Barevná srdce (20 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

L´erakova pochodeň proletěla horní polovinou oblaku plísňových spor, stále hořící se odrazila od zdi zpět a její plamen zasáhl ještě další část výtrusů. Jasný záblesk v mžiku zahnal šero a celou místností otřáslo hromové zaburácení. Tlak z místa prvního výbuchu vymrštil zhruba třetinu výtrusů šikmo vzhůru k SZ rohu místnosti, kde se pod stropem se slizovou skvrnou proměnily v ohnivou kouli. Část ohně vyletěla do boku, šlehla HeruGila přes záda, udeřila s ním o S stěnu a srazila ho k zemi.
Zbytek plamenů zamířil zpátky dolů a před Z stěnou se tak vytvořila kulisa připomínající široce otevřenou bránu žhoucího pekla. Spodní vrstva žáru zasáhla část plísně na podlaze a ta ve snaze o odvrácení útoku vypustila zbytek svých výtrusů. Další zaburácení provázející druhý záblesk nad plísní bylo mnohem slabší než to první, ale zato nová ohnivá koule zůstala skoro na místě u podlahy.

L´erak odkročil zpět, mrštil pochodní a pak rychle ustoupil ještě o několik kroků.

Spal sem dobře, ale koukám že vy tu něco tvoříte, lítaj tu pochodně kamsi do rohu, vydrž chvilku, jen vyndám louč a dojím se a hned vám pomohu a myslím, že na tento způsob boje mám i kouzlo.
Prohodím mezi hledáním louče a křesadla a žvejkáním jídla.

Trochu o půl kroku ustoupím, když vidím reakci toho něčeho podobného houbě, či čemu. Pak podle pokynů vrhnu zapálenou pochodeň zamýšleným směrem. A následně ustoupím ještě o dalších pár kroků. Pozoruji beze slova efekt našeho snažení, sotva zřetelně si něco zabručím a rozlédnu se kolem po místnosti.
Krátký úsměv se mi mihne přes tvář při pohledu na probouzejícího se Tarka. "Dobře, pane Tarku, spal jsi?"

Pomalu se začínám probouzet, cítím se zase plný energie a many.
Tedy přátelé, trocha odpočinku a co to s vámi udělá. Přišel jsem o něco mezi tím, co jsem spal? Děkuji vám, že jste mě nenechali ničím a nikým sežrat.
Ještě dodám a už se štrachám v batohu, protože nemám světlo, ale hlavně po spánku mi nějak vyhládlo.

tech
Do konce příštího týdne budu mimo dosah i-netu.

Přeji všem hezké dny.

"U všech Stínů!" vydechnu, když vidím oblak spór.
"Hlavně to nevdechněte! Držte se pryč od toho! Spalte to!" pokřikuji na L'eraka a HeruGila.

První bota zasáhla místo skoro uprostřed skvrny a ještě se dvakrát přetočila. To vyvolalo okamžitou reakci. Z okolí boty vyletěly spóry proti směru, odkud bota dopadla. Mezitím HeruGil mrštil druhou botou. Ta proletěla chuchvalcem spór a dopadla jen kousek od první.
Plíseň, vydrážděná opakováním útoku, si dala na druhém výstřelu záležet. Spóry vyrazily z celého povrchu a jako velký fialový oblak zamířily ke zdi a podél ní šikmo nahoru.

Mezitím už HeruGil těsně kolem S stěny rychle odskočil zpět a přitom vykřikl na L´eraka.

Dívám se na stěnu, na plíseň, a odhaduji místo, na které budu mířit. Ještě jednou kouknu na L´eraka a napřáhnu pravou ruku s první botou.
L´eraku, připrav se a jak řeknu, tak hoď.

Hodím botou, aby se odrazila od místa kus před plísní a přes dva sáhy vysoko, rychle si předám druhou botu z levé ruky do pravé a hned se znovu napřáhnu. Zamířím o něco výše a zatímco plíseň nějaké spóry vypustila, hodím.
Hlavou mi proletí myšlenka, jestli jsme neměli Tarka předem vzbudit, ale nyní už je to jedno.

L´eraku, teď! vykřiknu a podél severní zdi, abych L´erakovi nepřekážel, rychle uskočím o několik kroků zpět.

HeruGil potěžkává boty v rukách a kouká střídavě z jedné na druhou a na stěnu vzadu za plísní. Pak udělá několik kroků k S zdi, zřejmě aby boty mohl hodit co nejvíc zešikma. Letmo pohlédl nahoru ke stropu, aby si zkontroloval zbylou slizovou skvrnu a v náznaku hodu zkusil dvakrát zamířit na vybrané místo. Potom se obrátil na L´eraka, kývnutím hlavy ukázal, že je nachystaný a lehce se usmál, když poznal, že L´erak je připravený stejně tak.

"Chmm" zhodnotím to sáhodlouhé řečnění HeruGila a obezřetně pomalu ustoupím. Rozhlédnu se, zda nikde na stropě ani v blízkém okolí není nějaké další nebezpečí. A zatímco si HeruGil připravuje boty, tak si dřepnu a začnu cosi hledat v torně.
Nakonec zapálím svou pochodeň. Následně kývnu na Herugila, že jsem připraven vrhnout již řádně se rozhořenou pochodeň. Párkrát s ní cvičně máchnu a posunu si ji v ruce do vhodnější pozice pro vrh. Očima si měřím vzdálenost a potřebnou výšku hodu, který by neměl být moc prudký.
*Tož co z toho bude zvědavý jsem.* Instinktivně se ještě rychle rozhlédnu kolem, abych byl připraven na vše. Něco mne nabádá se okamžitě za něco schovat. Teď se však soustředím na hod.

"To je teda hnusnej sajrajt!" přikyvuji, když poslouchám HeruGila. Přitom třímám rukojeť svého válečného kladiva, ale nejsem si jistý, jestli by pořádný úder vůbec něco zmohl, proti takové věci.

Když se HeruGil a L´erak připravují na svůj pokus, stojím obezřetně dál a kontroluji naše okolí. Občas kouknu i po Tarkovi. V těchto místech musí být jeden nanejvýš ostražitý.

"No, je to taková houboplíseň. Je to vždycky takovýhle povlak, jako tvoří normální plísně ve vlhku a přítmí. Ale jako mají houby výtrusy, kterými se množí, tak tato potvora je má taky, výtrusy či spóry se jim říká. Jsou malé a silně jedovaté. Tahle plíseň je umí vypustit proti útočníkovi, jako kdyby se z ní vyfoukl oblak fialového prachu.
Spálit se dá, vlastně ani jinak zničit nejde, ale musí se to dělat opatrně a z dálky. Když bys ji zblízka poléval olejem, tak na tebe vystříkne ty spóry dřív než stihneš olej zapálit."
Pak si na něco vzpomenu.
"Ten lovec vyprávěl, jak jednou k večeru pomáhal vykládat pytle mouky a tahali je na laně do patra skladu. Jeden pytel se nahoře vysmekl, při pádu se o něco roztrhl a mouka se rozletěla jako mračno. Dole byly v držácích už zapálené pochodně. Jak ten moučný prach padal kolem, najednou se jako výbuchem vznítil.
Toho lovce napadlo, že by se podobně daly spálit právě ty plísňové výtrusy a tvrdil, že se jim to několikrát povedlo."
Pak se ohlédnu na L´eraka a ukážu na dvě nalezené boty.
"Tmavá plíseň nevidí, ale přesto dokáže nějak určit, odkud se na ni útočí a do toho směru vypustit svoje výtrusy.
L´eraku, mohl bys znovu zapálit svoji pochodeň? Hodím na plíseň ty boty. Ale zkusím je hodit tak, aby se odrazily od zdi za plísní a spadly na ni skoro shora. Tak by měla vyrazit ty spóry do výšky podél zdi. V tu chvíli do nich hodíš pochodeň. Když se to povede, sice to asi trochu bouchne, ale bude po výtrusech. Plíseň pak bude bezbranná a samotnou už ji spálíme snadno."
Po těch slovech vyrazím pro boty a opatrně přitom sleduji tu druhou slizovou skvrnu na stropě v opačném rohu. Nakonec pro jistotu vytáhnu meč, obě boty si jím přitáhnu a zvednu se. Hned ještě o dva tři kroky ustoupím a otočím se znovu na L´eraka.
"Hodím jednu a potom druhou. Nějaké spóry možná vyletí hned, ale počkej až hodím tu druhou. Když plíseň pozná opakovaný úder ze stejného směru, určitě pak vypustí skoro všechno co má. Tak zapal pochodeň a hodíš ji až křiknu. A miř do horní poloviny toho oblaku."

Nedůvěřivě se kouknu směrem, kam směřuje pozornost ostatních. "Hrmgh" zavrčím a to je tak jediná reakce kromě pořádného odplivnutí. A hlavou mi pomalu šrotuje výrok Herugila o té plísni. Z myšlenek mne vytrhne Gwargův nápad - spálíme to? S malou nadějí se ohlédnu zpět do míst, kde byly dveře, kterými jsme přišli. *Třeba by se mohli nějakou náhodou znovu otevřít...*

"U všech Stínů! Kam jsem to vlezli? Jeden hnus vedle druhého?" zašklebím se. "Co to je? Nějaká houba? Plíseň?" prohlížím si podivnou skvrnu v odlescích světla.

"Spálíme to?"

Almi udělal několik pomalých kroků směrem k HeruGilovi a Z konec místnosti se tak prosvětlil.
Široká prkna, kterými je podlaha vyskládaná, jsou stářím skoro černá. Přesto je nyní ve světle lucerny rozpoznatelná temná skvrna u samého rohu. Cosi ještě tmavšího než prkna je tam pokrývá jako velký flek skoro dva sáhy v průměru. Jak Almi drží ruku vztyčenou nad hlavu, lucerna se lehce kývá a na povrchu skvrny se její světlo odráží v nafialovělých odlescích. Ty ostatně daly tomuto stvoření jeho známé přízvisko - fialová plíseň.

Spim spánkem tvrdým a klidným, sny ani žádné nemám, jen jakoby cítím, že se mi dobíjej baterky.

"Ne, ne. Sliz to není. Tam v rohu na zemi je nějaká skoro černá skvrna," říkám a ukážu směrem ke konci jižní zdi. A pak mi náhle dojde, co to je zač, ten hořký plesnivý pach, který je cítit po celé místnosti.

"Pozor, asi to je tmavá plíseň. Musíme být opatrní, abychom ji nepodráždili. Její výtrusy jsou jedovaté.
Almi, pojď kousek blíž ke mně. A ponechej na lucerně ty postranice složené, ať svítí kolem dokola. Ten silný proud soustředěného světla by možná taky mohl vyvolat její reakci."

Když postřehnu, že HeruGil ustoupil zpět, zarazím se a zvednu pochodeň. Rukou přitom chytnu rukojeť pod mlatem kladiva, připraven ho rychle vytáhnout z poutka.

"Co se děje?" syknu a snažím se zahlédnout, čeho si HeruGil všiml. "Nějakej další sliz?"

Když HeruGil dojde asi do tří čtvrtin délky místnosti, náhle se zarazí a pak udělá jeden pomalý krok zpět.