Stopy hrůzy (5 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

//Všem pěkné svátky

//Zdravím,

s koncem roku tu máme Vánoce a tak Vám všem přeji během těchto svátků jejich příjemné prožití, pro nás materialisty hodně dárků a hlavně duševní pohodu. Do nového roku, třebaže se jistě ještě předtím shledáme, pak hodně zdraví a štěstí, a tak vůbec všechno, co si myslíte, že Vám snad chybí, nebo to potřebujete ...

***

Současně chci tímto také předestřít a oznámit, že v době svátků a případného volna, tu příliš nebudu (24.25.26./12 určitě ne) Takže v této době ani nemusíte plánovat pro mě nějakou hru či reakce, následně bych pak mohla začít být online v dnech následných (Hlavně asi 28/29/30 budu u PC) Takže pokud se mnou něco plánujete, můžete si mě v těchto datech nejlépe odchytnout ...

Dortík

Když se Veronika nejistě zeptala, zda to s čokoládovým pyjem nepřehnala, tak se jen šibalsky usmála. *Neboj se, tohle bys dokázala zastřít i ty. Kdyby o něm kterékoliv dítě mluvilo, znělo by to jako by povídalo o obyčejném čokoládovém dortu s polevou a svíčkami, prostě se mu to na ten okamžik v mysli trošku pomotá, ale kdo si to bude chtít pamatovat jako zážitek, bude, jen to prostě nikomu nebude moci svěřit* Pak se už jen spojila s nadšenou Irenkou. *Suprové co? Jsem ho původně chtěla z želatyny, aby se vlnil a pulzoval, ale tohle čokoládové mi přišlo vtipnější, želatinový dyštak dostane Katty nebo Veronika* Pak Irenku pohladila po hlavě a nechala Irenku naporcovat první kousky čokoládováho pyje, aby ty nejlepší dílky z hustým semenem a čokoládovým povlakem rozdala. I tak však z obřího pyje skoro neubylo a bylo jasné, že ho děti nemají šanci ani za celý víkend zpucovat ...

Denisa

Podívala se na Denisu a zůstala skloněná v podřepu a dobrosrdečně přijala její ruku a sevřela jí ve své dlani. "Jakpak se jmenuješ? Denisa. To je moc pěkné jméno. Tak se půjdeme podívat, kde nasbíráme nějaké body ano?" Přitom se spojila s Irenkou *Mám tu malé děvčátko, Denisu, neznáš jí, je proti ostatním přeci jen drobounká a na dost her jí asi neužije, tys jí pozvala? No, začneme něčím mírnějším, třeba pookřeje, je docela roztomilá. Ji znáš? Chodí do nějakého kroužku s tebou, nebo sebou někdo přitáhl mladší sestru, nebo jí šoupnul lístek? Ji vezmu k tobě do ateliéru jo. Dyštak mi tam za chvilku pošli Dianu nebo Veroniku či Viktorii* Držela Denisu za ruku a společně s ní koukaly trošku bezradně do plánku. "Hmmm, co kdyby jsme začaly tady. Kreslení na tělo?" Usmála se. "Irenka moc ráda kreslí, asi se znáte z kreslení že? Můžeme si něco nakreslit, bývá tam vždy zábava, zvlášť když někomu kreslím na oblyčej tygra a Irenka mi pak řekne, že to vypadá jako brambora s chlupama" Držela Denisu za ruku a přemýšlela nad tím, zda takové děvčátko vůbec může zapojit do her, protože přeci jen, všechny ostatní děti se zdály být alespoň o dva či tři roky starší ...

Vešly do ateliéru, byl zatím prázdný, ale krásně levandulí provoněný a jemně osvětlený. Všude možně se válelo plno potřeb nejen ke kreslení, ale Sania šla najisto a z jedné skříňky vytáhla kufřík s olejovými barvami. Tedy, ve skutečnosti nebyly olejové ale mléčné, navíc plné afrodisiak a magie. "Za chvilku přijdou ještě nějaké další děvčata, ale my si můžeme udělat náskok co říkáš? Chceš něco nakreslit mě, nebo mám něco nakreslit tobě?" Použila svádící magii, vypustila feromony a třebaže se snažila dívku okouzlit, a jistě už by dokázala vnímat i sexualitu, spíše se snažila jí svést skutečně příjemným a důvěřivým způsobem. "Co takle si nakreslit kolem kotníků nějaké květiny? Diana má na kotníku tetování nějaké růže a vypadá to moc hezky" Přitáhla jednu velice pohodlnou stoličku a dva bobky, také velkou jemnou osušku a barvy. Nakonec otevřela jednu pixlu s štětci. "Asi si budeš muset sundat kalhoty, ale neboj se, sedneš si tady a já tě přikryju tím ručníkem, aby ti nebyla zima a budu jen kreslit na kotník ano" ...

(Tak, budu počítat s tím, že svolí - Pokud ne, tak to v kterékoliv fázi ignoruj) ...

Napřed usadila Denisu do křesla a sama si sedla na bobek a její nohu položila na druhý. Z hifi věže se linula příjemná hudba, spíše jen melodie a Sania držela v horké dlani Denisin kotník a po otření houbičkou, opět plnou afrodisiak, započala šimravě štětcem nanášet zelenou barvu. Udělala několik lístečků a úponků kolem kotníku a lehce vzhůru do lýtka, ale ne příliš daleko. Poté začala menším a o to šimrajícím víc štětečkěm nanášet tmavě zelené linky. Vše pak zakončila jen jakýmsi tenkým, šimrajícím stvolem na něm měla fialovou a následně i růžovou a bílou barvu. Denise vytvořila několik kvítků a stonků kolem kotníku a nahoru k lýtku. Poté výtvor postříkala jakýmsi sprejem, podobným laku. Výtvor se téměř okamžitě zafixoval jako tetování. "Tak, líbí? Chtěla bys dalším, můžu Ti udělat nějaké další na druhém kotníku, nebo co kdybychom udělali zahradu na téhle nožce?" ...

Pokud svolí, tak jí povytáhne nahoru ručník a po lýtku započne kreslit další kvítky, pnoucí se vzhůru ke kolenu jako šlahouny révy a břečťanu. Tentokráte však kreslí kvítky jiné, tmavě modré, fialové, podobné zvonečkům a chrizanténám. Až ke kolenu, jenž taktéž ozdobí. Nakonec onu rozkvetlou zahradu opět zafixuje sprejem a povytáhne ručník nahoru skoro až ke kalhotkám. "Tak, ještě uděláme třeba růže ano? Klasika. Romantika." *Vášeň. Stoupající tendence vzrušení* To co vytvoří nahoře na lýtku už se podová spíše podvazku z růží a trnů, přesto svůdně navazující na divokou zahradu koleno a nevinný záhonek kotníku ...

(Opět počítám, že je to dovoleno, trošku tedy budu vyhodnocovat sama) ...

Nakonec je v dívce už hodně afrodisiak, svůdných látek a vzrušení, ovšem Sania je v jistém ohladu tlumí a kdo i ví, jak působí na ještě nedospělé děvče. Spíš se jí snaží lákat, svádět, nežli vyloženě omámit. "Ještě nám tu schází nějaké zvíře že ano? Nebo. Hmmm. Mohla bych Ti vyhrnout trošku to tričko" Přejela rukou po rameni a lopatce. "Uděla bych sem křídla, jako nějakého práčka, třeba holoubka" Pohladila lopatku a rameno. Dovolila? Pomohla Denise vysvléci tričko a překryla jí rameno a trup druhým ručníkem, aby měla odhalené jen rameno a paži. Třebaže už z ní stud jistě vyprchal. Započala kreslit na lopatce a rameni holubí peříčka ve tvaru křídla, ovšem na rameni se již podobala pírka spíše pavím perům z rozevřeného ohonu. Pak dolů po paži se již táhla od zelené jen jakási černo fialová temnota, jenž jakoby přecházela co stříbřitých šupin, rašící ze zápěstí, která byla zakončena drápy a fialově červenými nehty. "Tak co, líbí?" Všimla si, že ve dveřích už mají několik obdivovatelek a fanynek, jenž vešly i dovnitř...

Zasmála se a pozvolna stáhla z Denisy ručník a jen jí ho omotala kolem boků, ale odhalila drobná prsa, spíš ještě dětský trup, na něž dopadaly vlásky. "Vís co by bylo moc pěkné, nakreslím ti něco na bříško ano?" Nadechla se "Ale napřed si trošku pohrajeme s vlasy ju? Uděláme tam barevné melíry a dáme do nich třpytky!" Děvče se moc nebránilo (Asi) Vzala barevné spreje a udělala dívce ve vlasech několik světle fialových a tmavě fialových pruhů. Poté vzala vždy několik pramínků a ještě použila tyrkysovou, růžovou a černou s leskem. Nakonec několik praménků spletla nebo zatočila. následoval lak a jako velké finále několik třpytek, jenž nasypala vždy na některé z pramenů vlasů, ale také několik jich nechala na ozdobení rtů, víček a dokonce bříška. vypadala skutečně, no. Ne jako jedenáctileté děvčátko, spíše něco mezi bohyní a aspektem života. "Ještě očka!" Tentokráte však nemyslela však na oči dívky, ale na oči nakreslené. Přisedla si k Denise a začala opět těmi šimravými štetci kreslit po jejím těle. Tentokráte po prsech, po bradavkách, jenž použila jako zorničky svého obrazu. Nakonec za pomoci barev proměnila její dvorce na duhovky a drobná prsa na celé oči. A ty oči plakaly, plakaly mléčné slzy, nakreslené od samotných bradavek, klesající k bříšku. Ovšem to, co nahoře vypadalo jako slzy se měnilo v bělostné perly, bělostné a poté i duhové světla a nakonec splynulo v směsici mléčných teček, jenž rotovaly kolem pupíku, jakéhosi středu, zalitého světlem a ve dvou ramenech se táhly podél pasu. Sania si vzpomněla v ten okamžik na jednu písničku. *S mléčnou dráhou kolem pasu* Se v ní zpívalo. A skutečně, to, co kroužilo kolem pupíku Denisy se schodovalo s hvězdnou oblohou naší galaxie. Skutečná Mléčná dráha. Odkapávající z mléčných slz ...

Sania se postavila a řekla, že je hotovo. Vše postříkala zafixovávačem. Někdo obdivně snad i zatleskal. jediný nepokreslený kus tělíčka měla Denisa pod kalhotkami. Nyní však bylo na dalších dívkách, aby se chopily barev a šimrajících štetečků. Veronika/Viktorie mohla převzít publikum několika dívek a chlapců a vše směřovat k poněkud odpočinkové a přesto velice dráždivé činnosti. "Půjdeme se podívat na nějakou hru, jestli chceš soutěžit o body? I když, určitě dostaneš alespoň sto bodů za odvahu!" Usmála se a vydala se s Denisou dál domem ...

_______________________________________________
Další dopíši později (Rozdělím to na 1/2 a 2/2)

//Končim v práci, budu tu asi tak na 20-21, tedy po osmé bych měla lognout, možná trošku dřív, ale nejisté :D

"Furt nevím co si mám pod tím představit". Zamračím se. Povzdychnu si a pokroutím hlavou. Mé zrzavé vlasy mi vlají ve větru a oči plné nenávisti a zloby se vpíjí do těch jeho. "To mi jako čtete myšlenky?" Povytáhnu nevrle obočí. Začnu přešlapovat z nohy na nohu, ruce zaťaté v pěst. A zuby zatnuté, dívám se na tebe bez jakéhokoliv slova, ale z mého pohledu a očí je jasně poznat co jsem zač.

"Já? Bojovnice? Moc vtipný. já si nenechám nic líbit, to je asi tím" Ironicky se usměju a pak se zamračím. "Jasně budu vám dělat něco jako služku? To víte, že jo. Trhněte si." Zavrčím a zamračím se.
To si ze mě snad dělá prdel?! Budu dělat nějakou podělanou služku? To víš, že jo to bych je tam radši povraždila. Pomyslím si a dívám se na něj dost bojovným pohledem.

// zdravím všechny, opět se vracím na místo činu .. Budu se těšit na hru :)

//Přes víkend budu mimo republiky. Odpíšu v pondělí.

Děkuji za pochopení.

//Jako že ty si ji byla proti srsti proto jim dala typ aby ti uděli dům omlouvám se špatně vyjádřená myšlenka.

,,Děkuji.." ušklíbnu se a zamířím do učebny. Během přednášek spíš tak polehávám a posedávám, moc se neangažuju a spíš tak nějak proplouvám. Ono taky proč se učit něco, co už umím.. trošku..

O přestávkách spíš koukám, jestli někde neuvidím ty dvě, kdyžtak jdu za nimi. Přeci jen, chci tu zabít jen pár dní, než mi přestaví ten hrozný dům..

// Počinaje dneškem, jedu na 14 dní až 18 dní mizím z dosahu internetu. Prosím tedy o strpění. :) Vrátím se. :D

//z důvodu bolestí hlavy budu aktivní až o víkendu.

Naštěsít pro tebe se tvá vychovatelka právě dívala na svůj seriál a tak si nevšimla že odcházíš. Když si se dostala k jeho domu a zazvonila si po chvilce se otevřeli dveře a na tebe civěl rošťacky vypadájícíh mladík který mohl mít tak senáct. "Dobrej. Jak vám mohu pomoci?" Zeptal se tě snažil se na tebe nezírat.

// ok

// Jo jo.. nič sa nedeje :)

//F pohodě. Nějak to přetrpíme :)

To neřeš ... já prostě se chci bavit ne se vybavovat o tom jestli ti jsem sama nebo ne ... nahodila trochu uražený výraz.

// ten pocit kdy čekáte na příspěvek do vaší hry a někdo sem napíše ahoj :D....NIC PROTI

//Ahoj. Zdravím všechny démony obludy příšery a obdobné monstra zlého i chaotického přesvědčení a inkarnací

Mávla na svého přisluhovače. "Ráda bych aby jsi mi zařídil lístek do Londýna ... chci se kouknout na krásu tohoto města" usmála se a vydala se velice pomalu k šuflíku a otevřela ho. "Budu se muset kouknout někomu na zoubek" usmála se něžně a vytáhla dýku. Nejlepší by bylo ještě dnes ... Měla tolik času a přesto ho nechtěla ztrácet hloupým čekáním. A ještě pokoj ... někde hodně v centru ...