Stopy hrůzy (6 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Posilovna

Když se Veronika zmínila o Kati, tak se rozpomenula na to, že vlastně přemlouvala Dianu ohledně dovolené a Kati plánovala vzít s sebou již taky. *Ovšem. Pokud z toho nebude nějaký, problém, tak Kati pozvat můžeš, ráda jí u nás kdykoliv uvidím, a ona se jistě ráda přijde trošku pobavit a odpočinout* Pak pokrčila rameny a vybavila si Irenku, jak Tomimu vždy *Kybicuje* Do vaření. *Dobře, nechte si od Tomiho něco udělat, ale ne pětichodové menu, co zboří půlku kuchně, protože Irenka bude testovat své kulinářské umění!* Prohodila nevinně ...

Toaleta

Když se jí démonka zeptala, zprvu nechápala, zda svoji otázku myslí skutečně vážně, nebo nikoliv. Takže nevěděla napřed co říci, ale pak s druhým obrácením těch slov se jí zdála mnohem jasnější. "To pak není zábavné! Nejde mi o úlovek, ale o lov samotný. Nechci trofej, ale vzrušení z lovu! Proč bych ho měla krotit, a on vědět, že mám navrch? Tak přímočaré je nudné! Já si raději vychutná tenpřekvapený kukuč, zatímco si celou dobu myslel, že to měl pod kontrolou on" Opláchla si ruce a až neúměrně dlouho je otírala, zda démonka pochopila její pojetí zábavy se smrtelníky a to, že je neloví, ale s kořistí si hraje pro hru samotnou, ne pro jejich, vpravdě jednoduchou porážku ...

Po posilovně

Podívala se na hodinky a v duchu jakoby měřila cestu domů na převléknutí a zase zpátky. {b}"Myslím, že se můžu vysprchovat v kanceláři. Určitě tam mám i něco na sebe, pokud bych si měla vzít něco, hmmm, vhodnějšího. Takže se domů snad ani vracet nemusím. Takže mohu vyzvednou Tebe, nebo se někde sejít rovnou, tedy pokud mi nechceš dělat společnost a použít naší sprchu u nás?"{/} Zakřenila se ...

//Ah...znovuzrození...=°-°=

//vše doženu přiští víkend

//Moneálně sem bez brýlí tak asi nebudu moc aktivní. Tak se omlouvám

//Pardon, já ležím s antibiotikama už začínám druhý týden, od pondělka - Mám nějakej blbej zánět průdušek a vůbec mi není dobře - Takže není ani nálada na psaní, protože jsem unavená po blbých 30 minutách čehokoliv :(

//Aby toho nebylo málo tak sem něco chytil

//Moc se omlouvám ale mám teď domácí problémy tak že možná budu chodit a odepisovat jen občas.

"Máš pravdu, odpoledne pozdrevuj Sašu. A Haried to bude hodně rychlé. Zastavím před podnikem. "Uvidíme se tedy večer? A nebo budeš chtít být s ní? Protože z toho co jsi mi řekla mi vyplívá že je z tebe mimo a nejraději by si tě nechala pro sebe. Apropó ona ví že chodíš i se mnou?" Vystoupím a pomalu zamířím do místnosti vedle mojí kanceláře.

//Odpovím asi zítra nebo během přítího týdne.

Vyrazil jsi do deště trvalo jen několik minut než jsi je vystopovala karavan stál mimo cestu a svítilo se v něm uvnitř jsi viděla dva mladíky a dvě dívky. Ale pak jsi zahledla dalšího mladíka nedaleko mezi stromy vykonávat potřebu.

// I vám ač pozdě. :)

Šťastné a veselé :)

//pěkné svátky

// Budúci týždeň idem do nemocnice (hneď v pondelok) a neviem kedy ma pustia + cez Vianoce plánujem čas tráviť výhradne s priateľom, takže sa vopred ospravedlňujem za neaktivitu.

//Moc se omlouvám jetě jednou koncem týdne bych měl být schopen reagovat v omezené míře.

//Kdybych na někoho zapomněl tak se ozvěte

//Jasná páka .)

//no nic do pátká jsi dávám oddechoví čas. Moc se omlouvám povinosti.

Snídaně

V novinových článcích nebylo vlastně nic nového ani překvapivého, tou či onou měrou se přiživovaly na stále opakovaných polopravdách a zčásti ověřených, z půle fiktivních informacích. Vlastně to bylo ponejvíce zábavné sledovat jejich zájem, který za okamžik opadne nějakou světovou situací, politickým skandálem, nebo návštěvou celebrity. O to víc se pak budou všechny ty novinky předhánět v spekulacích i důkazech poté, co se zase provalí nějaká drobná aférka ...

Odložila noviny vedle talíře z napůl rozjedenou, vlastně spíše nedojedenou snídaní. "Můžeš to odnést." Načež do dlaní pouze uchopila hrneček s čajem a usrkla pozvolna chladnoucí tekutinu. Vše ze stolu kromě podšálku zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku, pouze snídaně pro dvě dívky tam ještě pozvolna chladla ...

Irenčina činnost dávala tušit, že ještě bude několik okamžiků zaměstnána touto důležitou kombinací tělesné a duševní očisty. Sania se lehce usmála a nad něčím popřemýšlela. Úder srdce. Druhý. Do místnosti vešla Veronika. "Dobré ráno zlatíčko" Pronesla srdečně a nedopitý čaj postavila na stůl. Pohlédla na dceru, zda je dobře upravená a proč vlastně má na sobě právě to, co si oblékla. otázka. Okamžik zaváhání? "Proč bych jí to zakazovala? Ty jsi v jejím věku nebyla jinačí, jen jsi nedělala takový rámus" Slovo rámus pronesla poněkud vyvýšeně a nakloněná směrem k chodbě kde se dle zvuků dala tušit jedna z koupelen. Přesto se zatvářila více nežli chápavě, jakoby ona činnost k mladé dívce patřila tak, že jakékoliv zakazování by bylo popírání její vlastní existence. Veronika však ztočila hovor poněkud jinam. Zprvu ji plány dnešního dne pro dceru příliš nezajímaly, tedy krom rozluštění záhady, proč se tak oblékla *Exkurze* A zdělení, že bude doma dříve nežli běžně. Závěr dívčina oznámení však končil poněkud rozpačitě a nejistě. Pohlédla směrem ke kuchyni. *Nikde nikdo!* A šum z koupelny prozrazoval, že i Irenka ještě není hotová (Smajlík) "Ano?" Pronesla k Veronice a lehce se předklonila směrem k ní. "Nějaké trable, nebo spíš jen starosti?" Snažila se projevit zájem o dívčinu nevyřčenou větu ...

(Případně může PJ doplnit)

Posléze se ještě podívala na Veroniku. Z kabelky vyndala peněženku a okamžik hledala vhodnou bankovku a podala jí dívce. "Počítám, že na exkurzi se asi tvé školní obědy nevztahují" Bylo to spíše jakési drobné přilepšení ke kapesnému ...

V ten okamžik vešla do jídelny Irenka. Právě tak, jak jí sama démonka a tělesný vývoj stvořil (Kdo myslí na boha, je fakt vedle jak ta jedle, být to jeho práce, tak se tu batolí mimino a ne svůdná hračka sexuálních sil) Na parketách se ještě objevovaly šlápoty z vlhké pokožky, třebaže byla alespoň natolik ohleduplná, že se utřela. Sania zvedla ruku do výše a udělala jím kružnici směrem ke koupelně. "Dobré ránko drahoušku! Tak, a nyní si dojdi alespoň pro ručník nebo župan. Pak můžeš přijít!" Jasný povel, že ač se na Irenčino tělíčko dívá více nežli ráda, alespoň zdání lidskosti by měla její "Loutka" zachovávat. Zvláště v případě, že ve vedlejším pokoji je lidský sluha. Ještě si mlsně prohlédla její protáhnutí. To už se však Irenka otáčela k odchodu pro něco k zakrytí své hanbatosti. "Upaluj!" Ještě se smíchem lehce vyštěkla, naznačujíc dlaní, že jí přes ten holí zadek snad plácne, pokud na něj bude ještě chvilku koukat. Dívka se vrátila v okamžiku ...

Jako malou Jobovku na ní Irenka vychrlila přání své učitelky. *Ta mrška!* Jistě, kdyby se s tím pochlubila večer, ještě by si pro ní Sania vymyslela nějaký pěkný trestík. "Mám se Tě ptát co chce, nebo mi to raději dopřeješ jako překvapení?" Podívala se úkosem na Irenku, ne sice zle. Přeci jen to byla "Loutka" Ale dávajíc tušit, že tohle předvolání ji bude náramně zajímat. Poté se opět napila čaje a nyní již prázdný hrneček odložila. "Kdy se tam mám zastavit?" Samozřejmě, že nejspíše dneska. *Úžasné!* V oné myšlence byl ne nepatrný nádech ironie ...

Když zde měla obě dvě dívky pohromadě, ještě pronesla svůj plán dne. "Nejprve tedy doprovodím Irenku do školy a zjistím, proč mě její učitelka osobně vyžaduje" Okamžik posečkala, jestli na to náhodou nebude mít některá z nich nějakou trefnou připomínku, protože jí bylo jasné, že Veronika by jistě nějakou vymyslela i s dodatečným komentářem, pokud šlo o Irenčinu zálibu. "Odpoledne se ale musím připravovat na ten rozhovor, takže tu budete sami. Oběd máte ve škole (Tedy Veronika na něj dostala peníze) A svačinu si uděláte nebo řeknete Tomimu. A Irenka ze školy rovnou domů! Dneska nemáš žádnou mimoškolní činnost, tak se nebudeš nikde toulat, dokud se nevyřeší tvá školní otázka!" Zvedla se od stolu a obě dívky láskyplně pohladila. Veroniku oběma dlaněmi po vláskách, které lehce upravila a políbila ji do oněch světlých kadeří. Irenku poté potkal stejný osud, ovšem její mokré vlasy místo polibku přejela špičkou nosu a přivoněla k nim ...

Poté ještě okamžik přemýšlela o rozhovoru, který má na zítřek dohodnutý pro jednu místní televizní společnost (Něco jako regionální vysílání soukromé stanice pro Paříž a okolí) Slíbila jim čtyřicet minut rozhovoru, ovšem je jisté, že s přípravou a vším tím mumrajem okolo jí to zabere zase dobrou půli dne. Ještě štěstí, že do své společnosti může docházet jen třikrát týdně a přesto jí vše bez jediného zádrhelu funguje. Dneska a zítra musí společnost počkat (Snad ještě odpoledne by tam na chvilku mohla zaskočit) Plánů měla více nežli dosti. Jen ještě na Irenku zavolala, jak opouštěla jídelnu. "Odjíždíme za půl hodiny, tak tu nelítej v ručníku, najez se a obleč" Irenku si raději odveze do školy sama, zatímco Veroniku vysadí cestou ...

***

Když Sania ucítila Veroničiny vjemy z exkurze, velice šetrně, spíše až neznatelně (Pro Veroniku) Zvýšila její smysly. Aby mohla vjemy vychutnávat tak, že pro ní nezůstanou utajeny a hlavně díky posílení Veroniky i ostřejší a přesnější. *Co kdyby náhodou* Kdyby se něco zajímavého ukázalo být v dosahu. Nevstoupila do její mysli ani ji neovládla, dělala to nerada, mimo krajní nutnost. Takže Veronika ani neměla tušení, že se stává jakýmsi hmatovým orgánem pro dění v Muzeu. Ovšem místo obrazů registrovala aury, astrální vjemy, smyslnost a magické síly. Sania se musela trochu soustředit, být v pohotovosti, připravena Veronice vstoupit do mysli či ji ovládnout, ale zatím se spokojovala s rolí netušeného pozorovatele a pokud by se nic neudálo, chtěla nechat Veroničin zážitek jen pro ni samotnou ...

//Hojky, tak jak vám to tu jde? (Já se vrátila z služebky, tak už se těším, jak si PJ zalistuje v životáku) Co vy? Jak se vám tu hraje? ...