Barevná srdce (134 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Jen abyste se mu v zubech nespricil Vy, mistře trpaslíku." Zasměju se zpátky na Gwarga. Dříví sbírám opravdu jen na okraji lesa, ani pár kroku do něj neudělám.

Po večeři ještě chvíli se všema sedím u ohně a poslouchám, jak les pomalu utichá, pak se už zahrabu do své deky a začínám pomalu usínat, mečík i kuši těsně u hlavy. Čeká nás i dnes nějaké noční probuzení?

Do prvních snů si ještě pomyslíte
... to jídlo z balíčku od hostinského bylo docela dobré, dávka zrovna na takový den ...

Dark se nějakou dobu vrtěl, ale potom se přitiskl k pánovi a také usnul. Občasný pohyb jeho hlavy dokazuje, že i ve spánku instinktivně hlídá.

První šero, když slunce zašlo za stromy na západě, rozehnal váš oheň. Na noční tmu však nestačí. Jasné plameny ze suchého dřeva ozařují nejbližší okolí. Od dvaceti sáhů je místo světla už jen přítmí, kde rozeznáváte pouze obrysy několika malých keříčků. Vzdálený okraj lesa se jeví jako temná stěna, proti hvězdnaté obloze rozlišíte jenom její nerovný horní kraj.
Večeře, teplo ohně a rozhovor navodily příjemnou pohodu po namáhavém celodenním pochodu. Během povídání přemýšlíte o nejbližších dnech
... hostinský U rozcestí i lidé v Nalíkově říkali, že od rozcestí je to čtyři až pět dnů do Haraqy, nebo na jih do Tarambe ... to vypadá ještě na tři noclehy po cestě ... čtvrtý den už snad dorazíme do města ...
Loren po jídle obešla kruh kolem ohně a potom se ujala první hlídky. Ostatní zvolna usínají.
Někde z jižního směru se ozval spokojený křik nočního dravce. Zřejmě káně ulovilo vypasenou myš.
Denní melodii lesa vystřídal noční lesní šepot.

Počas toho ako moji spoločníci zháňajú drevo, vyberiem niečo zo svojích zásob a pustím sa do jedla. Tucco sa práve snaží založiť oheň, keď dojedám a pripravujem si deku na prvú nočnú hliadku..
"Máš zvláštní oblečení Loren... Mohu... mohu se optat proč máš všechno černé?" "A ještě něco... plamínky v tvých očích dávno pohasly, ale nezdá se mi, že bys neviděla..."
Na mojej tváry sa znova objaví šibalský úsmev..
"Áno, moje oblečenie pravdaže má význam. Nie som čiernym mágom, ani sa nesnažím pôsobiť dôstojene, povedzme, že čierna farba sa hodí k mojej.. ako to nazvať..
na chvílku sa zamyslím akoby som rozmýšlala nad vhodným slovom..
..práci.." poviem nakoniec..
"Povedzme, že tma je mojím spojencom a ja som spojencom temnej noci.. Aj keď máš pravdu, Tucco, môj zrak už žial neslúži ako niekedy.."
úsmev z mojích pier zmizne, zvráštim obočie a na mojej tváry pribudnú vrásky..
"25 zím ubehlo od vtedy, čo som prišla o svoj zrak.. Za takú dlhú dobu som sa nučila postarať sa sama o seba aj bez zraku. Mojím spojencom je môj sluch a môj inštinkt..Povedzme že.. vidím zvuky.." na mojej tváry sa znova objaví náznak úsmevu..
"Má to však aj svoje výhody..Kto by sa už bál slepej elfky?"

pri pohlade ako všetci nosia drevo si sadnem, už nevládzem chodiť, v noci som bol dlho hore a ešte celodený ochod, musel som si sadnúť, pohladil som Darka na temene hlavy a pozorujem okolie, les, oblohu....

Když si při sbírání dřeva všimnu, jak se Farin nervózně rozhlíží, ušklíbnu se: "Nemějte strach, pane Farine. Když na vás nějaký vlk vyskočí, tak si jen dejte pozor, ať se mu nezpříčíte v tlamě! To by vás taky mohl nosit v zubech pěkných pár dnů!" špičkuju hobita.

"Che, s potěšením..." ušklíbnu se na Leaffa. "Rád ukrojím něco dřeva z toho zatracenýho lesa! Spálit a kutat zlato! To by tady měli dělat!! Chacháá..." vesele burácím nad svojí myšlenkou a jdu pomáhat krollům a hobitovi nosit dřevo.
Vak i štít nechávám u cesty, válečné kladivo si pokládám přes rameno.

"Asi máte pravdu, radši se k noclehu připavíme tady, než jít dál. Ale připravme si pořádnou zásobu dřeva." S těmito slovy vyráším spolu s obřími krolly na kraj lesa sbírat nějaké palivo. Při sběru ani na chvíli nespustím oči z lesa, rozhlížíme se, jakoby z poza každého stromu mohl vyskočit hrozivý vlk.

Nahromadím kopku suchého chrastí a škrkám křesadlem, dokud hřejivé plamínky nezačnou vesele stravovat ten křehký materiál. Přiložím několik větších větévek a zahledím se na elfku v jejím podivuhodném, kompletně černém oděvu. "Máš zvláštní oblečení Loren... Mohu... mohu se optat proč máš všechno černé?" "A ještě něco... plamínky v tvých očích dávno pohasly, ale nezdá se mi, že bys neviděla..."

Leaff 17. května 2007 19:13

"Takže nakonec přecijen nocujeme bez mísy? Hmm, možná si můj kyj přijde na své. Pojďme pro to dřevo." Vkročím do lesa a nasbírám několik náručí suchého dřeva, které postupně nanosím na hromadu k cestě, kde bude oheň.

"Je nás sedm, tekže ani nemusíme hlídat všichni. Já bych si vzal hlídku od půlnoci do dvou hodin."

Pojď Tucco, půjdem pro nějáké dřevo. vyzvu krolla poté, co si najdeme místo k noclehu a vydám se přes cestu k lesu. Přidáte se k nám také, udatný mistře trpaslíku? prohodím provokativně ke Gwargovi.

"V poriadku, súhlasím.. Navrhujem ale, aby pre drevo išli nejaké zdatné nátury.." pozriem smerom, kde stojí Tucco.. "Hádam nenecháte nosiť drevo ženu..?" na mojej tváry sa objaví šibalský úsmev..
"Chce niekto hliadkovať prvý?" spýtam sa počas toho, ako si vyberám deku na mieste, ktoré sme si vybrali na strávenie noci..
"Ak nie, ja si prvú hliadku zoberiem rada.."

Zamračen se dívám k lesu.

"Zůstal bych tady u cesty. K lesu zajdem jenom pro dříví. Rozděláme oheň, budeme držet hlídky. V lese..." znovu se zahledím k tmavým stromům, "..v lese bych rozhodně nenocoval. Ten les je zlý."

Za chůze pohlížíte na obě strany a přemýšlíte
... na tom, co říká Leaf asi něco bude ... ochránila nás mísa s ohněm? ... nebo zasáhla cesta a mísa s ohněm byla jen nástroj ochrany? ... tak či tak, ta úzká cesta přes les asi jako ochrana působila, co potom tedy tato široká silnice? ...

Pro Loren hlasitě popisujete okolí silnice.
Hustá ale proschlá tráva, sem tam nízký keřík ani ne půl sáhu na výšku. Na obě strany od silnice už nějakou dobu je les vzdálený asi sedmdesát sáhů. Okraj tvoří docela blízko sebe rostoucí vysoké stromy a mezi nimi jsou vidět hustá rozsáhlá křoviska. Blíže k silnici žádné osamělé stromy ani větší keře nejsou. Kam až dohlédnete k severu, vypadá cesta i její okolí stejně.
... hostinský mluvil o ochraně cest před mostry ... že by tou silou byl odpuzován i ten zvláštní les? ...

Spodní okraj slunce už mizí za vrcholky stromů. Ještě pořád je dost světla, ale do hodiny slunce zmizí za lesem a začne zapadat pod obzor.

Já bych radši posbíral nějáké dřevo a našel si nějáké místo v závětří a tam se uložil na noc. takhle můžeme jít třeba celou noc a nemusíme žádnou mísu najít. Pokud se utáboříme mezi silnicí a lesem, tak by nás cesta samotná alespoň trochu chránit. přihodí svůj názor do debaty Leaf. Ale určitě bych na noc zavedl hlídky. dodám nakonec.

Pri Farinovej otázke sa zastavím a po dlhej dobe prvýkrát prehovorím..
"Kráčať počas tmy mi nerobí problém. Dnešný pochod už síce cítim v nohách a odpočinok by určite prišiel vhod, no ak sa rozhodneme pokračovať, nedbám.. Čím viac prejdeme, tým skôr budeme preč z tohoto.. lesa.."
Je evidentné, že slovo les som vyslovila s patričnou nechuťou v hlase, dosť zvláštne na elfku..

Dál pochoduju, vůbec se mi nechce zastavovat někde, kde není mítina s kamennou mísou. Když ale vidím, že se večer kvapem blíží, otočím se na své souputníky:"Měli bysme se rozhodnout, jestli zkusíme ještě něco ujít a najít nějakou mýtinku a nebo přenocujem tady?" Při slově 'tady' se znatelně ošklíbnu.

"U všech Stínů!" zabručím, když slunce začíná nezadržitelně klesat k obzoru a žádná kamenná mísa není v dohledu.
"Pch...moje vousatá prabába vždycky říkávala: Na noc si najdi hospodu. A když ne hospodu, tak aspoň pořádnou díru v zemi!" zašklebím se a podívám se letmo na hobity.

Zatím ale nezastavuji a pokračuji dál. Rozhlížím se však pozorně po okolí, jako bych po něčem pátral.

Za pochodu vysvětlujete, jak jste v lesním hostinci na vývěsce četli nabídku zlatníka Ashira na poněkud záhadnou práci. Nikdo tam ale nevěděl, jestli zlatníka hledat v Haraqě nebo v Tarambe.
A protože jste uznali za nedobré jít z rozcestí několik dní do jednoho z měst a tam zjistit, že jste měli jít do toho druhého, dali jste na radu hostinského zeptat se v Nalíkově.
Vyprávíte o cestě přes les a o nočním boji s krysovlkem a jeho vlky. Když pak líčíte vyvrcholení s nečekanou záchranou magickým ohněm z kamenné mísy, Tucco nevěřícně zavrtí hlavou a zatočí svým kyjem, nevzpomíná si, že by o něčem takovém slyšel.
Slunce již značně pokleslo a vaše protažené stíny míří po trávě až k prvním stromům.
... chtělo by to nasbírat dřevo na oheň, lépe sbírat za světla, možná na velký oheň, když nenajdeme kamennou mísu, měli bychom se možná prostřídat na hlídání ...
Začínáte přemýšlet o noclehu.

Velký Farin 16. května 2007 11:45

"Ochrana?" Tucco zdvihne kyj před oči a chvíli si ho prohlíží. "Tohle je ochrana!" ... "Ale dám na vás."

"A kam vlastně jdeme? Říkali jste něco o nějaké práci pro zlatníka."