Byl to večer, kdy si spolužáci poprvé trochu víc popovídali. A konečně se začali trochu poznávat. Večer už se pak nic dalšího nedělo a tak mohli jít spát. Navíc mají na ráno dost placek, které budou moct posnídat a Elisa má připraveny nějaké dezinfekce a masti.

Ráno dne 3
Hodinky vás budí v dostatečném předstihu, ať se můžete nasnídat a dát do pořádku. Pak už vás směřují do stejné třídy, kde jste se včera učili číst a psát. Tady na třídu čeká Marco, skoro děda, který ve škole vede obchod pro žáky.

"Dobré ráno, vítejte na zeměpisu. Ve výuce tohoto předmětu se s kolegy různě střídáme. Předmět je to totiž dost široký," přivítal vás a když si každý najde své místo, tak pokračuje.
"Zeměpis by se mohl zdát jako zbytečný předmět, ale je to jeden z těch, které se mohou skutečně hodit. Naučíte se, kde co leží, co můžete kde najít. Čím jsou která místa významná. V pozdějších fázích, až budete znát matematiku, tak budete schopní za pomoci map a jednoduchých nástrojů zjistit, kde se nacházíte, vypočítat kurz lodi nebo vypočítat bránu na místo, které neznáte," dokončil.

Pak už nechal třídu vzít si učebnice, které jsou současně i atlasem a nechává je hledat určitá místa o kterých jim současně povídá.

„Hm,“ přisvědčí souhlasně na Elisinu nabídku ohledně rozšíření večeře, aniž by zvedla oči od hnětení lepkavého těsta, „To nám zbydou nějaké placky i na snídani.“
I když už toho moc na práci nemá, zůstane sedět u kuchyňského stolu, krmí Vévodkyni malými drobečky jedné připálené placky a po očku beze slova sleduje Elisinu práci s bylinkami.

Přestože se zdálo, že má vůči přístupu obou kluků minimálně jisté výhrady – i když těžko říct, většinu času je její obličej v tomhle dost nečitelný – Rolandův příchod a zejména jeho úlovky ocení krátkým veselým zatleskáním.
„Zítra máme suprovou snídani. A už je hotová,“ pohybem hlavy ukáže na sloupeček placek pečlivě odložený v míse a zakrytý plátýnkem, když si se směsicí nadšení a obdivu prohlédne sklenici medu. I když ji Roland viditelně zlepšil náladu, přesto po něm šlehne rychlým ostrým pohledem, když se o plackách obecně vyjádří nepříliš lichotivě.
„Být dobře zapsaní u nějakých starších se může vždycky hodit,“ usoudí skoro neochotně, než trhne rameny, pohodí hlavou a znova se spokojeně usměje. Až když Elisa zmíní, že nejspíš rozumí boji, trochu se zakucká na malém kousku placky, kterou si během rozhovoru ulamuje, teď už spíš, aby zaměstnala ruce než z hladu.
„No... Já rozumím spíš, jak se mu vyhnout,“ opraví ji a hřbetem ruky si otře koutek oka, „Ale ten kroužek vypadal dobře, tak se to třeba časem zlepší. A určitě budou nějací lidi, kteří by si chtěli občas něco vyzkoušet, ale nezbyl jim na něj čas.“

Poprvé je nejspíš taky s Erikem zajedno.
„A proč nám tohle neřekl nějaký učitel?“ vytřeští nechápavě oči, „Ty obrazy byly nádherné, ale jak se mám do hromady tresčích jater naučit něco, o čem ani nevím, že se mám naučit, natož jak?“ vypůjčí si ve spravedlivém rozhořčení kousek rybářského slovníku starého Jeremiáše. Pozorně poslouchá další Elisina vysvětlení.
„Takže pro to vlastně nemůžeme my sami nic moc udělat?“ ujistí se pomalu a soustředěně mhouří oči, „Prostě být kolem a čekat, až uslyším něco, co vlastně neslyším?“

"Aha, mno tak uvidíme jak to půjde a co vlastně bude na výběr potom z těch prací kde máme pomáhat" připustí a pokrčí s klidem rameny, že to asi teprve uvidí jak to půjde a co to bude obnášet.
"Ale vydělat tu peníze není asi problém. Když jsem byla vyjednávat o těch lahvičkách, tak tam skupina kluků vyjednávala o ceně za plachtu a moc jim nešlo smlouvání a platili za to 1000 rea a očividně je to nezruinovalo" usoudí a pokrčí rameny s tím, že to zase až takový problém asi nebude.
"Pokud chápu ten princip nějak rozumně a budeme dostávat rozumné rea za ty práce o víkendech, tak je možné, že třeba za měsíc budeme mít i na postele, stoly, lepší jídlo a tak" přizná a poklidně pokrčí rameny s tím, že to asi nebude takový problém.
"Jediné co bychom teď mohli potřebovat je dřevo a koření. Jídlo se dá očividně vyměňovat a Anna umí divy i z mála" přizná poklidně a pousměje se na ní a na Rolanda.

"Tak asi od nás nikdo nečeká zázraky a je možné, že se časem ukáže, že každý má nadání na něco úplně jiného a jen neměl zatím šanci to ukázat. Mě třeba sice jde symboličtina, protože mi to připadá jako neskutečně potřebná věc a v létě bych se bez ní s kamarádem nedomluvila, ale zase budu mít asi vcelku mezery v matematice, protože jsem nikdy nic moc počítat nepotřebovala kromě základu" odtuší poklidně a pokrčí rameny s tím, že asi nikdo neumí všechno. Bylo jí jasné, že Justýna asi nadšená není, ale zatím se moc neprojevovala a tak se blbě dávala příkladem.

"Mno, tak dokud jste to nevěděli, tak jste nevypadali, že by vám ty obrázky vadili" přizná pobaveně a zašklebí se na Erika.
"Učitelka říkala, že do pěti vyučovacích hodin obvykle slyší a vnímají všichni. Někomu to prý jde rychleji, někomu pomaleji. Já měla tu výhodu, že jsem léto trávila tím, že jsem byla někde venku se stádem fuňů a ti mezi sebou komunikují v symboličtině, často a plošně. Vlastně jsou to neskuteční rýpalové co si ze všech a všeho utahují a tak jsem měla hodně silných učitelů, protože jsou obvykle ve stádě. A kamarád mě pak naučil, jak komunikovat jen s ním. Mamka na mě ale třebas dokáže mluvit i když jsem od ní hodně daleko a nemá to tolik omezené jako většina lidí prostorem a dohlédnutím. A co mi vyprávěla, tak sirény jsou hodně silné v komunikaci, tudíž vás to vyučující určitě naučí... Jen mě zkrátka napadlo, že vám to zkusím usnadnit a trochu to urychlit" přizná a pokrčí rameny s tím, že jich chce zkrátka pomoci, aby to také chápali a hlavně slyšeli.

"Není zač, tak je to pro dobro všech... Kromě toho, že uslyšíte i ty pěkné příběhy, tak za to budeme mít další peníze, což je také dobré... Koneckonců si tak asi můžeme pomáhat vzájemně, abychom ty úkoly zvládali co nejlépe a nejrychleji" přizná a očividně nemá problém pomoci s tím, co umí.

"No, oni jako něco umí, ale prý se soustředili na jiné věci. A snaží se vydělat co nejvíc peněz na to, aby nemuseli vařit a tak..." dodal Roland.

Erik se ušklíbl: "Tak to používají stejnou techniku pro učení jako náš hajný. Dokud jsem nedokázal stáhnout a udělat králíka, tak jsem byl o hladu."
Pak ještě dodal: "Škoda, že neumím nic užitečného. Jenom ten boj a trochu takové ty věci, co se učí ve škole."

Justýna se ušklíbla ohledně toho úklidu, ale nijak to nekomentovala.

Po informaci o symboličtině se Erik trochu naštval: "Vám přijde normální, že na této divné škole se musíme něco učit a přitom nám o tom nikdo nic neřekne!"

Roland ani Justýna to nijak nekomentují. Roland se pak ale podívá na Elisu: "No když nám s tím pomůžeš, tak to bude super. Díky!"

"To se za rok nenaučili o sebe postarat? Vždyť měli celé prázdniny na to, aby se mohli něco naučit, ne?" zeptá se lehce nevěřícně nad faktem, že nevyužili ten čas na to, aby se třeba něco naučili.
"Oni to tu ale tak nějak předpokládají všichni, co jsem si všimla. Včera v obchodě se nás taky Marco ptal, zdali nemáme hlad a nechceme hotové jídlo, tak jsme na něj s Annou nechápavě koukali a vysvětlil nám, že to tu bývá časté, že se studenti pár dní až měsíců normálně nenají. A dneska se mi omlouval jen za to, že má vývar, když jsem mu pomáhala" pžizná a pousměje se. Asi jí to nevadilo a vývar jí chutnal a tak neměla nic proti tomu.

"To, že je nenapadne uklidit nebo vyčistit odpad je asi trochu smutné" přizná a pokrčí poklidně rameny s tím, že je to hold jejich věc.
"Hm, tak mě napadá, že vlastně spoustu věcí nemusíme ani kupovat, mohli bychom je vyměňovat za služby nebo za výrobky a tak. Roland umí opravovat věci, Anna umí vařit, já umím základní masti a odvary na léčení, ale dezinfekce se dá třeba použít i na lepší úklid nebo ty odpady, Justýna umí výborně uklízet a Eric s Panenkou očividně asi rozumí boji. Určitě toho můžeme najít hodně a získat tím docela dost věcí, když budeme chtít" přizná s úsměvem a je vlastně ráda, že každý z nich umí něco jiného.

"Když už jsme tady tak nějak všichni, tak jsem koukala, že nikdo z vás nerozumí symboličtině. Nevím jak moc o ní víte nebo ne, ale je to jazyk, kterým se domluví všichni a je to vlastně jediná věc, jak si všichni mezi sebou mohou rozumět. Dá se mluvit do éteru a nebo směřovat na jednotlivce a naše učitelka dokázala předávat i pocity, to nevím jak se zatím dělá. Každopádně vám s tím prý můžu pomoct, když na vás budu mluvit symboličtinou i když jí zatím neslyšíte. Prý že když je mysl vystavěná symboličtině, tak jí časem začne vnímat. Tak pokud nemáte nic proti, tak když jsme tu hromadně, tak to budu dělat a třeba mě prostě jednoho dne uslyšíte. Jakmile zvládnete všichni slyšet, tak za to dostaneme další peníze" řekne jim poklidně to, co nějak nestihla přes den.

//nevadí, naopak je to lepší pro konverzaci a tak..

Nakonec tedy ještě do postele nejdu. Uklidím ty věci co Roland přinesl a zvědavě poslouchám jeho odpovědi. Skoro se mi tomu co slyším nechce věřit.

Jsou v druhém ročníku a nikdo z nich neumí vařit? To je mi jich až skoro líto že jsou jen o plackách... Nakonec se zdá, že nikomu nic nedlužíme a Roland vše dostal poctivě.

Zdá se, že je docela šikovný. "To by vůbec nebyl problém. Ráda bych jim uvařila. Kdyby chtěli, tak umím třeba i šít a spravovat oděvy". Odpovím mu s milým úsměvem.

Peníze nám určitě přijdou vhod, ale možná že některé věci by šly zařídit i bez nich.

//Bude vám vadit, když budou cizí postavy (hlavně vaši spolužáci) mluvit tak nějak sami (mimo hlavní příspěvky)?

Roland samozřejmě nechal Annu, aby ty věci mohla uklidit. Ostatně přinesl je pro všechny. Podíval se ale na Elisu.

"Byl jsem v domku u jednich druháků a hrůza. To my tady máme nádherně! A jak si jíme! Oni jsou už v druháku a pořád jedí jenom nějaké placky a v podstatě polotovary, nikdo z nich neumí pořádně vařit a ani se o sebe skoro postarat. Ne nadarmo se jim říká princátka!" ušklíbl se.
"Holky mě viděly, jak si kreslím a navrhly mě, že když je nakreslím, tak nám dají nějaké jídlo. Asi předpokládali, že jsme na tom podobně jako oni. Tak jsem je nakreslil a když jsem šel s nimi pro to jídlo, tak jsem jim pomohl opravit aspoň takové věci jako vyčistit odpad, aby mohli normálně používat vanu a nemuseli vodu pak vynášet ven..." řekl naprosto nechápavě a snad až zhnuseně.
"Sice to dělali magií, ale i tak... no a za to jsem dostal to, co jsem dostal."

Pak se obrátil na Annu: "Naznačovali něco o tom, že jsou ochotni pustit ještě něco, kdyby jim někdo tu a tam uvařil něco dobrého..."

Mířila sem ke stolku, když v tom si mně všimla Elisa. "Já.. Trochu sem si poranila ruku, ale už je to v pořádku. Děkuji za nabídku. Možná se nám ty masti budou hodit později". Řeknu jí s milým úsměvem a na důkaz že mi skutečně nic není jí ukážu zcela zdravou ruku.

Sedám si a chvilku poté přichází Erik. Očividně nemá moc dobrou náladu. I když s tím učením.. na tom možná něco bude. Čas na to máme vlastně jen po obědě a nebo večer, což by ale byli asi všichni unavení. Možná se předpokládá že se budeme učit "za pochodu", jako na hodinách...

No, zatím jsme tu jen pár dní, určitě to nebude tak hrozné... Nevím kde Roland byl, ale když se vrací, má co dělat aby všechny ty věci pobral. Med by byl výborný, hodil by se na spoustu věcí. A uzené vypadá také dobře, bylo by to aspoň nějaké maso.

Chtěla sem ho pochválit, ale Elisa má docela zajímavé dotazy. Byla bych nerada kdybychom musely někomu něco dlužit... Nechám je se hádat a pokud by to Rolandovi nevadilo, poděkovala bych mu a uklidila ty věci. Zejména maso, aby se nekazilo.

Pak bych klidně pomohla s nádobím, popřála klukům dobrou noc a šla si lehnout. Ať nás zítra čeká cokoliv, chci na to být připravena.

Během podvečera připravovala salát a vařila dezinfekci. Když se pak začali ostatní trousit, tak již měli nachystanou večeři a ona se jen věnovala bylinkám. Správný odvar odlila do lahviček a zbytek pak použila na masti ke kterým přidala tuk, dostatečně to převařila a poté nalila do lahviček a nechala stydnout. Vše bylo odložené stranou tak, aby to mohlo chladnout.

Když zaznamenala Annu a to, jak si smyla krev, tak zbystřila a zkoumala to.
"Hm? Něco sis udělala? Mohla bych na tobě ozkoušet funkčnost dezinfekce a masti?" zeptala se váhavě a zjevně si chtěla být jistá tím, že až to budou chtít měnit, tak to bude mít smysl.

Jakmile se u stolu objevil vytočený Erik, tak jen s klidem pokrčila rameny a ušklíbla se.
"Nemám tucha. Já mám v plánu se učit až dojíme. Jindy ani nemám kdy" přizná a očividně se smířila s faktem, že to tak hold bude muset dělat, že po večeři, když je venku tma, tak je na to ideální čas.

Poté přišel Roland a podívala se na sklenici medu a velký kus uzeného co donesl. Chvíli na něj nevěřícně hleděla a pak se chtěla optat s kým a za co to vyměnil.
"Nějak nechápu, proč je štěstí, že jsme tady?" optá se váhavě a lehce nechápavě.
"Vážně netuším, kam tím míříš. Proč jsme na tom lépe? Vždyť toho zatím moc nemáme a prakticky nic neumíme" přizná s povzdechem.
"A za co si to všechno vyměnil a proč ti to půjčili? Nebo co budou chtít na oplátku?" zeptá se zkoumavě, když kouká na med a na kousek masa. Určitě by se jim hodilo trochu oživit jídelníček.

Panenka nachystala placky pro všechny. Elisa k tomu mezi přípravou bylinek udělala salát, teda pokud Panenka nic nenamítá a tak mají všichni docela slušnou večeři.

Justýna prohlásila, že potom aspoň teda pouklízí, že si připadá blbě, když tady skoro nic nedělá. To Erik vyšel z pokoje docela rozmrzele: "Eliso, měla jsi pravdu. Tato škola je dost divná. Připadám si, jakoby to tady bylo všechno postavené na hlavu! Jak se v takovém prostředí máme učit?"

To Roland přišel z venku až v průběhu večeře a vypadá nadšeně a to nadšení přenesl i na vás, hlavně tím, že na stůl položil velkou sklenici medu a k tomu docela velký kus uzeného masa, to že se mu na rameni houpe kabela s nářadím je další věc.

"Holky, doteď jsem si neuvědomil, jaké štěstí máme, že jste tady vy. Trochu jsem se bavil s ostatními a zjistil jsem, že se máme líp i než někteří druháci a to i ti, co si mohou dovolit toto," řekl a ukázal na to, co donesl.
"A taky jsem zjistil, že si můžeme vzájemně pomáhat a to i za odměnu, ale nedá se vzájemně platit rea, jenom jinou protislužbou nebo něčím, co máme. Nebo tím, že si můžeme půjčovat věci," poplácal brašnu.

"Zítra bych zkusil poopravovat v našem domečku všechno co půjde, ať to můžu vrátit," dodal.

Zdá se, že je vše domluveno a tak už mířím rovnou domů. Už se stmívá a tak bych se nerada někde jen tak potulovala.

Zamířím do kuchyně, kde vidím Panenku a Elisu jak vaří. "Ahoj". Pozdravím obě dvě s milým úsměvem. Přicupitám ke dřezu a trochou studené vody si umyji levou ruku, na které sem měla trošku zaschlé krve.

Když je pak vše v pořádku, tak ještě kouknu na holky. Očividně jim to jde a tak se jim do toho nebudu plést. Napadlo mně že bych mohla napsat dopis dědovy, ale na to se po tom všem nějak necítím. Nechám to raději na zítřek, až budeme mít pauzu.

Posadím se ke stolu u kterého jíme a jen tak odpočívám a čekám až se ke mně připojí i ostatní. Kromě holek sem tu zatím nikoho neviděla.

V poklidu přišla do domku s taškou plnou věcí a v ruce s náručí kytiček stejné barvy a původu. Došla do kuchyně a očividně jí překvapilo, že někdo vaří a není to Anna. Odložila květiny na stole a odnesla zbylé věci a šla si umýt ruce.

"Chceš nějak pomoct? Myslela jsem, že bych udělala zeleninový salát, tak bychom to mohli mít k tomu, co ty na to?" zeptá se jí poklidně zatímco jde opláchnout kytičky a hledá na to nějaký specifický hrnec ve které je vyvaří. V poklidu odměřila přesné množství vody, provedla všechny nezbytné úkony k tomu a dala to vařit, když už byl rozdělaný oheň, aby netopili dvakrát.
Pokud Panenka nic nenamítala, tak se dala do přípravy salátu.

Ještě chvíli poté, co učitelka zmizí mezi školními budovami, překvapeně hledí směrem, kterým odlétla. Pak skloní pohled k hodinkám a po cestě zpět k domku začne na jednorožci vyzvídat podrobnosti.
Nějak nemá potřebu dělit se s ostatními o svoje nejbližší plány. Tentokrát sama beze slova zamíří do kuchyně a s tichým pobrukováním rybářských písniček začne připravovat jednoduché placky, jednu z mála věcí, na které si člověk vystačí v případě nouze s moukou, vodou a ohněm, takže se jich za svůj život nadělala pěkných pár.
I když se s nikým konkrétně nedomlouvala, je jasné, že podle počtu placek vršících se na talíři je nedělá jenom pro sebe.

Když je učitelka zmíní, že je vidět, že to některé z nich nebavilo, jen se váhavě pousměje.
"Omlouvám se, trochu jsem se u té rozcvičky nudila. A přišlo mi užitečné procvičovat něco, čím mohu pomáhat i ostatním. A když se starší spolužáci přidali se zpěvem a pobrukováním, tak jsem usoudila, že to asi nikomu nevadí..." přizná a šibalsky se pousměje na učitelku.

Rozloučí se s učitelkou a mlčky sleduje, jak opouští místo na podivném prkně. Nijak zvlášť jí to nepřekvapovalo, už viděla divnější věci a na malé skřítky v magickém lese to nemělo.
"Nákup asi není třeba, do konce týdne přežijeme i na základních surovinách a pak uvidíme kolik budeme mít, třeba to budeme moci koupit na delší dobu" přizná a pokrčí lehce rameny. Mlčky koukla na Justýnu a sledovala mizející spolužáky, kteří se nenápadně vytráceli.
"Mno nic, to se nám to poněkud rychle rozuteklo. Tak já skočím pro ty byliny, abych mohla udělat odvar a masti a pak s něčím pomůžu" odtuší s klidem, otočí se na patě a vyrazí ke skále, kde viděla večer a ráno květiny...

Hodina mi přišla docela dlouhá, ale nakonec přeci jen končíme. Bohužel mi to nešlo třeba tak jako Panence a Erikovy, ale nevadí. Stále sem lepší než sem bývala a to je pro mně hlavní. Zlepšovat se v čem jen půjde, i kdyby to měly být podobné věci.

Když k nám pak paní učitelka promluví, tak sem docela zmatená. Elisa tu něco zpívala? Možná si jen pobrukovala a nebo si to říkala v hlavě, kdo ví...

Paní učitelka si stoupne na nějaké podivné prkno a během chvilky je pryč. Doslova na tom odletěla. Tak to je tedy.. divné. Chvilku se dívám směrem kterým zmizela a pak se kouknu na Rolanda. "Já se omlouvám, ale taky vlastně budu muset jít. Musím si ještě něco vyřídit".

Řeknu všem a poberu své věci. Co se večeře týče, já příliš hlad nemám, ale když by měli ostatní, tak si snad něco připravit dokážou. Poberu všechny své věci a vyrazím hledat paní učitelku Ferinovou. Raději se zeptám hodinek, abych přesně věděla kde je a nazdržovala se.

Nakonec se podařilo všem naučit se lépe a hlavně bezpečněji padat. A Erik a Panenka v tom dokonce excelovali tak, že se jim ke konci téměř vždy podařilo pád převést do elegantního kotoulu, který je vymrštil zase na nohy.

Propustila ty starší studenty, ale vaši třídu si tady ještě nechala.

"Jsem ráda, že jste tak šikovní," pochválila je učitelka.
"Viděla jsem, že to některé z vás bavilo a některé ne. Hlavně těm jsem vděčná, že se mnou měli trpělivost a dělali, co mohli. A Eliso, díky za hezké písničky," mrkla na Elisu.

"Tak a teď už máte pro dnešek volno. Spolu se znovu uvidíme až v pátek na tělocviku. Příští kroužky budou totiž z jiné oblasti," řekla jim.
Pak si vzala zvláštní prkno, které tady měla pohozené na písku. Prkno je dlouhé něco přes metr a široké necelého půl metru a tlusté je pár centimetrů. Kdyby nebylo tak hezky opracované a tvarované, tak by se dalo říct, že je to jenom obyčejná deska, která je olemovaná kovovou lištou. Učitelka Helena Stříbrná na to prkno stoupla, ono se s ní vzneslo asi půl metru nad zem. Učitelka zamávala a pak rychlostí závodního koně vyrazila směrem ke školním budovám. A vaši třídu tady nechala. Podle hodinek je 17.04 a podle včerejší zkušenosti budou ještě tak tři hodiny světla.

Než stihl kdokoliv cokoliv říct, tak se ozval Roland: "Tak co jaký je plán? Chcete teď jít něco kupovat? Jestli ne a jestli nepotřebuješ Anno pomoct s večeří, tak bych zmizel a vrátil se se soumrakem."

"Klidně běž, kdyby něco, tak klidně pomůžu," řekla na to Justýna.

„Fjů,“ vydechne hlasitě, když Golem konečně skončí rozcvičku, sepne ruce nad hlavou a bez větších okolků se pohodlně posadí přímo na zem, zatímco sleduje ostatní studenty. Je zadýchaná a po tváři jí teče čůrek potu, docela spokojeně se ale usmívá.

„Nikdy by mě nenapadlo, že spadnout je taková věda,“ poznamená s úsměvem neadresně k nikomu a ke všem, když jim profesorka vysvětluje co a jak, a ostatní žáci to názorně ukazují, „Asi jsem to celý život dělala blbě.“
Pozorně si ukázku prohlédne, párkrát si zkusí pomalu poskládat ruce a nohy pod sebe jak patří, jenom tak pro představu. Do písku se potom vrhne v plné rychlosti téměř bez zaváhání a nedlouho poté už se svižně skulí přes rameno, přes jedno koleno se zvedne na nohy a udělá jeden nebo dva rychlé kroky, aby naznačila, že může pokračovat rovnou dál.
„Je to takhle v pořádku?“ ujistí se nevinně a pokud ano, nenápadně se zeptá, jestli se může přesunout k nějakým dalším cvikům.

Nevěnovala sem příliš pozornosti tomu jak se daří ostatním, spíše sem se soustředila sama na sebe. Na to, abych cvičila podle Patrika a dělala co nejméně chyb. I když to tedy nebylo jednoduché.

Za ten odpočinek sem byla vážně ráda, měla sem pocit jako by mi měly upadnou ruce. Zatím sem se tedy posadila a sledovala starší žáky jak cvičí. Asi bude nějakou dobu trvat, než na tom budu jako oni.

Kéž bych něco uměla u toho koupaliště.. Tiše si povzdychnu, vstanu a zadívám se na paní učitelku. Nevím o čem mluví, ale sem docela zvědavá. Padání? No, je to docela zvláštní, ale... proč né? Asi to bude lepší, než když bych sebou někde plácla a zlomila si při tom ruku.

V kapsách nic nemám a tak se tedy rovnou pouštím do cvičení. Ze začátku sem samozřejmě nejistá a moc mi to nejde. Když bychom nebyly na písku, tak bych nejspíše měla i nějaké boule a modřiny. Ale zdá se, že i nemehlo jako já se může zlepšit.

Ke konci hodiny sem si všimla pokroku. Není to nic extra, ale i tak sem z toho docela nadšená. Doufejme že mi tak půjdou i jiné věci.

//Doplnění předchozího příspěvku.
Obratnost je atribut. Boj a pohyblivost (psal jsem špatně pohyb) jsou dovednosti. A ty pády jsou takové ty, z bojových sportů, kdy tlumíte pád plácnutím nebo přecházíte rovnou do kotoulu, abyste se zase objevili na nohou. :)
Tak to dopadá, když někdo spěchá ;)