Barevná srdce (135 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Také jsem se na rozcestí s chutí pustil do jídla. Ale vše jsem do sebe naházel co nejrychleji, abysme zase mohli vyrazit na další cestu. Je vidět, že v tomhle lese bych chtěl trávit co nejméně času.

Když si Simon připíchne na rameno pentličku, se zájmem si ji prohlížím. "Copak to máš? Památka?"

Když slyším Tucca, jak se ptá na kamenné mísy, hned se pouštím do vysvětlování:"Je to spíš místní nutnost, jak jsme se museli v noci nedobrovolně přesvědčit. A něco mi říká, že i ty uvidíš důkaz této nutnosti. Určitě bych nenocoval tam, kde taková mísa na oheň nebude. Ty mísy drží svou ochranou ruku nad těmi, kteří zde v dobré víře putují."

Držím se v zadu hlouččku obklopujícího Tucca a raději vše sleduji a poslouchám odsud. Sem tam odstrčím nějakou otravnou větévku. Když dojdeme k širší cestě oddechnu si ,že se už nebudeme muset tolik prodírat i když to byla spíš práce našich statných krolů. Po vzoru ostatních také vytáhnu nějaké zásoby ,ale ještě než se pustím do jídla ,vytáhnu barevnou pentličku a s úsměvem si ji připíchnu na rameni. Zdlábnu svůj oběd a společmě s ostatními vyrazím na další cestu.
-----------
Dík sem nečekal ,že by si někdo vzpoměl.. včetně mě :D :)

"Co máte pořád s těma mísama? Nějak mi nejde na rozum, proč by se měl oheň rozdělávat kdesi na nějaké míse. To je nějaký místní zvyk?"

Trpaslík zachmuřeně pochoduje, občas se posilní několika doušky hořkého moku ze svého měchu.

Tech
Leonidasi, všechno nejlepší k tvému aragornskému svátku.

Rozcestí dávno zmizelo daleko za vámi.
Silnice sem tam mírně zatočí, občas stoupá nebo klesá. Travnaté pruhy po obou jejích stranách se občas zúží na pár sáhů, jak stromy a křoviny se jakoby snaží dostat k sobě. Jinde procházíte dlouhé úseky, kde okraj lesa na východě i na západě je hodně přes sto sáhů vzdálený. Dark si spokojeně vyšlapuje a neustále vesele vrtí ocasem.
Jak slunce postupuje oblohou, posuzujete stále častěji taková podobná místa, jestli by byla vhodná k noclehu. Zatím ale pořád dáváte přednost snaze, dojít do večera co nejdále i kdyby někde v trávě byla kamenná mísa pro oheň.
Během čtyř hodin, uplynulých od odchodu z rozcestí, jste však ještě žádnou nezahlédli.

..mírne nenormální...
vryje sa mi do hlavy ako ostrá britva..
..áno, mierne nenormálni, taký sme, my, ktorí musíme znášať náš údel a bojovať s ním.. Asi každí z nás je mierne nenormálny...
zamyslím sa počas cesty nad Leaffovými slovami, no ostávam ticho, ostatne tak ako väčšinu svojej cesty.. Môj čas povedať pár slov určite ešte príde, no zatial iba počúvam rozhovor, ako aj všetky ostatné zvuky okolo mňa, presne tak ako to mám vo zvyku..
Kolko ešte bude trvať naša púť? premýšlam po újdení ďalšej časti našej cesty..

Já nevyrůstal mezi krolly. odpovím na Tuccovu otázku. Mě našel jako malého v lese jeden elf a vychoval mě jako vlastního syna, celý svůj život jsem strávil v jednom lese kus cesty odtud. Otec však myslel, že bych se měl podívat do světa a nebrat zkušenosti...tak jsme vyrazil a od té doby jsem na cestách. Ale jsme zatraceně rád, že jsme tě poznal. je dobré vědět, že nejsem sám, řekněme mírně nenormální. prohodím k tuccovi a dál ukrajuji z cesty sáhy svými dlouhými kroky....

Zvolna dojídáte a shodujete se, že po silnici půjdete co nejdéle. O místu na nocleh bude dost času přemýšlet až později k večeru.
... když ta úzká pěšina lesem je tak dobře chráněná, snad tato široká silnice na tom bude stejně nebo lépe ... jestlipak zase najdeme nějakou kamennou mísu pro oheň ... byl ten krysovlk zničen nebo ne ...
S podobnými myšlenkami se vydáváte k severu.

"Tfujtajbl..." zašklebím se, když kroll popisuje svoji cestu a já se podívám na své krátké nohy.
Pak se zahledím na sever, směrem kam vede cesta do Haraqy - našeho cíle.
"Zatracená dálka. Taky tady mohl jezdit nějakej dostavník, takovej šlapák..." bručím, když do sebe hážu poslední kousky sušené cestovní stravy a připravuji se k odchodu.
Několik dalších doušků hořkého piva však dává hnedka zapomenout pochmurné vyhlídce několika denní cesty a vykouzlí spokojený výraz na vousaté tváři.

"Snad cestou potkáme nějakou hospodu. Nebo aspoň sud piva! Pcha!" radostně se zakřením, když vyrazíme na pochod.

Vytiahnem chlieb a kus syra zo svojích zásob a začnem obedovať.
"Takže ďaleko, hovoríte?" prehovorím s ešte takmer plnými ústami a zapijem hltom vody z mechu.
"Tritisíce mil za tri mesiace? No to ma..." začudovane krútim hlavou, obočie sa mi zvrášti..
"Čo z toho cestovania tí dobrodruhovia majú? Iba bolesť nôh.."
"Mapa by mi aj tak nepomohla.." poviem skôr sama pre seba neuvedomujúc si, že to mohli počuť aj ostatní.. Potom však už s úsmevom na tváry dodávam "Áno, pokial budeme mať spoločný smer, nedbám.." s týmito slovami si zbalím svoje veci a pripravujem sa pokračovať v ceste. Počkám na ostatných a vyrazím..

Loren Voltaire 13. května 2007 17:22

"Je to dost daleko. Jeho věž jsem opustil před třemi měsíci a po celou tu dobu jsem v pohybu. Mohl jsem ujít tři tisíce mil. Mapu nemám... ale pokud se naše cesty někdy stočí tak daleko na sever, rád vás představím."

Vytvořili jste hlouček kolem Tucca a takto odcházíte z mýtiny. Proti houštině je nyní pochod po širší cestě pěknou procházkou, naplněnou vaším hovorem.
Když procházíte další mýtinou, je slunce na vrcholu denní pouti. Vysoká klenba větví tvoří příjemný stín před jeho horkými paprsky.
A potom za zatáčkou se stromy zvolna od cesty vzdálí. Cesta se zvedá do mírného stoupání a spojuje se s velkou širokou cestou.
V rohu spojených cest stojí vysoký bílý kamenný sloup. Dva sáhy nad zemí jsou v něm vytvarovány šipky a u nich nápisy. Šipka mířící k severu má nad sebou nápis Haraqa. Na opačnou stranu ukazuje šipka Tarambe. Pod nimi je třetí šipka vytvarována trochu bokem. Ukazuje na užší cestu, po které jste k silnici od západu přišli, směr Nalíkov.
Podle slunce odhadujete, že je asi hodina po poledni, ale nemá smysl bádat, proč dnes cesta trvala o tolik méně. ...snad, že jste do lesa vstoupili před svítáním, jak radil pán Rynhem? kdo ví....
Sedíte na trávě vedle silnice a obědváte ze svých zásob. Přitom pohlížíte k severu, kde se silnice do Haraqy ztrácí na obzoru. Jak daleko jste schopni rozeznat, po obou jejích stranách ji od lesa oddělují několik sáhů široké pruhy porostlé jen travou.
Hostinský z lesního hostince U rozcestí i radní v Nalíkově říkali, že od rozcestí je to do Haraqy čtyři až pět dní cesty. Pomalu se zvedáte a vyrážíte na další pochod. Ať ještě něco za dnešek ujdete.

Tiež si mlčky no so záujmom vypočujem Tuccovo rozprávanie..
Lektvar inteligencie? To znie veľmi zaujímavo..
Nedá mi a spýtam sa Tucca..
"Kde žije ten tvoj majster, ak sa smiem spýtať? Taký lektvar by som totiž celkom rada kúpila.." poviem so záujmom s úsmevom na tváry a nasledujem Farina, ktorý vyráža z mýtiny..
Áno, nemá zmysel to tu preťahovať..

Se zaujetím jsem poslouchal Tuccovo vyprávění o jeho osudu. Ve chvíli, kdy zmínil učence, který ho nechal vypít nějaký záhadný lektvar. Hned mi začali hlavou proudit myšlenky a snažil jsem se vybavit, co by to mohlo být za lektvar.

"S tím mistrem bych se rád někdy setkal." Zabručím si spíš pro sebe. "Určitě by mě měl hodně co naučit."

Pak se otočím na ostatní. "Měli bysme vyrazit rychle dál, ať moc nemeškáme." A vyrážím směrem pryč z mýtiny.

Leaff: "A odkud jsi ty, Leaffe? Jsi také z některého kmene žijícího na území Jugy? Nevím o tom, že by krollové žili i někde jinde na zemi."

Leaff 10. května 2007 21:38

"Nevím jak začít. Snad tím, že jsem se narodil v zemi Juga. Je to drsný pustý kraj, tichý, zmrzlý a nehostinný. Půda tam roztává asi na dva měsíce, aby se změnila v neprostupný močál. Myslím že takovému typu krajiny říkáte tajga. Tam žije můj kmen již odpradávna a byl bych tam až do své smrti dožil i já, kdybychom nezajali onoho muže lidské rasy, který se přes naše území vydal bůhsuď kam. Rozprávěl nám historky o jiném světě plném vysokých staveb z bílého kamene, tyčících se až do oblak. Tehdy jsem pocítil touhu opustit domov a vydat se poznávat svět. Cestoval jsem dlouho a daleko pustinou, která tála pod mýma nohama, led se vytrácel, smrky vystřídaly bory a pro mě do té doby neznámé, listnaté stromy, poprvé jsem spatřil louku plnou květin. Tehdy jsem také potkal Plectridiuse... a to byl vlastně začátek mého nového života. Byl to on, kdo mi na oplátku za záchranu života umíchal podivný lektvar. Po jeho vypití se mi svět změnil před očima, věci dříve jasné rozplyzly se v nekonečném toku otázek a věci nepchopitelné, staly se pro mě jednoduché, jasné a zřejmé. Náhle jsem byl schopen pochopit, že ty čáry na papírech nejsou špína, že množství věcí se dá vyjádřit i jinak než číslovkami jeden, dva a moc. Strávil jsem u Plectridia snad půl roku a za tu dobu se naučil mnohonásobně víc, než celý můj kmen za deset generací."

"Teď znáte tajemství mé inteligence... a mého prokletí. Neboť si stále více uvědomuji, že jsem se stal cizincem všude na zemi, že se již nemohu vrátit domů a nepatřím ani do světa, který si říká civilisovaný a kultivovaný. Proto jsem se přidal k vám, neboť jsem spatřil mezi vámi příslušníka mé rasy a současně neviděl ve vašich pohledech zděšení ani pohrdání."

Dark prudce vyrazí napříč mýtinou. U okraje však zmírní, volně dojde k prvním stromům a potom pomalu jde podél okraje. Se skloněnou hlavu neustále očichává zem.
Když se přiblíží k místu, kde včera prošel krysovlk, zarazí se. Zavrčí směrem do lesa a podívá se k vám. Když se nehýbáte, vyrazí dále podél okraje a pokračuje v psí obhlídce kolem celé mýtiny. V jednom místě narazil na ježka, který se ihned sbalil do klubka. Dark zavrtí ocasem a opatrně ho kutálí před sebou. U východního konce mýtiny chvíli nahlíží po cestě mezi stromy. Asi chápe, že tamtudy budete pokračovat. Když se stále nehýbáte, přiběhne zpět k Elemarovi. Sedne si k jeho noze, zívne a čeká na řemínek, aby s vámi pokračoval v cestě.
Slunce o kousek pokročilo na své pouti oblohou.

Porozhlídnu se po mýtině, chvíli můj zrak spočine na místech, kde je ještě viditelná krev, pak rukou přejedu po okraji mísy. "Snad stihnem do večera tenhle les opustit. Nebo najít mítinu podobnou této. Nocovat tam, kde není takovéhle ohniště, to by nemusel skončit dobře."

Pozriem na Darka, odopnem mu remen a pustim ho...Musi si zabehat, ma tu mitinu kde sme boli v noci...myslím žýe nik z nás by tu nechcel tráviť dalšiu noc však??? potom pozrie na ostatných, na ich výrazy v tvárach
hlavom mi prebehne myšlienka No to som zvedavy...inteligencia v tvorovy bez rozumu...to som zvedavy čo z toho vznikne, i ked som počul už o par prípadoch ked sa to naozaj vyskytlo...len dúfam že nebude zabíjať motýľa sediaceho na hlave niekoho z nás svjim kyjom...