak si rychle objednám velkou snídani a netrpělivě ji očekávám.
"Vidím, že jsem udělal dobře když jsem nevstal a nešel s Tizokem na ryby. Co se ti prosím tě stalo, že jsi tak mokrej?"

Po příchodu do výčepu jen zabručím do knírů pozdrav a něco ohledně snídaně. Posadím se k ostatním, ale nic neříkám. Místo toho zamyšleně hledím někam z okna.

Zídem dole schodmi zívajúc na celé kolo a rozcvičujúc sa ešte po ceste.
Uááá..Nazdar ľudkovia..To je ale pekné ráno že?..Teda Tizok..Tomu sa povie ranná hygiena.Hvízdnem so zdvihnutým obočím k nášmu sokolníkovi a posadím sa k ostatným ku stolu.Posediačky sa otočím k hostinskému:
Dnes si dám len suchý chlieb a pohár vína..Ďakujem.Obdarím ho úsmevom a hneď sa otočím späť.
Som z toho plávania nejaký dolámaný.Postažujem si nahlas a potom sa len pustím do svojich raňajok.

Po ráne iba ticho posedávam v hostinci v očakávaní, čo prinesie ďalší deň na povrchu. Keď do hostinca príde Tizok, so záujmom si prezriem jeho mokré šaty, no na nič sa nepýtam.
Usstan si je istá, že nevyslovenú otázku niekto položí, alebo možno sám Tizok vysvetlí, čo ráno zažil.

Před vámi je další den únavného výcviku. Každý má hlavu plnou učení, při snídani tak jen mlčky pojíte.

Po chvilce přichází i sokolník Tizok. Zdá se, že si ráno skutečně přivstal a byl pomoci rybářům s lovem štiky. Je celý mokrý, z šatů mu ještě stále odkapává voda.
Lov byl zřejmě divoký...

Po ránu scházím do hospody, jako tradičně, s knihou v ruce. Objednávám svoji tradiční snídani (vejce se slaninou a chlebem), tradiční nápoj (sklenici mléka), tradičně jenom něco zamumlám na pozdrav a stále začten přisedám ke stolu. Ale kdoví, jestli zbylá část dnešního dne bude tradiční.

Technická:

Právě probíhá paralelní děj a bohužel nemám kvůli pracovním povinnostem čas vést zároveň děj i s ostatními hráči. Prosím o strpení.

Příští týden budu také mimo internet (dovolená), další pokračování (již se všemi hráči) tak očekávejte od 22.9. (je možné, že se děj stihne rozjet i do této neděle).

Děkuji za pochopení,
Osud