Cvičení jí nevadilo, boj či obrana již ovšem ano. Když zaznamenala poznámku Panenky, jen protočila očima. Symboličtina byla neutrální jazyk, kterým se mohl domluvit kdokoliv a kdekoliv, tudíž to byla nejužitečnější věc ze všech, ale to hold očividně bylo nad její síly pochopit. A tak se jen ušklíbla nad její řečí, pomyslela si cosi o rváčích a jen mlčky opakovala cvičení.

Nijak nepospíchala, do ničeho se nehnala a nijak zvlášť jí to nebavilo. Ale i tak to mlčky dělala a myslela si svoje. V duchu si pak prozpěvovala nějakou písničku a naprosto schválně si jí prozpěvovala i v symboličtině, jen tak z hecu, protože mohla a protože chtěla, aby jí to rychleji ubíhalo. To, že jí jistě uslyší starší žáci jí nijak zvlášť nevadilo.

Když přišlo na padání, tak jen pokrčila rameny. Neshledávala v tom nic zajímavého ani závratného, ale proč ne. Někdy odněkud spadnout přeci jen může. A tak si vyndala věci z kapes, schovala je do plátěné tašky co dostala od Marca a poté sebou tedy šla párktár nechat spadnout o zem, aby měla učitelka radost. Padání jí nijak zvlášť problém nedělalo, bylo zjevné, že už sebou o zem asi párkrát praštila, protože tušila na co si dát pozor a jak se kde zabalit, aby se nezranila a tak jí hodina nepřišla příliš zábavná. Mlčky dělala co se po ní chtělo a jen doufala, že bude již brzy konec, aby mohla dojít pro rostliny a udělat z nich masti a dezinfekci...

Někteří z vás cvičili ochotně, někteří neochotně, ale nakonec se do toho zapojili všichni. Golem předcvičoval pomalu. Bylo mu jasné, že ti, kteří tady jsou poprvé by nemuseli stíhat.

Takto cvičili nějakou dobu, která většině z vás připadala jako věčnost. Na konci této rozcvičky někteří objevili, že je bolí i svaly, které snad ani nemají. Pak jste dostali chvilku na odpočinek. Mezitím ti žáci, co už něco umí ukazovali nějaké techniky a použití. Některé vypadaly tak nějak nenápadně, ale byly tam i akrobatické prvky u kterých jeden z předvádějících letěl kousek vzduchem.

Po chvíli oddechu a představení si vzala zase slovo učitelka: "Do konce hodiny budeme nacvičovat něco, co se vám bude hodit i kdybyste nikdy s nikým nebojovali."

Odvedla je o kus vedle, kde je krásný písek. A tam je pod dozorem (a za instruktáže a demonstracích) starších žáků učila jak padat. Nejdřív jim to několikrát všichni ukazovali. Pak jim nechali čas, aby si mohli vytahat z kapes věci, které by jim tam mohly zavazet a pak už to trénovala i vaše třída.

//Stačí mít boj nebo pohyb na 1 nebo obratnost na + a už vám to jde dost dobře a naučíte se bez problému postupy, jak správně padat.
Při boji/pohybu/obratnosti na 2 (nebo ++) už vám to jde skoro úplně samo, protože to už umíte a to buď že to máte natrénováno (boj/pohyb na 2) nebo to děláte prostě instinktivně (obratnost na ++)

Koutky se jí stočí do širokého úsměvu, když mezi studenty zachytí Golemovu drobnou postavu. Zvedne ruku a trhne hlavou na pozdrav.
Na první pohled by Golema mezi bojovníky asi nikdo nečekal, ale viděla, co umí, a to jí bohatě stačilo. A jestli se to naučil tady... no, rozhodně chce mít z téhle hodiny co nejvíc.

„Na rozdíl od symboličtiny tady aspoň chápu, co se po mě chce,“ uchechtne se spíš pro sebe, rozhlédne se a ustoupí kousek dopředu, aby do nikoho nevrazila, když se protáhne.
Do cvičení se vrhne pěkně energicky, i když to možná nebyl ten nejlepší nápad. Je jasné, že se pohybovat umí, ale zopakovat přesný a efektivní sled Golemových pohybů je pro ni docela oříšek.

Bylo zcela očividné, že zrovna boj nebylo to, co by chtěla vyhledávat a že vlastně litovala spíše toho, že na hodině je. Příčilo se jí to a byla ráda, že to povinně musí dělat jenom jednou, protože jí bylo jasné, že tohle si tedy rozhodně nevybere a nebude to její dobrovolná volba kroužku. Vlastně by to dokázala vcelku s klidem odmítnout i bez zkoušení.

Nedalo se hold nic dělat a tak s tichým povzdechem našla místo a prostor a raději se šla rozcvičovat. Nevypadalo to ovšem, že by jí to jakkoliv bavilo nebo se tomu chtěla věnovat. Mlčky sledovala lidi před sebou a opakovala to co dělají a raději byla tiše a jen doufala, že to co nejdříve skončí.

Pořád sem trošku nervózní. Ale když vidím mezi těma všema klukama i nějaké holky, tak si říkám že by mi to přeci jen jít mohlo. Zvládly to ony, tak proč né já?

Vlastně úplnou náhodou si všimnu i Patrika. Asi sem měla tušit že tu bude také. Nevím zda si všiml on mně, ale i tak se na něj mile usměji a zamávám mu. Před tím nám docela pomohl, možná že tady by se našel nějaký způsob jak mu to oplatit.

Takže se napřed rozcvičíme a pak boj.. No dobře, to zvládnu! Snažím se povzbudit sama sebe. Najdu si místo kde bych mohla bez problémů cvičit, zadívám se na Patrika a začnu po něm opakovat cviky. Nikdy se nebyla moc fyzicky zdatná, ale i tak se vážně snažím.

Učitelka si prohlédla, jak kdo zareagoval a očividně se jí to líbilo.

Ti žáci se zastavili a tak jste je měli možnost líp prohlédnout a musíte uznat, že je to různorodá sbírka. Že jsou tady kluci nikoho nepřekvapí, ale několik holek, které tady jsou jsou skutečným překvapením. Hlavně proto, že většina z nich je takových... ...nevýrazných. Rozhodně by si nikdo nemyslel, že budou vyhledávat boj.

Samozřejmě, že je mezi nimi i Golem, drobný kluk z vyššího ročníku, se kterým měly některé holky možnost se o prázdninách seznámit.

"Nebojte se," řekla směrem k vaší skupině.
"Na začátku se trochu rozcvičíme, budeme se věnovat i posilování a pak protažení. Až potom se budeme věnovat boji a to ještě jenom tak trochu," usmála se uklidňujícím způsobem.

"Goleme, máš rozcvičku!" přikázala. Na to si šel Golem stoupnout tak, aby na něj všichni viděli. Ti starší se rozestoupili tak, aby měli mezi sebou mezery. Učitelka si stoupla sice na stranu, ale je jasné, že bude taky cvičit.

A pak už Golem začal s předcvičováním...

Když se k obědu přihlásí Justýna s klukama, napůl přikývne a napůl pokrčí rameny.
„Tak jo. Zkusím něco udělat třeba zítra,“ navrhne neadresně, i když k nějakému rozumnému rozdělení úkolů se včera nikdo neměl. Nakonec se v čase zbývajícím do oběda znova vydá toulat po areálu školy. Nikdy neuškodí vědět přesně, kde je a kudy se může ztratit. Nezdálo se, že by jí nějak ubíjelo dusné parno, které kolem poledne v Kosta Tigre vládne.

Když Elisa rozebírala skutečnou tvář příběhů v symboličtině, poměrně rychle přejde od nechápavého překvapení k poněkud podmračenému zachmuření. Jak se má zatraceně naučit něco, o čem jim nikdo ani nic neřekne? Jak má trénovat něco, o čem pořádně ani neví, že existuje?

Poněkud zachmuřená nálada ji vydrží skoro celou cestu, takže se s rukama v kapsách loudá v závěsu za ostatními a jenom poslouchá jejich organizační vyprávění. Možná se trochu zatoulala v myšlenkách, takže sebou intuitivně trhne, když se k nim přiřítí skupina energických studentů a stihne se napůl otočit vzad a nakročit k útěku, než si uvědomí, kde a proč vlastně je.
Sama sobě se trochu ironicky uchechtne, ale pak na rozdíl od ostatních děvčat sama zvědavě vykročí dopředu, zhoupne se ze špiček na paty a zase zpátky a zkoumavě zatěká očima mezi členy kroužku, jak hledá, jestli mezi nimi uvidí Golema.
Jenom na chvíli sklouzne pohledem dolů a s neurčitým pokrčením ramen si vyhrne rukávy, aby jí nepřekážely.

Erik cestou na hodinu
Hned jak Elisa zmínila, že hodinky dokáží říct, kolik za co dostali, tak to zkusil. Aktivoval své hodinky nad kterými se objevil drak a rovnou se ho zeptal.
Drak pak odrecitoval toto:
"+50 rea - Elisa objevila rea
+20 rea - Elisa projevila samostatnost a neústupnost
+20 rea - Anna projevila starostlivost a soucit
+20 rea - Roland zvládl čtení a psaní na úrovni ukončené první třídy
+20 rea - Elisa odpověděla symboličtinou"

Erik se pak podíval na Elisu a řekl jí: "Tak vidíš. Mám pocit, že většina toho, co máme pochází od tebe."

A pak jako by to skoro ani nešlo přes rty dodal: "Díky."

V domku a po cestě na hodinu
"Příběh? Mno ten co vyprávěla Selma. Kromě těch obrázků co jste viděli k tomu vyprávěla i příběh, byl pěkný. A ne, tak obrázky byly jen doprovodné. Říkala, že nevadí, že jí neslyšíte, že je hlavní, když jste vystavení tomu, že na vás někdo mluví symboličtinou. Že jí časem začnete vnímat přes sedmý smysl a prý to obvykle zabere tak pět vyučovacích hodin. Prý vám ale můžu pomoc a můžu na vás mluvit i já a že je možné, že mě časem uslyšíte" vysvětlí jim klidně ohledně hodiny a toho, že ona s učitelkou asi vedla rozhovor.

"Vlastně skoro nikde" dodá a pousměje se na Justýnu. Pak pokrčí rameny a v klidu jim řekne jak se to všechno stalo.
"Včera jsem se šla večer projít po okolí. A zatoulala jsem se ke skalám a zůstala tam do západu slunce. A našla jsem tam rostliny, které znám od mamky a umím z nich udělat dezinfekci a mast na hojení ran. A tak jsem si říkala, že bych tu květinu třeba zkusila přesadit k nám na zahradu. Ale nechtěla jsem jí jen tak vyrvat a tak jsem se dnes ujišťovala, že tam je a poté se ptala třídní, zdali se to vůbec může, nevadilo by to a tak. Řekla mi, že by přesazení nepřežila, ale dezinfekci i masti z toho udělat mohu a že by se nám to mohlo hodit. A prý pokud toho udělám víc, tak bych to o víkendu mohla vyměnit v nemocnici za nějakou lékárničku, abychom se mohli v případě méně vážných zranění ošetřit" odtuší a pousměje se na ně a poté se nadechne a pokračuje v poklidu dál.
"Mno a tak jsem začala shánět nádobky kam to udělat a Marco mi nabídl, že je má a že když mu pomůžu během oběda, tak mi jich pár dá a prý časem až budeme mít alchymii, tak si je budu moci brát na hodině rovnou" řekne jim a vysvětlí jim, proč tam vlastně celý den nebyla.
"Mno, takže tak a večer pak dojdu pro pár těch květin a udělala bych nejprve dezinfekci a pokud bude dobrá, tak pak třeba zítra z toho masti a tak" odtuší s poklidem a mluvila o tom jako by to už mnohokrát dělala.

Poté přikývne na odpověď Anny ohledně toho, kdo je Marco a následně se usměje na Erica.
"Selma říkala, že se můžeme hodinek optat nejen na to, kdo získal rea a kdy, ale také za co a že by se nám to prý mohlo hodit" řekne větu, kterou si z hodiny pamatovala.

"Jo, jasně. Jen říkám, že už nějaké peníze máme, takže pokud nám dojde dřevo, nebo budeme chtít koření, tak není problém, což je fajn" přizná a pousměje se. Fakt, že to mají řešit až po víkendu nijak nerozporuje. Třeba si vydělají v nemocnici dost a mohli by ty suroviny třeba zaplatit na delší dobu, nebo tak něco.

Kroužek
Když pak během vyprávění dojdou až na palouk, tak se porozhlédne kolem a mlčky hledí na mladou ženu. Prohlížela si její vlasy a přemýšlela co že to budou dělat.
Mlčky si vyslechla, že si v následující době budou vybírat kroužky a že mohou mít buď jeden nebo dva. Mlčky si vyslechla výčetku toho, co mohou dělat a již s klidem dokázala tři vyškrtnout s tím, že je určitě dělat nechce. O jednom zase věděla, že ten určitě dělat chce, protože se mu věnovala již o prázdniny a tak měla rozhodování vcelku snadné. Ale raději to nechala být s tím, že tedy hold zkusí všechno.

Fakt, že první kroužek je sebeobrana ocenila tak akorát kyselým úšklebkem. Neměla ráda boj a nic s tím spojeného a sebeobrana se jí nejevila jako kroužek, ale nezbytná nutnost, které se raději vyhne. Ale chápala, že to pro Erica bude asi zajímavé. Když pak přiběhlo patnáct žáků, tak je nesledovala s nadšením ani elánem. Stále na sobě měla šaty a neuměla si moc představit, jak s nimi bude dělat nějaké cviky nebo obranu. Raději však byla tiše, aby si nevykoledovala přílišnou pozornost.

Připravit oběd nebylo nijak těžké. Vlastně sem si nebyla jista kolik máme času a to horko venku.. raději sem udělala jen něco lehkého, tak na osvěžení. I tak sem ale byla Justýně za pomoc vděčná a slíbila sem že pokud bude chtít, vařit ji ráda naučím.

Je docela pěkné vědět že mně tu považují za tu, která něco takového umí... Najednou se v kuchyni objevila Elisa a nesla spousty podivných věcí na lektvary či co to vlastně je. Chtěla sem se jí zeptat, ale.. určitě nám k tomu pak řekne něco sama.

Společně vyrážíme na hodinu a poslouchám co nám cestou Elisa říká. Zdá se, že toho ví opravdu více než my. Také mi přijde jako by se Selmou mluvila. Jak to že ona mohla a já né? Možná bych se měla zeptat paní učitelky. Před tím mi pomohla, takže ani s tímhle by nemusel být problém.

"Marco je jeden muž který tu má obchod". Odpovím Justýně na její dotaz. "Takové věci bychom mohly řešit až o víkendu. Do té doby si vyděláme určitě ještě něco a pak bychom mohly nakoupit pořádně". Sdělím Elise svůj názor. Nevím jak ostatní, ale mně se to zdá rozumné.

Další hodinu máme na jednom paloučku, kde nás čeká naše nová paní učitelka. Páni.. Té to sluší. Především mně zaujali její vlasy. Nikdy sem nic podobného neviděla. Takže.. s ní budeme mít nějaké kroužky? To je super! Pousměji se a přemýšlím co z toho co jmenovala bych si vybrala.

Docela pak znervózním když se objeví těch patnáct žáků. Určitě nebude na škodu učit se sebeobranu, ale.. když sem se naposledy prala, tak to nedopadlo moc dobře. Doufejme že na nás půjdou zlehka a vše nám bude napřed vysvětleno.

V domku a na cestě na hodinu
Anna nakonec ten oběd připravila a Justýna jí jenom pomáhala, protože je jí jasné, že Anně v tomto konkurovat nemůže. Ale požádala ji, jestli by jí někdy nenaučila vařit.
Ostatní pomáhali s úklidem a dalšími věcmi, ale i tak jim to vyšlo tak, že většinu toho času odpočívali. Ostatně volno měli od 11.00 do 15.00.

Když je pak hodinky upozornily, že už by měli vyrazit tak šli společně. Po cestě vykládala Elisa a oni si mohli uvědomit, že je teď se chová trochu jinak. Zdá se, jakoby už nebyla tak naštvaná nebo spíš smutná ze zdejšího prostředí.
"Jaký příběh?" zeptal se Roland nechápavě a pravděpodobně i ostatní neví o čem to mluví.
"Pomoct? V čem? Ty obrázky to nebylo ono?" zeptal se tentokrát Erik.

"Ty jo, kde jsi všude byla?" zeptala se překvapeně Justýny, když se dozvěděla o Matematice a práci v nemocnici a pak se ještě zeptala: "A kdo je to Marco?"

"Já?" divil se Eric tomu, že by vyřešil nějaké obchodování.
"Nic takového si nepamatuji a nerad bych si připsal cizí zásluhy..." řekl a je jasné, že je sice tak trochu snob, ale asi bude čestný.

Kroužek
Hodinky je odvedli na palouk, kde už na ně čeká docela mladá a krásná žena. Její vlasy nejsou blond ale přímo stříbrné. Má stejné šaty jako jejich třídní. Ani ji oblečení neomezovalo, ale tato učitelka je má upravené tak, aby v nich mohla dělat snad všechno.
"Vítejte, jmenuji se Helena Stříbrná a kromě tělocviku tady vedu některé z těch aktivnějších kroužků," řekla a usmála se na ně.
"Než si budete moct zvolit, které kroužky si vyberete, tak si postupně vyzkoušíte všechny, abyste se mohli rozhodnout zodpovědněji. Čas vyhrazený pro kroužky máte dvakrát týdně a tak se můžete rozhodnout, jestli si dáte jeden kroužek dvakrát týdně nebo dva kroužky jednou týdně. Na výběr budete mít sebeobranu, supervolon, námořnický kroužek, jezdectví, vaření, umění a akrobacii. Dneska začneme sebeobranou," řekla.

Pak na její pokyn přiběhlo patnáct žáků. Nejspíš jsou z různých tříd. Jednak skoro každý z nich má jinou školní uniformu a pak jsou různého věku.

Zatímco ostatní v klidu připravovali oběd a najedli se, tak ona byla pryč. Vrátila se až opravdu na konci přestávky a tak nějak akorát v době, kdy byl čas se chystat na další vyučování. Přes rameno měla přehozenou plátěnou tašku a v ní pečlivě naskládané všechny věci. Když dorazila, tak zamířila rovnou do kuchyně a s nadšením z tašky opatrně vyskládala všechny lahvičky a krabičky, které byly čisté a prázdné. Vypadalo to jako na lektravy nebo mastičky a očividně to bylo to, co zařizovala tak nějak od rána.
"Konečně" usoudila s nadšením, když vše vyskládala a uložila. Poté byl již čas vyrazit na další hodinu a tak se připojila k ostatním a zamířili na odpolední vyučování.

"Je škoda, že jste nemohli slyšet ten příběh co vyprávěla Selma, byl moc pěkný. Ale prý jí budete do pěti týdnů slyšet a rozumět také" odtuší a pousměje se. Očividně narážela na předchozí hodinu a na fakt, že hodina nebyla jen o obrázcích, ale také o vyprávěném příběhu.
"Ptala jsem se na to, jak přesně funguje symboličtina a zjistila jsem, že vám můžu pomoci trénovat" dodá s úsměvem a je očividně ráda, že jim v tom může pomoci. A tak během toho, co jim to vypráví normálně na ně mluví i v symboličtině a snaží se zkrátka v jejich přítomnosti používat sedmý smysl, aby to časem začali vnímat také.

"Jo a na matematiku budeme mít Marca, říkal mi to, když jsem mu pomáhala a o víkendu budeme mít práci v nemocnici" řekne jim informace, které zjistila tak nějak cestou.
"A taky máme už vcelku dost Rea, protože něco dostal Roland za to čtení, já jsem dostala za symboličtinu, pak Eric vyřešil to obchodování a tak se to načetlo a mohli bychom pořídit jak koření, tak lepší suroviny na veření, kdybychom chtěli. A myslím že i dřevo by nám vyšlo, což je dobré. Otázkou je kolik dostaneme ještě za to víkendové pomáhání a jestli nám rychle nevyprší ty jednorázové bonusy co dostáváme na hodinách" přizná váhavě, ale je očividně ráda, že se jim daří nějak fungovat. A koneckonců našla očividně i způsob jak obchodovat aniž by potřebovala peníze.

Myslela sem že bych konečně mohla vyřešit tu věc kvůli které sem hledala nějakou sirénu, ale zdá se, že dnes nemám moc štěstí. Ach jo..

Tiše si povzdychnu, drakovi poděkuji a hodinky vypnu. Nevím co jiného bych dělala a tak tedy nakonec přeci jen zamířím s ostatními domů, pomoci připravit ten oběd. Pokud budou chtít...

Napřed si však uklidím své věci do truhly a napiji se studené vody. Venku je nějak horko.

Hodina skončila a Elisa se s omluvou vypařila. Anna se taky omluvila a pak se ptá hodinek na jejich sirénskou učitelku. Jejich odpověď jí ale dost zklame. Hodinky jí totiž odpověděly:
"Ctihodná naslouchající Selma je nyní mimo území školy. Najít ji je nemožné."

Pokud teda Anna nezmění názor, tak Justýna odpoví, že když jí někdo pomůže, tak určitě něco na oběd zvládne. Kluci jsou ochotní pomoct s obědem.

Jen co žáci vykouknou z altánku, tak je skoro až udeří horko, které venku panuje. V altánku je asi nějaké kouzlo, které uvnitř udržuje příjemný chládek.

Ani sem se nehnula, jen sem fascinovaně sledovala naši novou učitelku a sem tam se hýbnula má ruka držící tužku, snažíc se sirénu nakreslit.

Pozdravila nás a pak nám začala vyprávět nějaký příběh. Hned mi bylo jasné že je to dost podobné tomu jak to dělal pan ředitel, jen možná o trošku lepší. Tím co sem viděla sem byla tak zaujatá, že i kreslit sem zapomněla.

Sedmý smysl.. Takže bych se tu.. "symboličtinu," mohla naučit i já? Chvilku o tom přemýšlím a najednou se učitelka pryč. Podívám se na papír a je na něm jen obrys. Sakryš.. Tak snad to půjde jindy. Pousměji se a kouknu na Elisu.

"To je úžasné.. Ale oběd dnes nemůžu dělat ani já. Musím běžet pryč". Zvednu se, poberu své věci, mile se na všechny usměji a jdu stranou kde vytáhnu své hodinky. "Ahoj... Víš kde je teď ctihodná Selma?" Zeptám se svého draka poté co se hodinky zapnou.

Počkám zda mi odpoví a pokud budu moc, ihned se vydám tím směrem. Musím se paní učitelky na pár věcí zeptat.

Během přednášky byla pozorná, sledovala obrázky, ale zároveň to vypadalo, jako by něco nebo někoho poslouchala. Vypadala zasněně a jako že poslouchá něčí záživné vyprávění. Byla ovšem tak zažraná do příběhu asi jediná...

Vůbec jí nevadilo, že příběh byl dlouhý, ale dávala pozor celou dobu. Až na konci, když učitelka zmizela ve vzduchu začala najednou pakovat v rychlosti věci a vypadalo to, že hned po hodině zase někam běží. Chtěla už zmizet, ale najednou se zasekla a podívala se na spolužáky.
"Dneska nemůžu pomoct s obědem. Našla jsem způsob jak vyměnit některé suroviny za jiné, ale musím jít pomoci během obědové pauzy do obchodu. Uvidíme se zase na vyučování a vyčer Vám v klidu řeknu o co jde. A taky co říkala Selma, pokud budete chtít" řekne v rychlosti, usměje se a rovnou peláší po hodině směrem k místnímu obchodu tak, jak slíbila.

Tiše hvízdne, když jí jednorožec podá detailní popis sirénských titulů.
„Díky,“ broukne. Na jazyku jí pálí otázka, jestli siréna vůbec může na souš, jestli jí to neublíží, ale připadalo by jí docela neuctivé ji položit, byť jenom kouzelným hodinkám, takže se nakonec zvedne s předstihem k dalšímu výukovému altánku Annu samou zvědavostí trochu popohání, pokud ji doprovodí.

Na prahu altánku se v první chvíli trochu zarazí a zvědavě přejede profesorku pohledem od hlavy k... kupodivu patám a pak zase rychle zvedne oči nejdřív k její tváři a pak je zabodne do desek knihy, kterou drží v náručí, když si uvědomí, že asi zírá trochu nevhodně. Skloní hlavu a najde si nějaký vhodný polštářek na sezení, špičky uší jí ale zrudly studem.
Většina jejích představ o sirénách pocházela z pohádek, ústně předávaných historech nebo přístavních povídaček. Byla si sama dobře vědoma toho, že námořníci klevetí víc než stará bába a fantazii mají barvitější než malé dítě. Obzvlášť, když se napijou. A stejně dobře věděla, že námořníci jsou opilí skoro pořád. Ale stejně ji pohled na elegantně přecházející sirénu poněkud zaskočil.

Skládala si papíry a psací potřeby na úhlednou hromádku. Zvedla oči, když se ve vzduchu začala zhmotňovat slova. A když se ze slov staly obrazy, ani si nevšimne, že jí několik papírů vyklouzne z rukou.
Vlastně je ukázkami na hodině tak okouzlená, že se nemá k odchodu ani poté, co profesorka zmizí. Tenhle příběh bude muset nějakou chvíli zpracovávat.

Všechny děti napjatě sledují sirénu, která ale nepromluvila ani slovo.

Místo toho se před ní ve vzduchu se postupně objevoval text:
"Dobrý den, jsem ctihodná vědoucí Selma, ale klidně mě říkejte jenom paní učitelko nebo Selmo. Od vás, mých žáků to nebude neuctivé.
Dnes vám povím jeden příběh..."

Pak písmena zmizela a začaly se ve vzduchu objevovat obrazy. Něco jako když vykládal ředitel, ale je to beze slov, ale je to dokonalejší. Jeho obrazy jsou proti tomuto jako dětské kresby proti dílům mistrů.

Příběh byl docela dlouhý, ale nikdo si toho ani nevšiml, stejně tak nikomu nevadilo, že to bylo němé. Příběh vyprávěl o tom, jak jedna ze sirén cestovala daleko do neznámých vod a tam narazila na malou loďku s jediným námořníkem, který měl shodou okolností taky sedmý smysl. Pořád se nějak nemohli domluvit, až nakonec zjistili, že oba rozumí symboličtině. To, že to byla symboličtina si musí domyslet, ale co jiného by mohlo být to, že se mezi nimi objevovali ve vzduchu obrazy, které jakoby pluly z hlavy jednoho z nich a končily v hlavě toho druhého.

Na konci se s nimi učitelka rozloučila písmem ve vzduchu a zmizela.

Jen tak sedím na svém místě, odpočívám a přemýšlím. Co všechno se dneska budeme asi ještě učit? Budeme mít chvíli volno? Vlastně i kdyby né, mohla bych dopis dědovy napsat až večer. Jen nevím jak by to bylo se světlem.

Náhodou zaslechnu jak mluví hodinky, kterých se Panenka na něco ptala a sdělují ji dost zajímavé informace. Takže je to siréna? Výborně! Spokojeně se usměji. Sem zvědavá co mi pak všechno řekne.

Pokud to Panence nebude vadit, tak s ní pak vyrazím na další hodinu. Popřípadě bych šla klidně sama, to nevadí. Jen si dávám pozor, abych si nezapomněla nic ze svých nových věcí...

Další hodina je pak v altánku, kde je docela hezky. Posadím se na jeden z polštářků, věci si položím před sebe a zadívám se na naši novou učitelku. Siréna.. Z pohádek a příběhů sem je samozřejmě znala, ale vždycky měli ocas. Tahle normálně chodí a vypadá nádherně. Páni.. Jestlipak by se ve vodě zase změnila?

Až začne mluvit, tak ji budu samozřejmě pozorně poslouchat. Zatím si vytáhnu jeden papír a tužku, pro případ že bych si chtěla udělat nějaké poznámky. A pak také na kreslení. Nikdy před tím sem sirénu neviděla, takže si ji pokusím nenápadně nakreslit. Snad by to nijak nevadilo, když by si všimla...

Hned po čtení odchytla třídní a vydala se s ní pryč a cosi s ní diskutovala. Vypadala u toho vcelku zapáleně a nevypadalo to, že by si stěžovala, zkrátka se spíše na něco ptala a dostalo se jí odpovědi, kterou asi nečekala. Nakonec se usmívala a za odchodu s třídní ještě něco řešila. Pokud byl někdo blízko, tak mohl zaznamenat, že se baví o nějaké léčivé bylině...

To, co řešila Panenka sice neslyšela, ale na to neměla potřebu se ani ptát. Již od přihlášení do školy věděla, že zde učí Sirény a viděla i jak vypadají. Tedy ve vodě. Vzhledem k vtípku jí došlo, kdo bude jejich další učitelka a tak byla jen zvědavá na to, jak bude vypadat mimo vodu. Spolužákům ovšem zmizela z dohledu během toho, co doprovázela třídní a něco s ní řešila.

---

Znovu se objevila až na další hodině, kde již byla o chvilku předem. Vypadala klidně a očividně nad něčím přemýšlela. Byla opřená o altán dokud nedošla vyučující a tak jí pozdravila a pousmála se na ní. Vyčkala na spolužáky a poté tedy vstoupila do altánu a mlčky si vyhlédla místo ke kterému vyrazila a nežli si ostatní sedly, tak mlčky pohlédla na učitelku.
Lehce jí zamávala a poté se posadila na jeden z polštářů a zkoumavě koukala po spolužácích, zdali nebude mávat ještě někdo další. Věděla, že Anna určitě ne, ale zajímalo jí co ostatní...