Barevná srdce (23 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Sakra neáte ještě někdo něco, čím by se dala louč ještě při­zved­nout? Ještě pořád kus chybí, jinak si budu muset jít leh­nout a do­pl­nit manu spán­kem, abych mohl potom kouz­lem sliz po­pá­lit a do­stat dolu.

Tark s He­ru­Gi­lo­vou po­mo­cí při­pev­nil po­cho­deň ke své holi a tuto "dlou­hou po­cho­deň" zvedl ke stro­pu. Drží hůl u sa­mé­ho konce, aby do­stal pla­men co nej­vý­še a tak se pla­men po­chod­ně mírně kývá sem a tam ve výši skoro čtyři a půl sáhu.

Sliz, který se drží na stro­pě skoro šest sáhů nad zemí, má tak svůj okraj nad pla­me­nem, ale hodně přes jeden sáh vzdá­le­ný.

Sle­du­je­te na­pja­tě dění nad va­ši­mi hla­va­mi. Ve svět­le Tar­ko­vy po­chod­ně je vidět jednu vel­kou tmavě še­do­ze­le­nou skvr­nu
strop, B1
i dru­hou, o něco menší, těsně u SZ rohu.
strop, A1

Sliz možná vnímá pla­men pod sebou, ale zatím na jeho teplo nijak ne­re­a­gu­je.

Při­stou­pím k Tar­ko­vi a po­můžu mu s při­vá­zá­ním louče. Když zvedl hůl na­ho­ru ke stro­pu, za­bru­čím v po­chy­bách:
"Hele, ten strop je přes pět sáhů vy­so­ko.
Děláš dobře, že tu hůl držíš šikmo, abys při­tom ne­stál přímo pod tím sliz­ským fuj­ta­j­blem. Jenže ten pla­men je tak nejmíň o sáh níže."

Kou­kám, jak Tark drží hůl skoro u konce a ještě dodám:
Zkus tu po­cho­deň chví­li udr­žet bez po­hy­bu. Když to ne­bu­de fun­go­vat, bu­de­me muset zku­sit něco ji­ný­ho.

No je­li­kož nikdo nic nemá, utrh­nu si kus ob­le­če­ní a při­vá­žu jím louč ke své holi.
Tohle by mělo sta­čit, jen dou­fám že mi ten kus hadru hned ne­sho­ří a že ho budu moc ještě po­u­žít na něco. Po­sviť­te mi po­řád­ně na ten sliz, ať vidim, kam mám louč při­lo­žit a ať vidim, kam se hejbe, abych stihl utýct.
Pak už jen opa­tr­ně při­stou­pim ke slizu, ale jen tak da­le­ko, abych na něj do­sá­hl holí, a při­lo­žim za­pá­le­nou louč.

Almi se za­sta­vil, pře­stal na­klá­nět lu­cer­nu a oto­čil se. Jakmi­le proud sil­né­ho svět­la za­mí­řil na stěnu, všimli jste si skoro čer­né­ho svis­lé­ho pruhu v SZ rohu míst­nos­ti. Tam­tu­dy se zřej­mě hlen pla­zí­vá z pod­la­hy zpát­ky vzhů­ru ke stro­pu.
Jak svět­lo pře­je­lo po S zdi, uká­za­lo holé, jen časem zašlé trámy.

"Dobrý nápad!" sou­hla­sím s ná­vrhem.

"Možná tu mám ně­ja­ký ře­mí­nek, ale drát by byl asi lepší, jest­li někdo něco máte?" pře­mýš­lím, čím bychom mohli po­cho­deň k holi upev­nit.

"Já budu hlí­dat, vy zkus­te pálit."

Jako na povel jste zved­li hlavy a rych­le se každý po­dí­va­li na strop nad sebou.

Zatím vám štěs­tí zřej­mě přeje, části stro­pu nad místy kde sto­jí­te jsou prázd­né.

"Zku­sí­me ten oheň. Tarku, ten nápad s po­chod­ní na holi je dobrý. Jest­li hlen zů­sta­ne na stro­pě, po­pá­lí­me ho po­stup­ně. Jest­li se pustí a spad­ne na zem, upá­lí­me ho na pod­la­ze."

Letmo po­hléd­nu na­ho­ru:
"Jenom abychom ne­pře­hléd­li ně­ja­ký další kus, který by nám me­zi­tím sjel na hlavy. Ty boty asi zbyly po někom, kdo si nedal pozor."

Když se dveře za­klap­nou, jen se za­chmu­řím o něco víc.

"Měli bychom se rych­le zba­vit těch skvrn. Pokud nám ne­po­mo­hou vaše kouz­la, pane Tarku, pak zku­sí­me starý dobrý oheň." po­kr­čím ra­me­ny.

Možná jsem si i tro­chu od­de­chl, že star­ší muž ne­bu­de zatím ča­ro­vat. Magie, ta po­div­ná ta­jem­ná síla, před kte­rou jsem vždy ve stře­hu. Ne­u­cho­pí­te ji, ne­mu­sí­te ji vidět, cítit ani sly­šet, a přes­to se vás může oš­k­li­vě do­tknout.
Brrr..​kouzla a čáry..čer­tov­ské kej­kle!

Bo­hu­žel, máme malej pro­blém, po­tře­bu­ju si od­po­či­nout, pro­to­že moje magie se jinak ne­do­pl­ní a já už nemám na kouz­la dost.
Řeknu smut­ně a pře­mejšlim, jak to udě­lat jinak.
Sakra, to sem si nemoh někde na chvil­ku sed­nout a do­pl­nit se.
V duchu si ještě vy­na­dám a pak zas špe­ku­lu­ju co dál.

Jak utich­la Gwar­go­va slova, ozva­lo se náhle krát­ké ko­vo­vé klapnu­tí. Oto­či­li jste se na svých mís­tech jako na povel a spat­ři­li za­vře­né dveře.
Dveře, které jste mu­se­li otevřít silou dvou po­stav a za sil­né­ho ra­cho­tu, se samy zcela po­ti­chu po­hnu­ly zpět. Klapnu­tí, které jste za­slech­li, vydal zámek při za­cvak­nu­tí zá­pad­ky.

Po­hléd­li jste na sebe a vlast­ně už ani ne pře­kva­pe­ně. Něco ta­ko­vé­ho se zatím ode­hrá­lo v každé míst­nos­ti, kte­rou jste před­tím pro­šli.
Možná si za­čí­ná­te zvy­kat.

Zů­stá­vám stát u ho­bi­ta s lu­cer­nou a sle­du­ji ostat­ní při je­jich prů­zku­mu míst­nos­ti.
Jsem ve stře­hu a při­pra­ven se po­pa­so­vat s ja­kým­ko­liv ne­bez­pe­čím.

"Dě­lej­te, pane Tarku, jak uzná­te za vhod­né. Oheň bude ur­či­tě dobrá volba. Pan Almi může po­má­hat lam­pou, ta se taky osvěd­či­la."

Tark zvedl po­cho­deň vy­so­ko nad hlavu a ob­hlé­dl nej­bliž­ší část stro­pu nad sebou. Potom sklo­nil po­cho­deň k pod­la­ze a udě­lal čtyři krát­ké po­ma­lé kroky smě­rem k Z stěně. Na novém místě se za­sta­vil, se zved­nu­tou po­chod­ní znovu pro­hlé­dl kus stro­pu a pak po­kra­čo­val dal­ší­mi opa­tr­ný­mi kroky s po­chod­ní nad pod­la­hou. Když znovu pro­hlé­dl strop, sklo­nil po­cho­deň, ale po prv­ním kroku se za­ra­zil a oto­čil k JZ rohu míst­nos­ti.

Pak mě na­pad­ne ta­ko­vá druhá mož­nost, jak se po­pa­so­vat s pro­blé­mem na stro­pě.
Je tu ještě jedna mož­nost, ale to radši nejdřív ob­hlíd­nem to okolí a pak se o něco po­ku­sim. Po­tře­bu­ju, aby jsme tu měli radši pro­stor na úhyby a vůbec, jis­to­tu že ne­šláp­nem do ně­če­ho ji­né­ho.

Svou louč sklo­ním k zemi a po­ma­lu se roz­hlí­žim, kam můžu šláp­nout abych mohl jít na prů­zkum zbylé části míst­nos­ti, jest­li tam ještě na nás ne­če­ká ně­ja­kej saj­rajt za­vě­še­nej na stro­pě.
Před tím nám po­mohl proud in­ten­ziv­ní záře, a pokud to ne­po­mů­že, můžem nějak při­dě­lat louč na mou hůl a tím to po­pá­lit, třeba to spad­ne a pak to bude už jed­no­duš­ší to udo­lat.
Ponim jim snuj rych­lej plán a dál po­zo­ru­ju sví okolí.

Za­ra­že­ný zů­stá­vám stát a sle­du­ji místa, kam do­pa­dá svět­lo z lampy.

"U všech Stínů!" za­vr­čím, když spat­ří­me tmavé skvr­ny. "Zas ten saj­rajt." zkra­ba­tím nos zhnuse­ním. "Jak se toho zba­ví­me? Měli bychom to spá­lit jako před­tím."

"Něco zku­sím,"řekl Almi a za­mí­řil proud svět­la na okraj větší skvr­ny a zkou­ší udr­žet svě­tel­nou stopu na jed­nom místě.
Po chví­li se ob­je­vi­lo ně­ko­lik mlži­nek, jako kdyby se z vodní hla­di­ny od­pa­ři­la tro­cha vody náhle a silně za­hřá­tá kusem roz­žha­ve­né­ho že­le­za. Po­vrch skvr­ny se za­vl­nil a osvět­le­ný okraj se o kou­sek od­su­nul.
"To bude stej­ný neřád, ja­ké­ho jsme před­tím spá­li­li. Ten se ale pus­til stro­pu a do­pa­dl na pod­la­hu. Jenže tady ten pre­vít se drží na­ho­ře. Tam se na něm olej asi ne­u­dr­ží.

Gwarg s Tar­kem stojí vedle Al­mi­ho a spolu s ním hledí na skvr­ny na stro­pě u SZ rohu míst­nos­ti.

"Pozor kam šla­pe­te," pro­ho­dil Almi v do­mně­ní, že se oba chys­ta­jí po­po­jít blíž.

L'erak po­ma­lý­mi kroky pře­chá­zí mezi J a S zdí s po­chod­ní vy­so­ko nad hla­vou a pro­hlí­ží strop, stěny i pod­la­hu kolem sebe.

Al­mi­ho a L'era­ko­va slova vás za­ra­zi­la na místě a vaše po­hle­dy oka­mži­tě za­mí­ři­ly vzhů­ru.
Almi ucho­pil lu­cer­nu oběma ruka­ma, aby ji mohl na­klo­nit a za­mí­řit na­ho­ru. Potom začal zvol­na pře­jíž­dět svě­tel­ným prou­dem sem a tam po stro­pě. Když do­ra­zil k S zdi, tro­chu lu­cer­nu sklo­pil a pře­jel svět­lem zase na dru­hou stra­nu k J zdi.
Když se do­stal na stro­pě kou­sek od SZ rohu míst­nos­ti, náhle pohyb lu­cer­ny za­ra­zil. V místě při­bliž­ně nad oběma bo­ta­mi do­padlo svět­lo na tma­vou okrouhlou skvr­nu skoro dva sáhy v prů­mě­ru. Almi po­ma­lu pro­jel svět­lem okolí skvr­ny a těsně u rohu jste za­hléd­li po­dob­nou skvr­nu, o něco menší, asi sáh na­příč.

mapy, míst­nost A15, strop, A1 a B1

Ošiju se při té vzpo­mín­ce. "Hr­g­ghh." Po­hled mi pře­lét­ne na strop míst­nos­ti. Ale je tam šero.
"Ne­hý­bat se!" Vy­křik­nu ještě dosti zne­klid­něn tou vzpo­mín­kou. "Ne­bez­pe­čí na­ho­ře jest." Troš­ku s vět­ším kli­dem, pro­to­že zatím jsme všich­ni živí, dodám k Al­mi­mu. "Almi, strop osví­tit třeba je. Tam smrt skrý­vá se."
Sám honem rych­le opět za­pa­lu­ji po­cho­deň pozdvi­hu­ji ji ke stro­pu. Stále však na prahu dveří.
Když spat­řím onu hro­mád­ku s bo­ta­mi a dojde mi, co se stalo vy­křik­nu: "K hro­ma­dě ne­při­bli­žo­vat se! Ne­bez­pe­čí v okolí být může." Svět­lem po­chod­ně se sna­žím ujis­tit, že v blíz­kém okolí nade mnou je strop čistý a ne­bez­pe­čí tam ne­čí­há.
"Ghournbla­ze nám po­má­hej!" A láhev s ole­jem si opět při­pra­vím k ruce.
"Jen mocný pla­men Ghournbla­ze toto ne­bez­pe­čí zničí." A pozdvih­nu rukou po­cho­deň, aby bylo zřej­mé, co mys­lím. S tím vy­kro­čím velmi po­ma­lu do míst­nos­ti kon­t­ro­lu­jíc pře­de­vším po­hle­dem strop ozá­ře­ný po­chod­ní, ale také pod­la­hu.
"Pod mech zvlašt­ní na stro­pě ne­choď­te. Smrt při­ná­ší." Dodám, když vidím ty udi­ve­né po­hle­dy ostat­ních.

Almi roz­lo­žil po­stra­ni­ce lu­cer­ny a tři její stra­ny jimi pře­kryl. Z je­di­né ne­za­kry­té stra­ny tak přes čočku vy­ra­zil silný proud svět­la, kte­rým Almi za­mí­řil do SZ rohu míst­nos­ti.
Dobře tak vi­dí­te, že před­tím ne­zře­tel­nou hro­mád­ku tvoří dvě vy­so­ké boty. Po­vrch tmavé kůže po­krý­vá ně­ko­lik svět­lej­ších skvrn. Je­jich horní okraj je ne­pra­vi­del­ný a ja­ko­by ro­ze­žra­ný.

"Stůj­te, ne­choď­te dál," křik­ne Almi, "Někde tu je plíseň, to, co je cítit." Pak ukáže na boty a dodá "a ještě něco ji­né­ho."