Barevná srdce (133 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Osvěžení studenou vodou a spokojení s tím, že jste získali plnou zásobu čerstvé vody se chystáte vyrazit dál na sever. Vida, že Leaf zkoumá stopy srnek, čekáte na něho a vašimi hlavami jdou myšlenky
... tohle je první pramen vody, který jsme zahlédli ... jakpak to asi bude dál ...

Slunce zvolna klesá k vrcholkům stromů lesa na západě a vaše stíny se začínají protahovat.

Elemar 23. května 2007 20:14

"Teď, když nad tím tak přemýšlím... už se necítím zdaleka tak hrdý, jako kdysi. Co se týče hodnoty věcí, musím si to ještě hodně srovnat v hlavě, protože v téhle oblasti jsem značně nejistý."

pozriem na Loren a reagujem na jej preslov ktorý mala o šperkoch...No nie pre každého je cenné zlato, alebo šperky. Je pravda že za veci ako za zuby medveďa si nič nekúpim, ale to zas neničí charakter...Možno si za to nič nekúpim, no vymeniť za jedlo, noclah a veci ktoré ja osobne k životu potrebujem viacej ako peniaze sa to dá... pozriem na Lorein a potom na Tucca
Čo ty na to priatelu? Určite je pre teba pocta nosiť to na krku, tak ako pre niekoho je pocta mať plné vrecká šperkov. Každý ako sme tu všetci ukážem na všetkých okolo stojacich sme nejaký. Niekto má rád to a iný to.
Potom pozriem na Darka ako spokojne chlípe vodu, klaknem k nemu a pohladím si ho...
Priatel môj, mi sme dvaja, cestujeme krajom a nepotrebujeme šperky ani zuby medveda. Mne stačí že mám teba a ty máš mňa, naše priatelstvo je cenejšie ako všetko zlato sveta... pomyslím si a na tváry sa mi objavý malý usmev, ked ho uvidí Dark štekne a packov ma pohladí po ruke ako by vedel na čo som práve myslel

Mlčky jdu cestou a pozoruji jednotvárnou krajinu, která nás míjí. Při zastávce u potůčku se po ostatních také osvěžím a doplním si zásoby vody. Poté se zajdu podívat na místo kde se před chvílí pásly srnky a snažím se ze stop určit, zda přišli stejnou cestou k potůčku jako kterou odešli .... Že by něco tak hezkého a mírného žilo v tomto lese?? napadne mě při zkoumání stop ....

Loren Voltaire 22. května 2007 23:06

"Hmm, budu nad tím přemýšlet. A ten zub není jeden, je jich dvaatřicet. A jestli chceš, můžeš si na ně šáhnout, ať pocítíš tu sílu dávného okamžiku."

"Nepochybujem, že s tým medveďom to bol nelútostný boj.." konštatujem počas toho ako si klaknem a naplním svoj mech na vodu..
"Ale za ten zub ti nikto nič nedá, ten má hodnotu iba pre teba.." mech si schovám pod plášť a vodu naberiem do dlaní, napijem sa, a potom ešte raz..
..ale taký šperk, alebo drahý kameň.. Ten sa cení.. .. nakoniec si vodou umyjem tvár a osviežená sa postavím a svoju palicu chytím približne vo výške ramien..
..okrem toho.. dokončím ..iba hlupák by sa chválil ukradnutým šperkom.."
uškrniem sa a započúvam sa do okolia, aby som zistila, či sú moji spoločníci pripravení vyraziť a pokračovať v ceste..

Dopiju svoji vlastní vodu a poté si do měchu rovněž naberu vodu ze studánky.
"Tak to bude možná notná legrace, až s tím zlatotepem budeme jednat. Alespoň konečně uvidím ty zlaté ozdoby, kvůli kterým si vy lidé a příbuzné rasy podřezáváte krky. Nechápu, jak se může někdo pyšnit kradeným šperkem. Tyhle zuby," ukážu na náhrdelník na svém krku, "jesem vlastnoručně vyrval z tlamy medvědovi, kterého jsem sám zabil. Kdybych je získal jinak, neměly by žádnou hodnotu."

Z vesela si vykračuju po cestě a ukrajuju další kousky cesty krok za krokem. Nad Tuccovou otázkou se zasměju. "Trmácíme se za tím zlatníkem tímhle lesem sem a tam a přitom ani sami nevíme, jaká práce nás čeká. Jen všichni nějakou prácí hledáme, takže jsme spolu za tím člověkem vyrazili. Ani nevíme, jestli bude ta nabídka ještě stále platit."

Když dojdeme ke skalce a najdeme pramen a vidím, jak se Dark s chutí napije, osvěžím se i já a doplním svoje zásoby vody.

(na cestě do Haraqy)

Po několika hodinách vás jednotvárné okolí zvolna přestane zajímat. Okraj lesa na východě i na západě je stále sedmdesát i více sáhů vzdálený od silnice. Volné prostranství po obou stranách je travnaté, s nízkými zakrslými keříčky. Elemar pustil Darka z řemínku a ten se proplétá mezi vámi. Neustále přitom radostně vrtí ocasem.
Kolem poledne jste se zastavili jen na chvilku k jídlu. Najedení a trochu odpočinutí jste zprvu ani nepostřehli, že silnice se zvedá.
Když jste se však ohlédli zpět k jihu, bylo už patrné, že stoupáte. Později odpoledne jste vykráčeli kousek do prudšího kopce a díváte se z vrcholu k severu.
Cesta skoro vůbec nezatáčí. Je jasno a u obzoru je poznat, jak se oba travnaté pruhy zužují a les je k cestě mnohem blíže než dosud.
... jestli nám vydrží naše tempo, určitě ještě dnes tam dojdeme ...

Znovu jste vyrazili a mírné klesání pomáhá vaší rychlé chůzi. Když Dark tiše štěknul, zastavili jste. V dálce pod kopcem jste zahlédli malou skalku a kousek od ní několik zvířat, jak sklánějí hlavy k zemi. Když jste urazili asi sto kroků, všechna zvířata najednou vyrazila na východ a po chvilce zmizela v lese. Přesto jste poznali, že to bylo stádo srnek. Asi tam chodí pít.
Když jste se přiblížili ke skalce, slyšíte zurčení vody. A pak vidíte, jak z jedné její praskliny vytéká čistý pramen a drobným potůčkem míří na severovýchod. Dark se okamžitě vrhnul k prameni, letmo přičichnul a teď s chutí pije.

Po Tuccovej otázke kráčam chvílku zamyslene, ticho ponorená do vlastných myšlienok.. Nakoniec však, akoby som sa odhodlala na odpoveď, smutným hlasom poviem..
"Nie na všetky otázky smieme poznať odpoveď, nie všetko sa dá jednoducho vysvetliť.. Ale.. Nevidím predmety, ktoré nevydávajú zvuky.. Keď ale stojím pri plote, stačí mi udrieť doň svojou palicou a poviem ti jeho dĺžku na stotinu presne.." snažím sa osvetliť Tuccovi situáciu s mojím prežívaním bez zraku..
"Niekedy môže byť jeden slabší, no presne mierený úder užitočnejší ako šesť silných..." doberám si ešte Tucca, tentokrátu už ale s úsmevom na tváry..

Na otázku ohladom zlatníka neodpovedám, už v lepšej nálade si vykráčujem po ceste ďalej, palicou si stále klopkajúc pred seba..

ked je tu ráno konečne sa prebudím, odýchnutý, vyspatý a hlavne rád že v noci nás nič nerušilo a bola kľudná...Ke dpozriem na Darka ihned mu vytiahnem dačo z batohu aby sa najedol...Ty by si mi bol hladný? to radšej ja ako ty priatel môj pomyslím si v duchu a dám mu jesť...Potom pozriem na ostatných, ked sú pripravený vyraziť pridám sa k nim...Sledujem okolie, načúvam vtákom a premýšlam o našej ceste...

"Přátelé, už to bude nějaká ta hodina, co ze mě vypadla otázka, na téma: jakou práci budeme dělat pro toho zlatníka? A ať si lámu hlavu sebevíc, nevzpomínám si, že by mi někdo odpověděl. Ne že by to něco změnilo, ale přeci jen budu mít pevnější krok, když budu vědět, co po nás ten zlatotep bude chtít."

Pohlédnu na Loren, jak kolem sebe švihá klackem: "Zajímavé, nikdy mě nenapadlo, že bych si měl drcení lebek nějak nacvičovat. Mám to asi v krvi. Vždycky se dokonale trefím..." brumlám si pro sebe.

Loren Voltaire 18. května 2007 14:37

"Stále mě tvoje odpoěď příliš nueuspokojila a je spousta otázek, co mi vrtají v hlavě. Především: Jak vidíš předměty, které žádné zvuky nevydávají?"

Probudím se až nečekaně dobře odpočatý. Rozhlídnu se po ostatních a zkontroluju svoje věci. Když vidím, že vše vypadá tak, jak jsme večer nechali, oddechnu si. "Žádný vlci. Ani jiná havěť. Snad bude cesta takhle ubíhat i dál." S těmito slovy se vrhnu do snídaně před další cestou.

Ještě v leže pozoruji Loren jak se rozcvičuje. Nějak zvlášť mě neuchvacuje rychlé mlácení s palicí, ale pozorování jejích ladných křivek ve mě vzbuzuje příjemné a dosud nepoznané pocity ... opřu se o loket, vytáhnu něco zásob a posnídám při pohledu na tu krásu :)) ...

Pak se rychle sbalím a následuji ostatní na další dlouhou pouť ...

Snad nám bude cesta ubíhat jako včera. prohodím ke zbytku družiny a vyrazím rázným krokem hraničáře směrem k městu....

Díváte se na Loren a v duchu uznale hodnotíte její cvičení. Bojovníkům zacukají ruce, jestli si nemají také dát po ránu malou rozcvičku pro ruce, než začnou pochodem namáhat nohy.
Šero víc a víc bledne, jak se horní okraj slunce blíží pod vrcholky stromů. Noční tvorové se už skryli a první denní ptáci začínají své písničky. Lehký opar napovídá jasný den.

Keď do mňa Dark šťuchne svojím čumákom, zobudím sa a pohladkám ho..
Pes.. Skvelý priateľ, ak ťa práve nenaháňa.. pomyslím si a ako vždy keď vstanem, najskôr sa započúvam do okolitých zvukov.. Posadím sa a keď počujem ako vsťávajú aj moji spoločníci a preťahujú si údy, poprajem
"Všetkým dobré ráno.. Oddýchnutí?"
Zbalím si svoju deku a namiesto raňajok, kým si ostatní pobalia veci a najedia sa, odídem niekolko sáhov bokom so svojou palicou..
Zaujmem bojový postoj a začnem sa palicou oháňať okolo seba. Najskôr to vyzerá komicky, no čím dlhšie trénujem, tým rýchlejší je môj švih, tým rýchlejšie prepletám palicu v rukách a hýbem celým svojí telom..

Po chvíly, keď sú aj ostatní pripravení vyraziť, skončím s tréningom, zoberiem svoj vak a vydám sa na cestu..
Tak.. a znovu na ceste, ktovie, čo nám dnešný deň pripraví...

Noční tma zbledla do šera, když slunce začalo vystupovat nad vzdálený obzor skrytý za lesem.
Poslední okamžiky noci hlídal Dark, který vás nyní obchází a šťouchá do vás čumákem a packou. Jako hlídky v noci i on hlídal dobře, jen přikládat dřevo neumí a oheň témeř vyhasl.
Po klidné noci dobře odpočinutí rychle snídáte, abyste mohli vyrazit na další cestu co nejdříve.
... tak ještě čtyři dny? ...

Loren, až budeš chtít vystřídat tak mě vzbuď. vezmu si druhou hlídku. prohodím k elfce, když ulehám k spánku. Příjemně unaven z celodenního pochodu, po dobré večeři a s hvězdnou oblohou nad hlavou se spokojeně ukládám k zaslouženému odpočinku a přemýšlím o dalších dobrodružství, která mě na mé pouti ještě čekají.