Kráter (94 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Tak konečně to je už za náma. Doufám, že ten úkol co pro nás má nám aspoň trochu naplní měšce..."
"Ale jo, klidně s tebou půjdu k vodě. Třeba se i trochu smočím." odpovím na Triamosovu otázku.
Pak už jen čekám rozvalený na trávě až se vyrazí.

Na Azmatixove slová prikývnem na znak súhlasu. Posledné dni štúdia mi veľa dali. Evidentne som prejavovala záujem o Azmatixove učenie o spoločenskej etike i politickej situácii a jeho rozprávanie som pozorne počúvala. Popri štúdiu som si po večeroch nezabúdala písať poznámky do svojho zošita, sem tam si dopriala pohár vína, no do rozhovorov som sa príliš nezapájala. Hádam iba so starým Pandemonixom, či barbarom Trornom som rozvila súvislejší dialóg. Teraz, keď je štúdium u konca, teším sa na úlohu, ktorú má pre nás učenec pripravenú, ešte viac sa však teším, že konečne opustím túto osadu, kde som bola nútená nejaký čas sa skrývať..

Na elfovu otázku, tak ako zvyčajne, nijako nereagujem, napriek tomu, že pre usstan by bolo zábavné ešte raz sledovať neschopného elfa ako sa snaží neutopiť. Ak by sa k elfovi ešte niekto pridal, istotne by si toto divadlo nenechala újsť.

Vďaka vznešený a múdry Azmatix.Ukloním sa na znak vďaky a pozriem na ostatných pohľadom,ktorý dáva jasne najavo,že ja si svoje voľno plánujem!
Nejde si niekto zaplávať?Nadhodím zdanlivo nevinne keď sa pozerám na svojich spoločníkov.

Vaše učení je u konce. Sedíte na stráni poblíž věže vašeho učitele. Starý Azmatix si vás zkoumavě prohlíží, když konečně promluví: "Je na čase, abyste zúročili své vědomosti a dovednosti. Poslední týdny jste pilně studovali a já věřím, že jste dobře připraveni. Jak jsem na začátku slíbil, mám pro vás připraven úkol. Přeji si ale, abyste si také trochu odpočinuli a dopřáli volnost svým myšlenkám. Využijte tak do zítra volna, naberte nové síly a energii, kterou budete jistě potřebovat. Budu vás očekávat k poledni."
Azmatix lehce pokývnul hlavou, na pozdrav a možná i jako poděkování za vaši pozornost při studiích, a odchází do své útlé věže.

Výcvik pod vedením učence Azmatixe se blíží ke svému konci. Všichni se již těšíte, že konečně skončí únavné studování množství listin a dokumentů, či tvrdý trénink fyzičky, který museli někteří z vás také podstoupit.
Zároveň přemýšlíte, co si pro vás starý mudrc připravil za úkol.

Nelze si také nevšimnout, že bledý Brens je stále více a více zádumčivý a nehovorný než obvykle. Na jeho občasné děsivé výkřiky ze spaní jste si již také zvykli, ovšem on sám nechce o svých nočních můrách nikdy hovořit.
Jedné noci jsou bolestné křiky a sténání obzvlášť intenzivní. Následující ráno Brens dokonce nepřišel ke snídani. Až když se neobjevil ani v průběhu dne, zjistili jste, že jeho pokoj je prázdný.

Po dlouhých studií u Azmatixe si znatelně oddechnu. Konečně budu moci studovat jen to co mě doopravdy zajímá, ne pořád nějaká státní politika, pomyslím si. Přes veškerou námahu a snahu z posledních dní jsem ale po závěrečné lekci naopak plný sil a dobré nálady a už se těším na uplatnění nových poznatků k dalším dobrodružstvím.

"Nuže, vraťme se k vašim studiím, ať zbytečně nezahálíme. Pokud zůstanete pilní, budete již brzy připraveni k úkolu, který pro vás mám připraven. A mohu vám slíbit, že se tentokrát vypravíte na cesty. Možná dál, než byste sami čekali!" usměje se Azmatix šibalsky a bez možnosti dalších dotazů pokračuje ve výuce.

,,Kouzelné," šeptám, doposud hledíc na obzor, kde Kikalop zmizel. Snad doufám, že se vrátí.

"Společenské poměry a politika mohou být mnohem nebezpečnější, než klubko rozdrážděných zmijí, pane Silvidianský. Znalost etikety v takovém prostředí pro vás může být tou nejsilnější zbraní, mnohem silnější než ostří vašich zbraní." odpovídá starý Azmatix klidně, ale s přísným pohledem na blonďatého barbara.

Pak jako by se teprve zamyslel nad samotnou otázkou Trorna a tázavě nadzvedne jedno obočí.
"Pegas?...ach, ano..pegas.." usměje se náhle a rozhlédne se po obloze. "Viděli jste Kilkalopa? Dlouho tu nebyl, ale tu a tam se zde ukáže. Přebývá v klášteru Bílého úsvitu, západně odsud k městu Vrátník. Milý Kilkalop představuje a je symbolem svobody, u mnichů je chován ve velké úctě. Nechávájí mu samozřejmě veškerou volnost. Setkání s ním je vždy jistě velmi inspirující, řekl bych! Jeho náhled na svět, který má pod sebou, je tak bezelstně milující. Kdyby každý měl rád život a vše co přináší tak jako on, vše by bylo snažší." Azmatix přivírá oči, s úsměvem na tvářích (jaký jste u přísného učitele snad ještě nikdy neviděli), zdá se, jako by vzpomínal na své poslední setkání s pegasem.
"Kilkalop je skutečně z rodu pegasů. Vzácného, vznešeného a nádherného plemene okřídlených koní."

Uléhám zpět do sluncem prohřáté trávy a spokojeně čekám, jak bude Azmatix reagovat na barbarovu otázku.

"Nevíte kde tady sídlí ten Pegas?" Otáčím se na Azmatixe s přímou otázkou. "Něco byste nám o nich mohl říct. Po tý velice záživný politice by to mohla bejt příjemná změna."

Po stráni se k vám zatím vrací moudrý Azmatix, v rukách drží nějaké stočené listy papíru.
"Tak, můžeme pokračovat ve studiu. Doufám, že jste si zatím urovnali myšlenky. Soustředění je při výuce nanejvýš důležité!"

"Skutečně krásný tvor! Pegas.." povídám ohromeně sedící v trávě a také pátrám po obloze, jestli ještě okřídleného koně zahlédnu. "Máte pravdu pane Triamosi, takový jedinečný tvor by měl zůstat pouze pro blaho našich očí. Pegas je zosobněním svobody, elegance a krásy. Pokud by ztratil svobodu, dokázal by vůbec žít?"

Zotročiť také zviera?Spútať tú krásu?Príšerné pomyslenie!Hlavne keď jednému napadne myšlienka na to,ako sa začne niekde hore vzpierať.Usmejem sa až priveľmi milo na nášho čarovného barbara a potom sa otočím k tej mojej preveľmi vzdialenej a o niečo opálenejšej "príbuznej".
Sú nejaké príbehy o chytaní pegasov..Ale nemali by sme to skúšať.Niektoré krásy by mali zostať nedotknuté.Inak nebudú krásnymi.Poviem mierne zasnene a rozvalím sa na chrbát do trávy,načo roztiahnem ruky a zavriem oči.
Áááách..To je ale krásny deň.

Napriek tomu, že podobnú bytosť som videla prvýkrát v živote, nevydržím pozerať sa na oblohu príliš dlho. Ostré slnko vadí mojím očiam a tak si ešte viac stiahnem kapucňu a odvrátim zrak.
"Usstan už vidí, ako dos chytá tiu kôň." poznamenám, keď si všimnem zamysleného Trorna.

"Ta...věc...tady musí mít někde poblíž nějaký hnízdo nebo kde to bydlí. Mít ho tak, všem by se dalo uniknout, všude bych byl hned... Na chvíli se zamyslím.

"Zajímavé. Asi musí být dobré jezdkyně. Pokud by z toho Pegase spadli tak to mají jasné. Nebo umí taky létat?"

Pegas..A samozrejme že sa na tom dá saedieť.Legendy,príbehy a piesne rozprávajú o divožienkach čo na takých koňoch jazdia..A vraj ich krása je ešte väčšia ako tých koní...Tak ale ten pocit cestovať na lietajúcom koni..Musí to byť úžasné!Hovorím vzrušene stále neotrhávajúc pohľad z toho smeru a rukami prepletajúc vo vzduchu.Asi podvedome hľadám struny lutny.

"No, to bylo neuvěřitelné. Co, že to bylo Triamosi? Jestli mě zrak nešálil tak já viděl lítajícího koně. Jsem nevěděl, že něco takového existuje." říkám udiveně.
"Dá se na něm vůbec sedět když letí?"
Stále zírám na oblohu zda ho ještě jednou nezahlédnu.

Neuveriteľné!Pegas!Nikdy som nečakal že nejakého uvidím...Škoda ale že nemal aj jazdkyňu.To by bolo už naprosto dokonalé priatelia!Zvolám plný úžasu a pozerám sa smerom,ktorým zmizol aj ten okrídlený kôň.
Chcel by som sa niekedy na takom zvierati previezť a pozrieť sa na svet z výšky.