Barevná srdce (132 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Obhlédli jste povrch silnice, kam Tucco ukazuje, ale tvar stopy není k rozeznání. Prozatím jste se spokojili s tím, že tomu NĚČEMU asi byl oheň na míse lhostejný a za šera a ve své rychlosti si vás nevšimlo. Vydáváte se na další pochod a poslední sousta dojídáte za chůze.
Polovina slunečního kotouče už vystoupila nad les. Takhle brzo po ránu jsou hřejivé paprsky docela příjemné.
Loren pečlivě rozděluje zvuky, které k ní doléhají od vaší chůze, z vašeho hovoru a z okolí. Vy ostatní sledujete jednotvárnou scenérii. Zelenohnědé travnaté pruhy jsou místy poseté shluky květů různých barev. Les vlevo i vpravo se daleko před vámi táhne stále kolem třiceti sáhů od silnice. Jeho okraje občas naruší náznak cestičky, která asi míří do jeho hloubi. U dvou úzkých pěšin, v místě kde se ztrácely mezi stromy, jste mezi keři zahlédli kousek nad zemí něco jasně červeného, ale nepovažujete místo ani čas za vhodné pro zkoumání
... štěstěna se nemá dráždit, když zatím asi stojí při vás, mohla by odejít jinam, než míří vaše kroky ...

"Chech...pečínku..." ušklíbnu se a pak bujaře vykřiknu: "Kančí pečeni!!"

Hodím do sebe poslední kousek snídaně, spěšně si sbalím své věci, vak s měchy přehodím přes rameno, na záda připnu k řemínku štít i stočenou přikrývku, kladivo hodím přes rameno a rozhlížím se po ostatních, připraven vyrazit.
"Tak pospěšme, v dáli cítím hospodu!" a slastně zavrtím svým velkým hrbolatým nosem, když začmuchám po cestě směrem k severu, k cíli naší cesty.

"Ano přátelé, je to zcela jasné - bylo to velké prase:) Doufám, že ho ještě potkáme. Rozlousknu mu kyjem lebku a pak se výborně nadlábnem! Co bys řekl kančí pečínce Gwargu?"

"Žial, neviem.. Nevidela som, čo to bolo.." ..uškrniem sa.. ", no podľa zvukov to muselo byť poriadne veľké.. Viac by sme hádam zistili, keby si nieto skúsený prezrel stopy.." ..odpoviem na Tuccovu otázku a v rýchlosti hodím do úst niečo na raňajky. Príliš sa jedlom ale nezdržiavam a zbalím si vece.. Hneď potom vyrazím smerom, ktorým odišiel Tucco, aby si prezrel stopy..

"Zistil ste niečo zaujímavé?"
Spýtam sa zaujato, keď podídem k Tuccovi.. Nezaujatosť ostatných si nevšímam.. Zmätene sa otočím až keď začujem zvláštne cinknutie..
{color3}"Čo to bolo?!" zvolám a postavím sa s palicou do obranného postaja..

S dlouhým zívnutím se probudím do dalšího dne. Hned se vrhnu do snídaně, vypadá to, že ranní vyrušení mě nechává klidným. "Ať to bylo, co to bylo, uteklo to pryč. Radši co nejdříve vyrazíme na další cestu, ať se co nejdříve dostanem do toho města a najdem toho klenotníka. Doufám, že se nedozvíme, že jdeme zbytečně..."

Povrch silnice tvoří pevně udusaná vrstva drobného štěrku. Tucco našel několik míst, kde NĚCO vyrýplo kamínek a odhodilo ho o kousek vedle. Ale i za plného denního světla by ani zdatný stopař nepoznal, jak vlastně vypadá stopa natož aby určil tvora, který vás probudil. Když Tucco zkusmo dloubl do povrchové vrstvy, uvědomil si, že prase by takové rýpance dokázalo stěží. Je zřejmé, že to NĚCO bylo mnohem větší.
Slunce už vyšlo nad vzdálený východní obzor a obloha zbavená mraků se rozjasnila.
Když se horní okraj slunce zvedl nad vrcholky stromů, dopadly jeho paprsky i na kamennou mísu. Zaslechli jste slabé cinknutí a plameny zmizí. Žhavé oharky potemnily a rozpadly se na jemný popel.
Příslib jasného dne vás láká, abyste vyrazili.

Probouzím se do nového dne, vousatou tvář zkrabacenou do nevrlého výrazu. První hmat rukou vede jistě k vaku, ke kterému je připevněn podlouhlý měch. Několik doušků hořkého moku spolehlivě vykouzlí blažený úsměv.

"Ouuu, hromový Atware! Sešli svému věrnému bojovníkovi bečku piva! A kousek pečeně!" šibalsky se usmívám, když oroduji směrem k nebi.
"Hm..." zabručím po chvilce, když mocnosti nevyplnily mé prosby. "U všech Stínů! Jestli dneska nepotkáme hospodu, tak bude zle!" vrčím a začínám žvýkat sušenou cestovní stravu.

"To je toho, nejspíš to bylo divoké prase..." Zvednu se jdu se podívat na stopy.

Na Leafa doapdla těsně před setměním mrzutá nálada....Nemluvil, pomohl nasbírat dřevo a po vydatné večeři se rychle zamotal do svých pokrývek a usnul...vzbudil ho až hluk uhánějícího zvířete před svítáním....rychle se zvedne do sedu, ale než si stačí protřít spánkem ulepené oči, tak je noční návštěvník ten tam... Máš tušení co to mohlo být? zeptám se ospalým hlasem Loren.

Večerní vítr přinesl mraky a z noční oblohy se snesla přeháňka. Avšak byla tak jemná krátká a řídká, že ji postřehl jen Velký Farin, který v tu dobu zrovna držel hlídku. Ostatní spali dál. Poklidně, skoro celou noc.
Poslední hlídku držela Loren. Noc už začala šednout, ale pro její nevidoucí oči byla stále stejně černá. A potom, ještě před úsvitem, zaslechla dusot. Po cestě muselo proběhnout něco velkého. Hluk přerušil váš spánek, ale nezahlédli jste už nic.
Jen někde na sever, ve směru vaší pouti, dusání utichlo. Zaniklo dálkou a v počátku denní melodie lesa.

Najdu si příhodné místo poblíž ohně, kde složím svůj vak a usednu na svoji cestovní přikrývku.

Spokojeně chroupám sušené jídlo a zapíjím obyčejnou vodou. "Hm...hmpf..chroup...mlask...ech, kdyby tady byla pěkná pečínka...chroup...do zlatova opečená...chrump..chroup...jo, jo, moje vousatá prabába vždycky říkávala: udělej si hostinu, nafutruj si pupek, jen aby hlad, rychle od tebe utek..." slastně mhouřím zapadlá očička, když sním o velké hostině a čerstvém jídle, zatímco se snažím rozkousat kus sušeného masa.

"Klidně mě pak taky probuďte. Ale opatrně! Mám lehký spaní, nerad bych někomu ublížil!"

Tech
Budu od pátku několik dnů na cestách.
Přeji vám hezký víkend.

Poté, co nasbírám několik hrstí dřeva, si přisednu k ohni a vyndám něco ze svých zásob. "Pak můžeš Elemare vzbudit mě, vezmu si druhou hlídku. Nepotřebuji tolik spánku, jak by se mohlo zdát."

Pomohu ostatním s chystáním dřeva, poté se usadím do ústranní a pokračuji v psaní svého deníku.

Pridám sa i ja k zberu dreva na noc, Dark poskakuje okolo a sleduje okolie...
Iba dúfam že noc nebude na nás taká zlá ako pred pár dňami...ešte stále to máme v pamäti Nazbieram dreva a usadnem k ohňu spolu s ostatnými. Najem sa, nakrmim Darka, dám mu trochu vody. Pozriem na Loren a poviem
Ty sa vyspi ja si vezmem hliadku ako prvý. Túto noc som spal dobre. Pohladom prejdem po ostatných, či súhlasia s mojím názorom a ak niekto nie je proti usadnem k ohňu, kopku dreva prisuniem k sebe aby som mohol dokladať a udržiavať teplo pre všetkých okolo, svojim pohladom pozriem na hviezdy Možno tam v dialke skončím i ja raz. Ukazovať cestu... zamysleným pohladom znovu prejdem k zemi a sledujem okolie kde by sa mohlo niečo mihnúť

Poznateľne unavená, tentokrát neprotestujem, naopak, s úľavou príjmem koniec dnešného pochodu..
Ak to takto bude pokračovať ďalej, zodriem si svoje nožičky.. To by mi tak ešte chýbalo..
"Súhlasím, nakoľko na dnešný deň mám už tiež dosť. Hádam dobrý oddych a výdatný spánok, to bude to, čo teraz potrebujem.."
Vytihnem deku no ešte predtým ako sa však uložím a moje myšlienky sa prenesú do ríše snov, počkám si, kým moji spoločníci nazbierajú drevo a založia oheň.. Navečeriam sa i upijem si z mechu trochu vody..
"Túto noc by som si zobrala poslednú hliadku, ak by to bolo možné.."

"Aaaaa, konečně jsme narazili na to správné tábořiště. Nevím jak vy, ale já už bych dnes nikam nepokračoval, lepší místo na nocleh nenajdeme." A také shazuji svoji výbavu na zem a jdu k lesu nasbírat nějaké dříví. Držím se poblíž trpaslíka, který skýtá přeci jen jakýsi pocit bezpečí poblíž lesa....

"Tak.." zabručím, když zahlédnu kamennou mísu. "Myslím, že dnešní noc strávíme tady. Jdu pro nějaký dřevo." a s tím si odkládám na zem svůj vak a štít, u sebe si nechávám pouze své nepostradatelné kladivo, a odcházím ke kraji lesa nasbírat dříví na podpal.

V chůzi se rozhlížíte na obě strany cesty a přemýšlíte.
... jsou to dva lesy oddělené širokou silnicí s travnatým okolím ... tady je ta tráva nějaká vyšší ... nebo je to jeden les, skrz který vede ta silnice ...
Oba okraje lesa se už přes hodinu drží kolem třiceti sáhů daleko ... nebo blízko? hmmm ... občas nějaký strom či keř roste o několik sáhů blíže nebo je vidět, jak se okraj na krátkém úseku vzdálil.
Slunce klesá za stromy a šero houstne i řídkou mlhou, která začíná z lesa vystupovat.

Těžko říci, jestli někdo z vás, aniž by o tom věděl, vede sebou za ruku svoje štěstí. Nebo je to jen pouhá náhoda, že ve vysoké trávě napravo od silnice jste zahlédli velkou kamennou mísu.
Zastavili jste se na rychlý doušek vody či piva a hovorem vzpomínáte, jak vám hostinský v lesním hostinci U rozcestí kreslil hrubou mapu.

Kam až k severu dohlédnete, je les od cesty stále stejně vzdálený. Dark klidně čeká, jestli půjdete dál. Kouká z jednoho na druhého a vesele vrtí ocasem.

mapy/Svět

I když s Tuccem jdeme v čele skupinky, dolehnou k mým velikým uším gwargova slova....
Nebojte se mistře trpaslíku, i když se to nezdá tak jsme urazili už veliký kus cesty, vetší než jsem doufal, abych řekl pravdu. A co se týče lesa, tak jsem klidný dokud nezkříží ruro cestu. Do té doby můžeme nocovat v relativním bezpečí na druhé straně od cesty. řeknu a dál pokračuji v cestě...
Ale už bychom se mohli začít poohlížet po nějákém vhodném místě na nocleh, slunce pomalu ubývá a nějáká menší dolina na kde by bylo závětří by nebyla špatná. svěřím se ostatním se svými myšlenkami.