Pochválila Anně oběd s tím, že to dobře dochutila i s tím málem, co tu mají. Po obědě jí pak pomohla s nádobím a vše utřela a uklidila na místa, kde to bylo po ruce, nebo kde se to nacházelo původně. Ještě chvíli trávila čas v kuchyni a nakonec tam vytřela i podlahu, když tam již nikdo nebyl. Když tak pak zůstali s Annou sami, tak se na ní pousmála.

"Ty hodinky se ovládají vlastně vcelku snadno. Jen k nim přiložíš prsten a aktivuješ je. Trvalo mi dlouho na to přijít a přišla jsem na to omylem, ale je to vlastně vcelku logické. Hodinky jdou sundat, prsten moc ne, to už jsem taky zkoušela" přizná klidně a ukáže jí pomalu jak na to.
"A jinak jsem se ptala na vše možné. Jednorožec ti odpovídá ohledně výuky a školy. Měl by ti prý být nápomocný ke studiu. A jak se ukázalo, tak nás asi bude i informovat o hodinách a o výuce" odtuší klidně a pokrčí rameny. Poté co vytře a vše uklidí si umyje ruce a sedne si na postel a opře se o zeď. Poté si vytáhne knihu co si přinesla a v poklidu a stranou od všeho a všech si čte.

Zaznamená rozčilování Erika a jen se pousměje s tichou poznámkou, že to se dalo čekat, aby je donutili tady něco dělat. čte si až do té doby, nežli jí hodinky upozorní na fakt, že brzy začne výuka. S tím si do truhly odloží rozečtenou knížku a vezme si notes, který dostala od mamky a psací potřeby. Poté se asi s částí ostatních, minimálně tedy Annou, vydá na výuku do altánku.
Mlčky se posadí vedle ní na polštář opět někam do rohu a sáhne si pro druhý polštář, aby si jej dala za záda a opřela se o dřevěné obložení altánu.

Když pak směřovala slova ohledně učení se mimo výuku a podívá se na ní, tak se jen ušklíbne. Moc dobře si uvědomovala, že se může učit i mimo hodiny, ale nechápala, proč to musí být tady a ne v útulku, kde byla spokojená a užitečná. Uklízení domu a vaření jí zdaleka tak užitečné nepřišlo a asi jen těžko by jí to někdo vymluvil. A stále se chtěla učit spíše magické předměty nežli všechny ostatní.

Zbytek doby je prostě jen tiše. Chvíli mlčky poslouchá a pak si kreslí do svého sešitu, protože zjistí, že u toho plně vnímat nemusí. A tak si skicuje okolí. Rostliny či stromy co vidí v okolí, altán a pokud jí něco zaujme, tak si to tedy zapíše. Většinu doby ovšem vnímá a kreslí si. Nijak zvlášť jí asi nevadilo, že nebudou mít příliš volna, spíše byla ráda, když bude někde jinde něco dělat a nebude muset být s ostatními, brzy by jí totiž asi všichni lezli na nervy. Vstávání jí také nevadilo, na to byla zvyklá. V lese se stávalo se svítáním a to leckdy bylo poměrně brzy.

Mlčky poslouchá dotaz Anny a pochopí, že možná proto je taková opatrná a ví jak vařit, protože jí to doma nefunguje tak jako jí s mamkou. Ale zatím se nechce raději na další věci ptát, protože se příliš neznají.

"Já bych asi také měla dotaz. Jak zjistíme kolik si kde a jak vyděláme, kolik co stojí a jak si to můžeme pořídit? Dost nám chybí koření nebo nějaké byliny a také nějaké nářadí na opravy" přizná a poklidně upře pohled na učitelku a přestane si kreslit a čeká na odpověď a případně si daný ceník zapíše nebo rovnou najde.

Bylo fajn si při tom s Elisou povídat. Sice sem možná nesouhlasila se vším co říkala, ale aspoň ji tak poznám, sblížíme se a možná najdeme nějaký způsob jak by jí to tu šlo zpříjemnit.

Její návrh ohledně bylinek je docela zajímavý. Nejsem si jistá zda by tu něco rostlo, možná to tu mají nějak magicky.. chráněné. "Neé.." Odpovím popravdě, možná trošku posmutněle. "Neumím. V posledních dnech sem zahlédla jak je občas někdo použil, ale vůbec sem předtím nevěděla že ty hodinky něco takového dokáží".

Bylo by fajn kdyby mně třeba Elisa naučila co všechno je s nimi možné, byla bych jí za to moc vděčná. Společné vaření nám šlo až překvapivě dobře. Možná to bylo tím že jsme jedna druhou poslouchaly a nestály jsme jen tak. Ráda sem poslouchala co všechno ví, nebo co zažila. Jen mi z toho bylo smutno. Obzvláště vždy když mluvila o své mamce. Mají spolu tak dobrý vztah.. a já tu svou skoro nepoznala.

I přes to se ale snažím tvářit že je vše v pořádku, nerada bych se tu ještě rozbrečela. "Dobře". Řeknu jen s úsměvem když se Elisa zmíní o převlečení se. Dá všem vědět a brzy se začínáme scházet u stolu. "Děkuji. Snad to bude i chutnat". Odpoví s milým úsměvem Panence a sama se posadí ke stolu.

Oběd byl vážně docela dobrý. Nevím zda bych to takhle zvládla bez pomoci Elisy, ale chutnalo mi. Když dojedí všichni, tak se pustím do nádobí. Pokud by mi chtěl někdo pomoc, tak to uvítám, ale nikoho do toho nenutím. Nevím jak dlouho to bylo, ale najednou sem zaslechla Erikův hlas. Chápu proč zní tak naštvaně.

Já sama sem pracovala abych si mohla něco koupit a teď to nepůjde? To mi nepřijde moc fér.. No co, určitě bude nějaká jiná možnost. Když se pak ozvou mé hodinky, tak se na ně zadívám a následuji ostatní do toho altánku. Pozdravím paní Ferinovou, posadím se na jeden z polštářů a kouknu na Panenku s Elisou, zda si aspoň jedna z nich nesedne vedle mně.

Ať tak či onak, dávám pak hlavně pozor a snažím se pochytit vše co naše učitelka říká. A že toho je. Evidentně to tady budeme mít docela nabité. Z počátku to bude určitě těžké, ale aspoň se něco pořádného naučíme. Čtyři roky.. To mi přijde jako hodně dlouhá doba. A moc tu zůstat i potom. Nevím jak bych to zvládla.

Možná že kdyby mně tady děda aspoň navštěvoval, ale to bych mu musela nejspíše pomoci s penězi. V tom by mohl být další problém. Když se pak můžeme ptát, tak zvednu ruku.

"Já.. Když bychom si tady vydělávaly nějaké peníze, šly by směnit za tolejry? Potřebovala bych pak i peníze na něco mimo školu".

//Omlouvám se všem za případné chyby a zpracování. Sem už ale fakt unavená a lépe bych to teď nezvládla. Tak snad to aspoň půjde nějak číst :)

Po velice dobrém obědě, který holky udělaly, všichni chvíli jenom tak seděli a odpočívali, pak se někteří vrhli na nádobí a někteří douklízeli ten svůj domeček.

Roland opravil všechno, co šlo, jenom si pod vousy brumlal cosi o tom, co by dal za sadu nářadí. Na to se Erik sebral a šel někam ven. Po několika desítkách minut se vrátil a je strašně rozčarovaný:

"To snad není možné, na území školy neplatí tolejry! Zkoušel jsem koupit nějaké to nářadí a nějaké slušnější zásoby jídla a všichni se na mě jenom usmívali a prý to není možné! Dokonce ani ostatní žáci nechtěli a to jsem nabízel několik set tolejrů!"

Deset minut před třetí jim všem zacinkaly hodinky a na nich se jim ukázala šipka, která je směřuje na dveře vedoucí z domečku pryč a pak někam dál do zahrad. A konkrétněji do dřevěného altánku, spíš altánu, natřeného zelenou barvou. Odhadujete, že se tam vleze tak třicet až čtyřicet lidí, takže když vás tam dojde šest, je to takové.. ..prostorné.
Není tam žádný nábytek, jenom polštáře na sezení, nebo možná i ležení.

Vaše učitelka už tam stojí a usmívá se na vás.

"Vítám vás na vaší první hodině v naší škole. I když časem zjistíte, že mimo hodiny se toho můžete naučit podstatně víc, než při nich," usmála se a jakoby toto prohlášení směřovala hlavně na Erika a Elen.
"V dnešním odpoledním bloku vás nejdřív seznámím s tím, jak to tady chodí a pak budete mít hodinu historie s panem ředitelem Argem Durakem," při oslovení "pan ředitel" se docela usmívá.

A pak spustí:
"Nemáme tady nic jako budíček, ale dopolední výuka začíná poměrně brzy. V sedm už začínáme," na to se asi nejhůř tváří Roland, "a dopoledne máme většinou dva hodinové bloky výuky. Jeden bývá magický a jeden nemagický. Protože byste měli zvládnout i věci jako čtení, psaní, zeměpis, matematika, historie a podobně. Odpoledne pak budeme mívat výuku od tří do pěti. Dvakrát týdně budeme mít odpoledne tělocvik, dvakrát kroužek a jednou volno na doučování toho, co vám půjde nejhůř. O víkendech pak budete pracovat. Ze začátku všichni pohromadě pod dohledem mě nebo někoho jiného ze školy. Pak už si budete moct vybrat práci z nabídky dle vašich preferencí."

"Po absolvování čtyřleté základní školy budete umět dost na to, abyste mohli magii používat i mimo školu a abyste věděli a uměli všechno podstatné. Ti, kteří budou chtít pak mohou absolvovat i střední školu, ale to nebudeme předbíhat. Teď jsme na začátku a tak budete muset trávit skoro všechen čas ve škole. První prázdniny přijdou skoro až za čtyři měsíce a to bude týden kolem oslav nového roku. Do té doby budete tady, ale každý čtvrtý týden, budete mít v neděli odpoledne volno a pokud vás sem přijde někdo navštívit, tak s ním můžete jít pryč."

"Systém s platbou v rea, jste už pochopili. Za to dostáváte bonusových 50 rea. Jestli k tomu, ale budete něco potřebovat vědět, tak se klidně zeptejte."

Počkala až to na vás nějak zapůsobí a pak nechala okno pro dotazy.

//okno pro dotazy skončí 10.5. :) Případně, pokud se vyjádříte aspoň tři (a napíšete, něco jako že už nic nechcete) tak klidně i dřív.

Mlčela a držela se zpátky celou dobu, co přišly na pozemky školy. Tiše vyslechla učitelku a povzdechla si, když uviděla domek. Měla docela obavy, z ostatních spolužáků, což se ji tak trochu potvrdilo, když třídní přivedla Elisu. Pozdravila ji a přivítala, ale už od prvních chvilek ji připadala jak ureptaná dívka, která není moc spokojená s ničím. Ona sama byla docela spokojená, a když uslyšela, že domek budou moct vylepšovat, potěšilo ji to.

Marně přemýšlela, jak by mohla pomoct a přiložit ruku k dílu. Panenky bylo všude plno a ona nevěděla, jestli by jen nepřekážela, ale nechtěla jen tak sedět s rukama v klíně, když ostatní pracují. Našla kbelík a napustila do něj vodu. Pak začala umývat alespoň okna.

Chvíli sleduje, jak si Elisa dost podrobně stěžuje profesorce Ferinové na místní uspořádání, ale moc dlouho jí to nevydrží. Otevře okno dokořán, opře se lokty o parapet a dost ostentativně vyhlíží ven. Skoro to vypadá, že bude dělat více méně cokoliv, aby ji nemusela poslouchat, ale ve skutečnosti si pozorně ukládá do paměti nejbližší okolí domku. Stromy, které mohou poskytnout úkryt před neodbytnými slunečními paprsky i všudypřítomnými spolužáky, keře, na kterých by mohlo nikým nepovšimnuto růst něco dobrého...

Až když se holky seberou a zmizí do kuchyně, odkloní se od okna, i když ho nechá otevřené, aby dovnitř mohl voňavý letní vzduch. Posadí si Vévodkyni na rameno a po krátkém bezcílném rozhlížení se pustí do úklidu, zatímco krysa čile mrská čumáčkem, šimrá jí vousky po krku, štípe drápky a švitoří jí nějaká tichá krysí tajemství do ucha.

Než holky dokončí vaření – trochu nepříjemně se ušklíbne pokaždé, když k ní z kuchyně dolehnou útržky rozhovoru, a to nejenom o smyslu a zbytečnosti jejich současných úkolů, ale i o tom, jak to doma bylo lepší – zamete a vytře dívčí ložnici, koupelnu se záchodem a chodby.

Zrovna vymetá koštětem ty nejhorší pavučiny z rohu pod stropem, když je přijde Elisa zavolat k jídlu.
„Mhhm,“ odpoví spíš nejasným souhlasným zvukem, odloží koště do rohu a natáhne se na špičky, aby do dlaní polapila pavouka, který zoufale prchá před zkázou na vlasově tenkém vlákně: „Ne, ne, pojď sem kamaráde. Ještě bys zalezl pod parapet a bylo by to zase to samé,“ varuje ho přátelsky, ale dost nekompromisně. Loktem stiskne kliku, špičkou nohy otevře dveře a vynese pavoučka ven, kde ho posadí na nejbližší keř: „Teď tam budeme bydlet my, ty se můžeš uhnízdit tady. Bude ti tu líp.“

Ze zvyku si jenom opráší dlaně o boky a nakoukne do kuchyně.
„Hezky to voní,“ usoudí trochu opatrně a lehce cukne koutky do úsměvu, směřovanému rozhodně spíš na Annu.

"Hm, jo, bohužel. Jen bych zkrátka byla raději s mamkou v útulku. Měla jsem tam kamaráda funě" přizná tiše a asi jí chybí nejen mamka, ale i fuň a to, že tam není.
"Navíc tam bylo potřeba pořád s něčím pomáhat, tak si člověk připadal užitečný. Tady se vlastně máme starat jen o sebe a je to k ničemu, protože i když ten dům zlepšíme, tak další třída dostane stejně ten ošklivý jako my. Takže je to vlastně k ničemu" odtuší smutně a zjevně jí to zkrátka vadí dělat.

"Mno asi ano. Uměla bych se postarat o zahrádku. Pokud seženeme nějaké nářadí a sazenice, tak bych mohla pěstovat bylinky, ať máme nějaké koření" navrhne po chvíli přemýšlení, když skutečně nenajde nic jiného nežli sůl.

"Ty Anni, vždycky koukáš překvapeně na ty hodinky. Umíš je používat?" zeptá se opatrně. Asi jí nechtěla urazit, ale zatím jí nepřipadalo, že by to pro ní bylo zažité.

Poté se již dají do vaření a tak na ní nechá zeleninu a sama zatím udělá těsto na placky, aby odstálo a mělo lepší strukturu. Mezitím stíhá alespoň umývat nádobí, které Anna použije a tak mají v kuchyni prakticky tak nějak pořád čisto a uklizeno. Poté udělá placky a dá je Anně na prkínko, aby je mohla udělat a mezitím houbičkou s vodou a trochou nějakého mýdla či saponátu umyje zbytek kuchyně vyjma podlahy. Dala si záležet na tom, aby vydrhla povrchy, kohoutky, plochy na vaření vyjma těch co se zrovna používaly a tak dále. Bylo očividné, že pomáhat v kuchyni pro ní skutečně bylo běžné a asi si u toho s mamkou často povídala.

"Mno tím jak mamka pomáhala v tom útulku, tak jsem měla možnost se tam s některými setkat. A taky jezdit s funi ven, to bylo milé. Tedy když si z tebe zrovna nedělají srandu, což je často" dodá a zašklebí se.
"Mamka říkala, že labyrint se vždy přizpůsobí tomu, kdo do něj vejde. Tudíž je jedno, jaké dveře sis nakonec vybrala, protože tak jako tak to nějak odráží tebe. Mamka třeba říkala, že tam měla hodně bytostí a když tam vešla, tak se jí lekli a začali utíkat. A jí se líbili skřítkové, tak běžela za nimi a od té doby má s nimi spjatý život. Je pravda, že je potkáváme docela často a jsou pěkně škodolibý" dodá s klidem a pousměje se. Jak si začaly povídat a měla co na práci, tak přestala být i protivná a očividně tak nemyslela na to, že tu úplně nechce být. Když jí pak Anna ukáže svůj prsten, tak si ho prohlédne a ukáže jí zase ten její, který byl hodně do přírodního stylu a skutečně odrážel spíše háj a jednorožce a byl jemnější nežli ten Annin.

Když je hotovo, tak pomůže Anně i prostřít a vzhledem k tomu, že už stihla i vše omýt a opláchnout, tak to vypadalo i vcelku čistě.

"Určitě a asi se rovnou i převléknu" přizná a dojde tedy ostatní zavolat k jídlu.
"Jídlo" oznámí prostě všem a jakmile zbytek třídy vyrazí do kuchyně, tak si rovnou převlékne i své šaty co dostala od mamky a uklidí je pečlivě do truhly. Poté se již vrátí k ostatním a ke stolu.

Zdá se, že sem se v Elise možná spletla. Chovala se trošku neurvale, ale evidentně si to uvědomuje. Dokonce se omluvila a vysvětlila mi proč tomu tak bylo. Chápu ji, musí svou mamku mít hodně ráda. Já mám dědu taky. Taky bych teď radši byla s ním, ale bohužel sem teď tady. Tudíž obě dvě nemáme jinou možnost než se to tu snažit nějak vydržet.

"V pořádku, nic se přeci nestalo. Já to chápu, taky sem čekala něco jiného. Ráda bych byla doma a pomáhala dědovy. Ale.. jsme tady. Budeme si muset zvyknout". Řeknu jí na to a když se pak zmíní o těch bramborách tak se jen trošku pousměji. "Já vím, máš pravdu. Prostě to připravím třeba jindy. Času tu zřejmě budeme trávit dost".

Také by mně zajímalo kolik času máme, ale jak to.. Jednorožec.. Hmm, vážně bych to asi taky měla zkusit.. Měla bych ho tam taky, nebo by tam byl.. on? To zjistím až později. Teď sleduji toho jednorožce a poslouchám. Zdá se, že nakonec máme času více než dost. No co, nevadí. Už jsme nějak dohodnuty, nemá smysl to měnit.

Pouštíme se do toho vaření, přičemž je mi Elisa spíše tak nějak k ruce. Může mi podávat nádobí, suroviny a pak taky třeba připravit to těsto na placičky. Zatímco se spolu bavíme, tak to vypadá že i ostatní se pustili do práce. Všichni uklízejí a pomáhají. Roland dostal kousek sádla kterým začal mazat dveře a okna. Nejsem si úplně jistá zda to bylo nutné, ale budiž.

Aspoň nám tu nebude nic vrzat.. S docela spokojeným výrazem vaříme a já odpovídám Elise. "Léčení? To je super. Určitě se to bude hodit. Mně magičtí tvorové také zajímají, ale bohužel toho o nich moc nevím.." Snad se to brzy změní.

Co se labyrintu týče, zdá se, že Elisa má s jednorožci trochu více než ty hodinky. Zvědavě kouknu na ten její proužek a mile se usměji. "To byly ty dveře kde byla vidět louka, že? Také sem tam chtěla jít, ale nakonec sem si vybrala jinak.. Potkala sem tam draka. Byl.. děsivý. Ale také úžasný". Pousměji se a ukážu Elise můj prsten.

Už od pohledu je jiný než ostatní. Takový tmavý, černý. A uvnitř, jako by hořel malý plamínek. Všichni jsme zdá se dostaly něco od těch koho jsme potkaly.

Dál se bavíme a vaříme. Když pak máme hotov, tak si umyji ruce. Není to kdo ví jak úžasné jídlo, ale řekla bych že nakonec to dopadlo docela dobře. Tady v kuchyni je i stolek a tak bychom mohly prostřít. Každý dostane talířek se zeleninovou směsí a uprostřed stolu bude mísa s těmi placičkami, aby si každý mohl vzít kolik k tomu bude chtít. Když to tak vidím, sem na nás docela pyšná.

"Zdá se, že máme hotovo.. Zavoláš ostatní?"

Elisa se dotkla hodinek svým prstenem a tím vyvolala jednorožce. Na její otázku jí hned odpověděl:
"Hodina bude začínat za čtyři hodiny. To je ve tři hodiny. Chceš nastavit odpočet?" zeptal se jednorožec a pak pokračoval:
"Dnešní hodina bude trochu jiná. Budete seznámeni s organizací školy a času zde. A pak bude následovat první hodina historie."

Takže se pak mohly vrhnout na přípravu snad libovolně náročného jídla. Při vaření si mohla Elisa všimnout, že Anna asi byla kuchařka z nějaké veřejné jídelny. Protože nejenom že dělá všechno tak, aby to bylo co nejúspornější jak na čas, tak i na suroviny, ale taky je v tom skutečně dobrá. Při hovoru pak připraví jídlo, které je až podezřele dobré a hezké na to, jak to na začátku díky omezeným surovinám vypadalo.

Z ostatních pokojů se ozývá hluk a kašel, jak se ostatní nakonec vrhli na úklid. Dokonce i Erik se přidal. Vypadá při tom, že podobně jako Elisa pochybuje o smyslu toho, co má dělat, ale pustil se do toho. V kuchyni se během té doby objevil Roland a kromě toho, že vypadá jakoby by byl otrávený z toho, že tady musí s ostatními být, tak si vyptal nějaké sádlo, které si dal do špinavé krabičky. Kývnutím poděkoval a mají pocit, že by se nejraději s nikým nebavil.

Jestli někoho zajímalo nač ho potřebuje, tak jenom něco zamumlal. Viděli ho ale, jak obchází dveře a okna a maže panty. A když to dodělal, tak se klíčem v ruce zmizel v koupelně.

Kdyby se podívali z okna nebo kdyby tam vykoukli, tak mohou zjistit, že tady dost peče slunko a jakékoliv venkovní aktivity by byly úmorné.

Zhluboka se nadechne a vydechne a na chvíli je tiše.
"Já se omlouvám. Jsem asi protivná. Ale představovala jsem si to hodně jinak a takovéhle věci na které bych se mohla připravit mi neřekli ani hodinky, ani Nolan" přizná tiše a smutně a povzdechne si.
"Myslela jsem si, že to bude normální škola s pokoji, kde jídlo dostaneme a budeme mít primárně čas na učení a klid... A tohle je od toho hodně daleko a vadí mi to. Vařit a uklízet jsem se mohla učit i doma a nebo v útulku, kde jsme s mamkou pomáhaly" vysvětlí tiše Anně a je zjevné, že je jí líto, že tam teď není a místo toho musí trčet tady.

"Je mi jasné, že si chtěla určitě udělat něco dobrého, ale vezmi si jak dlouho bude trvat, nežli uděláme brambory a ještě by se museli usmažit. A mít těžké jídlo, když nevíme co budeme dělat také není ideální. Určitě to někdy uděláš. Třeba můžeme udělat brambory večer a zítra je k obědu osmažit, nebo tak" navrhne a pousměje se na ní. Očividně dokázala pochopit, že se snaží a ona jí to kazí.
"Navíc odpoledne brzy začne a když nevíme jak je to s časem a hodinou, tak je to blbé" přizná a pokrčí rameny a pak dostane nápad.
"Ale můžeme se vlastně zkusit zeptat" utrousí a zapne své hodinky a počká, nežli se objeví jednorožec.
"Jednorožče, mohl by si nám prosím říci za jak dlouho máme hodinu a co nás tam bude čekat a co budeme dělat?" zeptá se ho a vyčkává na odpověď.

Nakonec když se pustí do dělání jídla, tak Anně všemožně pomáhá. Nechává to primárně na ní, ale ptá se co má dělat, podat nebo připravit. Pokud by dělaly placky, tak udělala i mouku a poté připravené placky podávala nebo přinášela Anně.
"O kouzlech asi jen málo. Mamka bývala druidka, ale nějak se s druidy nepohodla, má jiný pohled na věc a tak je teď léčitelka. Takže znám byliny a rostliny a umím nějaké základy léčení. Ale nejraději mám magické tvory o těch toho vím více" přizná a pousměje se na Annu.
"V labyrintu? Ano, tím jsme museli projít všichni, ne? Povídala jsem si tam s jednorožcem a dal mi tohle" přizná a ukáže na zelený proužek kolem jejího zápěstí.
"Prý to znamená, že jsem jejich přítel" řekne jí a pousměje se.
"Co ty? Koho si tam potkala?" optá se jí zvědavě.

Já už měla jasno, chtěla sem se do toho rovnou pustit. Ale Elisa má zdá se jiný názor. A to sem šla původně vařit já.. Tiše si povzdychnu a poslouchám ji.

Vím že by to chvíli zabralo, ale mně by to vůbec nevadilo. Výuku máme mít až odpoledne a do té doby bych se stejně nějak snažila zabavit. Tak proč neudělat něco trochu lepšího, i když pravda že náročnějšího?

Nakonec to vypadá na zeleninu a prosté placky. Mně napadá spousta věcí co by se dala udělat, ale už se nechci hádat, hlavně aby jsme do toho oběda vůbec něco stihly připravit. "Tak dobře". Řeknu smířeně a pokusím se o milý úsměv. Tak mi nevyšlo to co sem chtěla připravit nó, to není důvod abych se z toho zbláznila.

"To nezní špatně.. tak jo". Odpovím na návrh večeře. Vajíčka i čočku mám ráda. Sice by se na ní hodilo více koření, ale to nevadí... Pokud tedy Elisa nebude mít už nic proti, tak se pustíme do toho vaření, přičemž bych dala do hrnce s vodou tu čočku abychom ji měly připravenou na večer.

"Takže.. Ty už o kouzlech něco víš, že?" Zeptám se jen tak, ve snaze rozproudit konverzaci. Obvykle sem ta poslední která se do něčeho takového pouští, ale teď je to jiné. "Byla jsi také v tom labyrintu? Koho si tam viděla?"

Nebyla s odpovědí od učitelky ani trochu šťastná nebo nadšená. Spíše na ní bylo vidět, že už zvažuje, jak z toho ven a co pro to udělat. Nevadila jí práce samotná, vadilo jí to, že se primárně nebude učit magii, protože proto tu byla. Domácí práce se mohla učit doma, od slova domov brala, že je to odvozené. Tohle pro ní žádný domov nebyl. Bylo to ubytování, kdy musela z donucení být a nelíbilo se jí to. Nechtěla sdílet ložnici s jinými dětmi a nechtěla, aby hromadně rozhodovali o všech a všem. Vadilo jí to. Bylo jí jasné, že v místnosti byli děti z chudších poměrů nežli ona a také z bohatších a že dříve či později vznikne konflikt, protože každý bude chtít něco jiného. A ona nechtěla zažít ten konflikt a být jemu vystavená a být u toho...

Celou dobu byla tichá a zamyšlená a pak raději vyrazila do kuchyně, aby s Annou zjistili, co tam je.
Na návrh, že by spojili brambory a zaleninu zavrtí hlavou.
"Bude se to dělat hodně dlouho. Musíš ty bambory nejprve uvařit a pak osmažit, oboje bude mastné a omáčku těžko uděláme" dodá a povzdechne si. Procházela znovu a znovu zásoby co tam měli.
"Čočka je taky na dlouho, pohanka taky, kroupy taky. Hmm, mouka" odtuší a vytáhne mouku.
"A co udělat tu zeleninu jak si navrhovala a k tomu placky? To mastné nebude a budou rychle. Stačí udělat těsto s vodou a trochou soli" navrhne malou změnu a čeká, jak se na to zatváří. Chápala, že se snaží něco vymyslet, aby to bylo dobré, ale představa, že brambory musí nejprve oloupat, uvařit a pak ještě osmažit jí nelékala, zabili by tím hodně času a představa že to nestihnou a budou muset na výuku se jí nelíbila.
"A koukej, jsou tu vajíčka. Můžeme namočit čočku a mít k večeři vařenou čočku a vejce" navrhne klidně z toho co zatím objevila. Bylo jí jasné, že toho zatím moc neuvaří, když nemají koření a nic dalšího.

Já si myslela že je všechno v pořádku, že to důležité víme a není tak zapotřebí dělat nějaké rozbroje. Očividně sem se ale pletla, někteří z mých nových spolubydlících vidí věci jinak.

Justýna nic neříká, takže na tom bude asi jako já. Panenka se do toho také nijak nemíchá, raději se stará o Vévodkyni. Tu vlastně prvně vidím na vlastní oči. Taková myška... Přijde mi docela roztomilá. Ráda bych si ji i pohladila, ale nechci aby mně třeba kousla a nebo se vyplašila.

Snad to půjde později když tu teď s námi bude přebývat... S trochu posmutnělým výrazem sleduji a poslouchám Erika, Elisu a paní Ferinovou jak jim na vše odpovídá. Chápu jejich "obavy", zřejmě na něco takového do teď nebyli zvyklí, ale i tak mně to docela mrzí.

Erik se zdá být docela zvyklý na jiné poměry, kdo ví zda vůbec bude možné tu s ním nějak vycházet. A Elisa? Když jsme se seznamovaly, tak se mi zdála jako docela milá a příjemná dívka. A teď? Teď si nejsem jistá co si o ní myslet. Jako by se někde vzala jistá arogance, nebo namyšlenost. Doufám že se mi to jen zdálo a že bude schopna si zvyknout.

Protože žít v jedné místnosti s dívkou která to tu vlastně nenávidí, to by.. to by mohlo být obtížné. No nic.. K mé úlevě vše skončí a můžu se podívat do té kuchyně. To že jde Elisa se mnou mi vůbec nevadí, naopak, budu ráda když mi pomůže, snad bychom se aspoň takhle mohly trochu sblížit.

Kluci mezi tím zjišťují že je tu vše co bychom mohly potřebovat, dokonce i prádelna. To je dobře. Vůbec by mi nevadilo kdybych se já z větší části v budoucnu starala o tuhle naší "domácnost", ale.. taky asi budu potřebovat nějaký čas na učení. Takže kdybychom se na tom všichni nějak později dohodly, bylo by to úžasné.

Kuchyň se mně osobně docela líbí. Doma sem také měla kamna, takže sem na takové věci zvyklá. Máme tu i nádobí a kromě masa a koření spoustu jídla, takže něco z toho připravit by nemusel být problém. Elisa navrhuje rýži, což by nebylo špatné, ale.. nějak cítím jako by to nebylo ono.

Maso tu sice nemáme, ale i tak bychom se mohly pokusit uvařit něco lepšího. Přeci jen tu teď spolu bydlíme a tohle bude naše první společné jídlo, takže to cítím jako takovou příležitost, jak aspoň částečně všechny "spojit".

Pokud by nebyla Elisa proti, spíše bych zkusila třeba restované brambory s grilovanou zeleninou. Bez koření to půjde těžko, ale snad by se mi podařilo k tomu připravit i nějaký "sosík". Na omáčku bych si teď netroufala. Chci aby všem chutnalo, takže si dávám opravdu záležet ať už se nakonec pustíme do čehokoliv.

//Sorry nepřečetl jsem si upravenou odpověď od Elohir. Takže ještě jednou a líp :D

Na Elisiny otázky se učitelka usmívá a skoro neznatelně pokyvuje hlavou.

"Shrnula jsi to hezky. Přesně tak, pokud se nedomluvíte, tak nebudete nic mít a budete tady žít v čurbesu, špíně a bez soukromí. Na druhou stranu si myslím, že jste tady všichni rozumné lidské bytosti, které jsou schopny se domluvit," odpověděla na její první dotaz.

"Pokud jsi pomáhala doma mamce, tak je to super a určitě ti to nebude dělat žádné problémy. Ale občas do školy dorazí i tací, kteří nikdy neměli možnost něco takového dělat. Schopnost postarat se o sebe a to v nejrůznějších situacích považujeme za důležité, proto chceme abyste uměli i toto. Spoléhat na toleranci ostatních... hmm tak s tím budeš bojovat celý život," dokončila odpověď.

Další dotaz měl Erik: "To jako myslíte vážně? Máte pocit, že ta škola stojí málo na to, abysme tady dostali aspoň normální jídlo?"

Učitelka odpověděla s úsměvem, asi na podobné otázky odpovídá často: "Škola za ty peníze poskytuje naprosto adekvátní služby. Možná až nadstandardní, mimo jiné vás naučí i uvařit si. To se ti může hodit, pokud se chceš stát ochráncem a vyšlou tě někam na misi."

Pak ještě odpověděla s úsměvem Elise: "A ne, základní škola poskytuje kompletní vzdělání. Jak magické, tak i nemagické. Nemusíš se bát, máme dost učitelů a uvidíš, že většina z nich je dost zajímavých. Ale jinak se nemýlíš tento způsob sebevzdělání pokládáme za velice užitečný. Navíc časem zjistíš, že to není tak náročné, jak by se mohlo zdát, navíc je vás na to docela dost."

A vzhledem k tomu, že už nikdo nic nemá, tak učitelka s úsměvem odejde.

---

Na Annin dotaz se oba kluci přihlásí a je na nich patrné, že jsou rádi, že se o ten oběd někdo postará.

Kluci to jdou projít a tak nějak doufají, že se někdo postará o ten úklid a tak občas mohou slyšet hlášky jako: "Toaleťák tady je!... Tady vidím i cosi, co by při troše představivosti mohlo být mýdlo! ... Asi jsem našel prádelnu!"

V kuchyni může Anna s Elisou najít všechny základní potraviny (brambory, kroupy, čočku, zeleninu, vejce, mouku a podobně), ale z koření jenom sůl.
Nádobí tam je a taky jsou tam kamna s nachystaným dřevem, ale vypadají, že jsou tam tak nějak navíc.

Naštěstí, díky svým schopnostem a díky Zachově škole, je Anně jasné, že z toho zvládnou vykouzlit poživatelné (a snad i dobré) jídlo, vlastně by byla schopná z toho udělat spousty jídel. Všimly si taky totiž, že když nějaké suroviny odeberou, tak se to tam z nějakého skladu magicky doplní. Anna to zná, podobně to měl řešené i Zachariáš.

//V pohodě, já si toho nevšiml :) ale byl jsem upozorněn na to, že odpovídám na otázky, které nepadly :D

//pardon, jsem idiot a stále to nejsem schopná postovat veřejně i když to napíšu dopoledne ;)

Byla asi jediná, kdo se nepřevlékala a ani to nevypadalo, že by měla v úmyslu na tom něco měnit. Byla značně otrávená a ve chvíli, kdy jí hodinky potvrdili to, co si myslela, tak si jen hlasitě oddechla.
"A pak že budu ve škole dělat něco užitečného" dodá si ironicky a povzdechne si. Bylo zjevné, že byla otrávená, že má být tady, řešit něco s ostatními, které nezná, spát v hromadné místnosti což se jí příčilo a ještě zjistila, že když se nedohodnou, tak bude problém.

Ve chvíli, kdy znovu vstoupila učitelka, tak nebyla ani převlečená a navíc její výraz vypadal ještě otráveněji nežli doposud, protože již zjevně dostala odpovědi na své otázky, které jí napadaly. Už teď vypadala, že by domek nejraději opustila a někam se vypařila.

"Zdravím, já jsem Elisa" houkne jen poklidně na oba kluky, usměje se na pozdrav, aby pochopili, že není naštvaná na ně a pak její výraz opět nabere onen skvělý otrávený výraz.

"Krásné. Takže pokud se nebudeme schopní dohodnout, tak budeme žít v bordelu, bez jídla, v ošklivém domku a bez soukromí?" zeptá se ironicky a je zjevné, že toto jí nejen vadí, ale navíc vůbec nevyhovuje a to nevypadala, že by byla dítě co normálně reptá nebo si stěžuje.
"Nějak nechápu, proč se mám učit vařit a starat o dům, když jsem normálně se vším pomáhala mamce a v útulku mě naučili i hromadu jiných podstatných věcí včetně magických... Navíc být odkázaná na fakt, že ostatní budou tolerantní se mi také nelíbí" sdělí zcela bez okolků a je očividné, že byla se svým životem před školou zcela spokojená a nic jí nechybělo a tady jí to chybí a vadí.
"Já v tom zkrátka smysl nevidím a nechápu to. Myslela jsem si, že ve škole jsme primárně od toho, abychom se magicky vzdělávali. Vařit mě mohou naučit i lidi, co magii neovládají. Vážně to nechápu. Připadá mi, jako byste zkrátka odváděli naši pozornost od výuky k věcem, které se můžeme naučit kdykoliv a od široké hromady lidí. Jak máme mít čas na nějaké kroužky, které mi sdělil jednorožec, že tu máte, když zároveň máme dělat nějaké dobrovolné práce kvůli penězům a zároveň se učit? A to raději nemluvím o uklízení, vaření, praní a tak dále. To prostě budeme dělat jedno na úkor druhého a nic z toho dobře. Působí to na mě jako byste měli málo učitelů a používali systém samo výchovy. Což se mi zkrátka nelíbí" odtuší a je očividné, že to prostě neoceňuje. Připadalo jí, že tenhle systém jí magického nenaučí skoro nic a jediné co bude muset neustále řešit je úklid, vaření, praní si někde v potoce a tak dále...

Poté se jen otráveně zvedne a odloží své osobní věci do truhly u své postele. Kámen i magickou poštolku si však stále ponechává u sebe. S tím jde za Annou do kuchyně.
"Pomůžu ti, ať se stihneme alespoň nějak najíst" dodá smutně a značně otráveně. Očividně si magickou školu asi představovala jinak nežli tím, že bude vařit a uklízet v jejich ošklivém domku.
"Můžete to tu někdo zatím prolést a zjistit co kde je, zdali máme alespoň mýdlo a toaletní papír a takové ty ptákoviny? A případně tu třeba alespoň zamést a vyvětrat?" nadhodí k ostatním a poté raději zamíří za Annou, aby zjistila co je v kuchyni a co budou vařit. Pokud tam jsou skutečně jen základní suroviny, tak navrhne, že by mohli udělat rýži. Ta bude rychle a nasytí je i když to nic úchvatného nebude. Mezitím co hledají suroviny hledá i v čem a na čem mohou vařit. Zdali tam jsou nějaká kamna a nádobí, nebo si budou rozdělávat oheň...

//do pondělí (7.5.) máte čas si tady pokecat, seznámit se, naobědvat atd., nebudu vám do toho kecat jenom, kdyby měl někdo v příspěvku něco na co musí reagovat svět, tak to udělám ;) Teda pokud nebudete chtít pokračování dřív.

Tvář se jí rozzáří úsměvem, když nad hodinkami zatančí drobný jednorožec.
Chvíli se jenom kochá a prohlíží si ho pečlivě ze všech stran, až to vypadá, že si nejspíš vykloubí ruku. Jelikož se ale jednorožec dožaduje otázky, jednoduše se ho zeptá, co všechno vlastně umí.

Když se k nim vrátí profesorka Ferinová, vyhoupne se na nohy a prohlédne si dívku, která ji doprovází, zvědavým pohledem. Lehce přikývne, když profesorka zmíní její jméno. Konečky prstů poklepe po mošničce u pasu, ale neucítí známé rozechvělé teplo stočeného tělíčka, takže až v tu chvíli se sama rozhlédne po pokoji, kam se její malá kamarádka vytratila. Ale byl to její nový domov stejně jako jich všech, takže si ho asi musela taky pořádně prohlédnout.

Chvíli koutkem oka sleduje Elisina záda, když si vybírá postel, ale vzápětí se rozhodne nechat ji radši na pokoji a sama si prohlédnout věci ve svojí truhle.

„To jsem si ani nemusela dělat starosti s těmi šaty,“ otevřenou dlaní nejistě uhladí cíp sukně svých prostých, ale nových modrých šatů a neadresně se pobaveně uchechtne, když vytáhne z truhlice šedé školní šaty a rozloží je po slamníku. Zvědavě se ohlédne přes rameno, aby si poslechla jednorožcovo vysvětlení, zatímco si zlehka skládá šaty v rukou.
„Takže jsem měla pravdu,“ uculí se spokojeně a přetáhne si šaty přes hlavu, „Ještě že jsme byli u Zachariáše, jinak by mi to už teď připadalo skvělé.“

-------

Další příchozí znovu pozdraví jenom přikývnutím. Z nějakého důvodu si obzvlášť Erika prohlíží nepříliš vlídně.
„Já jsem Panenka,“ představí se po Annině vzoru věcně a kapku stroze. Pak se jí ale po tváři mihne úsměv, skloní se a zpod truhlice vytáhne bílou krysu s několika černými fleky. Podrží si ji v jedné ruce, na si ji přidrží čumáčkem u obličeje a tiše na ni zašvitoří, než ji otočí k ostatním a zlehka ji pohladí po hlavě: „A tohle je Vévodkyně. Takže bez obav, nepobíhá nám tady žádná skutečná šlechtična,“ lehce, možná dokonce trochu ironicky, se ušklíbne.

S Elisou si potřesu rukou a pak se posadím na svou postel. Jen tak se rozhlížím po místnosti a přemýšlím jaké to tady asi bude, když v tom se stane něco podivného.

Jednorožec? No páni! Jak to udělala? Vůbec nevím že je něco takového možné. Umí to jen ona, nebo i ostatní? Že mně o tom ještě nikdo neřekl! Nebo ano, ale že bych nedávala pozor? To se mi moc nezdá...

Tak či onak, zdá se že teď mají mé hodinky další zajímavou funkci. Sama bych to možná později mohla nějak vyzkoušet. Teď však přemýšlím o tom co sem slyšela. Je to tak jak sem s myslela, to naše bydlení si budeme moci vylepšovat. Sice za to budeme muset asi hodně pracovat, ale to vůbec nevadí. Aspoň tedy né mně.

Bude to zábava, čím víc budeme pracovat, tím víc peněz budeme mít a budeme si moc pořídit lepší věci. Já se na to vlastně i docela těším. Aspoň si toho pak budou všichni více vážit. Mohla bych se těch hodinek zeptat jak je na tom děda? Nějakou dobu jen tak sedím a přemýšlím, když v tom se ozve paní Ferinová.

Potvrdím jí že jsme oblečené a když vstoupí, tak se pozorně zadívám na ty kluky které vede s sebou. Erik a Roland.. Takže tu budeme čtyři holky a dva kluci. Pousměji se a oba si je tiše prohlížím. No, doufejme že budu nějak vycházet aspoň s jedním z nich. Zatím sem nikdy takhle poblíž žádného kluka nebydlela, takže.. uvidíme.

"Ahoj. Já jsem Anna". Představím se jim, mile se na oba dva usměji a zaposlouchám se do toho co nám říká učitelka. Takže učit se začneme už dnes? To je paráda! Nevím co nás v tom "zeleném altánku" čeká, ale i tak se na to těším.

Počkám až paní Ferinová skončí a pak se jdu podívat do té kuchyně. Říkala že tu máme jen základní suroviny, ale i z toho by šlo určitě něco připravit. Vařila sem už dříve, takže by to neměl být problém. "Kdo všechno má hlad?!" Zavolám na ostatní, abych případně věděla kolik toho mám připravit.

Anna zjistila (stejně jako ostatní), že ta truhla u slamníku, který si vybrala obsahuje oblečení přesně ve velikosti pro ni. A tak se mohla převléct. Ostatní se pak taky převlékly.

Elisa se místo toho posadila na postel a když se jí nad hodinkami objevil jednorožec (podobně jako před tím Panence), tak se ho tiše zeptala. On jí nahlas odpověděl:
"Každá třída dostane v Kosta Tigre svůj domeček a jak se o něj stará, takový ho má. Za úspěchy, veřejnou práci a podobné věci vyděláte do společné pokladny peníze - rea a za ty si budete kupovat společné věci, jako jsou třeba lepší postele, lepší vybavení, lepší jídla a nebo třeba služby jako je pradlena, přístup do pokročilejší knihovny a podobně. Takže ano, domek je takový proto, aby vás motivoval se zlepšovat."

Asi po půlhodině pak přišla vaše učitelka. Zaklepala a zeptala se, jestli jste oblečené a může vstoupit. Až jí to někdo potvrdí, tak vejde a vede s sebou dva kluky, které vám představí.

"Toto je Erik," řekla a ukázala vám na docela pohledného kluka, který je od pohledu z bohaté rodiny. Aspoň jeho luxusní oblečení a drahokamy vykládaná dýka u pasu o tom svědčí. Erik se vám po válečnickém způsobu poklonil.

Druhý kluk je dlouhán v čapce. Její archaický styl je ale v rozporu s jeho módním oblečením. Z pod čepice mu pod různými úhly vykukují neposlušné vlasy. Tváří se podobně "nadšeně" jako se tvářila a nejspíš ještě tváří Elisa. "Toto je Roland," představila ho učitelka. Klukům představila vás.

Chvilku počkala, jestli se chcete přivítat, pak pokračovala:
"Kluci mají tu druhou ložnici. I koupelny máte oddělené, ale kuchyni společnou," řekla s úsměvem.
"A když jsme u toho, tak odpoledne začíná výuka v zeleném altánku. Hodinky vás na ni upozorní a dovedou vás tam. Do té doby bych vám doporučila, abyste poobědvali. V kuchyni zjistíte, že tam máte jenom základní suroviny, ale určitě si poradíte. A pokud ne, tak to budou hladové dny než to zvládnete."

Pokud se jí chcete na něco zeptat, tak můžete, učitelka se tam chvilku zdržela a pokud nikdo nic nechcete nebo odpoví na vaše otázky, tak odejde.

Mlčky přišla s učitelkou do domku a poslouchala její řeč ohledně spolužaček. Její výraz ale dost jasně ukazoval na to, že tu být nechce a raději by šla zase domu. Bylo zjevné, že se necítí dobře, je jí to nekomfortní a nejraději by šla někam jinam. Jelikož tak už přišla, tak si to nikdo nemusel brát osobně. Poté co učitelka odešla se mlčky podívala na její záda a povzdechla si.

"Ahoj, Elisa" řekne jí mile nazpátek a ruku jí také podá. Nebyla nepříjemná a snažila se působit přátelsky. Bylo očividné, že její nálada nebyla způsobená nikým konkrétním, ale spíše celkovou situací a tak nebyla na ostatní protivná, ale spíše odtažitá.
"Nevím, ale říkala, že nás je v ročníku šest. Tady je postelí pět, takže předpokládám, že nás je pět holek a jeden kluk?" dodá klidně svou dedukci a pokrčí rameny.
"Pokud je sám, tak se má. Bude mít pokoj pro sebe" přizná a je očividné, že jí asi není příjemné být v takhle velkém počtu.

Poté co se představila s Annou si vybrala ze zbývajících volných postelí, ideálně nějakou co nejvíce v rohu, u zdi a bokem pokud to jenom trochu šlo.
Odložila svých pár věcí na postel a posadila se na ní. Tiše si zapla hodinky a jakmile se jí objevil jednorožec, tak se ho optala, proč bydlí v tom nejošklivějším domku a zdali je cílem ho společně vylepšit, protože to jinak nechápe...