Barevná srdce (36 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Sledujete Almiho, který se otočil zpět ke zdi a pomocí nezapálené pochodně zkoumá vnitřek otvoru.
Potom začal koncem pochodně strkat do stran sem a tam a po chvíli si nahrnul na dlaň několik lesklých mincí. Jeden stříbrňák, který spadl na podlahu, Almi hbitě sebral, vrátil pochodeň Tarkovi a potom jednu z mincí pozvedl a spolu s Tarkem se znovu obrátili do místnosti.

V plameni druhé, hořící pochodně se mince zlatě leskne.

Stejně mi to ale nedá a pokouším se v otvoru najít nějaký ukrytý mechanyzmus - nějakou past.

Máš pravdu pane Tarku. Zřejmě nemá smysl se tu u té díry zdržovat. Strč tam ten klacek a když se nic nestane tak ty mince sebereme. Možná že nějak souvisej s tim klíčem. Třeba se něco stane, když je dáme ke klíči, anebo ke dveřím... Sohlasím s návrhem svého světlonoše.

Otočim se ke Zlaťákovi
koukám že našli něco co sme hledali my
a zase sleduju dění. Když vše přestane a klíč se zastaví u dveří ve vzduchu, nevěřícně koukám, co že se nás to tu snaží zastavit, když sme na všechno příšli
opravdu sme našli vše potřebné k opustění místnosti?
Otočim se v díře ve zdi
tak hele zlatko, strčím tam konec louče, nebudu si kurvit hůl a deme zase hledat, ptotože sme asi na něco zapoměli nebo něco přehlídli, jinak si to zastavení klíče nedovedu vysvětlit.
A hned začnu štrachat ve svém báglu a tahat ven další louč.

V úžasu, možná i bázni, ale také v ostražitosti se rozhlížím kolem sebe, svaly napnuté, v ruce pevně třímám válečné kladivo připravené udeřit.
"U všech Stínů! Co to bylo? Viděli jste to?" syknu. "Někdo nás sleduje a možná se směje našemu údělu. Ptáčci lapeni v kleci."

Když nevidím nikoho, koho bych mohl praštit, zaměřím se pohledem zpět na klíč.
"Čáry!" zavrčím s opovržením v hlase. "Pane Tarku, dokážete to s tím otevřít?"

// Zdravim po dlhej dobe.
Bohuzial musim opustit jaskynu.Z dovodu nesostaku casu *novy byt-prestavba* a chybajuceho netu.Dikes za spolocnost.BB

Almi s Tarkem stojí u SZ rohu místnosti u nalezené skrýše, otočení směrem ke dveřím a hledí na klíč. Tark drží v napřažené ruce zapálenou pochodeň.

Ostatní utvořili hlouček asi dva sáhy ode dveří a také pozorují klíč. Elienai pozvedla ruku s lucernou.

Dveře z jednoho kusu železného plátu jsou zavřené. Asi stopu od kliky se před nimi vznáší klíč.

Proudy jiskřiček zamířily k vám a po jednom obklopily vaše postavy. Jeden zamířil i k Akbarovi a zahalil jeho psí tělo.
Stejně jako s malými klíčky v některých předchozích místnostech se odehrává tatáž scéna. Jiskřičky kolují kolem vašich postav a vy znovu máte pocit, že někdo stojí kousek před vámi a zvolna pomalým a vážným pohledem si vás prohlíží. I další pocit je podobný. Celým tělem vnímáte, jak vaše únava slábne a snad i některé vaše rány se hojí. Dokonce vaše mírné zklamání provází konec té chvíle, kdy se jiskřičky začaly stahovat zpět ke klíči.

Když poslední jiskřičky zmizely, klíč se lehce vykroutil Elienai i Gwargovi z prstů a jako malé pírko v jemném vánku zamířil ke dveřím.

Sledujete, jak se jeho let před dveřmi zpomaluje. Asi stopu od kliky zůstal klíč trčet ve vzduchu, jakoby ho držela neviditelná ruka. Ve slábnoucím jasu z klíče vidíte, jak se klika dveří sama pohnula a s kovovým cvaknutím se vrátila zpět.

Opatrně a nedůvěřivě sáhnu pro klíč. Tak napůl očekávám, že možná přijdu o prsty, nebo o ruku, nebo rovnou o život... Jenže nic moc jiného asi nezbývá, pokud tu nechceme sedět se založenýma rukama a čekat na zubatou.
Pokud se nic z mých katastrofických předpovědí neuskuteční, donesu klíč mistru trpaslíkovi. Podám mu ho a dál svítím lucernou kam potřebuje.

Obrátím se k ostatním, kteří stojí kolem truhličky.
"Paní Elienai, můžete sem donést ten klíč? Počítám, že to je naše další cesta." zavolám na elfí dívku.
"Klika sice nelze stlačit ani o píď, ale ten klíč by možná mohl pomoci. Už jsme tady viděli dost různých kouzel a zázraků, nic už nás zřejmě nepřekvapí víc." zkrabatím nos při pomyšlení na všechny ty čáry.

Poslouchám co řiká Zlaťák a vydám se k němu, nejdřív zapálim louč co sem vyndal ze Zlaťákova vaku, abych mu moh posvítit.
Co tam nejdřív zase zkusit strčit konec mí hole, aby sme zjistili jestli tam něco neni.
Řeknu mu, když k němu dojdu se světlem.

tech
Do konce týdne budu mimo dosah i-ne­tu.

Přeji vám hezké dny.

Almi Zlaťák stojí v SZ rohu u nalezené skrýše.

Gwarg zkusil stisknout kliku a pak chvíli tlačil přímo do dveří. Náhle toho nechal a prohlíží dveře kolem kliky.

Ostatní zatím zůstávají v JV rohu v hloučku kolem truhličky s klíčem. Elienai jen pokročila a trochu pozvedla ruku s lucernou.

"U všech Stínů!" zabručím a vydám se sám ke dveřím, abych si je také lépe prohlédnul.

"Hej lidičky... Vobjevil sem tajnou skrýš. Zatlačil sem na jednu z cihel a ukázalo se, že sou v tý skrejši ňáký mince. Nejni tam moc dobře vidět. Ta díra je ouzká, ale taky neobvykle hluboká a až na konci sou ty kulatý penízky. Nechce se mi to líbit... Jednou sem viděl zlodějíčka, co se takle natách pro narafičenej zalťák a rukou se chytnul do pasti. Musim to eště vomrknout, jesli je to bezpečný. Potřebuju ale vod někoho z vás posvítit do tý skrýše." Pravík k ostatním společníkům.

Pak popadnu druhý dech a ještě odpovím trpaslíku Gwargovi.
"Ty dveře já s mojí silou nevodevřu. Možná ty bys mohl. Ale co se tejče toho klíče tak nevim nevim, páč sem na těch dveřích neviděl klíčovou ďouru. Mě připadá, že bude pasovat spíš do nějaký umělecky vykládaný škatulky. A eště jedna věc... Na vobou stranách vedle dveří sou kovový držáky pro závoru na ty dveře. Závoru sem ale nikde neviděl a dveře sou i přesto zavřený. Nedivil bych se, když sme v Hrádku, že bysme nejdřív museli na ty dveře tu závoru dát. To je ale jenom taková moje myšlenka. Kdo ví jak to bude?" Povzdechl jsem si a čekla až někdo posvítí, nebo udělá něco jiného.

Elienai s lucernou a Tark s nově zapálenou pochodní osvětlují místnost dost na to, abyste viděli, jak Almi, stojící v SZ rohu místnosti, přiblížil hlavu k S zdi a upřeně kouká do nevelkého otvoru, který tam nějak objevil.

Na Gwargova slova zatím neodpověděl. Vaše pohledy míří střídavě na Almiho a zpět na truhličku, ve které leží nalezený klíč.

"Co ty dveře, pane Almi Zlaťáku? Zamčený?" houknu na Almiho, když vidím, že prošel kolem dveří.
"Možná byste mohl zkusit ten klíč!" a sjedu pohledem k truhlici.

Stojíte kolem otevřené truhličky s klíčem a díváte se za Almim, jak zvolna jde podél J zdi a prohlíží ji. Chvíli zkoušel manipulovat zapuštěným okem, z něhož visí řetěz a potom pokračuje dál k JZ rohu. Jeho ruka se dotýká cihel a přejíždí i škvíry mezi nimi, ale zatím ho žádné místo nezaujalo.

Když prochází kolem dveří, evidentně zkouší pohnout klikou, ale zdá se, že neúspěšně a jde dál. Poblíž SZ rohu rozvířil nohou popel ze spálené plísně, sklonil se, ale pak najednou začal podrobně zkoumat několik cihel v S zdi hned vedle rohu.

Na Tarkova slova odpovím,
"Tak na tom něco bude. Pokusim se využít svý hledačský schopnosti a porozhlídnu se tu. Třeba budu mít kliku a najdu něco."

Seberu se ze země a zamířím do míst, která jsou osvětlována kuželem lucerny a pak postupně pomalu pozorně obcházím celou místnost kolem dokola, aby mi snad něco neuniklo.

No sláva ti chlape, docela se mi ulevilo.
Řeknu štastně a oddychnu si.
Ale teť stejně vemte ještě někdo tu druhou louč a dem hledat, kam že ten náš klíček patří, protože jestli je tohle od dveří tak to budou dveře tak pro trpaslíka.
A ohlídnu se na Gwarga a zasměju se.
Nic bych za to nedal, že budem hledat nějakou skrýš, kde teprve najdem jak klíč, tak možná i dveře odtut, ale to nezjistíme nijak jinak než pořádným průzkumem. Hlavně ale opatrně.
A s tim se přemístim k vaku Zlaťáka, abych vindal křesadlo a louč.