//Prosím, pokud vaše postava něco dostane nebo si vezme, tak si to zapište do inventáře. Já vám to tam psát nebudu ;)

Po hodině čtení a psaní se třída rozdělila. Erik, Elisa a Justýna odešli. Zbytek třídy tam zůstal a čeká na další hodinu. Anna odpočívá a psychicky se připravuje na to, co přijde.

Panenka v rohu oslovila hodinky a zeptala se na jejich další učitelku a co to budou mít vlastně za předmět. Sice asi neslyšeli, co přesně se ptala, odpověď ale slyší dobře.

"Vaše příští učitelka se jmenuje ctihodná vědoucí Selma. Ctihodná je sirénský titul odpovídající našemu vážená paní. Ctihodná vědoucí je vysoký titul, je to druhý nejvyšší titul, který může siréna dosáhnout. Nejvyššího titulu ctihodná vědoucí strážkyně hlubin může dosáhnout vždy jenom jedna siréna. Ctihodná vědoucí Selma vás bude časem učit i další předměty, ale teď vás bude učit symboličtinu. Symboličtina je nejuniverzálnější jazyk. Po krátkém zácviku mu může rozumět libovolný inteligentní tvor disponující sedmým smyslem."

To, jestli to Panenku uklidnilo nebo ne není jasné.

---

Na další hodinu je pak hodinky zavedly do jednoho z altánků v zahradě. Altán je vyložený polštářky a mezi nimi postává jejich nová učitelka. Je to siréna. Ale oproti obrázkům sirén a vlastně oproti tomu, co někteří i viděli je jiná. A většině z vás to vyrazilo dech.
Když bychom to vzali odspodu, tak má normálně dvě nohy, krátkou sukýnku jakoby udělanou z rybích šupin nebo z jiného materiálu, který mění barvy podle toho, jak se učitelka hýbe. Z toho materiálu má i něco jako velice přiléhavé tričko nebo spíš to budou plavky. Vypadá v tom... pohádkově.
Na krku má žábry, kterými dýchá a asi by měla problém, kdyby neměla na hlavě velkou skleněnou kouli plnou vody, která jí sedí skoro až na ramenou a díky které dýchá.

Na druhou stranu, takhle nějak by určitě vypadala pod vodou...
https://i.pinimg.com/564x/0b/c9/96/0bc9962312d7e7edd3cc8dcc9d5c9948.jpg

Pokyne jim, aby si sedli kam chtějí a čeká, až to všichni udělají.

„No, já úplně nevím, ale co jsme dělali u Zachariáše bych zvládla,“ neurčitě pokrčí rameny a mávne rukou na znamení, že to není úplně to hlavní, „Spíš jsem myslela, že když se domluvíme, že... co já vím, každý umyje nádobí jeden den v týdnu, tak to bude fér a nebudeme to muset řešit, že bude každý vědět, jestli má ten den ještě něco na práci, nebo může jít... do háje,“ postupně ztrácí na elánu a snižuje hlas, jak se dialog pomalu vytrácí do ztracena, dojídání a nádobí.
Nakonec jenom pokrčí rameny. Však ono to nějak dopadne. Když tak blbě. Trochu si povzdechne, ale zároveň se jí na rtech objeví neurčitý úsměv. Co bych dala za starého Jeremiáše. Rychle se rozhlédne po ostatních, ale vypadá to, že si všichni našli svůj program, takže se stáhne do ložnice, posadí se na svoji postel, pomocí drobků od večeře cvičí Vévodkyni reagovat na různé překážky, které jí staví do cesty a co chvíli se zahloubá do obsahu malého, nezvykle zdobného váčku.
Usnula docela brzo.

.............

Ráno působila trochu zamlkle. Schroupala jablko, ale skoro to vypadalo, že si ani moc nevšímá, co vlastně jí. Vyrazí na hodinu společně s Annou, odpovídá jako obvykle, ale chybí v tom její běžná jiskra.
„Dobré ráno,“ pozdraví profesorku a bez rozmýšlení si vybere lavici víc vzadu – i když v tomhle počtu studentů jí to moc nepomůže. Upřímně se pousměje, až když pohladí obrázek na deskách knihy.

Přestože je profesorka ve výsledku docela chválí, když má číst nahlas nebo kontroluje její napsanou větu, nemůže zakrýt, že má pěkně rudé uši. Na to, že se začala učit číst a psát až před několika týdny, to asi opravdu nebylo špatné, ale byla si velmi dobře vědoma toho, že ve třídě bude nejspíš nejhorší. Kromě psacích potřeb si s sebou vezme i knížku.
Zatváří se trochu zmateně, když profesorka Ferinová zmíní plavky. Jistě, bylo horko, bylo by určitě příjemné si zaplavat... Ale tak nějak tuší, že to náplní jejich příští hodiny nebude. Profesorka včera přece říkala, že tělocvik je až odpoledne...
Neptá se nahlas, ale sotva je profesorka nechá o samotě a všichni se začnou věnovat svým věcem, ťukne prstenem do hodinek a začne se vyptávat. Kdo je jejich příští učitelka? Co znamená ctihodná vědoucí? A co že to vlastně teď mají mít za hodinu...? Předtím se tolik soustředila na akutní hrozbu čtení, že jí ani nenapadlo si to zjistit.

Nádobí Anna mýt nemusela, protože nebylo co. Dělala to tak nějak automaticky a ze zvyku. Vždy si s mamkou povídali a ona u toho to nádobí myla a tak jí nepřišlo příliš divné v tom pokračovat. Ani ona se ovšem s nikým moc nebavila. Jen si vzala svůj deník, psací potřeby a odešla ven a velice rychle zmizela z dohledu komukoliv. Bylo očividné, že se zkrátka chtěla vytratit.

Vrátila se až s tmou a velmi rychle se převlékla do pyžama a zalezla do postele. Pokud byl někdo vzhůru, tak popřála pěknou noc a pak se otočila na bok, aby ležela zády do místnosti a čelem ke stěně a usnula. Chtěla to co nejdříve zaspat.

Ráno měla nastavené hodinky tak, aby jí vzbudily výrazně dříve, nežli ostatní. A tak vstala velmi brzy, oblékla se a v tichosti vklouzla do kuchyně a připravila nějaké jídlo. Nakrájela to základní ovoce a zeleninu co tam měli, udělala vajíčka natvrdo, jen je neloupala a nakrájela pečivo. Sama si vzala a oloupala jedno vejce, vzala si trochu zeleniny a pečivo a zase zmizela ven a tak s nimi ani nesnídala. Potkala se s ostatními až na hodině...

Anna tak musela jít leda s Panenkou, ale na to příliš neřešila. Chtěla být sama, stejně tak chtěla jíst v klidu a nevadilo jí pro ostatní snídani nachystat, ale pak si dobrovolně odešla sníst své ven a do klidu.
K učebně to pak měla blíž a tak tam byla první. Sedla si a čekala na ostatní a na učitele...
Během čtení se ukázalo, že sice číst i psát umí, ale čtení nahlas nebylo ono, protože to moc často nedělala. Daleko raději si četla jen sama pro sebe a tak to pro ní byl spíše nezvyk. Psaní bylo o něco lepší, protože přeci jen psala často, ať už šlo o pár slov nebo poznámek co někde objevila.
Hodině se přesto věnovala skutečně pečlivě a dávala pozor. Ušetřila si rýpavé poznámky i cokoliv jiného a soustředila se jen na učení. Přestávku nevyužila k odpočinku, ale k tomu, aby odchytla třídní učitelku a zvědavě se jí na něco ptala a o něčem diskutovala... Chtěla to ovšem dělat soukromě a tak třídní odchytla až ve chvíli, kdy byla dál od spolužáků. Všechny ostatní věci, co jí dovolila, že si mohou vzít si vzala a zabalila sebou. Sice deník i psací potřeby měla, ale neuškodilo mít náhradní...

A tak spolužákům opět zmizla z dohledu, protože cosi řešila s třídní a pak se objevila až na další hodině již bez věcí, protože se zastavila doma a část tam z nich nechala...

Po večeři sem se rozhodla že půjdu ven, takže po té co sem umyla nádobí sem se skutečně šla projít. Co se pak "doma" dělo nevím, jelikož sem přišla až ve chvíli, kdy se už všichni chystali do postelí.

Já sama sem šla opatrně, abych nikoho nevzbudila. Svlékla sem se do spodního prádla, uklidila si věci a pokud ještě byla některá z holek vzhůru, tak sem jí popřála dobrou noc. Pak už sem se zavrtala pod peřinu a brzy sem usnula.

Ráno sem vstala, aspoň trochu se opláchla studenou vodou a oblékla se do čistého. Na nějaké vaření nebyl čas, takže ke snídani byl jen čaj a pečivo, popřípadě si někdo mohl vzít nějaké ovoce či kousek zeleniny. Až byli všichni připraveni, tak jsme vyrazili na první hodinu dneška. Aspoň já sem tedy vyšla, pokud by to holkám nevadilo, tak s Panenkou a Elisou.

Učebna kde jsme dnes se mi docela líbí. Posadím se do jedné z lavic vpředu, rozhlédnu se a pak s milým úsměvem pozdravím paní učitelku. Zvědavě se zadívám na knihu kterou sem dostala. Takže budeme číst? No, proč né? Už to sice umím, ale nějaký prostor ke zlepšení je vždycky.

Když je při čtení řada na mně, tak se opravdu snažím, ale nejlepší nejsem. To je překvapivě Roland. Dalších 20 rea? Výborně.. Podívám se na Rolanda a věnuji mu milý úsměv. Pokud bychom takhle dostávaly peníze každý den, věřím že bychom si mohly náš domek brzy aspoň nějak zvelebit.

Po čtení je na řadě psaní a ani při něm nejsem nejlepší, naštěstí však nejsem ani nejhorší. Psát zdá se umíme všichni, což je dobře. Všichni také dostaneme psací potřeby, papíry a dokonce deníček! To je úžasné, sem z toho vážně docela nadšená. Můžu si tak psát nebo kreslit vše co bych chtěla a také mohu psát dědovy!

Své poklady si nechávám u sebe a poslouchám co paní učitelka říká. Teď máme mít přestávku a pak hodinu se ctihodnou vědoucí Selmou? O co tam ale půjde? Zatím se na to neptám, zjistím to určitě pak. Jen spíše myslím na to, že bych dneska ještě měla sehnat učitelku kterou bychom měly mít na symboličtinu. Drak přeci říkal že bych si s nějakou sirénou měla promluvit a tak sem na ni velmi zvědavá.

Během přestávky pak nemám v plánu nic, než sedět, odpočívat a čekat až se budeme muset vydat na další hodinu.

Večer pak spolu ještě mluvili, ale nakonec se všichni rozhodli jít spát. Sice je pořád teplo, ale aspoň fouká příjemný větříček. Sice nepoužili dřevo na ohřátí vody, ale ta je i tak vlažná. Jenom to mýdlo by mohlo být voňavější a nemuselo tak štípat.

//Klidně v dalším nebo dalších postech můžete řešit komunikaci mezi vámi. Nevím totiž, jestli vám teď nechat nějaký časový prostor na to, abyste se mohly pobavit mezi sebou nebo posunout děj. Proto udělám oboje. :) Vy si ještě můžete kecat a přitom to zase o kousek posuneme. Pokud by to někomu vadilo, tak se ozvěte. Jestli bude ještě někdo něco dělat před spaním, tak klidně může.

Ráno dne 2
Večer jste se ještě podívali na hodinky a tak víte, že je dnes úterý a budete začínat čtením a psaním.

Na tuto aktivitu je hodinky nasměřovaly do jedné krásné a přitom vzdušné učebny, kde na každého čeká jedna lavice se židličkou. Už když tam vchází, tak tam čeká třídní.
"Dobré ráno a vítejte!" zdraví a jen co si všichni sednou, tak nechá každému rozdat knihu.

"Nevím, jak a jestli vůbec umíte číst a psát. Proto prosím každého, aby zkusil přečíst jednu větu z první stránky. Kdo neumí číst, tak se za nic nestyďte a klidně řekněte, že neumíte. Jsme tady od toho, abyste se to pořádně naučili," řekla a ukázala na Erika, že má začít číst.

Všichni si otevřeli knihu, která má na obalu nějakou loď a název "Námořnické příběhy".

Erik přečetl nejistým hlasem tu větu. Pak byla na řadě Justýna, která si vedla naprosto stejně a pak i všichni ostatní, teda kromě Rolanda. Ten to četl naprosto plynule, jako byl nějaký vypravěč. Učitelka ho nakonec nechala dočíst celý odstavec.

"Roland vám teď získal dalších 20 rea. Až budete všichni číst plynule, tak dostanete ten zbytek," řekla s úsměvem. Potom nechala rozdat papíry a psací potřeby a nechala všechny, aby opsali jednu větu. I tam to bylo podobné. Alespoň trochu umí psát každý a Roland píše docela hezky.

"Psací potřeby si nechte a stejně tak si každý vezme štos papírů, ať si můžete trénovat nebo si něco zapsat. A jestli budete chtít někomu napsat dopis, tak mi ho při další hodině čtení dejte a my je pošleme. Jestli si chcete vzít s sebou i tu knížku, tak můžete, ale pak si ji nezapomeňte na další čtení vzít," řekla a nechala jim psací potřeby. Je to malá dřevěná hrabička s tužkou, perem a několika inkousty. Kromě volných papírů jim tam nechala pro každého deníček (tak velikost A5).

"Je super, že nikdo z vás nepotřebuje doučování ze čtení a psaní. Všichni umíte nějak číst a psát. Věřím, že to do pololetí všichni vypilují tak, že vám to budu moct uznat. Roland už má čtení uznané, ale bude sem i tak chodit. Teď budete mít půl hodiny přestávku a pak vás čeká ctihodná vědoucí Selma. Hodinky vám ukáží, kde se tato hodina bude odehrávat. A nebojte nebudete potřebovat žádné plavky," usmála se a pokud (až) nikdo nebude nic potřebovat, tak s úsměvem odejde.

//Dotaz na vás. Je to moc dlouhé nebo se to dá?

"Děkuji za odpovědi, nechtěla jsem na Vás být nepříjemná Marcu, nebo tak. Jen mi vadí, jak se k nám všichni chovají jak k malým dětem a jak kdybychom byli skutečně naprosto neschopní, nebo tak..." odtuší smutně a je očividné, že prostě jen tvrdě narazila, že doposud žila mezi dospělými a to, že jí teď někdo hází mezi děti.

"Aha, to dává smysl. Tedy pokud se Vám to tady tak sejde. Ale děti co žijí mezi dospělími a pak je najednou hodíte do třídy plné dětí a chováte se k nim jak kdyby nic neuměli tu musí být dosti nešťastní a nespokojení již od začátku" přizná tiše...

Nakonec mu mile a příjemně poděkuje za to, že jim vysvětlil a ukázal, co vše obsahuje které koření a lepší jídlo...

---

"Tam nejde o stěžování si, ale o to, že se k nám chovají jak kdybychom nic neuměli, byli rozmazlení a netušili jsme ani jak se umýt. A taky pokud jsem se naučila něco ze žití mezi samými dospělými, tak je to to, že si musíš své místo pořádně vydobít. Když budeš mlčet a vše dospělým odkýváš, tak tě budou považovat za neschopného pitomce, co nic neumí a raději se podřídí" odtuší jí klidně a pokrčí rameny s tím, že ona to tak negativně nevnímá a nepřišlo jí, že by to nějak vadilo Marcovi či jejich třídní učitelce.

"Mě nejde o podmínky nebo práci, ale o tom, jak se k nám chovají. A taky jsem čekala, že mě ve škole naučí hlavně magii a jak jí zvládat. Ne to, jak si mám vyprat a zašít oblečení" odtuší s povzdechem a pokrčí rameny.
"Věř mi, že vytrhat jednu kytku kolem celého útulku pro magické tvory mi zabralo skoro celý den a to mi pomáhali všichni fuňové a večer ani nevím kdy jsem usnula. Ale pořád to bylo snadné oproti tomu, když mamka musela zastavovat magický výkyv energie v magickém háji a já jí nemohla nijak pomoci... Proto chci umět magii" odtuší tiše a je zjevné, že pro ní je to proirota a vadí jí, že pro školu zkrátka není.

Poté již vařili vcelku mlčky. Asistovala Anně jak to jen šlo, mezitím umývala nádobí a připravovala talíře a další věci. Až když volala Panenku přes hodinky, tak se trochu zarazila.
"Hm, to je divné. Vypadá to, že máme více peněz, nežli jsme měli. Myslíš, že by to mohlo být tím, že jsme se dohadovali s Marcem, nebo se povedlo někomu něco nějak vydělat?" optá se zkoumavě a zkouší, zdali se nedá zjistit, kde se tam ty peníze vzali.

Poté co se u jídla objeví všichni, tak jim převypráví co a jak. Že se optali na ceny i na to, co dané věci obsahují. Na informaci o dřevě jim řekne, že dřevo na měsíc stojí 50 Rea, ale že Marco zmiňoval, že ho snad nebudeme brzy potřebovat, že je obvykle jen pro prváky. Poté jim řekne informace o koření, lepším koření i lepším jídle.
Navrhne, že Anna by uvítala to základní koření, aby mohla lépe dochucovat pokrmy s tím, že na základních surovinách zvládnou nějakou dobu vydržet. A že brzy si případně budou moci dovolit i to lepší jídlo, kde je nějaký ta zelenina, ovoce a maso a různé věci navíc.

Ve stručnosti pak řekne i další věci, které jim byly nabízeny a popíše vše, na co si vzpomene.

Když pak promluví Panenka tak na ní jen klidně pohledne a pousměje se.
"Mě nevadí mytí nádobí a ráda pomůžu s vařením. Dělala jsem to i doma. A asi bych zvládla i vyprat ručně oblečení a uměla bych se postarat o zahradu, pokud někdy nějakou mít budeme" přizná klidně. Tak nějak vyčkává, že se třeba i ostatní ozvou s tím, že každý něco umí, nebo dělal doma.

Vklouzne do domku jen chvíli po začátku večeře s neurčitým úsměvem.
„Skvěle to voní,“ poznamená a rovnou ode dveří zamíří ke stolu. Někde uprostřed jídla jako mimochodem nadhodí: „Možná bychom si měli domluvit nějaký systém, kdy kdo... nebo co bude dělat,“ trochu se zadrhne, zamračí se a pokrčí rameny, „Chci říct, že by bylo blbé, kdyby pořád pracovali ti samí, ale... člověk přijde tady je všechno už hotové,“ rozhodí neadresně jednou rukou s náznakem pobavení.

Opravdu už nevím co si mám počít. Myslela sem že aspoň v tom krámu to proběhne v pořádku, ale Elisa si musela rýpnout i do Marca. Do úplně cizího muže, kterého ani nezná.

Dobře, možná do něj až tak nerýpala, ale stejně.. Já na takové věci nejsem zvyklá, nemám ráda když se někdo hádá nebo zvyšuje hlas. A tady, to byla tedy pořádná debata. Sice sem se aspoň mohla dozvědět o cenách nějakých výrobků či co se pod jakým názvem skrývá, ale na konec sem skoro už ani nevnímala.

S Marcem sem se rozloučila a konečně jsme pak zamířily domů. Poprvé sem si Elisy ani nijak nevšimla, až když se začala omlouvat sem se na ni podívala. "Nemusíš se mi omlouvat, každý je prostě zvyklý na něco jiného.. Já například nejsem zvyklá na to, aby si přede mnou pořád někdo stěžoval.

Co ti na to mám říct? Sama sem se musela mnoha věcí vzdát a zdá se, že si budu muset zvyknout tady. I když bych raději chodila s dědou na procházky, povídala si s ním a hrála.." Po poslední větě si povzdychnu, prsty si odsunu pramínek vlasů z čela a pousměji se. "To ale neznamená že bychom nemohly být kamarádky. Že bychom si tu nemohly obě dvě zvyknout a snažit se něco dokázat. I přes to že podmínky zde mohou být poněkud.. zvláštní".

Cítím se opravdu divně, že něco takového říkám zrovna já. Vlastně že vůbec tolik mluvím, ani nevím kdy sem se naposledy takhle s někým bavila. No co, necháváme to být a míříme dál domů. Elisu nechám aby ostatním vysvětlila co a jak a pak se společně pustíme do vaření.

Stále mám vůči ní trochu smíšené pocity. Nějak mi teď přijde jako docela hádavý člověk a to opravdu nemám ráda. Snad si na to tady zvykne.. Povzdychnu si a tak nějak beze slova s její pomocí vařím. Čočku už jsme měly nachystanou a tak nebylo nijak těžké dodělat ten zbytek. Když je hotovo, tak každému nandám a sama se posadím ke stolu.

Počkám až přijde i Panenka a pak se pustím do jídla. Pokud by nepřicházela nějak dlouho, tak na ni čekat nebudu. Během večeře sem pak zticha, přemýšlím jen o lidech se kterými tu jsem, o tom jak mi to tu půjde a jak se asi daří dědečkovi.

Až všichni dojí, tak nádobí odnesu do kuchyně a ať už s něčí pomocí a nebo sama, vše umyji a uklidím. Chvilku tam pak jen tak stojím a přemýšlím. Nakonec vyjdu ven před dům a pokusím se najít nějaké místečko kde bych měla aspoň trochu klid. Pokud se mi to podaří, tak se poprvé pokusím použít ty své hodinky.

Nevím zda to tak bude fungovat, ale pokud by to šlo, ráda bych se toho draka zeptala na to jak se má děda a zda je v pořádku. To je asi to, na čem mi teď záleží nejvíce. Stýská se mi po něm...

Ještě u obchodníka

Zatímco Anna s ním jednala slušně, tak Elisa se do starého Marca docela pustila. Ten s klidem poslouchal co mu říkala. Ke konci se pousmál a podíval se na ni zpříma.
"Líbíš se mi jednorožčí mladá dámo. Ale máš temperament jako drak, ten by se k tobě taky hodil. A musím říct, že tě mamka vychovala správně. Takto už mě dlouho nikdo nesprdl. Připadám si jako dřív, když jsem ještě jednal v přístavech na trzích. Tak přímé jednání si zasluhuje přímou odpověď," řekl jí vážně.

Pak se na ně podíval a odpovídá: "Pro tvorbu cen je určitý klíč. Na některé věci bude občas sleva. A některé se budou časem zdražovat. Jde především o služby a taky o dřevo. Ostatně shánět dřevo jen pro vás prváky je takové... no prostě se snažíme, abyste se brzy obešli bez něj a taky bez jiných věcí. Pokud byste o něco měly zájem a chtěli tak si mi můžete říct a domluvit se na tom, že si to koupíte tehdy a tehdy a já vám zkusím říct, jestli ta cena půjde nahoru nebo ne. Slevy vám dopředu říkat nemůžu. Ty nejsou nastavené moc dopředu."

Pak si vyslechne zbytek a vážně (ale trochu pobaveně) pokračuje: "Je super, že jste se hned domluvili a zvládli si uvařit. Občas se nám třída sejde ze samých princátek nebo těch, co se nedohodnou a ti se občas normálně nají třeba až po měsíci..."
Vzpomněl si, jak mluvila o dětské práci: "Až budete někde na práci, tak snad poznáš, že je to jinak. Nepoužíváme dětskou práci, ostatně všechno, co si vyděláte vám bude patřit, v mnoha případech od těch, pro které budete pracovat nedostane škola ani tolejr a všechno, co si vyděláte vám dá škola. Věřím, že vy dvě takové nejste, ale divily byste se kolik mladých se tady poprvé setká s prací..."

Bez vytáček ukázal holkám, co se skrývá pod položkou "lepší jídlo", "základní koření", ale i "lepší koření". V podstatě by se dalo říct, že základní jídlo a základní koření pokryje to, co mívají běžní lidé z nižší vrstvy doma. "Lepší jídlo" pak obsahuje i věci jako různé druhy masa, exotičtější ovoce a zeleninu. Prostě to, co mají na stolech ti ze střední případně vyšší střední třídy. S kořením je to podobně. "Základní" obsahuje základní mix koření a bylinek, které najdete u nižších vrstev. Lepší je opět tak ze střední až vyšší střední třídy.
Marco ale hned nabízí: "Kdyby to pro vás bylo málo, tak se můžeme domluvit i na luxusnějších věcech."

Při odchodu se na ně usmívá a loučí se s nimi s tím, že se na ně bude zase těšit.

---

V domečku

Po tom, co Anna s Elisou připravily večeři a Justýna vydrhla pořádně další místnost. Tak se Elisa dala do svolávání lidí k večeři.
Většina byla v domečku. Erik s Rolandem se rychle umyli a šli do jídelny (kombinované s kuchyní) na večeři. Justýna stejně tak, ta jenom prohlásila, že dneska už na to kašle.
Jediná, kdo tu není je Panenka. Elisa aktivuje své hodinky a řekne jednorožci, jestli by ji nezavolal. On to udělá a ještě než hodinky zase uspí, tak si všimla, že množství jejich rea je jiné...

Poklidně tedy s Annou zamířily do krámku, aby zjistili, jak se věci mají a kolik co stojí. Ačkoliv byl na ně Marco hodný, tak jí bylo jeho jednání nepříjemné. Poděkovala mu za čaj, ale jakmile začal mlžit, tak se začala tvářit velice nepříjemně a nepřístupně.

"Já, nechci být nepříjemná pane Marco, ale nelíbí se mi Vaše neupřímně jednání. Vlastně mi připadá, že s cenami značně mlžíte a prostě si je určujete dle sám sebe. Tady je počasí pořád stejné bez ohledu na roční dobu podle toho co jsem četla a pokud jste závislí na zbytku kontinentu, tak toho můžete koupit hodně v sezoně a pak to jen přeprodávat. Ať tak či tak, dá se to určitě zprůměrovat a ceny se vůbec nemusí hýbat... Připadá mi proto naprosto nefér, že tu nemáte pevný ceník. Už jen fakt, že zneužívá škola dětské práce je smutné, když se pak ještě mění ceník, tak mi to připadá nejen značně nevýchovné, ale také k ničemu. Umíte si představit, že budeme třeba měsíc usilovně pracovat, abychom si mohli něco konečně koupit a změní se nám výrazně cena? A pak si to nebudeme moci koupit? Já nevím jak u jiných, ale pro mě v tu chvíli zkončí jakákoliv motivace a nebudu dělat vůbec nic. Kromě toho, že se budu snažit definitivně opustit školu. Protože takhle mě má matka nevyhovala a nelíbí se mi to. Vždy se mnou jak ona, tak ostatní dospělí jednali na rovinu a připadá mi, že tady to nikdo nedělá" dodá trochu naštvaně a trochu smutně. Opravdu si tu připadala jako v jiném světě, nelíbilo se jí to tu a chování dospělích jí nejvíce přiblížil asi dnešní ředitel a připadalo jí, jako by tu skutečně byla pirátská zátoka a ostatní dospěli tu neměli žádnou čest.

"A jinak ne, nejsme hladové. Uvařili jsme si i z toho základu co máme. Můžete nám proísm říci, co přesně obsahuje ten balíček lepších surovin a co koření?" zeptá se klidně a zcela bez emocí. Očividně odmítala kupovat něco, co nebude přesně vědět co to obsahuje.

Poté co dostanou odpovědi zamíří domů. Jde ovšem hodně zadumaná a vypadá to, že nad něčím přemýšlí a nemá přespříliš náladu. Tiše si povzdechla.
"Zajímalo by mě, proč se tu k nám každý chová jak k méněcenným. U nás na severu se ke mě každý choval jak k dospělému a předem mi vše řekl a zeptal se mě na názor. Tady s námi jednají jak s levnou pracovní silou" oznámí suše a povzdechne si. Očividně už si dokázala dát dohromady týdenní program a došlo jí, že nemají prakticky chvíli volna, kdy by mohli poznávat okolí, studovat nebo tak. Pokud budou chtít uklízet, vařit, prát a vydělávat peníze, tak jim sotva vyjde čas na přípravu a učení a už na nic jiného. Bylo jí extrémně nepříjemné, že jí někdo takto organizoval život a nemohla se rozhodnout. Prostě vše dostala nalinkované ať se jí to líbí nebo ne a nikdo se jich neptal. Teď už jí Nolanova věta, že to není na furt a má si to pamatovat dávala mnohem větší smysl... Jenže ona tu nechtěla tvrdnout tak dlouho a z donucení a nechtěla se tomu podřídit. Vždyť tu pro ně ani magie nebyla potřebná a na prvním místě. Brali jí jen jako něco na okraji a to jí zkrátka vytáčelo.

"Omlouvám se ti Anno, ale asi budu protivná, nejsem zvyklá na takového chování dospělých. U nás se k lidem v mém věku chovají normálně. Zeptají se tě jak by si to udělala, nebo zdali to vůbec chceš dělat a nic ti nenařizují. A je to tam jiné. Také tam není takové teplo a je tam hezčí příroda a je mi to tady opravdu nepříjemné. Chybí mi vůně lesů, ševelení korun stromů, ráda jsem do korun lezla a poslouchala ptáky. To tady asi neudělám" dodá ironicky a podívá se na občasné palmy kolem.
"Taky je u nás daleko menší koncentrace lidí a je mi nepříjemné sdílet domácnost s tolika osobami. Připadá mi, jako bych najednou z minuty na minutu ztratila kompletně soukromí" přizná tiše a znovu si povzdechne. Poté již dojdou dovnitř a zamíří do kuchyně.

---

"Vyčistila si to moc pěkně" přizná a lehce se pousměje. Na náladě jí to ovšem moc nepřidá. Když pak slyší informace o tom, kolik mají dřeva a že to vydrží tak na týden na vaření, tak si jen povzdechne.
"Dřevo stojí na měsíc 50 rea. Což je momentálně všechno, co teď máme. Pak taky lepší suroviny na jídlo stojí 50 a základní koření 30. Všechno ostatní je neskutečně předražené a vždy je to jen na měsíc. Kromě nábytku" přizná a ušklíbne se.
"Asi to zvládneme, část jsme už připravily předem" dodá poklidně a lehce se na obě usměje a snaží se na ně být milá i když má od obchodníka stále protivnou náladu.

Nakonec se tedy raději dá s Annou do vaření. Pomůže jí s přelitím čočky i s vajíčky. Koneckonců mají jich dost, tak mohou udělat každému jak vařené, tak opečené. Mezitím co je hlavní kuchařka Anna se věnuje mytí nádobí, to dělávala vcelku často i doma a tak jí to nevadilo. Tím, že měli čočku již namočenou to netrvá zase tak dlouho a tak nakonec mají hotové vcelku pěkné jídlo. Dá ještě na stůl sůl, kdyby si to chtěl někdo dochutit dle sebe a připraví talíře i příbory a nechá Annu, aby všem spravedlivě nandala. Poté již dojde všechny svolat k jídlu.

Pokud nejsou v domku všichni, tak zkusí zkrátka aktivovat hodinky a pořádat jednorožce, zdali by ostatním oznámil, že je hotová večeře a pokud mají hlad, tak ať dojdou...

Pořád sem si nebyla moc jistá, ale do toho obchodu jsme nakonec vyrazily. Nebylo ani nijak těžké to místo najít. Jen sem se cestou rozhlížela, abych si toho zapamatovala co nejvíce, zejména kde co je.

V tom obchodě nás pak vítá docela milý pán. Na to že to byl její nápad se k tomu Elisa nějak nemá a tak tedy začnu já. "Dobrý den. Jmenuji se Anna a tohle je Elisa. Jsme zde nové. Rády bychom se zeptaly co všechno tady vlastně máte a kolik to stojí". Dostanu ze sebe. Obvykle sem docela nervózní když mluvím s cizími lidmi, ale tady mně to nějak přešlo.

Marco nám vše vysvětluje a dokonce nám během toho nabídne čaj. Já si tedy dám určitě, čaje mám ráda vždy. Mmmm, ten je dobrý! Možná trochu více sladký, ale to nevadí. Chvilkama upíjím a při tom pozorně poslouchám. Zdá se, že bude chvíli trvat než si budeme moci něco dovolit. Už teď bychom tedy mohly vzít aspoň nějaké to koření, ale.. bude lepší když se na tom domluvíme s ostatními a zajdeme pro něj když tak později.

Marcovi tedy poděkuji a rozloučíme se s tím, že se tu ještě určitě brzy zastavíme. Pak už míříme domů. Sem docela ráda, když zjišťuji jak se ostatní snažili. "Mají tam toho spoustu. Sladkosti, různé suroviny, hotová jídla a nebo třeba i nějaký nábytek! Bude asi chvilku trvat než si budeme moci něco pořídit... Kdyby ale všichni chtěli, tak bychom mohly vzít aspoň to koření".

Odpovím Justýně na její první dotaz. "Už máme namočenou čočku, tak snad by ta nikomu nevadila. K tomu by se pak mohli připravit vajíčka. A myslím že sem tu zahlédla i nakládané okurky". Dodám ještě s úsměvem a podívám se na Erika když se u nás objeví.

"Dobře, to nevadí. Aspoň něco. Děkujeme". Řeknu mu upřímně. Vím, že se mu tu asi moc nelíbí, což mně tedy mrzí. Ale aspoň že něco dělá, při práci by mohl zapomenout na to na co býval zvyklý. Ještě se mu tu nakonec líbit bude.. Usměji se a během chvilky je tu i náš druhý chlapec. Kamna jo?

Je mi jasné že budeme muset šetřit, ale horká voda by se určitě někdy hodila. Teď bych to však viděla tak jak řekl Roland, i vlažná voda by na většinu věcí stačila. Zadívám se na Justýnu a mile se na ni usměji.

"Děkuji za nabídku, ale myslím že to zvládneme. Pokud chceš, tak můžeš ještě uklízet, pak vás všechny zavoláme... Jo a ta podlaha se ti tu povedla". Řeknu jí upřímně. Každý je rád když ho někdo občas pochválí. Justýnu tedy nechám jít a pokud bude Elisa chtít, mohla by mi pomoci s tou večeří.

Budeme muset přelít vodu z čočky, orestovat aspoň nějakou cibulku kterou pak budeme moci dát dovnitř, připravit vajíčka a ty okurky. Vzhledem k tomu že tu nemáme koření, tak navrhnu že ta čočka by mohla být na kyselo. Koření tu sice nemáme, ale ocet sem tu myslím někde viděla.

Elisa s Annou se nakonec vrátily od obchodníka do svého domečku, kde už jsou ostatní. Kluci jsou ve své ložnici a o něčem se tam dohadují.
Panenka se ještě nevrátila a Justýna je v kuchyni a právě vydrhla pořádně podlahu.
"Nemohla jsem se na to dívat. Tak co jste zjistily?" přivítala se s Elisou a Annou.

"Co budeme dělat na večeři?" zeptala se Anny, protože si od Zachariáše pamatovala, kdo z nich byl nejlepší v kuchyni, samozřejmě kromě Zachariáše samotného.

Za chvíli do kuchyně nakoukl i Erik a podíval se na zásobu dřeva.
"V dřevníku jsem viděl nějaké dřevo, ale nebyla u toho sekera, tak jsem nadělal aspoň nějaké třísky a ještě sem nanosím zásobu dřeva, abychom pro to nemuseli chodit," řekl a přinesl nějaké další dřevo.

Je na něm patrné, že se mu moc nelíbí, že tady musí být s ostatními a určitě je zvyklý na luxus, ale na druhou stranu mají pocit, že se práci nevyhýbá a podle mozolů na rukou je zvyklý s nimi něco dělat. Na druhou stranu když ho tak pozorují, jak si sice převlékl oblečení, ale tu zdobenou dýku má pořád u pasu, že ty mozoly možná nebudou od práce.

Za chvíli po něm přišel i Roland: "Našel jsem kamna pod kterými když zatopíme, tak můžeme mít i horkou vodu, ale nevím jestli to k zásobě dřeva bude rozumné. Ostatně je docela horko a vlažná voda taky není špatná..."
Na dotaz Justýny odpověděl, že jim zásoba dřeva vystačí, pokud ji budou mít jen na vaření, tak na týden, pokud budou šetřit, tak snad i na dýl.

"Chcete pomoct s večeří, nebo můžu jít dál uklízet? Myslím, že za pár dnů se to tady bude jenom blýskat," prohlásila vesele a je na ní vidět, že je ráda, že může dělat něco, co má podle ní smysl.

S neadresným souhlasným zamručením přikývne, podobně neurčitě holkám zamává a zamíří si to po prašné cestě směrem pryč.

Nezdá se, že by měla nějaký konkrétní cíl, spíš se toulá. Zároveň jí ale oči poletují z místa na místo jako nerozhodný motýl v ovocném sadu a každou drobnost si pečlivě vtiskne do paměti. Zákoutí, odbočky, skrýše, střechy. Člověk nikdy nemůže vědět, kdy to bude potřebovat a ona už byla dávno naučená nenechat se zaskočit.
Bylo by až příliš ohleduplné říct, že si mezi domky nevšímá věcí v oknech, zahradách a za nízkými ploty – vidí a pamatuje si je až příliš dobře, ale jen někde na pozadí své pozornosti. Zato kdyby narazila na cokoliv, co by se zdálo šikovné a viditelně to nepatřilo nikomu konkrétnímu...

Panenka odešla někam do areálu a Anna s Elisou zamířily k obchodu.

Ani ne za pět minut byly u toho obchodníka. Na hlavní budově je něco jako obchod. Když vejdou dovnitř, tak se jim hned věnuje stařec oblečený v mužské verzi toho, co má jejich třídní učitelka.

"Dobrý den, jsem Marco a vedu tady ten obchod. Co si budete dámy přát?" zeptal se a když se mu i ony představily a zmínily se o tom, že neví kolik co stojí. Tak se usmál.

"Ono je to těžký. Ceny se různě mění podle ročního období, podle počasí a tak..." začal tak trochu mlžit.
"Ale že jste to vy. Mé další skvělé zákaznice, tak některé, pro vás asi nejdůležitější věci vám můžu nabídnout..." řekl a odšoural se pro nějaký pergamen.

"Pár základních věcí vám můžu nabídnout. Určitě jste hladové, takže tady mám nějaké lepší suroviny, ty jsou za 50 rea, základní koření je za 30 rea, lepší koření máme za 90, za hotová jídla dáte 300 a za sladkosti 50. To jsou ceny za měsíc. Pokud byste je chtěly na půl roku, tak je to trojnásobek a pokud na pořád, tak to máme osminásobek."

//Pozn., na ty výpočty je potřeba matika aspoň na 1 (na papíře) a nebo 2 (z hlavy) ;)

"Lepší postele máme za 500, skříně za 300, stejně jako stoly. Židle za 200, záclony 100. Pokud byste potřebovaly dřevo, tak to je na měsíc za 50..." vykládá dál.

"A seženu i věci, které by mě ani nenapadaly, že by je někdo mohl chtít. Všechno má svou cenu..." řekl tak nějak do ztracena.

//Mrkněte se na nástěnku. To všechno jsou informace, které vaše postavy bez problému zjistí za pomoci hodinek. Když se tady dozvíte ceny, tak už vám je řeknou i hodinky.

Během "nakupování" jim nabídl velice sladký horký čaj, po kterém se ale cítí líp a dokonce jim není ani takové horko.

Obě holky mi potvrdí že by mi s večeří pomohly, ale zdá se že nemají v plánu jít domu hned teď. U Panenky si ani nejsem jistá, ale Elisa by ráda koukla do toho obchodu. Přijde mi to trochu divné kdybychom tam jen tak přišly, jen se dívaly a vlastně vůbec nic nekoupily. Ale zase proč né? Času máme ještě docela dost. Večeři pak uděláme během chvíle, takže jo, jít bychom tam mohly. "Tak dobře, můžeme se tam zajít aspoň podívat. Ať víme co a jak.." Potvrdím nakonec Elise s milým úsměvem a sem připravena vyrazit.

Lehce pokyne hlavou k profesorce na znamení díků za potvrzení její domněnky, když se ale vzápětí napůl odvrátí, prohrábne si otevřenou dlaní vlasy a ty jí zacloní část obličeje, kterou by mohla Ferinová vidět, jeden koutek jí vklouzne do dost skeptického a ironického úšklebku.
Ne, že by ne. Věděla, že to může fungovat. Ale tady... no, jednoznačně si o tom myslela svoje.

Zato když se objeví ředitel, nejdřív sebou překvapeně, téměř vyplašeně trhne a vytřeští na něj oči se skutečně dětským zájmem a zvědavostí. Natáhne se na polštáři na břiše, podepře si bradu dlaněmi a pozorně pozoruje celé magické vyprávění.

„Určitě,“ přisvědčí tlumeně, jako by byla myšlenkami ještě stále v minulosti plné magických proudů, pirátů a neohroženého hrdinství. Zamrká a roztržitě zabloudí očima k ciferníku hodinek, zatímco Elisa navrhne jiný plán.
„Ještě je stejně trochu brzo,“ pokrčí rameny a neurčitě se uculí, „Měli jsme dobrý oběd. Ale můžeme se tak za hodinu nebo za dvě sejít a pustit se do vaření společně,“ navrhne a zabloudí očima někde za výukovým altánem. Ať už holky zamíří do hlavní budovy nebo do domku, nemá v plánu zvolit ani jeden z těchto směrů.

Mlčky poslouchala obě výuky. Občas si u toho psala poznámky a chvílema si kreslila. Bylo očividné, že vnímá, ale zkrátka jí nebaví se jen dívat a tak u toho zaměstnávala ruce psaním či kreslením. Většinu doby si spíše skicovala, ale občas si tam udělala nějaké poznámky. Bylo tak očividné, že psát již nějaký ten pátek umí a nedělá jí to nejmenší problém...

Když pak padly všechny dotazy, tak jen mlčky poslouchala. Chápala, že se sice musí schodnout na tom, co nakoupí a že na to budou šetřit společně, ale bála se, že se na tom neshodnou a že ten, kdo bude vydělávat nejvíc bude pak nejvíce naštvaný, když nebude po jeho. Povzdechla si, ale raději to nekomentovala. Jen už teď jí bylo jasné, že konflikt nastane a nebude se jí ho chtít řešit.

Poté přišla další přednáška a tam se chovala opět stejně. Možná se o něco méně zabývala kreslením a více sledovala obrazy, které byly vyvolané. Co však bylo očividné byl fakt, že nesouhlasila s konečným vyřčením ředitele. Ona se chtěla primárně učit magii a chtěla být jako mamka a fakt, že jí někdo řekne, že má magii brát jako bonus se jí opravdu nelíbil. Když výuka skončila, tak jen nevěřícně hleděla do altánu s tím, že už se vlastně nic nového nedozví. Byla mlčky až do té doby, nežli jí oslovila Anna.

"Určitě ti pomůžu. Jen, myslela jsem, že bych se zastavila v hlavní budově podívat se do toho obchodu, abychom vůbec věděli co tam mají, kolik to stojí a jak dlouho bude trvat na to našetřit" přizná tiše a raději polkne fakt, pokud se na tom vůbec shodnout...
"Jestli chceš a nevadí ti to, tak tam můžeme dojít, podívat se a pak jít vařit" navrhne klidně a pokrčí lehce rameny.

Byla sem Elise moc vděčná když mi ukázala jak ty hodinky fungují. Zatím sem tedy neměla příležitost je vyzkoušet, ale už teď mně napadá spousta věcí na které bych se ráda zeptala. Až se pak vrátíme z vyučování, určitě budu mít co dělat.

V altánku pak sedím se spokojeným výrazem na tváři, sem ráda že vedle sebe mám Elisu a Panenku, zatím asi dvě osoby se kterými si tu připadám jako s přáteli. Moc se zatím neznáme, ale to se jistě změní, konec konců na to budeme mít času více než dost.

Po mně mají dotazy i holky a oba dva jsou vážně dobré. Zvědavě se na učitelku zadívám a poslouchám. Co se mého dotazu týče, mám takové smíšené pocity. Na jednu stranu sem ráda že si budu vydělávat aspoň něco, ale.. bude to vždy až na prázdniny. A já bych dědu chtěla vidět určitě častěji. Možná.. možná že by za mnou jezdit mohl. A nějaké peníze u sebe ještě mám...

Uvidíme, možná by šla najít i nějaká jiná cesta. Teď se musím soustředit hlavně na to, co říká paní Ferinová. Zdá se, že možností jak vydělávat peníze bude dost. To je fajn, ale co by se už nemuselo ostatním líbit je to, že je budeme mít společné. Mně osobně by to nevadilo, je to přeci na společnou "domácnost". Ale chápala bych kdyby s tím ostatní moc nesouhlasili.

Ne dlouho poté co učitelka domluví, se objevuje malý mužík. Trpaslík! Stejný jako Zachariáš. No, né úplně stejný, ale to nevadí. "Zdravím. Já jsem Anna". Představím se panu řediteli na oplátku. Nečekám že by si mně hned zapamatoval, ale tak je to slušnost. Začíná pak vyprávět a já sem těmi obrázky naprosto fascinována. Je to úžasné!

Nemůžu se dočkat až se to naučím také! Tedy, aspoň doufám že bych se to mohla naučit.. Pan ředitel pak řekne ještě pár slov a už odchází. Tak to dnes tedy bylo krátké.. Pousměji se a zvednu se. Za chvíli už se bude stmívat a tak bychom "doma" mohly připravit večeři.

Stačilo by uvařit či usmažit vajíčka, jak kdo bude chtít. A pak se udělá ta čočka, koření nemáme a tak bych ji udělala na kyselo. Počkám až se zvednou holky a společně vyrazíme. "Pomůžete mi s večeří?" Zeptám se s přátelským úsměvem. Ráda bych kdyby se třeba vztahy zlepšily i u nich, né jen se mnou.

Pokud Anna vyzkouší hodinky podle Elisiny rady, tak se jí to samozřejmě podaří, ale místo jednorožce se jí nad hodinkami objeví drak. Na samotnou funkci to ale nemá žádný vliv.

---

Učitelka domluvila a pozorně poslouchá vaše dotazy. Nikdo už žádný dotaz nemá a tak se usměje a začne odpovídat.

"Díky za vaše dotazy, je vidět, že nad tím přemýšlíte. Nebojte se ptát na cokoliv, od toho tady jsme. Žádný dotaz není tak hloupý jako člověk, který by chtěl něco vědět a bojí se zeptat," pak už směřuje odpovědi na jednotlivé žáky.

Otočí se na Annu: "Ne, nejdou směnit. Kromě školních peněz totiž budete vydělávat i skutečné peníze. Bude to ale míň, než kolik byste si na takovém místě vydělali normálně. Škola to totiž dělá částečně jako charitu. Na rozdíl od rea vám tolejry uchová škola a dostanete je vždy až na prázdniny."

Pak se podívala na Elisu: "Systém vydělávání rea je jednoduchý. Průběžně se budete při vyučování setkávat s určitými výzvami. Kdo tu výzvu zvládne naprosto bravurně, ten vydělá 20 rea a každý, kdo to zvládne vydělá 5. Rea za bravurní zvládnutí dostanete hned, ale za to normální dostanete teprve, až to zvládnou všichni. A to, kolik vyděláte o víkendu bude různé podle toho, jakou práci budete dělat a jak v tom budete úspěšní. A pak můžete vydělat bonusové rea, jak se vám to už podařilo."

Počká, až to všichni poberou a pak pokračuje: "No a s utrácením je to tak, že když dojdete k hlavní budově, tak tam najdete obchod. Tam se dá za rea nakupovat. Ceny najdete na místě, ale některé se mohou různě měnit. Pokud byste to nemohli najít, tak řekněte hodinkám, ať vás tam dovedou. Stejně jako na ostatní místa tady v areálu."

Poslední odpověď směřuje na Panenku: "Každý z vás vydělává peníze do společného měšce. Pokud budete chtít něco zaplatit, tak s tím musíte souhlasit všichni. Proto musíte jít nakupovat všichni."

Zase počká, protože ví, že každá odpověď může vytvořit další otázky a proto by odpověděla i na ty další otázky.

Když všem odpoví, tak se zamyslí a za chvíli dojde trpaslík oblečený podobně, jako se oblékají námořníci, které jste občas potkali. Klobouk, pruhované modrobílé tričko, hnědé kalhoty, bosé nohy a za opaskem šavli.
"Čau děcka, já jsem nějaký Argam a shodou okolností tady dělám ředitele." představil se.

Vaše třídní učitelka se rozloučila a odešla.
Argam si před vás stoupl a začal vykládat. Ze všeho nejvíc vám to připadá jako pohádka. Po prvních pár slovech se ve vzduchu začnou objevovat obrazy, které doprovází jeho slova.

Vypráví o tom, jak se před asi dvěma sty lety objevilo v Kosta Tigre magické zřídlo. Do té doby to byl přístav plný pirátů, pašeráků a jiných živlů. Bylo to totiž jediné město na severním kontinentu, kde se nevyskytovala žádná magie a tak bylo pro ochránce dost obtížné tady zasahovat. Po objevení zřídla se kolem zřídla vystavěla škola a díky ní se tady postupně zavedl pořádek. I tak spousta lidí vnímá tyto končiny jako nebezpečné. Podle něj to v Kosta Tigre a bezprostředním okolí není tak hrozné.

Jen co domluví, tak se na vás podívá a vážně vám řekne: "Ostatní školy vychovávají slušné kouzelníky, ale já bych rád, kdyby se z vás stali slušní lidé, kteří se nebojí pomoct, kde je potřeba a kteří jsou spravedliví a čestní. To, že se u toho naučíte i magii berte jako bonus."

Usměje se na vás a prohlásí dnešní výuku za ukončenou a odejde. Když se podíváte na hodinky, tak zjistíte, že už je pět hodin. Ani si neuvědomujete, že to trvalo tak dlouho.

//Pokud nebudete nic chtít, tak všichni co nehrají se odeberou do vašeho domečku.

Nahlas neřekla nic, když se Erik rozčiloval na celý ročníkový domek, že se mu nepodařil jeho plánovaný obchod, ale neubránila se poněkud potměšilému úšklebku.
Ále, pán zacinkal tolejry a někdo se před ním neposadil na zadek. Překvapení, co?
Skloní hlavu, aby jí nebylo tolik vidět do obličeje, a až příliš soustředěně začne lovit Vévodkyni ze svojí truhly, která si tam nejspíš našla to nejlepší místo na vlastní hnízdečko.

V učebním altánku sebou plácne na polštář vedle Anny a vzápětí se natáhne, aby si k sobě přitáhla ještě jeden polštář, kterým si podloží záda. Zjevně si nehodlá nechat kazit pohodlí faktem, že je to oficiálně první výuková hodina - a stejně zjevně ji nikdo neučil, jak by měla sedět dáma.

I když se během profesorčina proslovu nakonec stočí na polštáři jako unavené kotě, velmi pozorně ji pozoruje a poslouchá, stejně jako následné otázky obou děvčat. Až po chvíli ticha se pak ozve sama.
"Mě není jasná jiná věc. Každý z nás získává rea a společně se máme domluvit, kdo zaplatí, co bude zrovna potřeba, nebo je už získáváme společně a můžou do nich sahat všichni?" dá si záležet, aby to řekla dost nezúčastněně, ale nepatrně se jí zaleskne v očích, jak jí přicházejí na mysl problémy obou verzí.