Barevná srdce (21 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

tech
Do konce týdne budu mimo dosah i-netu.

Přeji vám hezké dny.

"No, Almi, už jsem několikrát slyšel, že takový hlen na svoji oběť skočit umí," prohodím.

"Ale myslím si, že to není pravda. I ten předák říkal, že viděl velkého slizouna, jak podobně sebou máchnul, přitom se pustil a zkusil tak zasáhnout jeho druha, který nestál přímo pod ním, ale kus bokem. Tenkrát to dobře dopadlo, ten muž, varován výkřikem, stihl uskočit. Ale nějak tak asi vznikla pověra, že sliz umí skákat.
Jinak s tebou souhlasím. Měli bychom opatrně prohledat místnost. Hodně opatrně. Pořád mám jakýsi nejasný pocit, že tu něco je, kromě toho druhého slizu, na co si máme dát pozor."

"Posvítit okolo, posvítit nahoru, složit postranice, rozložit postranice," prohodí Almi s náznakem sarkasmu v hlase a trochu nakvašeně.
"Ten sliz nikam neuteče. A když nikdo z nás nepoleze pod něho úplně do rohu, tak se nemůže nic stát. Tihle slizouni neskáčou."
Pak ukáže volnou rukou na boty.
"Uděláme z nich zábrany kolem toho rohu, jednu dáme tam a druhou támhlectam. Jen jako značky, že dál do rohu nemáme chodit. A prozkoumáme zbytek místnosti. Třeba najdeme něco proti slizům, tak to použijeme. Nebo zjistíme, že je tu docela klid a tak tady budeme moct počkat, než se Tark trochu prospí, aby obnovil svoji sílu."

"Hmm! Kladiva a kovadliny!" uznale přikyvuji, když poslouchám HeruGilova slova. "Čtrnáct sáhů vysoko! Velká síla. Pořádný dračí dech." zamyšleně špulím pusu, jak přemítám nad vyprávěním a představuji si ohnivý jazyk.

"Kdybyste viděli naše pece v Železném mlatu! Měchy velké jako dům! Když je mistři kováři rozfoukají, pece zažehnou, to je výheň, ve které se kuje ta nejlepší ocel!"

"Pane Almi Zlaťáku, posviťte na ten druhý hnus. Musíme ještě spálit i ten."

"To teda bylo něco, L'eraku. Máš pořádný fuk.
Takhle podobně to muselo vypadat, když ten předák pomáhal čistit jeskynní labyrint od podobných fujtajblů. Akorát že na to měli foukací dvojité měchy. Měli trojnožku s držákem pochodně, pod ní byla v trojnožce připevněná roura. Do té roury nalili nějakou směs. Pamatuju si pálený líh, prach z borové smůly, olej a ještě další hořlavé přísady," rozpovídám se a přitom ještě trochu mžourám očima po předchozím oslnění.
"Mezitím jedním měchem pořádně natlačili vzduch do druhého. Pak otevřeli spojení ke spodku té roury a natlačený vzduch vyfoukl směs ven přes tu pochodeň. Do výšky tak vyletěl proud ohně. Prý dokázali pálit přes čtrnáct sáhů vysoko."

Pouze vydechnu a reflexivně se zakloním vzad, přimhouřím oči, když plamenný jazyk ozáří místnost a spálí nebezpečný sliz.

"U všech Stínů!" syknu, tak jako už mnohokrát.

"Máte opravdu silný dech, až to pálí!" zazubím se, když místnost znovu potemní.
"Až ho popadnete znovu, můžete s chutí sežehnout i ten druhej sajrajt." pobízím L'eraka.

Chvilku bojuji s olejnatým povlakem v dutině ústní - nehnutě, jen s různě s ostře pokroucenými mimickými svaly obličeje.
*Hrmghh, zatr-sakr, to hnus je...* bije mi hlavou zlost nad tou pachutí, která mi tak kazí radost z úspěchu.

Po chvíli, kdy se situace ustálí, se snažím zbytky oleje vyplivat a zbavit se toho všudypřítomného nepříjemného mastného olejového filmu. Dochází mi, že dýchat se v této chvíli vyplatí pouze a jenom nosem. O to více se snažím zbavit hnusného pocitu v ústech. A odhodlám se nakonec i hrcnout si opět na zem, vytáhnou měch s vodou, nalít si trošek do úst a hned vyplivnout.
*Jen hnus ten nepolknout. Tfuj.*
Moc dobře to nejde a tak chvíli plivu okolo..
*Ghournblaze i nyní pomáhej* alespoň v myšlenkách pronesu, protože mluvit s touhle pachutí v ústech se mi opravdu nyní nechce.

Ohnivý proud narazil do slizu a se zaduněním se rozšířil do oranžově a žlutě svítícího oblaku. Nějakou dobu pod stropem zuřilo hučící peklo a pak plameny vymizely a pro vaše oslněné oči se místnost jakoby ponořila do tmy.

Když jste se po chvíli rozkoukali, naskytl se vám potěšující pohled. Staré trámy na stropě, dávno skoro zčernalé a navíc částečně chráněné železným přepásáním se téměř nezměnily. Jakkoliv byl oheň prudký a silný, ani je viditelně neožehl.
Zato sliz ten nápor nevydržel. Plamenný žár nejenže vysál zbytky jeho života, ale mrtvé zbytky se ještě u stropu změnily v jemný prachový popel, který začal klesat dolů jako šedočerný sníh.

Díváte se na L'eraka, jak vytahuje láhev s olejem a s údivem sledujete, jak si ho leje do úst. Když L'erak zvedl svoji pochodeň kus nad obličej a se zavřenými ústy se nosem zhluboka nadechl, podvědomě jste každý udělali krok zpět.
L'erak ještě trochu přidechl a potom prudce vyfoukl olej přes plamen do výše. Někteří z vás možná postřehli několik kapek, které proletěly mezi plamennými jazýčky. V příštím okamžiku L'erakovy rysy ztuhly sevřením rtů a celý zbytek oleje vyletěl jako protáhlý mlžnatý oblak.
Ozval se rachot podobný hromovému burácení a celou místnost v mžiku ozářil velký ohnivý proud, letící vzhůru ke stropu téměř přesně na střed sliznaté skvrny.

Opatrně sundám pan Tarka na zem z ramene. Zamračeným pohledem sleduji, co ta skrvna provedla. "Hrghhmm!" A kývnu Gwargovi na souhlas, že jsem stejného mínění. Trošku ustoupím a obhlížím osvětlený strop a okolí, abych nebyl v blízkosti nějaké té skrvny. Dřepnu si a začnu cosi hledat ve svém vaku.
Spokojeně se usměji a vyndám lahev s olejem. Opatrně ji otevřu. "Ghournblaze pomáhej!" Ústa si naplním olejem, zašklebím se, protože olej je děsný (se silnýma pálenkama se to dělávalo s větší chutí), a s pochodní v druhé ruce se zase přiblížím k tomu místu, kde je skvrna, jak jsem prve stál s Tarkem na rameni. A plivnu oheň směrem na tu skrvnu. Tak jako jsem to dělával jako malý. Všichni mi to zakazovali - zvlášť po tom požáru, kdy málem uhořel jeden z jakože kamarádů - ale vždy mě to bavilo. Připadal jsem si jako jako nejmocnější z tvorů - drak a zároveň posel Ghournblazeův. Pak rychle uskočím zpět a sleduji, co se děje.

"Měli bychom to dokončit! Spálit ten hnus!" trvám na svém.

Když HeruGil vypráví o způsobech útoku toho slizu, podvědomě se přikrčím a přizvednu štít ke stropu. Očima kmitám po okolí, ve snaze zahlédnout číhající skvrnu.
Nemám strach se vrhnout do víru boje. To je vše co znám a umím. Ale co by zmohlo mé válečné kladivo proti té břečce?

"Dolů na zem to asi nedostaneme. Zelený hlen nemá rozum, ale přesto nějak ví, že na zemi je téměř bezmocný. Umí se jen zvolna posunovat. Proto číhá ve výškách. Pustí se a spadne na svoji oběť.
Kdysi jsem cestoval se skupinou lovců, doprovázeli vozy s nákladem. Za pomoc při ochraně jsem mohl s nimi. Po večerech jejich předák vyprávěl o zážitcích z mládí. O tomhle mávnutí taky povídal a už jsem o tom slyšel několikrát. Dnes jsem to poprvé spatřil."

Zvednu ruku k nalezeným dvěma botám a pokračuji:
"Budeme se muset obou těch fujtajblů zbavit, a potom ten konec místnosti pořádně prohlédnout. Ty boty zbyly po někom, kdo tam něco hledal a proto tam nějakou dobu musel stát na místě. Kdyby jen prošel, sliz by si ho možná ani nevšiml, zejména když je tu strop tak vysoko.
Když o nich víme, třeba bychom mohli napřed prozkoumat druhou stranu tohohle konce místnosti a L'erak si přitom trochu uvolní rameno," a ukážu k rohu jižní a západní zdi.
"Ale opatrně. Tarku, tys k tomu rohu předtím šel. Viděl jsem tě, jak ses ale naráz zastavil a nedošel."
Nakonec se ještě obrátím na Almiho:
"Jestli souhlasíte, tak by asi bylo lepší víc světla kolem nás. Almi, slož ty postranice, ať lucerna může svítit kolem dokola."

"Nechce se mi tady být déle než je nezbytně nutné." zavrtím hlavou. "Měli bychom se snažit pokračovat. Nevíme, jak dlouho tady zkysnem, tenhle ztracený čas by nám pak mohl chybět. Navíc vám to zatím šlo docela dobře. Prostě to spalte." řeknu rázně svůj názor. Zůstávat v místnosti s nějakým slizkým sajrajtem se mi očividně nechce.

Tak tohle bylo ofous
řeknu, když se sliz přehnal přes mou louč.
Asi se na to vyprdnem, já si chvíli odpočinu, dočerpám energii a spálim ten sliz kouzlem, tohle je dost riskantní. Co vy na to. Sice nám to bude trvat chvilku dýl, ale bude téměř zaručenej, rozhodně víc než tímhle způsobem.
Pak už jen čekám na vyjádření ostatních.

"Jak říká pan HeruGil, to bych musel umět lítat nebo plivat oheň." zavrtím hlavou. Obě skvrny budeme muset zničit postupně.

"Pozor!" vykřiknu, když se skvrna uvolní. Instinktivně uskočím stranou a kryji se štítem.

"Neřád! Viděli jste to? Snad se to dokonce brání! U všech Stínů!" zašklebím se znechucením. "Spalte to! Rychle to spalte!" pobízím družiníky k akci.

tech
L'erak jednou rukou přidržuje Tarka na svém rameni, v druhé ruce má další zapálenou pochodeň.
Almi má rozsvícenou lucernu, s rozloženými postranicemi, aby vrhala jen v jednom směru silný proud světla.
Tarkova pochodeň zhasla při zásahu kusem slizu.

Do posledních HeruGilových slov se od stropu ozvalo cosi jako protáhlé duté mlasknutí. V příštím okamžiku se více než polovina skvrny uvolnila. Podobná střešní plachtě nad kupeckým stánkem, kterou na jedné straně urve vítr, uvolněná část máchla vzduchem přes Tarkovu pochodeň a připlácla se zpět ke stropu přes zbytek slizu, který zůstal na stropě na místě.
Kus jejího okraje, který zasáhl louč, se odtrhl a obalil planoucí konec. Sice ve chvilce zčernal, ale pochodeň zhasla. I když sliz obětoval kus sebe samého, podařilo se mu tak zbavit se bezprostředního nebezpečí.

"Ještě jeden je tamhle úplně v rohu, taky na stropě. Tedy pokud Gwarg nezahlédl někde dalšího", odpovídám Tarkovi, když najednou mezi našimi hlasy zaslechnu něco navíc.
Ohlédnu se kolem nás a pak se zkusím soustředit na nový zvuk. Slabá lupání jedno za druhým, jako kdyby někdo postupně mačkal bobule rybízu či borůvek ... někde před námi ... jakoby shora ...

"Tarku, pozor na tu pochodeň! L'eraku, zpátky, honem aspoň o krok!" vykřiknu a rychle zvednu ruce, abych zachytil Tarka, kdyby začal padat.

Pokud tam je ještě jeden a zatim se nehejbe, bylo by dobrý ho zničit hned a nečekat, až se tu mi vypořádáme s tímhle. Jestli máte někdo trochu oleje, tak to tím polejte, ale opatrně a loučí to zapalte. Myslim že by nám to dost pomohlo a budeme mít víc času na další hledání cesty odtut ven.

"Lepší spálit rovnou než to honit někde po zemi!" řeknu nervózně. Rozhlížím se stále kolem, podlaha, stěny i strop. "Rychle to zničte. V rohu je ještě druhej. Doufám, že jich tu není víc." zamračený dál zkoumám okolí.