Stopy hrůzy (8 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"No šla jsem si do ka­ju­ty pro mi­ki­nu a na zpá­teč­ní cestě mě zra­dil můj ori­en­tač­ní smysl a já tu v těch chod­bách za­blou­di­la." začne vy­svět­lo­vat a úsmě­vem na tváři, ale oči má stále chlad­né. "To by mi vážně moc po­moh­lo" řeknu a po­hled mu oplá­cím.

Na­sa­dím co nej­ne­vi­něj­ší kukuč a vydám se k jeho ka­ju­tě. "Dobrý den, omlou­vám se, že vy­ru­šu­ji, ale nějak jsem se zde v pod­pa­lu­bí ztra­ti­la. Mohl by jste mi po­moct najít cestu zpět na pa­lu­bu? ze­ptám se ho potom co dojdu k jeho ka­ju­tě a opřu je o rám dveří. Abych celé to di­va­dýl­ko pod­trh­la tak se usměju.

Pře­běh­nu z poza re­gá­lu za jiný blíž k vý­cho­du. Chvil­ku jsem stála bez dechu a myš­len­ky mi bě­že­li rych­le hla­vou Ne­smím se ne­chat chy­tit. Nevím kde sem a sem ještě ze­sláb­lá. Po chvil­ce se opět pře­su­nu a regál blíž k vý­cho­du.

Dobře, leží na zemi, a je v bez­vě­do­mí.

//dobře tedy

// taky tak :D

//Lidi znovu se omlou­vám, ale sem ode­píšu až příští týden moc práce.

// tak ako sme na tom?

//Omlou­vám se do ví­ken­du ne­bu­du mít čas od­po­vě­dět

//aha

// Jop. V klidu.

//po­ho­da :)

//Hej lidi jsem bez koplu na blíže ne­u­r­či­tou dobu tak že měj te se mnou ytr­pe­ní.

Obe­jme tě a usmě­je se.

"Jsem vážně ne­smír­ně rád že máš ta­ko­vou ra­dost."

Pro­ne­se a obe­jme tě pevně po­lí­bí tě na tvář a pak jsi po­vzdech­ne.

"měl bych vy­ra­zit abych se vrá­til k tobě."

Po­lí­bil tě znovu a pak vezme tu dívku a za­mí­ři k zr­ca­dlu a pak jím pro­jde a zmizí a ty osa­míš.

// Ne­chceš šep­tat? Vy­pa­dá to tady divně :D

Nechá ho a když skon­čí jen pro­ne­se"Ty jsi mi ale trou­fa­lý"a ušklíb­ne se a na­pi­je se vína"a máš tu vý­bor­né víno"

"Jistě"pro­ne­se chlad­ně a le­do­vě se usmě­je

"Jest­li se to po­tvr­dí tak se o něj po­sta­rám"začne si ze zá­jmem pro­hlí­žet obý­vák"Musím uznat že sis našel mocné spo­jen­ce."pak pře­šla k němu"Já jsem Mi­a­rin aneb ta kte­rou po­slal Si­r­lik na tvou ochra­nu."Le­do­vě se usmě­je"Prý v tobě vidí bu­douc­nost"

"Tak ne­vin­nou pro vstup"ďá­bel­sky se pou­smá­la"A kdo vám to na­ří­dil?"

Vyjde z poza křoví a zeptá se"Co se to tady děje?"Ve tváři má le­do­vý výraz a je při­pra­ve­ná na vše.