Barevná srdce (134 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Pro­bu­dím se až ne­če­ka­ně dobře od­po­ča­tý. Roz­hlíd­nu se po ostat­ních a zkon­t­ro­lu­ju svoje věci. Když vidím, že vše vy­pa­dá tak, jak jsme večer ne­cha­li, od­dech­nu si. "Žádný vlci. Ani jiná havěť. Snad bude cesta takhle ubí­hat i dál." S tě­mi­to slovy se vrhnu do sní­da­ně před další ces­tou.

Ještě v leže po­zo­ru­ji Loren jak se roz­cvi­ču­je. Nějak zvlášť mě ne­u­chva­cu­je rych­lé mlá­ce­ní s pa­li­cí, ale po­zo­ro­vá­ní je­jích lad­ných kři­vek ve mě vzbu­zu­je pří­jem­né a dosud ne­po­zna­né po­ci­ty ... opřu se o loket, vy­táh­nu něco zásob a posní­dám při po­hle­du na tu krásu :)) ...

Pak se rych­le sba­lím a ná­sle­du­ji ostat­ní na další dlou­hou pouť ...

Snad nám bude cesta ubí­hat jako včera. pro­ho­dím ke zbyt­ku dru­ži­ny a vy­ra­zím ráz­ným kro­kem hra­ni­čá­ře smě­rem k městu....

Dí­vá­te se na Loren a v duchu uzna­le hod­no­tí­te její cvi­če­ní. Bo­jov­ní­kům za­cu­ka­jí ruce, jest­li si ne­ma­jí také dát po ránu malou roz­cvič­ku pro ruce, než za­čnou po­cho­dem na­má­hat nohy.
Šero víc a víc bled­ne, jak se horní okraj slun­ce blíží pod vr­chol­ky stro­mů. Noční tvo­ro­vé se už skry­li a první denní ptáci za­čí­na­jí své pís­nič­ky. Lehký opar na­po­ví­dá jasný den.

Keď do mňa Dark šťuch­ne svo­jím ču­má­kom, zo­bu­dím sa a po­hlad­kám ho..
Pes.. Skve­lý pri­a­teľ, ak ťa práve ne­na­háňa.. po­mys­lím si a ako vždy keď vsta­nem, najskôr sa za­po­čúvam do oko­li­tých zvu­kov.. Po­sa­dím sa a keď po­ču­jem ako vsťá­vajú aj moji spo­loč­ní­ci a pre­ťa­hujú si údy, po­pra­jem
"Všet­kým dobré ráno.. Od­dých­nu­tí?"
Zba­lím si svoju deku a na­mies­to raňajok, kým si ostat­ní po­ba­lia veci a na­je­dia sa, odí­dem nie­kol­ko sáhov bokom so svo­jou pa­li­cou..
Za­ujmem bo­jo­vý po­stoj a za­čnem sa pa­li­cou oháňať okolo seba. Najskôr to vy­ze­rá ko­mic­ky, no čím dlh­šie tré­nu­jem, tým rých­lej­ší je môj švih, tým rých­lej­šie preple­tám pa­licu v ru­kách a hýbem celým svojí telom..

Po chví­ly, keď sú aj ostat­ní pri­pra­ve­ní vy­ra­ziť, skon­čím s tré­nin­gom, zo­be­ri­em svoj vak a vydám sa na cestu..
Tak.. a znovu na ceste, kto­vie, čo nám dneš­ný deň pri­pra­ví...

Noční tma zbled­la do šera, když slun­ce za­ča­lo vy­stu­po­vat nad vzdá­le­ný obzor skry­tý za lesem.
Po­sled­ní oka­mži­ky noci hlí­dal Dark, který vás nyní ob­chá­zí a šťou­chá do vás ču­má­kem a pac­kou. Jako hlíd­ky v noci i on hlí­dal dobře, jen při­klá­dat dřevo neumí a oheň témeř vy­ha­sl.
Po klid­né noci dobře od­po­či­nu­tí rych­le sní­dá­te, abys­te mohli vy­ra­zit na další cestu co nejdří­ve.
... tak ještě čtyři dny? ...

Loren, až budeš chtít vy­stří­dat tak mě vzbuď. vezmu si dru­hou hlíd­ku. pro­ho­dím k elfce, když ule­hám k spán­ku. Pří­jem­ně una­ven z ce­lo­den­ní­ho po­cho­du, po dobré ve­če­ři a s hvězd­nou ob­lo­hou nad hla­vou se spo­ko­je­ně uklá­dám k za­slou­že­né­mu od­po­čin­ku a pře­mýš­lím o dal­ších dob­ro­druž­ství, která mě na mé pouti ještě če­ka­jí.

"Jen abys­te se mu v zu­bech ne­sp­ri­cil Vy, mi­stře tr­pas­lí­ku." Za­směju se zpát­ky na Gwar­ga. Dříví sbí­rám oprav­du jen na okra­ji lesa, ani pár kroku do něj ne­u­dě­lám.

Po ve­če­ři ještě chví­li se všema sedím u ohně a po­slou­chám, jak les po­ma­lu uti­chá, pak se už za­hra­bu do své deky a za­čí­nám po­ma­lu usí­nat, mečík i kuši těsně u hlavy. Čeká nás i dnes ně­ja­ké noční pro­bu­ze­ní?

Do prv­ních snů si ještě po­mys­lí­te
... to jídlo z ba­líč­ku od hos­tin­ské­ho bylo do­ce­la dobré, dávka zrov­na na ta­ko­vý den ...

Dark se ně­ja­kou dobu vrtěl, ale potom se při­tis­kl k pá­no­vi a také usnul. Ob­čas­ný pohyb jeho hlavy do­ka­zu­je, že i ve spán­ku in­stink­tiv­ně hlídá.

První šero, když slun­ce zašlo za stro­my na zá­pa­dě, ro­ze­hnal váš oheň. Na noční tmu však ne­sta­čí. Jasné pla­me­ny ze su­ché­ho dřeva oza­řu­jí nej­bliž­ší okolí. Od dva­ce­ti sáhů je místo svět­la už jen přítmí, kde ro­ze­zná­vá­te pouze ob­ry­sy ně­ko­li­ka ma­lých ke­říč­ků. Vzdá­le­ný okraj lesa se jeví jako temná stěna, proti hvězd­na­té ob­lo­ze roz­li­ší­te jenom její ne­rov­ný horní kraj.
Ve­če­ře, teplo ohně a roz­ho­vor na­vo­di­ly pří­jem­nou po­ho­du po na­má­ha­vém ce­lo­den­ním po­cho­du. Během po­ví­dá­ní pře­mýš­lí­te o nej­bliž­ších dnech
... hos­tin­ský U roz­ces­tí i lidé v Na­lí­ko­vě ří­ka­li, že od roz­ces­tí je to čtyři až pět dnů do Ha­ra­qy, nebo na jih do Ta­ram­be ... to vy­pa­dá ještě na tři nocle­hy po cestě ... čtvr­tý den už snad do­ra­zí­me do města ...
Loren po jídle obe­šla kruh kolem ohně a potom se ujala první hlíd­ky. Ostat­ní zvol­na usí­na­jí.
Někde z již­ní­ho směru se ozval spo­ko­je­ný křik noč­ní­ho drav­ce. Zřej­mě káně ulo­vi­lo vy­pa­se­nou myš.
Denní me­lo­dii lesa vy­stří­dal noční lesní šepot.

Počas toho ako moji spo­loč­ní­ci zháňajú drevo, vy­be­ri­em niečo zo svo­jích zásob a pus­tím sa do jedla. Tucco sa práve snaží za­lo­žiť oheň, keď do­je­dám a pri­pra­vu­jem si deku na prvú nočnú hli­a­d­ku..
"Máš zvlášt­ní ob­le­če­ní Loren... Mohu... mohu se optat proč máš všech­no černé?" "A ještě něco... pla­mín­ky v tvých očích dávno po­has­ly, ale nezdá se mi, že bys ne­vi­dě­la..."
Na mojej tváry sa znova ob­ja­ví ši­bal­ský úsmev..
"Áno, moje ob­le­če­nie prav­da­že má vý­znam. Nie som čier­nym mágom, ani sa ne­sna­žím pôsobiť dôsto­je­ne, po­vedz­me, že čier­na farba sa hodí k mojej.. ako to na­zvať..
na chvíl­ku sa za­mys­lím akoby som roz­mýš­la­la nad vhod­ným slo­vom..
..​práci.." po­vi­em na­ko­niec..
"Po­vedz­me, že tma je mojím spo­jen­com a ja som spo­jen­com tem­nej noci.. Aj keď máš prav­du, Tucco, môj zrak už žial ne­sl­úži ako nie­ke­dy.."
úsmev z mo­jích pier zmiz­ne, zvráš­tim obo­čie a na mojej tváry pri­bud­nú vrás­ky..
"25 zím ubeh­lo od vtedy, čo som prišla o svoj zrak.. Za takú dlhú dobu som sa nu­či­la po­sta­rať sa sama o seba aj bez zraku. Mojím spo­jen­com je môj sluch a môj in­štinkt..​Povedzme že.. vidím zvuky.." na mojej tváry sa znova ob­ja­ví ná­znak ús­me­vu..
"Má to však aj svoje vý­ho­dy..​Kto by sa už bál sle­pej elfky?"

pri po­hla­de ako všet­ci nosia drevo si sad­nem, už ne­vlá­d­zem cho­diť, v noci som bol dlho hore a ešte ce­lo­de­ný ochod, musel som si sad­n­úť, po­hla­dil som Darka na te­me­ne hlavy a po­zo­ru­jem oko­lie, les, ob­lo­hu....

Když si při sbí­rá­ní dřeva všim­nu, jak se Farin nervózně roz­hlí­ží, ušklíb­nu se: "Ne­měj­te strach, pane Fa­ri­ne. Když na vás ně­ja­ký vlk vy­sko­čí, tak si jen dejte pozor, ať se mu ne­zpří­čí­te v tlamě! To by vás taky mohl nosit v zu­bech pěk­ných pár dnů!" špič­ku­ju ho­bi­ta.

"Che, s po­tě­še­ním..." ušklíb­nu se na Le­a­f­fa. "Rád ukro­jím něco dřeva z toho za­tra­ce­ný­ho lesa! Spá­lit a kutat zlato! To by tady měli dělat!! Cha­cháá..." ve­se­le bu­rá­cím nad svojí myš­len­kou a jdu po­má­hat krol­lům a ho­bi­to­vi nosit dřevo.
Vak i štít ne­chá­vám u cesty, vá­leč­né kla­di­vo si po­klá­dám přes ra­me­no.

"Asi máte prav­du, radši se k nocle­hu při­pa­ví­me tady, než jít dál. Ale při­prav­me si po­řád­nou zá­so­bu dřeva." S tě­mi­to slovy vy­rá­ším spolu s ob­ří­mi krolly na kraj lesa sbí­rat ně­ja­ké pa­li­vo. Při sběru ani na chví­li ne­spus­tím oči z lesa, roz­hlí­ží­me se, ja­ko­by z poza kaž­dé­ho stro­mu mohl vy­sko­čit hro­zi­vý vlk.

Na­hro­ma­dím kopku su­ché­ho chras­tí a škr­kám kře­sadlem, dokud hře­ji­vé pla­mín­ky ne­zač­nou ve­se­le stra­vo­vat ten křeh­ký ma­te­ri­ál. Při­lo­žím ně­ko­lik vět­ších vě­té­vek a za­hle­dím se na elfku v jejím po­di­vu­hod­ném, kom­plet­ně čer­ném oděvu. "Máš zvlášt­ní ob­le­če­ní Loren... Mohu... mohu se optat proč máš všech­no černé?" "A ještě něco... pla­mín­ky v tvých očích dávno po­has­ly, ale nezdá se mi, že bys ne­vi­dě­la..."

Leaff 17. květ­na 2007 19:13

"Takže na­ko­nec pře­ci­jen no­cu­je­me bez mísy? Hmm, možná si můj kyj při­jde na své. Pojď­me pro to dřevo." Vkro­čím do lesa a na­sbí­rám ně­ko­lik ná­ru­čí su­ché­ho dřeva, které po­stup­ně na­no­sím na hro­ma­du k cestě, kde bude oheň.

"Je nás sedm, tekže ani ne­mu­sí­me hlí­dat všich­ni. Já bych si vzal hlíd­ku od půl­no­ci do dvou hodin."

Pojď Tucco, pů­jdem pro nějá­ké dřevo. vyzvu krol­la poté, co si na­jde­me místo k nocle­hu a vydám se přes cestu k lesu. Při­dá­te se k nám také, udat­ný mi­stře tr­pas­lí­ku? pro­ho­dím pro­vo­ka­tiv­ně ke Gwar­go­vi.

"V po­ri­a­d­ku, súhla­sím.. Na­vr­hu­jem ale, aby pre drevo išli neja­ké zdat­né ná­tu­ry.." po­zri­em sme­rom, kde stojí Tucco.. "Hádam ne­ne­chá­te nosiť drevo ženu..?" na mojej tváry sa ob­ja­ví ši­bal­ský úsmev..
"Chce niek­to hli­a­d­ko­vať prvý?" spý­tam sa počas toho, ako si vy­be­rám deku na mies­te, ktoré sme si vy­bra­li na strá­ve­nie noci..
"Ak nie, ja si prvú hli­a­d­ku zo­be­ri­em rada.."

Za­mra­čen se dívám k lesu.

"Zů­stal bych tady u cesty. K lesu za­jdem jenom pro dříví. Roz­dě­lá­me oheň, bu­de­me držet hlíd­ky. V lese..." znovu se za­hle­dím k tma­vým stro­mům, "..v lese bych roz­hod­ně ne­no­co­val. Ten les je zlý."

Za chůze po­hlí­ží­te na obě stra­ny a pře­mýš­lí­te
... na tom, co říká Leaf asi něco bude ... ochrá­ni­la nás mísa s ohněm? ... nebo za­sáh­la cesta a mísa s ohněm byla jen ná­stroj ochra­ny? ... tak či tak, ta úzká cesta přes les asi jako ochra­na pů­so­bi­la, co potom tedy tato ši­ro­ká sil­ni­ce? ...

Pro Loren hla­si­tě po­pi­su­je­te okolí sil­ni­ce.
Hustá ale pro­schlá tráva, sem tam nízký keřík ani ne půl sáhu na výšku. Na obě stra­ny od sil­ni­ce už ně­ja­kou dobu je les vzdá­le­ný asi se­dm­de­sát sáhů. Okraj tvoří do­ce­la blíz­ko sebe ros­tou­cí vy­so­ké stro­my a mezi nimi jsou vidět hustá roz­sáh­lá křo­vis­ka. Blíže k sil­ni­ci žádné osa­mě­lé stro­my ani větší keře nejsou. Kam až do­hléd­ne­te k se­ve­ru, vy­pa­dá cesta i její okolí stej­ně.
... hos­tin­ský mlu­vil o ochra­ně cest před most­ry ... že by tou silou byl od­pu­zo­ván i ten zvlášt­ní les? ...

Spod­ní okraj slun­ce už mizí za vr­chol­ky stro­mů. Ještě pořád je dost svět­la, ale do ho­di­ny slun­ce zmizí za lesem a začne za­pa­dat pod obzor.