Barevná srdce (135 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Pri Farinovej otázke sa zastavím a po dlhej dobe prvýkrát prehovorím..
"Kráčať počas tmy mi nerobí problém. Dnešný pochod už síce cítim v nohách a odpočinok by určite prišiel vhod, no ak sa rozhodneme pokračovať, nedbám.. Čím viac prejdeme, tým skôr budeme preč z tohoto.. lesa.."
Je evidentné, že slovo les som vyslovila s patričnou nechuťou v hlase, dosť zvláštne na elfku..

Dál pochoduju, vůbec se mi nechce zastavovat někde, kde není mítina s kamennou mísou. Když ale vidím, že se večer kvapem blíží, otočím se na své souputníky:"Měli bysme se rozhodnout, jestli zkusíme ještě něco ujít a najít nějakou mýtinku a nebo přenocujem tady?" Při slově 'tady' se znatelně ošklíbnu.

"U všech Stínů!" zabručím, když slunce začíná nezadržitelně klesat k obzoru a žádná kamenná mísa není v dohledu.
"Pch...moje vousatá prabába vždycky říkávala: Na noc si najdi hospodu. A když ne hospodu, tak aspoň pořádnou díru v zemi!" zašklebím se a podívám se letmo na hobity.

Zatím ale nezastavuji a pokračuji dál. Rozhlížím se však pozorně po okolí, jako bych po něčem pátral.

Za pochodu vysvětlujete, jak jste v lesním hostinci na vývěsce četli nabídku zlatníka Ashira na poněkud záhadnou práci. Nikdo tam ale nevěděl, jestli zlatníka hledat v Haraqě nebo v Tarambe.
A protože jste uznali za nedobré jít z rozcestí několik dní do jednoho z měst a tam zjistit, že jste měli jít do toho druhého, dali jste na radu hostinského zeptat se v Nalíkově.
Vyprávíte o cestě přes les a o nočním boji s krysovlkem a jeho vlky. Když pak líčíte vyvrcholení s nečekanou záchranou magickým ohněm z kamenné mísy, Tucco nevěřícně zavrtí hlavou a zatočí svým kyjem, nevzpomíná si, že by o něčem takovém slyšel.
Slunce již značně pokleslo a vaše protažené stíny míří po trávě až k prvním stromům.
... chtělo by to nasbírat dřevo na oheň, lépe sbírat za světla, možná na velký oheň, když nenajdeme kamennou mísu, měli bychom se možná prostřídat na hlídání ...
Začínáte přemýšlet o noclehu.

Velký Farin 16. května 2007 11:45

"Ochrana?" Tucco zdvihne kyj před oči a chvíli si ho prohlíží. "Tohle je ochrana!" ... "Ale dám na vás."

"A kam vlastně jdeme? Říkali jste něco o nějaké práci pro zlatníka."

Také jsem se na rozcestí s chutí pustil do jídla. Ale vše jsem do sebe naházel co nejrychleji, abysme zase mohli vyrazit na další cestu. Je vidět, že v tomhle lese bych chtěl trávit co nejméně času.

Když si Simon připíchne na rameno pentličku, se zájmem si ji prohlížím. "Copak to máš? Památka?"

Když slyším Tucca, jak se ptá na kamenné mísy, hned se pouštím do vysvětlování:"Je to spíš místní nutnost, jak jsme se museli v noci nedobrovolně přesvědčit. A něco mi říká, že i ty uvidíš důkaz této nutnosti. Určitě bych nenocoval tam, kde taková mísa na oheň nebude. Ty mísy drží svou ochranou ruku nad těmi, kteří zde v dobré víře putují."

Držím se v zadu hlouččku obklopujícího Tucca a raději vše sleduji a poslouchám odsud. Sem tam odstrčím nějakou otravnou větévku. Když dojdeme k širší cestě oddechnu si ,že se už nebudeme muset tolik prodírat i když to byla spíš práce našich statných krolů. Po vzoru ostatních také vytáhnu nějaké zásoby ,ale ještě než se pustím do jídla ,vytáhnu barevnou pentličku a s úsměvem si ji připíchnu na rameni. Zdlábnu svůj oběd a společmě s ostatními vyrazím na další cestu.
-----------
Dík sem nečekal ,že by si někdo vzpoměl.. včetně mě :D :)

"Co máte pořád s těma mísama? Nějak mi nejde na rozum, proč by se měl oheň rozdělávat kdesi na nějaké míse. To je nějaký místní zvyk?"

Trpaslík zachmuřeně pochoduje, občas se posilní několika doušky hořkého moku ze svého měchu.

Tech
Leonidasi, všechno nejlepší k tvému aragornskému svátku.

Rozcestí dávno zmizelo daleko za vámi.
Silnice sem tam mírně zatočí, občas stoupá nebo klesá. Travnaté pruhy po obou jejích stranách se občas zúží na pár sáhů, jak stromy a křoviny se jakoby snaží dostat k sobě. Jinde procházíte dlouhé úseky, kde okraj lesa na východě i na západě je hodně přes sto sáhů vzdálený. Dark si spokojeně vyšlapuje a neustále vesele vrtí ocasem.
Jak slunce postupuje oblohou, posuzujete stále častěji taková podobná místa, jestli by byla vhodná k noclehu. Zatím ale pořád dáváte přednost snaze, dojít do večera co nejdále i kdyby někde v trávě byla kamenná mísa pro oheň.
Během čtyř hodin, uplynulých od odchodu z rozcestí, jste však ještě žádnou nezahlédli.

..mírne nenormální...
vryje sa mi do hlavy ako ostrá britva..
..áno, mierne nenormálni, taký sme, my, ktorí musíme znášať náš údel a bojovať s ním.. Asi každí z nás je mierne nenormálny...
zamyslím sa počas cesty nad Leaffovými slovami, no ostávam ticho, ostatne tak ako väčšinu svojej cesty.. Môj čas povedať pár slov určite ešte príde, no zatial iba počúvam rozhovor, ako aj všetky ostatné zvuky okolo mňa, presne tak ako to mám vo zvyku..
Kolko ešte bude trvať naša púť? premýšlam po újdení ďalšej časti našej cesty..

Já nevyrůstal mezi krolly. odpovím na Tuccovu otázku. Mě našel jako malého v lese jeden elf a vychoval mě jako vlastního syna, celý svůj život jsem strávil v jednom lese kus cesty odtud. Otec však myslel, že bych se měl podívat do světa a nebrat zkušenosti...tak jsme vyrazil a od té doby jsem na cestách. Ale jsme zatraceně rád, že jsme tě poznal. je dobré vědět, že nejsem sám, řekněme mírně nenormální. prohodím k tuccovi a dál ukrajuji z cesty sáhy svými dlouhými kroky....

Zvolna dojídáte a shodujete se, že po silnici půjdete co nejdéle. O místu na nocleh bude dost času přemýšlet až později k večeru.
... když ta úzká pěšina lesem je tak dobře chráněná, snad tato široká silnice na tom bude stejně nebo lépe ... jestlipak zase najdeme nějakou kamennou mísu pro oheň ... byl ten krysovlk zničen nebo ne ...
S podobnými myšlenkami se vydáváte k severu.

"Tfujtajbl..." zašklebím se, když kroll popisuje svoji cestu a já se podívám na své krátké nohy.
Pak se zahledím na sever, směrem kam vede cesta do Haraqy - našeho cíle.
"Zatracená dálka. Taky tady mohl jezdit nějakej dostavník, takovej šlapák..." bručím, když do sebe hážu poslední kousky sušené cestovní stravy a připravuji se k odchodu.
Několik dalších doušků hořkého piva však dává hnedka zapomenout pochmurné vyhlídce několika denní cesty a vykouzlí spokojený výraz na vousaté tváři.

"Snad cestou potkáme nějakou hospodu. Nebo aspoň sud piva! Pcha!" radostně se zakřením, když vyrazíme na pochod.

Vytiahnem chlieb a kus syra zo svojích zásob a začnem obedovať.
"Takže ďaleko, hovoríte?" prehovorím s ešte takmer plnými ústami a zapijem hltom vody z mechu.
"Tritisíce mil za tri mesiace? No to ma..." začudovane krútim hlavou, obočie sa mi zvrášti..
"Čo z toho cestovania tí dobrodruhovia majú? Iba bolesť nôh.."
"Mapa by mi aj tak nepomohla.." poviem skôr sama pre seba neuvedomujúc si, že to mohli počuť aj ostatní.. Potom však už s úsmevom na tváry dodávam "Áno, pokial budeme mať spoločný smer, nedbám.." s týmito slovami si zbalím svoje veci a pripravujem sa pokračovať v ceste. Počkám na ostatných a vyrazím..

Loren Voltaire 13. května 2007 17:22

"Je to dost daleko. Jeho věž jsem opustil před třemi měsíci a po celou tu dobu jsem v pohybu. Mohl jsem ujít tři tisíce mil. Mapu nemám... ale pokud se naše cesty někdy stočí tak daleko na sever, rád vás představím."

Vytvořili jste hlouček kolem Tucca a takto odcházíte z mýtiny. Proti houštině je nyní pochod po širší cestě pěknou procházkou, naplněnou vaším hovorem.
Když procházíte další mýtinou, je slunce na vrcholu denní pouti. Vysoká klenba větví tvoří příjemný stín před jeho horkými paprsky.
A potom za zatáčkou se stromy zvolna od cesty vzdálí. Cesta se zvedá do mírného stoupání a spojuje se s velkou širokou cestou.
V rohu spojených cest stojí vysoký bílý kamenný sloup. Dva sáhy nad zemí jsou v něm vytvarovány šipky a u nich nápisy. Šipka mířící k severu má nad sebou nápis Haraqa. Na opačnou stranu ukazuje šipka Tarambe. Pod nimi je třetí šipka vytvarována trochu bokem. Ukazuje na užší cestu, po které jste k silnici od západu přišli, směr Nalíkov.
Podle slunce odhadujete, že je asi hodina po poledni, ale nemá smysl bádat, proč dnes cesta trvala o tolik méně. ...snad, že jste do lesa vstoupili před svítáním, jak radil pán Rynhem? kdo ví....
Sedíte na trávě vedle silnice a obědváte ze svých zásob. Přitom pohlížíte k severu, kde se silnice do Haraqy ztrácí na obzoru. Jak daleko jste schopni rozeznat, po obou jejích stranách ji od lesa oddělují několik sáhů široké pruhy porostlé jen travou.
Hostinský z lesního hostince U rozcestí i radní v Nalíkově říkali, že od rozcestí je to do Haraqy čtyři až pět dní cesty. Pomalu se zvedáte a vyrážíte na další pochod. Ať ještě něco za dnešek ujdete.

Tiež si mlčky no so záujmom vypočujem Tuccovo rozprávanie..
Lektvar inteligencie? To znie veľmi zaujímavo..
Nedá mi a spýtam sa Tucca..
"Kde žije ten tvoj majster, ak sa smiem spýtať? Taký lektvar by som totiž celkom rada kúpila.." poviem so záujmom s úsmevom na tváry a nasledujem Farina, ktorý vyráža z mýtiny..
Áno, nemá zmysel to tu preťahovať..

Se zaujetím jsem poslouchal Tuccovo vyprávění o jeho osudu. Ve chvíli, kdy zmínil učence, který ho nechal vypít nějaký záhadný lektvar. Hned mi začali hlavou proudit myšlenky a snažil jsem se vybavit, co by to mohlo být za lektvar.

"S tím mistrem bych se rád někdy setkal." Zabručím si spíš pro sebe. "Určitě by mě měl hodně co naučit."

Pak se otočím na ostatní. "Měli bysme vyrazit rychle dál, ať moc nemeškáme." A vyrážím směrem pryč z mýtiny.