"S draky se bojovalo o takové ty věci, jako území, moc a o to, aby se ukázalo, kde je větší borec. Naštěstí to skončilo remízou," vysvětlil ve dvou větách asi padesátiletou historii dračích válek.

"Jak se vyvolával? To fakt nevím. Démonologie není můj obor a nikdy jsem nepotřeboval víc než obecnou ochranu proti démonům a pak zapuzení," odpověděl ředitel.

"Nemělo se to prý dědit, ale u Anny se to nějak stalo. Navíc jsem to zjišťoval Anno a v tvé linii to neměl nikdo, kromě tvé pra pra pra a ještě několika pra babičky, která v těch válkách bojovala, ale na konci zemřela," podíval se Annu.
"Já? Ne, ono už je hezkých třista a něco roků a já ještě nebyl na světě. Ale všechno co o tom vím, tak vím od otce. Ten tam byl a pokud se bude chtít někdo blbě zeptat, tak ano! trpaslíci bojovali na straně lidí."

"Jo, to bylo nejspíš ono. To se ten démon snažil pomoct," přikývl.
"Ne, kromě Anny to nemá nikdo už hezkých dvěstě a něco let," řekl a sám z toho vypadá trochu zmatený.
"A samozřejmě nikdo neví proč, co a jak. Dokonce ani věštci o tom nic neví. Nejvíc o tom ví asi Nestor, ale ten nikdy nikomu nic nepoví. Mě na to řekl jenom, že to asi bude potřeba a ať se o tebe Anno dobře starám."

"Ten postup zvládáte dokonale, na něm není co trénovat. Pak už jde jen o vaši magickou sílu a tu trénujete neustále. Někteří si sice myslí, že až zbytečně moc. Na to jim říkám že kdybych chtěl vychovat pekaře, tak je nechám od rána do večera péct a že tu vedu školu magie, tak budete prostě pořád kouzlit," vysvětlil strategii této školy tak nějak v kostce.

"Jiné metody? Určitě jo, ale ty jsou momentálně mimo vaše schopnosti. To co jsem použil já je asi nejjednodušší. Prostě jsem Annu uspal, ale bojím se, že někdo slabší a míň zkušený by to nezvládl. Jednak díky tomu vašemu poutu a pak díky tomu, jak má poskládanou mysl. Když jsme u toho, tak ten démon nemůže ovládnout nikoho jiného a to ani přes pouto," dodal pro jistotu.

"Ale dává, slyšela jsi někdy slovo politika? Staré kouzelnické rody, několik bdělých minulosti a tak? Tak to byl přesně tento případ. Není? Sama jsi viděla, že je!" je na něm vidět, že ho toto téma začalo rozčilovat.
"Nevěřím, že by vás zabil. Zase tak silný není. Prostě byste jeho mysl odhodily a on by se zbláznil, takže by vlastně nikdo ani nic poznal. Magor to je už teď!" málem si odplivl, ale pak se zastavil, když si uvědomil, že je v domě.

"Tak daleko bych to nenechal zajít. Sice bych nebyl tak jemný jako jednorožci, ale už jsem měl připravené jedno kouzlíčko. Proč myslíte, že mě trvalo tak dlouho než jsem přišel?" zeptal se ředitel.

"Já věřím, že mamka i vaše rodina bude v pohodě. Jak jsem stihl poznat tebe i tvou mamku, tak se o sebe dovedete postarat. A kdyby náhodou škodil nějak moc, tak mě dáš vědět a já ho půjdu umravnit. Sice už nejsem Bdělý, ale odchodem jsem přišel jen o titul a ochránce za zády..." uklidňuje ji.

"Nevím, přiznám se, že si to taky myslím," pobaveně odpověděl, "i když možná ne. Kletby jsou pěkné svinstvo. A jejich odstraňování je náročné a nebezpečné. Proto se vždy zvažuje jestli s tím člověk může plnohodnotně žít a pokud ano, tak se to většinou neodstraňuje."

"Taky si myslím. Ale na druhou stranu, pokud by dokázali zvládat svůj vztek a hněv, tak by mohli dál škodit. Ale tentokrát chladnokrevně. To by pak bylo asi ještě horší, ale zase by se nemohli vymlouvat na to, že jednali v amoku," uchechtl se.

"Ale jo, zapadla. Prostě byste s Erikem soutěžili o to, kdo je největší borec v prváku. Teda do okamžiku než by to tam Anna celé nezapálila. Ale tou dobou už by měl Roland přečtené všechny učebnice, které tam mají pro všechny ročníky. Panenka by jim už dávno ... přemístila, jo to je to slovo. Přemístila by jim jejich školní poklad. A nejlíp by tam ale zapadla Justýna. Ty se totiž Justýno přizpůsobíš všude, že?" zeptal se jí a bylo na ní vidět, že skutečně není ráda středem pozornosti.

"Proč? No řekněme, že jsem hodný a prozíravý ředitel, který chce chránit nebohé žáky ze spřátelené školy v Polutě. Víš ono by se tam mohlo něco nehezkého stát a to nikdo nechceme, že ne?" zeptal se vážně a je jasné, že se nebojí o vás.

//já přemýšlela, proč si takovou pitomost udělal :D

Pobaveně se na ředitele usmála a bylo jí jasné, že těch dotazů má hodně. Ale což, vždyť se přeci nabídl, tak proč toho nevyužít. Vzala si notýsek a některé jeho odpovědi si pak rovnou i psala.

"Proč se vůbec bojovalo s draky? A jak se vyvolával ten démon? Otázka proč by nebyla přesná, je mi jasné, že postavit se drakům je náročné, spíše tím myslím proč démona a oni jdou vyvolávat? A odkud nikdy jsem o tom neslyšela a nikde ani nečetla. A jak je možné, že je otisk v Anně? Není to už dlouho? Nebo se to dědí?" zeptá se zkoumavě, protože pořád nechápe, jak je možné, že dlouho po válce se jen tak u někoho projeví otisk démona, který ho může ovlivňovat.

"Vy jste také bojoval ve válce proti drakům? Jak je to dlouho?" zeptá se ho zkoumavě a otázku *a kolik vám je?* si odpustí a tiše ji spolkne, aby jí náhodou nevyslovila nahlas. Pak ho dlouho v zamyšlení poslouchala.
"Ohnivý vedlejší efekt? To už jsme zažili, když Anna chtěla pomoci Panence magicky jak jí unesli a já jí to rozmlouvala. Skončila na ní pavučina a začala hořet. Mohl to být vedlejší projev?" zeptá se, aby tomu lépe rozumněla a dokázala to nějak chápat a rozpoznat.
"Žije ještě někdo s touto úpravou? Někdo, kdo to zvládá? Že by si s ním Anna třeba mohla promluvit, nebo tak?" zeptá se zkoumavě.
"To dává smysl. Vlastně se to projevilo až potom, co byla Anna dlouhodobě naštvaná a poslední kapka byla ten útok. To dává smysl" řekne nakonec na projev právě v tuhle dobu.

"Můžeme to zkrocení nějak trénovat? Jestli bude Anna sílit a to v ní taky, tak bychom měli co nejvíce procvičovat potlačování a uspávání té věci, ne? Jsou i jiné metody, kdyby ta, co jsme se učili nefungovala?" ptá se zkoumavě dál.
"Hm, je možné, že by to přes pouto mohlo ovládat i někoho dalšího? Nebo se to vztahuje jen k tělu či mysli jedince? Dá se někde o tom víc přečíst?" zeptá se dál a asi jí akt, že ani jednorožci neví co s tím netrápí a má v plánu si to nastudovat.

"Ale to nedává smysl. Pokud je Spencer jeden z nejlepších, tak mohl být zvolený i jiný dobrý v jeho oboru. Pokud to teda všichni neodmítli před ním. A není přeci možné postavit blaho rodiny před osud všech. A ten večer mohl zařídit velký průser. Vždyť sami jednorožci řekli, že mohl zabít nás, nebo sebe a kdyby přišli další ochránci a zničili se další hole moci, tak to mohlo dopadnout ještě hůř nejen pro všechny na místě, ale i pro krajinu kolem. Mohla tam vzniknout stejně nestabilní oblast jako v Magickém lese" dodá nespokojeně a očividně to nechápe.
"Hm, tak to potěš. Doufám, že jsem jen nezatáhla do problému i mamku. To, že škola už s ním má rozepře je asi pochopitelné a možná nového nepřítele nezískala, ale my ano. A až mu dojde, že proti škole bojovat sice nemůže, ale proti jednotlivci je to daleko snadnější, tak nám to pěkně osladí" přizná smutně. Ohledně školy v Polutě jen nechápavě zavrtí hlavou a utrousí, že je ráda, že tam není.

"To muselo být vtipné vidět. A doufám, že se z toho poučí. Vážně si myslíte, že to jednorožci nedokáží odstranit? Není to jen o tom, že souhlasí s jejich trestem a věří, že jim to pomůže stát se lepšími lidmi a tak to na nich prostě nechali? Tomu bych totiž věřila spíš. Ale jejich návrh musel být ohromně vtipný" dodá pobaveně, když si představí, jak jim nabídli kurzy zvládání emocí. Na informaci ohledně porotců kývne a zapíše si další poznámky.

"Mno, jsem ráda, že jste se rozhodl pro školu. Alespoň jsme neskončili v Polutě, tam bych asi úplně nezapadla" přizná s poklidem a usměje se. D8l ho poslouchá a na netopýry jen kývne. Když ovšem zjistí, že už nepůjdou pomáhat, tak se zatváří nesouhlasně.
"Proč? Proč zůstaneme ve škole a ostatní půjdou pomáhat?" zeptá se a je jí to očividně líto. Léčení jí bavilo a pomáhat ostatním taky a teď už se tam neměli vrátit.

//Příště než nabídnu, aby se mohla Elisa na něco zeptat, tak si raději ukousnu ruku :D
//Ale ve skutečnosti jsem rád. Jo a kdybych náhodou zapomněl na něco odpovědět, tak věřím, že se zeptáte znovu ;)

Ředitel to všechno poslouchal a jenom si povzdechl, že si měl taky vzít nějaký deníček. Až padly všechny dotazy, tak nad tím chvilku přemýšlel než začal.

"Kdybych na něco zapomněl odpovědět, tak se připomeňte," začala a pak už to jelo,
"Anna má v sobě kus nebo spíš otisk jednoho starého démona. Když jsme bojovali s draky, tak jsme hledali různé zbraně a toto vypadalo docela slibná cesta. Nebo si to aspoň někteří mysleli."
Povzdechl si a vypadá to, že on si to nemyslel.

"Když se Anně podaří toho démona zkrotit, tak získá úžasnou sílu a to hlavně v ohnivé magii a taky úžasnou schopnost čerpat magii. A to i na jižním kontinentu. Magii totiž dokáže získat z libovolného ohně a nebo může zničit magické předměty, obě tyto věci jste už viděli," řekl a vysvětlil tak proč přišli ochránci o hole moci a předtím proč zhasly ohně do vzdálenosti zhruba jednoho kilometru.
"Ten démon byl ohnivé podstaty proto by ti Anno mělo jít líp všechno spojené s ohněm. Taky se ti tu a tam objeví ohnivý efekt tam, kde by nemusel," popisuje výhody.
"A proč se objevil až teď? Asi proto, že už Anna ovládá víc magie. Kouzelníci s touto úpravou zapsali, že se ten démon probouzel když se pokoušeli o ohnivou magii a hlavně když měli "ohnivé emoce". A co se dá od něj očekávat? Přiznám se, že sám pořádně nevím. Jen jsem našel ve starých záznamech, že občas převzal kontrolu nad svým kouzelníkem a pak to rozjel ve velkém. Ale jeho primárním cílem je chránit svého kouzelníka, takže Anně neublíží teda jako přímo."

"A co s ním? Anna se musí naučit ho natolik zkrotit, aby využívala ona jeho a ne naopak. Vy zase buďte připraveni na situace, kdy to nezvládne, abyste ho zkrotili a uspali. Ale pozor s tím jak bude Anna silnější, tak bude silnější i ten démon. A co to udělá s vaším poutem fakt netuším, ale netuší to ani jednorožci."

V hlavě lovil další dotazy, které mu položili a pak se vrhl na další oblast dotazů: "Jistěže tu může Anna studovat dál. Labyrint ji sem poslal naprosto správně. Tady jsme na takové věci jednak zvyklí a umíme s tím trochu pracovat, teda líp než jinde."
Tomu se zasmál, protože i jemu je jasné, že to, co umí není nic moc.

"Až dodělá základní školu, tak počítám, že tu zůstane i na střední, ale to bude záležet na tobě Anno, jak se rozhodneš. Můj závazek bude trvat i když budeš studovat jinde. Mám pár nápadů, jak to realizovat, ale to bych teď nerad rozvíjel, ještě jsem ty nápady nedomyslel a nerad bych sliboval něco, co pak nezvládnu," přiznal se.

Na prstech si ukazuje a nahlas říká: "Démon .. studium .. Spencer .. "
"Bdělý Spencer je ukázka toho, že i mezi bdělými jsou tu a tam kokoti, teda pardon, ale líp to neumím. Je to dost sebestředný člověk a sebe a svou rodinu staví nad ostatní. Proto ani u toho zásahu moc nemyslel a udělal spoustu chyb. Bál se o svého vnuka, který je mimochodem stejný kokot jako jeho otec a jeho děda. Navíc celá jejich rodina má tak trochu problém s naší školou, nebo možná spíš se mnou. Aspoň dvakrát za školní rok zkouší, jestli by nějak nešlo zařídit, aby nás zavřeli," zasmál se tomu, "takže naše škola nezískala nového nepřítele, jen víc naštvala jednoho starého. Takže všechno v cajku."

"A proč je mezi Bdělými? Tuto otázku si taky občas pokládám," pak se rozesmál, "ostatně jeho nepřátelství ke mě se zhruba datuje od doby, kdy jsem se na to zeptal veřejně na sněmu bdělých."

"Ale abych byl upřímný, tak je to sice kokot, ale je dobrý na vyhledávání magických výkyvů a magie jako takové. Řekněme, že je jeden z nejlepších a takového člověka bdělí potřebují."

"No a to, co se stalo mu bude vadit docela dost. Jednak je to egoista a nebude se mu líbit, že ho musely vyškolit malé holky. A pak se mu taky nebude líbit, že si někdo dovolil ublížit jeho rodině i když to byla skutečně jen sebeobrana. Ale s tím se určitě nějak vyrovnáte," odpověděl na další Elisin dotaz.

"Šikana se občas vyskytne i tady, ale většinou se vyřeší sama. A na jiných školách? Řekněme, že každá škola se k tomu staví jinak, většinou podle toho, jaké hodnoty preferuje. Škola v Polutě dá hodně na soupeření, takže tam mě to ani nepřekvapuje."

"Co přesně jsi jim Anno udělala jsem netušil, dokud mi to neřekla pobavená arciharpyje teda jako ctihodná Avelleta Kaleina. Mimo jiné jejich nejlepší kouzelnice. Zkoumala to jejich prokletí, protože Spencer chtěl jestli by to neuměla odčarovat a budeš se divit, ale ani ona, ani jednorožci se neodvážili. Takže, kletba je trvalá a funguje tak, že pokud použijí svou magii v hněvu nebo ve zlosti, tak se jejich magie proti nim vzbouří a spálí jim to oblečení, vlasy a tak. Jim konkrétně ten oheň ale neublíží. Nejlíp jim poradili jednorožci, nabídli klukům kurzy zvládání emocí. Myslím, že jim to spíš nějaké emoce rozbouřilo.."

"Ohledně porotců, každý druh tam má vždycky jednoho. A tentokrát tam byli ti, co jste je viděli. Hor je nejlepší dračí kouzelník. Zeptejte se na něj Hanky, když s ní budete někdy mluvit. Její dračí bratr u něj studoval. Ale nevede je, nemá politické ambice, raději bádá a vymýšlí kouzla. Myslím, že z toho důvodu tam byl, protože se tady jednalo o mocné kouzlo. Z toho důvodu si myslím, že tam byla i Kaleina i ona je nejmocnější kouzelník svého druhu. A vlastně i jednorožci tam poslali K'lumonideotise, který je mezi nimi nejmocnější," přemýšlel nad tím.

"Nikdo není jednotný, snad tak ještě jednorožci, ale jinak rozhodně nikdo ani bdělí. A ostatní se k tomu nijak nepostaví. Ostatně tento soud je uzavřený a zkoušet to znovu otevírat bez vážného důvodu by bylo pohrdáním soudu," řekl když si uvědomil, že někteří z porotců by si to mohli vzít osobně.

"Proč už nejsem bdělým? Důvodů bylo víc. Kdybych chtěl vypadat jako malicherný hádavý trpaslík, tak bych mohl mluvit o názorových neshodách, osobních antipatiích a politice. Kdybych chtěl vypadat jako vznešený trpaslík, tak bych mohl mluvit o tom, že tady chyběla škola jako je naše a že jsem konečně našel smysl života, ale protože je mi jedno, jak budu vypadat, tak vám řeknu, že to bylo složitější, ale že tady je větší prdel," a je na něm viděl, jak si to užívá. No vlastně tak vypadal vždycky, snad s výjimkou u toho soudu.

"Netopýři byly konečně uzdravení, teda ti, které Plam neosmahl. Vy se teď budete věnovat studiu, ale zbytek naší školy tam bude dál pomáhat. Odhad je, že za týden už je nebude potřeba. A jestli najdou toho, kdo za to může? Doufám v to. A ten problém, který to mělo zamaskovat se ještě neprojevil..." uzavřel to.

Jen co domluvil, tak do sebe obrátil celou sklenici moštu a čeká, že minimálně Elisa bude mít asi milion dalších otázek. Na druhou stranu mu to nevadí.

Hrabala se v květinách, když přišel ředitel. A tak svou práci v rychlosti dodělala, šla si umýt ruce a připojila se k ostatním. Mlčky poslouchala jeho hovor a jen s klidem přikývla a posadila se na židli.

"Viděla jsem, že protočil očima. Bylo to vcelku zvláštní" přizná a pousměje se.
"Kdybychom to vděčně vzali, tak bychom byli hloupí. Jasně, že Anně chceme pomoci. Cokoliv podobného se může stát komukoliv z nás a je jen dobře, když budeme držet při sobě. Ale je taky potřeba si uvědomovat rizika a fakt, že na prázdniny jdeme každý jinam by to komplikoval. A kdybychom to hned odkývali, tak bychom mu dali za pravdu. A navíc bych to prostě nemohla. Když už se k nečemu zavazuji, tak musím vědět, že pro to můžu udělat maximum a to teď nemůžu. Doufala jsem, že to nechá až na to, dokud se to nedoučíme a že to případně půjde oddalovat, ale vlastně to dopadlo ještě lépe, nežli jsem doufala" přizná poklidně a pousměje se.

"Zkrotit? Jen jsme jí pomohli najít ztracenou rovnováhu, nic víc. Potřebuje jen ukázat lepší cestu po které jít" shrne to klidně a zjevně ani jí se označení ředitele úplně nelíbilo.

Poté ředitel vytáhl nějaký soudek a Justýna podala sklenice. A tak všichni dostali sklenici s moštem za odměnu. Pousmála se a lehce upila ze své skleničky, ale zbytek si pak trochu naředila vodou. Nebyla zvyklá pít tak výrazné nápoje a bylo to na ní příliš koncentrované. S vodou to pak pila již normálně. Poté ředitel nabídl možnost otázek. A tak se pobaveně usmála, počkala až se optá Anna a bylo zjevné, že asi spustí solidní salvu. Z poličky vyndala svůj deník, kde měla řadu poznámek a začala se ptát.

"Tak já navážu na Annu. Co v ní tedy je. Kdo je ten, kdo nad ní občas přebírá kontrolu? Co se od něj dá očekávat? Proč se to děje a co všechno se s tím dá dělat? Jak můžeme pomoci my?" začne s klidem a poté pokračuje.
"Proč se toho tak moc draci bojí že vyžadovali Anny smrt? Jak to, že se projevilo až teď a ne dřív? Bude se to zhoršovat? Má Anna šanci se to naučit plně kontrolovat? Dá se toho nějak úplně zbavit? Nemůže jí to ovlivňovat vidiny? Jak moc to bude ovlivňovat nás přes stádové kouzlo? Může tu Anna studovat dál i na střední školě, aby se vyhnula soudu a dalšímu rozhodnutí? Je to nějak omezené?" ptá se a tím snad vyčerpá všechny otázky tímto směrem. Otočila deník na jinou stránku a pokračovala s další hromadou dotazů, když už to tak pošetile nabídl.

"Kdo je Bdělý Spencer? Proč takový arogantní blb byl jmenovám Bdělým? Jaké splňuje předpoklady v čem vyniká a je dobrý, že byl zvolen? Jak moc silného nepřítele jsme si udělaly s Annou? Jak velké je riziko, že s ním přijdeme do kontaktu a bude se snažit na nás něco hodit? Jak moc mu bude vadit, že jsem ho ztrapnila před ochránci a jak moc to vadilo? Jak dlouho bude prokletý jeho synovec? A čím je vlastně prokletý a co se mu děje? Kdo je jeho synovec? A jak je možné, že škola v Polutě neřeší šikanu u tolika osob a již poměrně na závažné úrovni? Děje se to na jiných školách běžně? Jak je pravděpodobné, že potkáme kluky z Poluty znovu a budou se oni nebo jejich příbuzní chtít mstít? Jak na soud a trest nahlíží vedoucí Poluty a jejich učitelé? A jak na celý soud nahlíží veřejnost a ostatní rasy? Nezpůsobili jsme tím problém škole? Jak to bude dál s pomáháním ve vesnici a nemocnými?" vychrlí další řadu otázek a přemýšlí, zdali ještě nějaké nevynechala.

"Kdo je Hor? Kromě toho, že je černý drak, tak je zastupuje a vede? Nebo proč tam byl zrovna on? Kdo byla ta harpyje a sirény? Změní se v našem vyučování něco? A jak se staví ostatní Bdělý a ochránci k tomu, že byl Bdělý Spencer proti nám? Jsou jednotní? A nakonec, vy jste býval Bdělý? A proč už nejste? Proč jste raději ředitelem? A nechybí Vám to?" s tím vydechne a vypadá to, že už snad skutečně vyčerpala úplně všechny otázky, které měla za asi hodně dní. Pak se pousmála a bylo jasné, že se jí ještě nějaká vybavila.

"Jak to dopadlo s netopýry? Nějaký posun a šance, že najdou pravého útočníka? A už se objevil problém jinde, který měl být zamaskovaný problémy na Jihu?" s tím se spokojeně usmála a upila moštu, protože asi už vyčerpala vše.

Sem moc ráda, když Elisa nakonec souhlasí s tím, že přes obědy bych mohla chodit s ní. Bude moc fajn se naučit něco navíc. Ať už od ní a nebo od toho obchodníka. Marco. Zdá se být jako opravdu chytrý chlapík. Snad to nebude vadit, že bych se teď přidávala i já.

"O léčivech a podobných věcech mám něco vlastního. Přepisovala sem to jako úkol skoro týden.. Ale moc ráda se podívám na tu knížku o domácnosti, hned jak to půjde". Řeknu tedy ještě Elise, s tím, aby počítala že si ji půjčím a nebála se třeba že to někam zmizelo.

Nachystám si koupel a hned pak vlezu dovnitř. Je to úžasné! Po tolika dnech ve studené a nebo vlažné vodě je tohle nádherné. Smývám ze sebe všechnu špínu, pot a samozřejmě si i pořádně umyji vlasy. Zcela spokojena pak vyjdu ven. Chtěla sem počkat až mi uschnou vlasy a jít si pak lehnout, ale najednou se u nás objevuje ředitel. "Zdravím". Pronesu s milým úsměvem a poslouchám co má na srdci.

"Ano, to je dobře.. Aspoň už mně nechtějí zabít". Slyšet něco takového není moc příjemné, stejně jako o tom že mně ostatní "zkrotili". Jako bych byla nějaké zvíře, nebo co..

Najednou máme soudek s jakousi tekutinou a ředitel nám chce všem nalít. Trochu pochybuji o tom, že by to byl alkohol, tak nezodpovědný určitě nebude. Ale řekl něco lepšího než vodu nebo čaj.. "Na zdraví". Pozvednu skleničku a napiji se. Mošt! Mmm, ten je dobrý.. Maličko se zaculím a znovu upiji. Jablka sem měla vždy ráda a tak je pro mně takové pití opravdu úžasné.

Chvilku pak váhám, ale vyčítala bych si, když bych se nezeptala. "Ten drak říkal že v dávných časech má magie byla nějaká zbraň nebo co... Jak se to do mně dostalo? Co přesně to je?"

Napětí předchozích dní pomalu opadlo. Po dobrém obědě, teplé koupeli a u některých sladkém nicnedělání u jiných po drobných pracech se objevil ředitel.

Zaklepal na dveře a když ho někdo vpustil domů, tak vešel. Na sobě má zase své oblíbené oblečení - něco mezi námořníkem a pirátem.

Usmál se na třídu a hlavně na Annu: "Po pravdě můžu říct, že jsem spokojený jak to dopadlo. Úplně to nejlepší by bylo, kdyby tvůj stav Anno uznali natrvalo, ale i toto je super. Trochu jsem se bál, že by Hora mohl požadovat zablokování tvé magie nebo nějakou jinou blbost. Ale i jemu je jasné, že by to u tebe stav spíš zhoršilo než zlepšilo."

Pak se podíval na Elisu: "Tvá argumentace byla super. Viděla jsi, jak se Hora tvářil kysele? Na tuty počítal s tím, že to vděčně vezmete a on se do vás pustí s tím, že nejste schopní Annu hlídat pořád a tak. Dalo by se to ukecat, ale takto jsi mu sebrala vítr z plachet!"

Nakonec se zadíval na celou třídu: "A to jak jste dokázali Annu zkrotit bylo super. Jsem rád, že se vám to tak hezky podařilo ukázat, i když si myslím, že kdyby to Anna zvládla tak ji bude Hora dál provokovat jenom aby viděl, jestli to zvládnete."

Vykouzlil (nebo spíš kouzlem přivolal) dřevěný soudek ve kterém to žbluňká.
"Myslím, že si dneska zasloužíte něco lepšího než jenom vodu nebo čaj!"

Justýna hned přinesla sklenice do kterých ředitel ze soudku nalil zlatavou kapalinu, která voní sladce po jablkách.

"Tak na zdraví!" pozvedl svou sklenku, před tím ale nechal Erika, aby ten sud odnesl do spíže.

Po přípitku (kdy zjistili, že je to neskutečně dobrý jablečný mošt) se znovu usmál: "Neřeknu vám nic, na co se nezeptáte, takže jestli má někdo dotazy.. perte to do mě!"

"To je možné. Tak i ředitel si ulevil a když Bdělý odešel, tak řekl, že je kretén" dodá pobaveně a se smíchem pokrčí rameny.
"Prostě všude jsou dobří lidé i ti špatní a nevyhneš se tomu bohužel ani u pozic, kde by měl být někdo s morálními zásadami a chtít pomáhat. Hold i tam se dostane někdo, komu jde jen o moc" utrousí fakt a je zjevné, že to dál neřeší. Očividně jí stačí si pamatovat, že s tímto Bdělým si asi nikdy nebudou rozumět a že si na něj má dávat pozor.

"Hm, ale vezmi si, že nemohla nic udělat. Tu noc s netopýri usnnula jako ostatní. Jen mi a princátka ne. Což mě přivádí k tomu, že i u nich musí být někdo, kdo má v sobě něco neobvyklého. Oni taky neusnuli a sirény přece říkaly, že jsme neusnuli kvůli tomu v tobě. A navíc máme tu výhodu pouta. Útok na kohokoliv znás se rozdělí mezi všechny a pohltí ho společný štít. To učitelé asi nemají. Nejsou tak chráněný jako my. Nemohla nám pomoci i kdyby chtěla. A tu druhou noc, když si tam nebyla, tak nás poslouchala a pečlivě. A bránila nás před Bdělým a ochránci, jen jí i mou mamku ignorovali. I chtěla potrestat ty žáky z druhé školy, jen ředitel asi věděl co si provedla a tak to neřešil" přizná klidně a pokrčí rameny s tím, že Ferinová za to nemůže a je v tom nevinně.
"Navíc dneska bylo vidět, že o nás fakt měla strach a spadl jí kámen ze srdce, když tě nechtěli zabít. A jednou jsem si na útesech povídala s ředitelem o ní a říkal, že je extrémně dobrá léčitelka. Každý má schopnosti jinde a při tom jak přitahujeme průsery se nám dobrý léčitel možná bude hodit víc než cokoliv jiného" dodá nakonec s klidem.

"Jo, ale předtím si zmizela na několik dní. Mno ředitel se za tebe zaručil, takže si myslím, že hodiny navíc ti neodmítne. Schválně to zkus a vymysli co by tě zajímalo se učit. Já se rozhodla specializovat na obranu, léčení a porozumění. Erik je zase bojovější typ a Roland je vynálezce. Ale to, jestli se najdeš teď nebo za pět let je úplně jedno. Vždyť můžeš zkusit všechno a jednou tě něco chytne. Třeba Panenka je dobrá v létání, ale také určené to ještě nemá. O nic nejde" přizná s klidem a pokrčí rameny, že na tom až tak nesejde.

"To musí být krásné, ale obávám se, že by mi chyběl les. Chybí mi i tady. Není tu ranní mlha, barevné podzimní listí, malé potůčky a hodně mi to chybí. Ráda koukám na moře, ale les mi schází a jsem vděčná Hance za tu sošku. Připomíná mi háj jednorožců když se na ní dívám" přizná a pousměje se.

"Mno klidně můžeš chodit se mnou. Stejně dělám ty svačiny, tak obědy dělat nemusíme a můžeme vařit až večeři. A někdy mi oběd dá náš matematikář, když mu pomáhám v obchodě. Nevím co všechno dokáže učit, ale pomohl mi s chápáním hodně věcí. A když mi něco nejde, tak najde jiný způsob jak mi to vysvětlit. Třeba to s tím magickým inkoustem a stopováním mě taky naučil on" přizná klidně a očividně jí nevadí, když bude chodit s ní.
"Ta knížka je na poličce. Nevadilo, že si jí půjčíme na delší dobu. A taky jsem tam dala knížku o výrobě léčiv, už jsem jí pročetla a pár věcí si přepsala, tak kdyby jí někdo chtěl, tak je k dispozici" shrne knížky a po jídle tedy pomůže uklidit vše ze stolu a poklidit v kuchyni.

Když se jde Anna umýt, tak se vydá ven, aby obstarala sazeničky, semínka a bylinky co si přinesla z domova. Příliš péče jim nevěnovala, při poslední rychlé návštěvě školy je alespoň pořádně zalila a teď bylo na místě, aby jim dopřála energii k růstu a zjistila, co jim chybí...

Elisa má mnohdy docela zvláštní pohled na věc. Nikdy sem před tím o tom takhle neuvažovala. Vlastně sem se příliš nestarala o to jak to zde funguje, možná tak ze začátku. Jinak sem na to bohužel neměla čas. Takovýhle kolektiv, taková škola.. Když sem teď viděla jak to jde jinde, tak si toho bude muset více vážit. Mohla bych se i více seznamovat s lidmi a nebýt zalezlá jen tady, v našem domě.

"Asi ho tam mezi sebou postrádají, když vidím jak to u nich funguje. Ale je dobře že je tady s námi... A naši učitelé? O Ferinové sem měla trochu pochybnosti, když jsme byli v tom táboře a ona toho moc nedělala. Ale asi sem jí křivdila. Starat se o to všechno nemuselo být lehké".

Na chviličku se odmlčím a přemýšlím o tom co Elisa všechno říkala. Dokonce se rozmluvila i o své rodině, což mně trochu překvapilo. Moc mně mrzí co se stalo s jejím tatínkem. Rozumím tomu jak se musela cítit, moji rodiče jsou pryč oba. Nebyl nikdo kdo by mi vysvětloval něco o magii. Dokud sem nepotkala Vrona... Teď mám z rodiny jen dědu a bojím se co s ním bude dál. Je to moc milý člověk, ale už stárne.

"Né že by to u těch sirén bylo nějak časté. Do teď sem tam byla jen dvakrát.. Což mně popravdě docela mrzí. Kéž by jsi to někdy viděla. Všude je křišťálově čistá voda. Kolem plavou ryby a všelijací mořští tvorové. Jen na tom místě být je uklidňující. Je to tam opravdu.. kouzelné". Těžko se něco takovému popisuje někomu, kdo tam nikdy nebyl a neviděl to na vlastní oči. A co všechno ony samy dokážou.. Hádám že i být u jednorožců má svůj půvab, ale já bych to neměnila.

"Nevím jak na tom budu s časem, ale určitě bych aspoň ráda využila ty obědové pauzy. Ať už na matematiku a nebo na zlepšování se v některých věcech... Taky sem jednu knížku četla, ale je úplně k ničemu. Asi máš pravdu, měla bych začít s něčím snadnějším. Ráda si tu knížku na domácnost půjčím a uvidíme jak to půjde". Mile se usměji a dál si pak vychutnávám jídlo. Až pak skončíme, tak bych šla ještě určitě umýt nádobí.

A pak, se půjdu umýt. Chybí mi normální, horká koupel. Hodlám si ji pořádně užít.. Původně sem měla v plánu si po koupeli lehnout, ale teď nevím. Počkám co by chtěla dělat Elisa, s tím, že pokud by to bylo něco mimo spánku, tak se hned nabídnu, že bych jí pomohla.

"Mno možná vypadalo lépe, že i když nevíme o co jde, tak si s tím umíme poradit. Vlastně tím všem ředitel prokázal, že jsme dál, nežli běžní prváci na jiných školách. Taky tím, že nám nevadilo se za tebe zaručit, tak jsme se prokázali jako stmelený kolektiv. Vlastně je tahle škola dost zvláštní. Víš proč si myslím, že nás tak překvapila ta šikana? Protože tady není. Tady si všichni prošli tím stejným a všichni se o sebe musí starat sami. Takže si vzájemně pomáhají, nebo se prostě neřeší" přizná poklidně a pokrčí lehce rameny a usměje se.

"Jo, ředitel je super. Ale tady celkově učitelé jsou bezva. A vezmi si, že říkali, že ředitel býval Bdělý a ten Bdělý co jsme ho potkali prvně a vynadal ochráncům taky působil příjemně a jak nás prováděl u nich po budově taky působil mile. Prostě jen Spencer je arogantní blb a hold jsme si udělali nepřítele no" přizná fakticky a pobaveně se zašklebí.
"Ale říci mu do obličeje, že svou práci asi nezvládá mě potěšilo" utrousí nakonec a pobaveně se usměje.

"Ale prosím tě. Máme s Erikem tu výhodu, že jsme oba z magické rodiny. Jeho k tomu cepovali a já jsem to okoukávala. V tom máme výhodu. Měla by si vidět Leslava. To je ten nevlastní brácha. Normálně si umí kouzlem udělat třebas z listí oblečení. Je to hrozně zvláštní. Ale jak byl zakletý v magickém lese hrozně dlouho, tak okoukal magii co není běžná a lituji učitele ve škole, kde nastoupí. Z něj učitele asi vykvetou" dodá pobaveně a zacukají jí koutky.
"Je to buď o síle, nebo o trpělivost. Musíš se jedno nebo druhé naučit a pak to jde snadněji. V tvém případě by byla lepší ta trpělivost ačkoliv síla bude výrazně snadnější, ale mohla by ti komplikovat život" přizná a pokrčí rameny s tím, že ne vždy je lepší sáhnout po snadnějším řešení.

"Hele, ono je to dobře. Vytrestá je to podle mě kdykoliv, když budou chtít šikanovat. A myslím že u nich ve škole se teď všichni baví tím, že vypadají jak spařená kuřata" dodá se smíchem, když si je vybaví.

"Dobrou chuť" popřeje i ostatním a pustí se vcelku hladově do jídla. Poslední den byla na pár plackách a moc se do jídla neměla, tak to ocenila.
"Nikdo jsem neříkala, že to je lehké. Neboj se i mě stojí hromadu úsilí a sebeovládání na někoho neječet, neříci mu, že je idiot nebo ho nepraštit a neodejít... Ale ono ti taková reakce většinou k ničemu moc není. Tak jsem to přestala dělat. Zvlášť po smrti táty to mamka neměla lehké a nemusela jsem jí přitěžovat. Tehdy se mnou dospělý mluvili jak s miminem. Všichni mi odmítali říct, co se s tátou stalo, dlouho dobu mi tajili, že je mrtvý, ale ono to tak nějak poznáš. Zlášť když se nevrátil z mise... Stáhla jsem se do sebe a zařekla jsem se, že nebudu projevovat slabost jako jsou emoce a že nenechám dospělé, aby se ke mě chovali jako k dítěti. A toho se držím. Není to snadné, ale když vydržíš, tak se to vyplatí. Vezmi si, že dneska jsem argumentovala drakovi a vyšlo to" řekne a usměje se.

"Mno klidně mohla, ale obávám se, že to nebudeš stíhat. Obzvlášť pokud budeš mít hodiny u sirén. Chodím ráno před vyučováním někdy trénovat s Erikem a někdy sama. Během obědové pauzy se chodím učit matematiku navíc a u toho zlepšuji štíty a obranu a někdy pomáhám v obchodě, jak se to sejde. Něco za něco. A pak buď otravuji knihovníka, nebo třídní o další hodiny navíc. Ale minule mě třebas potkal ředitel, jak trénuji na pláži a radil mi i on. A starší studenti mi nabízeli ať chodím trénovat s nimi. Možností je tu hodně a všechno tu funguje něco za něco. Za pomoc, za jídlo, za vyprávění, kreslení, opravu prostě ti tu každý rád pomůže, když mu taky pomůžeš nebo něco nabídneš. A teď si konečně budeme moci vybrat kroužky a můžu jít jezdit a povídat si s funi. Jsou bezva a můžu s nimi trénovat symboličtinu" řekne a je zjevné, že už tu zná asi dost osob a možností.

"Jinak je super ta knížka na domácnost. Dá se tím trénovat na běžných věcech, že hned vidíš, jestli je to blbě nebo ne. A když ti to nejde, tak to necháš být a uděláš to ručně. A knihovník slíbil, že najde něco podobného na jiné části magie. Probírali jsme to spolu a říkal, že by mohl dát něco dohromady. Jako že by si se to učila po úrovních. Začala banalitou a postupně přistupovala k těžším věcem" utrousí poklidně.

Kluci jsou tedy zatím mimo dění, ale i tak sem ráda jak se všichni zapojují. Elisa pěkně uklízí a pak připravuje jistě moc dobrou limonádu. Dám si hned, jak budu mít čisté ruce.

"I když bychom si něco domysleli, proč se toho bát? Lhát se tam stejně nedalo.. A já sem ráda, že je ředitel takový jaký je. Konečně nějaký dospělý co skutečně něco dělá a jen o tom nemluví". Moc toho o něm nevím, ale zatím to vypadá že i přes svou výšku, má obrovské srdce. Že se o nás takhle stará i když by nemusel, to je moc pěkné.

Dál se věnuji vaření, dokud se nezačne mluvit o tom, že bych zde měla studovat co nejdéle. "S tím studiem máš asi pravdu. Ráda se budu učit, dokud to půjde. Né jen kvůli té věci, ale.. když se podívám na tebe a nebo na Erika, tak mám co dohánět". Pousměji se, opět se vrhnu do vaření a při tom ještě dodám pár věcí.

"Bdělý Spencer je trouba. A ten jeho synovec? Vůbec sem nevěděla, že sem ho nějak zaklela. Ta věc ve mně je chtěla zabít, já tomu řekla ať je jen potrestá. Nevím jak dlouho jim to prokletí vydrží, ale snad jim to aspoň trošku pomůže být lepšími lidmi..."

Dál už se soustředím hlavně na vaření, aby to bylo brzy hotovo. Když pak máme s holkama všechno, tak začnu nosit na stůl, doufaje že všem bude chutnat. Trošku se upravím, napiji se té Elisiny výborné limonády a posadím se k ostatním.

"Dobrou chuť". Popřeji všem a pak se podívám přímo na ni. "Víš, já.. Děkuju. Myslím, že sem to zvládla především díky tobě. To co jsi předtím říkala.. Někdy to není lehké, ale asi je opravdu lepší před každou věcí přemýšlet a brát to logicky". Mile se na Elisu usměji a pokračuji.

"Také tě chci poprosit.. Když by jsi se někdy učila nějakou novou věc a nebo zlepšovala své schopnosti, mohla bych se k tobě přidat?

Jak jsi sama řekla, měla bych se naučit co nejvíce věcí.."

//Jo a když nebudete dál chtít debatovat a budete chtít abych to posunul, tak dejte vědět ;)

V poklidu tedy došli do domku a Anna se rozhodla vařit. Nechala na holkách, aby jí pomohli a mezitím s pomocí trochy magie vyčistila kuchyni. Přeci jen tam několik dní nebyli, tak aby všude nebyl prach. Poté normálně utřela stůl a nakrájela nějaké ovoce a udělala z toho sladkou limonádu, aby nepili dokola jen čaje.

"Začalo dávat smysl, proč nám ředitel nic předem neřekl a ostatní s námi nechtěli mluvit. Potřebovali, abychom si nic nedomysleli i když to nebylo tak těžké a abychom to kouzlo na tebe použili automaticky aniž bychom věděli proč to děláme" začala poklidně během toho, co utírala věci v kuchyni.
"Kdyby se nám to nepovedlo, tak by dneska byl asi docela průser. Překvapuje mě, že nám ředitel tak důvěřuje a počítal s tím, že se nám to povede. Sice mě to těší, ale bylo to dost riskantní" přizná a zavrtí hlavou s tím, že to byla dost sázna na jednu kartu, která mohla dopadnout všelijak. Chvíli se odmlčí a podívá se na Annu.

"Měla by si tu studovat co nejdéle. Tím myslím i střední vzdělání po tom základním. Aby si měla co nejvíc času na to zvládnout své nadání nebo co to je a aby si nemusela řešit další soud dřív nežli to bude nezbytně nutné. A hlavně jsme si my dvě udělaly solidního nepřítele" dodá s úšklebkem a pokrčí rameny.
"Bdělý Spencer nás nesnáší a bylo to dost vidět. Ty jsi mu zaklela synovce, který byl pěkně ohořelý a já se s ním hádala před ochránci a ztrapnila jsem ho, jen mě nemohl u soudu za nic zažalovat, na to jsem si dala pozor a ještě se naštěstí soudci postarali o to, aby se nám nemohl přímo mstít, protože jim to došlo taky. Otázkou je, zdali si nenajde něco jiného. Myslím, že jakákoliv naše akce a čin bude pod drobnohledem. Tudíž musíme být co nejlepší, aby k tomu nedostal šanci" připustí fakt nad kterým už asi vcelku dlouho přemýšlí. Asi možná už od té noci, kdy se to stalo, protože jí došlo, že si udělala nepřítele.

"Sice nevím jak a čím si je zaklela, ale pokud jsem to pochopila správně, tak ohoří kdykoliv budou páchat něco nevhodného. Což mi připadá pěkně vtipné a vcelku jim to přeji. Třeba se z toho poučí, že šikana je špatná" dodá s pobaveným culením se.

//Klidně debatujte, já asi zvládnu odpověď až večer.

Když si vzali slovo sirény, tak se mi docela ulevilo. Část toho samozřejmě nebyla moc hezká, ale to jak mluvili o mých mentálních schopnostech.. je příjemné něco takového slyšet. Určitě je nebudu chtít zklamat a budu pokračovat v tréningu jak to jen půjde!

Pak se ozve i ta harpyje a dost mně překvapuje co říká. Pochvala? Mně? Maličko se zaculím a kouknu na Elisu. "Jistě.." Pousměji se a pak už se zcela vážnou tváří vstanu a hluboce se ukloním i já těm porotcům. Mrzí mně, že ten drak je stále nabručený. Snad se mi jednou podaří změnit jeho názor na mně.

Opět se posadím a poslouchám jednorožce. Opravdu sem se bála když jsme sem přišli, ale nakonec vše dobře dopadlo. Aspoň mně už nechtějí zabít, což je určitě dobrá zpráva. Vstanu, ještě jednou se ukloním směrem k porotcům a pak už můžeme jít zpět do školy. Ředitel? Dobře, řekla bych, že mi dluží pár odpovědí. Snad už nebude chtít dělat takové tajnosti.

"To zní dobře". Potvrdím Elise a můžeme jít rovnou domů. Určitě by si rádi odpočinuli, ale to musí počkat. Prvně zamířím do kuchyně a začnu dělat nějaké dobré jídlo. Byla bych samozřejmě vděčná za pomoc, třeba od Justýny a nebo Panenky. Ale klidně to zvládnu i sama.

Nevím přesně co by chtěla Elisa probírat a tak jestli chce nějakou konverzaci, tak by mohla začít. Ráda se pak třeba zapojím.

Pousmála se na Annu když domluvila i ona a stejně tak na ostatní, co se vyjadřovali. V poklidu poslouchala vyjádření všech a přemýšlela, proč Bdělý tak riskoval, aby je nařkl, když musel vědět, že neuspěje. Museli přeci vidět minulost a vědět, že se to stalo jinak nežli si myslí a že pochybil. Když pak navíc sirény potvrdili, že je to mohlo zabít a že bylo jen dobře, že si nenechali násilně číst myšlenky, tak nad tím přemýšlela ještě víc a psala si nějaké poznámky, jak měla ve zvyku. Poté se zájmem sledovala harpyji a poslouchala její slova.

Když pak dostala Anna pochvalu, že to zvládla vlastně vcelku dobře a že by to jen těžko zvládl někdo lépe, tak se na ní usmála.
"Je slušnost jim to oplatit" šeptla jí tiše do ucha, když jí skládali poklonu ačkoliv draka to stálo asi hodně sil.

Poté pokračovala harpyje dál a tím jí mnoho věcí osvětlila a najednou ubyla hromada nezodpovězených otázek. Po vyslovení toho, že se Bdělý nesmí mstít se podívala na něj i na kluky ze školy v Polutě a sledovala jejich výrazy. Hned poté si to všechno pečlivě zapsala. Když pak uzavřel jednorožec soud, tak si oddechla a ulevilo se jí. Vyvázli z toho vlastně dobře a viníci byli potrestáni, za což byla velice ráda a vypadalo to, že nemá nikdo v plánu rušit Anny kletbu ba s ní souhlasí. Lehce se uklonila soudcům a jen co je třídní vybídla, tak se zvedla a raději prošla pryč. Ještě se podívala cestou po Bdělém a klucích z druhé školy a poté opustila soud. Přeci jen nemusí řešit ještě v ten samý den pohrdání soudem ke kterému pravděpodobně dříve či později dojde.

"Děkujeme" řekla jen prostě třídní a bylo poznat, že to myslí upřímně. S tím se podívala po ostatních a pokrčila rameny.
"Tak jdeme udělat nějaké to jídlo, probrat to a něco málo dospat?" navrhla s klidem, protože jí bylo jasné, že asi nikdo z nich moc nespal.

Přidalo se ještě několik svědectví a jako svědci vystoupili i ti jednorožci, kteří tam zasahovali, stejně jako Ferinová a Elisina matka.
A taky sirény potvrdili předchozí výpovědi, ale dodali pár zajímavých informací:
[Ano, přijali jsme do péče Annu a to opakovaně. Snažíme se jí pomoct posílit mysl a naučit potřebné techniky, aby byla schopná odolat tomuto, z našeho pohledu prokletí. Už teď je na tom v této oblasti líp než většina hotových kouzelníku a díky poutu, které tito mladí lidé sdílí je na tom ještě lépe, řekněme na podobné úrovni jako jsou běžní jednorožci. Ale i v době toho incidentu na tom byla tak, že kdyby se něco pokazilo při násilném čtení myšlenek, které navrhoval ctihodný bdělý na místě nehody, tak by u toho umřeli buď všechny tyto děti nebo bdělý. Myslíme si také, že je to také důvod toho, proč jako jedni z mála neusnuli při tom uspávacím kouzle.]

Tím končily svědectví. Porotci se krátce pobavili a slovo si vzala Ctihodná Avelleta Kelaina, opelichaná harpyje.
https://i.pinimg.com/564x/bd/00/c2/bd00c237a1b2022de9bb5eb808b6499c.jpg

Promluvila skřípavým a nemelodickým hlasem.

"S ostatními porotci jsme se shodli na následujícím. Anně bude vyslovena pochvala za to, že sice nezvládla svou sílu, kterou by ale podle názorů poroty zvládl jen málokdo v tomto sále, ale že ji dokázala použít nedestruktivním způsobem," řekla a světlo ozářilo Annu.

Na to povstali všech pět členů porody a poklonilo se směrem k Anně i když ten drak to udělal jen s velkou nechutí.

"Prokázanou šikanu ze strany těchto šesti žáků považujeme za potrestanou. Kletba, kterou Anna použila jim pomůže vést lepší životy a proto bych chtěla upozornit ctihodného Bdělého Spencera, že pokud by se chtěl pokusit mstít za potrestání svého vnuka, tak by si to tento soud vyložil jako pohrdání soudem," uzavřela to a vrátila se mezi ostatní porotce.

Slovo si vzal opět jednorožec:

[Co se na začátku zdálo jako složité, to se nám samo zredukovalo do dvou případů a ty se nám podařily vyřešit tak, jak nejlépe momentálně umíme. Nejsme rádi, že problém statutu a práva na život Anny se nám podařil vyřešit jen dočasně, ale věříme, že spravedlivě!
Děkujeme všem přítomným a jděte v pravdě.]

"Myslím, že líp to dopadnout nemohlo. Myslím, že bychom měli odejít dřív, než by se mohlo něco stát," prohlásila nadšeně Ferinová a branou je vzala zpět do školy.

"Sice už je dávno po poledni, ale myslím, že byste si měli jít udělat něco k jídlu. Odpoledne za vámi chce přijít ředitel," řekla jako rozloučení.

Na všech je vidět směsice úlevy a únavy.

//Odpovím asi až v noci

Jednou pronesu celkem smysluplnou řeč a musí se to takhle pokazit. Sem naštvaná, né na toho draka nebo tak, ale na sebe. Že i přes to co mně učili sirény, to stále nedokážu kontrolovat. Ani to třeba nedokážu nějak "uspat". Musí mi s tím pomáhat spolužáci, což je trochu smutné, že je takhle "zneužívám".

Teď je však hlavní to, že se nám dohromady podařilo tu věc přemoci a onen drak souhlasil s tím, že mně zabít už nechtějí. Sice se docela dlouho s Elisou řeší nějaká přísaha, ale nakonec to na sebe vezme náš ředitel a vše je zdá se v pořádku. Stejně jako Ferinové, i mně ze srdce spadne obrovský kámen.

Nevím co bych si počala, když by tu nebyli ostatní.. Budu jim pak muset pořádně poděkovat.

Celou dobu když pak mluví ostatní, ten jednorožec, svědkové a pak zase náš ředitel, přemýšlím o tom co říkal ten drak. Nějaká zbraň.. Co si pod tím mám představit? Že mně někdo nějak.. zaklel? Že do mně někdo dal nějakou nebezpečnou magii když sem byla malá? Stále nemám nejmenší představu o tom, co to ve mně je. Ale dříve či později se to snad dozvím. Možná postačí si promluvit s ředitelem, až se vrátíme do školy.

Slovo dostane Elisa a její proslov je.. velmi dlouhý. Ano, mluvila strašně dlouho, ale zase dobře. V tom co říkala shrnula takřka všechno co se v táboře stalo.Myslím, že její řeč byla velmi působivá. Počkám až se posadí, s pousmáním na ní kouknu a pak se tedy zvednu i já. Zadívám se na našeho ředitele a začnu.

"Já k tomu nemám moc co říci, Elisa vám sdělila už všechno.. Snad jen něco doplním.

Poté co jsme my s pomocí jednoho draka zadrželi toho kouzelníka jež byl zodpovědný za tu nemoc, sem byla docela nervózní. Zažili jsme toho už dost a Ochránci se nepředvedli zrovna v tom nejlepším světle a tak sem se bála, aby jim třeba neutekl a nepřišel se pomstít.

Několik dalších dnů bylo v pořádku, pak ale ti kluci z druhé školy napadli naše spolužačky a Panenku. Nelíbilo se mi to, ale nic sem s tím nedělala, myslela sem, že to vyřeší učitelé.

Další den mně pak vzbudil v noci špatný pocit. Občas se stává že mám nějakou vidinu která mně varuje před nebezpečím a nebo jak řekla Elisa, to prostě.. cítíme.

Nevěděla sem co to je, myslela sem že se třeba vrací ti netopýři a tak sem se snažila vzbudit i ostatní. Po chvíli se ale ukázalo, že to jsou zase ti kluci z druhé školy a tentokrát jich bylo ještě více. Nechtěla sem aby ublížili mně nebo někomu z mých přátel a tak sem jim chtěla dát lekci.

V tom se poprvé ozval ten hlas, že mi s tím pomůže. Nevěděla sem co to je a tak sem souhlasila... Ty kluky sem zneškodnila a pak se ukázali Ochránci. To už sem ale své tělo nemohla ovládat, ta bytost převzala kontrolu. Byli jako šílení a stále na mně útočili. Cítila sem obrovské množství magie, ale nemohla sem nic dělat.

Pak se objevil náš ředitel a to je poslední co si pamatuji. Probrala sem se u sirén a učila se, jak tu věc lépe zvládat a nedovolit tomu aby nade mnou přebírala kontrolu".

To je asi vše, nemám co bych k tomu více řekla. Vydechnu, posadím se a čekám co bude dále. Nemyslím že bychom z toho my měli nějaký průšvih, Elisa řekla pravdu, jak to všechno bylo a když je jasné že nemohla lhát, tak jí musí věřit.

Opravdu myslím že pro nás vše teď už dobře dopadne, ale uvidíme jak to půjde dál.

Všimla si, jak drak protočil očima a vcelku zkoumavě na to hleděla, protože nevěděla, že je to možné. Když pak uznal, že je dobře učí a nakonec docílila toho, že si na sebe vzal zodpovědnost ředitel, tak si oddechla. Takto to pro ně všechny bude daleko jednodušší. Samozřejmě, že na Annu dohlédnou, ale když na to nebudou stačit, tak vždy mohou přivolat ředitele, což jí uklidňovalo a je tak vyřešená i doba prázdnin...

Poté pokračoval další soud a vcelku nevěřícně poslouchala, co všechno dokázal Bdělý vyslovit a přemýšlela, jak je možné u soudu lhát. Tvářila se vcelku chladně a nepřístupně a bylo zjevné, že pociťuje křivdu a ví, že dotyčný zcela záměrně lže, nebo obchází pravdu a přemýšlela, jak je tohle možné. Psala si nějaké poznámky, protože počítala s tím, že tohle se jich bude týkat a budou vypovídat a tak si bedlivě zapisovala veškeré nesrovnalosti, aby věděla, co všechno musí vyvrátit a napravit na pravou míru. Snažila se nesmát, když vypovídali hoši z Poluty a zmínili, že se plameny ještě občas objevují. Bylo to nejen vtipné, ale ještě jim to vcelku přála a usoudila, že to nakonec bude přeci jen dostatečný trest.

Když pak byla vyzvána, aby popsala události, tak s klidem přikývla, postavila se a oddechla si. Ještě asi zvažovala některé slova a otevřela si poznámky ve svém deníku.
"Vážený soude, bude to trochu na delší dobu, protože tomu předcházelo více věcí. A pokud to máte soudit spravedlivě, měli byste vědět, co vše tomu předcházelo a proč ta situace vůbec nastala. Navíc jsem si myslela, že u tohoto soudu nelze lhát. A přesto jsem slyšela věci, které rozhodně za pravdivé či správné považovat nemohu a čest a soudnost mi nedovolí jinak, nežli je vyvracet během vyprávění i za cenu toho, že si udělám nepřátele" shrnula to s klidem a zabodla oči do Bdělého, aby mu bylo jasné, že se ho rozhodně nebojí a hoši z Poluty mohli mít jistotu, že se to bude týkat i jich. A tak se nadechla a ve stručnosti popsala děj s netopýry a uvedla, že je to pro další vyprávění potřebné. Uvedla, jak se všichni cítili dotčeni chování ochránců a jejich zacházením a že Annu to zasáhlo nejvíce z nich a brala to osobně. Poté se už rovnou vrátila k večeru, když šli s Erikem sbírat byliny, aby mohla udělat a doplnit masti, dezinfekce a další věci, které používali při léčení nemocných ve vesnici.

"Zdrželi jsme se u potoka, protože se nám ještě nechtělo zpátky. Měli jsme volno a tak jsme si povídali, řešili školu a osobní věci a sbírali jsme dřevo na oheň, aby nám stihlo vyschnout dříve, nežli nám dojde to, co jsme měli v zásobě. V tom k nám přišla Panenka a vypadala hrozně. Měla rozbitý obličej, krvácela a po cestě zpátky do tábora nám vyprávěla co se stalo. Bránila spolužačky z druháku, když je chtěli pánové ze sousední školy hodit do vody. Jen upozorňuji, že v té době byla pěkná zima a promrznout v chladné vodě by nikdo nechtěl a akorát by onemocněl. Došli jsme do tábora, Panenka nám řekla jak to proběhlo a že jim nakonec pomohl spolužák z druháku a ostatní přepral a tak jim dali pokoj. Vzhledem k tomu, že léčím a Panenka si stěžovala na bolest žeber, tak jsem provedla léčitelskou diagnostiku celého těla. Kromě rozbitého obličeje měla několik naražených žeber, tržné rány, mnoho podlitin a defekty v obličeji. Nic ji neohrožovalo na životě, proto jsem nepoužívala magii pro léčení, ale hezké rány to rozhodně nebyly a muselo to bolet. Zastavila jsem krvácení, ošetřila rány a dala jsem jí mast na podlitiny. Obvykle se snažím všechny moralizovat a asi tím své spolužáky dost prudím, ale ten večer jsem tu potřebu neměla. Přes pouto bylo cítit, že Panenka říká pravdu a skutečně si stála za tím, že bránila slabší a tak jsem neměla potřebu mluvit jí do duše. Večer už se pak nic moc nedělo. Anna si otráveně četla, já dělala masti a dezinfekci, ostatní si povídali a pak jsme šli spát" shrnula krátce děj, který předcházel tomu, co nastalo onu noc.

"V noci nás vzbudilo varování přes pouto. Nevím jak to popsat, je to jako když se něco opře a rozprostře o štít a jakoby o něj brkne. Takové varování, které vás okamžitě probere. Stalo se nám to už několikrát a tak jsme všichni byli hned vzhůru s obavou, že se zase něco děje a budeme na to zase sami. A vzhledem k tomu problému s netopýry jsme všichni byli okamžitě v pohotovosti" přiznala s klidem a popsala, jak Anna vzburcovala část tábora a jak se spolužáci objevili poblíž jejich stanu. Poté pečlivě popisovala, jak se Anně v rukou objevili plameny i jak bylo cítit, že to rozhodně není běžný oheň a nastane problém.
"Vzhledem k tomu, že poslední dobou těch problémů bylo víc než dost, tak Anna neovládla své emoce a dala průchod tomu, co jsme tu řešili již předtím. Přesto jsme věděli, že něco není v pořádku a tak jsme to řešili. Posílila jsem kolem nás štít a druhý vytvořila kolem kluků z Poluty. Prvním cílem bylo je chránit před čímkoliv, co by mohlo nastat, druhým pak bylo to, aby nemohli utéct. Protože když někdo má potřebu se v noci vkrádat v přesile do cizího tábora s dekami, provazy a obušky, tak nelze očekávat slušné chování, nebo to, že by si počkal na svůj trest" osvětlí klidně a je zjevné, že nelže a říká zcela plně své úmysly i důvody.
"To, co se ovšem začalo dít poté už není takové, jak tu někteří osvětlili a prezentují. Anna začala mít problém s kontrolou a tak jsem na ní apelovala, aby s tím přestala, začala se ovládat, dostala emoce pod kontrolu. Když to nepomáhalo, tak jsem se jí snažila vysvětlit, že na ně nesmí zaútočit a už vůbec je nesmí zabít. Na to nám odpověděl ten hlas, že je nezabije, ale že si zaslouží být potrestáni. Pánové se totiž snažili zmizet. Leč jim to nebylo k ničemu, protože potrestání prošlo skrz můj štít, propálilo do něj díry a pánům začalo hořet oblečení. V tu chvíli došlo k tomu výkyvu energie. Nejsem asi přesně schopná popsat jak k tomu došlo, ale myslím si, že tím, že prošel ten trest mým štítem, tak se to zároveň promítlo do ochrany stáda a byl tam najednou velký výkyv energie, který přišel zkontrolovat ochránce. Problém byl v tom, že ochránce nás nevyzval zcela k ničemu. Ani abychom se představili, ani abychom přestali kouzlit, ani vlastně nevěděl, co se kolem děje a rovnou začal používat hůl moci a bylo cítit, jak spřádá kouzlo. To mu ale bylo k ničemu, protože počítám, že to něco v Anně to bralo jako útok na svou osobu a v obraně to zničilo hůl moci. Tím, jak se zničila hůl moci, tak se uvolnilo velké množství energie a většina z toho šla přes naše pouto do nás. Takže jsme najednou měli všichni opravdu hodně energie a snažila jsem se stáhnout i tu uvolněnou, abychom nenarušili krajinu kolem. Zažila jsem to v magickém háji a opravdu jsem se tomu snažila předcházet, jen to prostě ještě pořádně neumím, ale opravdu jsem se s tím snažila něco dělat. Posílila jsem výrazně oba štíty, doplnila ty vzniklé díry ve štítu po tom ohni a dala jsem vědět přes komunikační kámen Hance, zdali by nesehnala někoho, kdo situaci uklidní. Doporučila jsem černého draka a svojí mamku, protože ta zkušenosti s vyrovnáváním anomálií má. Hanka přislíbila pomoc a mezitím se začali dít další věci" přizná a na chvíli se odmlčí, aby si otočila stránku s poznámkami a pokračovala.
"V době kdy jsem komunikovala a posilovala štíty začal Erik odčerpávat energii do zásobních kamenů, protože jí v okolí bylo skutečně hodně. V tu chvíli jsme se snažili vše uklidnit a možná by se nám to i povedlo, kdyby nedorazil Bdělý s dalšími ochránci. A tehdy se vše zkomplikovalo ještě víc. Nikdo se na nic neptal, nikdo nikoho nevyzval k ukončení kouzlení, nikdo nezjišťoval co se děje ani proč. Rovnou a bez debat začali příchozí spřádat velmi silné kouzlo. Mluvila jsem na ně, aby to nedělali, pak jsem na ně i křičela, že nám všem ublíží a ať přestanou. Ale ignorovali nás. Byla cítit magie a netroufám si říci, co to mělo mít za následek a ani na koho. To ovšem vyřešila zase Anna. Stejně jako v prvním případě zbavila dotyčné energie, aby v tom nemohli pokračovat. Prasklo několik holí moci a všechna energie se rozlila po okolí a po našem poutu. Bylo to extrémně nepříjemné a kdyby kdokoliv z nás použil útočné kouzlo, tak cíl toho kouzla by už nebyl mezi námi, protože jsme k tomu měli opravdu velice hodně síly. I přesto Anna ani nikdo z nás na nikoho neútočil. Já jsem jen výrazně posílila štíty a nebyla svůj zásobní kámen a snažila se stabilizovat okolí. Erik a starší spolužáci sehnali všechny zásobní kameny v okolí a urychleně je dobíjeli jak jen mohli. Báli jsme se toho, že dorazí někdo další a bude se ta scéna opakovat potřetí" přizná a odmlčí se.

"Jsem přesvědčená, že další vlna energie by nás zabila. Už tak jsme byli na hraně toho, co šlo snést a kdyby se to opakovalo, tak by to odnesla celá naše třída a možná i všichni v okolí. V tu chvíli naštěstí přišel ředitel. Prošel mým štítem a promluvil na Annu. Všechno se trochu uklidnilo a pak jí dotykem na čele uspal a odnesl. Požádal mě a Erika, abychom to dali do pořádku a Annu odnesl. Tou dobou se tam už dostavili jednorožci, drak i má mamka, protože jim Hanka pomohla s přesunem. Chvíli situaci a naší snahu vše usměrnit sledovali. Pak nás jako první vyzvali, abychom ukončili kouzlení a všechny magické věci. Myslím, že nejdéle to trvalo mě, protože jsem potřebovala uzemnit štíty a přestat do nich přidávat energii. Pak jednorožci štíty zrušili, něco se změnilo, energie se ustálila a vytvořili zřídlo. Tedy pokud jsem to správně pochopila. A tím se situace víceméně uklidnila. Stav energie se vyrovnal, v našem poutu už ta energie nebyla a vyrovnalo se to. V tu chvíli se pánové z Poluty snažili zmizet, přesně jak jsem očekávala už na začátku. To je ovšem zastavila naše třídní a chtěla to vše řešit. Jednorožci i drak odešli bránou a řekli, že byli rádi, že k tomu byli přizvání. Má mamka zůstala s námi a třídní. Vysvětlili jsme jím co se stalo a ještě jsme nebyli ani u konce, když přišel Bdělý a nadával. Chtěl vyšetřovat, co se stalo a nebyl zrovna příjemný. Byli jsme unavení a už jsme to stihli jednou odříkat. Všichni kromě ředitele a Anny tam byli, stačilo vyvolat minulost a nemuselo se nic řešit, ale ne, to nestačilo. Ochránci chtěli vydat Annu a chtěli nás zatknout. Proti tomu se obrátila jak má mamka, tak naše třídní. V tu chvíli se vrátil i ředitel zpátky a postavil se za nás s tím, že jsme na školní akci a pod jeho ochranou" vysvětlí s klidem všem v sále a pokračuje dál.

"Ochránci se znovu dožadovali vydání Anny a ředitel jim to znovu odmítl s tím, že po nich akorát musí uklízet jejich bordel. S tím se ovšem nesmířili a požadovali čtení našich myšlenek. Což je jaksi proti pravidlům, když jsme nezletilý a nebyl k tomu jediný důvod. Opravdu stačilo jen vizualizovat minulost. Pořád jsme byli na stejném místě. A navíc nemáte důvěru v někoho, kdo vás málem zabije, abyste mu chtěli otevřít mysl, obzvlášť když vás neposlouchá. Odmítli jsme čtení myšlenek a naši zástupci také. Ředitel oznámil, že nás nevydá a počítá s tím, že se to bude řešit zde. A pak už se příliš nedělo. Uklízeli jsme tábor, stěhovali se do školy a byli jsme požádáni, abychom o tom s nikým nemluvili, dokud neproběhne tento soud" řekne stručně a vyčká, zdali na ní nebude mít někdo otázky. Pokud je nemá, tak se s klidem posadí a čeká.

//Já taky půjdu za chvíli chrnět a budu se těšit zítra :)