Barevná srdce (38 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

tech
Družinu doplnila nová postava, Almi Zlaťák.

Podobně jako v předchozích případech to budeme brát, jako kdyby se postava připojila k družině v městě Haraqa, večera před odjezdem na Starý Hrádek.

Obklopili jste Tarka, který několikrát šťouchnul holí do truhličky. Když se nic nestalo, shýbl se a opatrně k ní přiblížil volnou ruku. Potom krátkým rychlým pohybem se truhličky dotkl prstem a ucukl zpět.
Trochu jste strnuli, ale hned to přešlo, když vidíte Tarka, jak znovu přikládá ruku k truhličce a pomalu na ni přiložil celou dlaň. Potom položil svoji hůl, uchopil truhličku oběma rukama na bocích a zkusil ji pozvednout.
Ještě jednou s ní zacloumal, pustil ji a s holí v ruce se narovnal.

Všichni jste pohlédli na sebe navzájem. Elienai spustila ruku s lucernou a vaše zraky se vrátily dolů k truhličce stojící na podlaze.

No jakje libo.
Odpovim a přisunu se k truhličce. Ale stejně mi to nedá a než se k ní pořádně nahnu a pokusim se jí vyndat, tak do jí dloubnu spodní stranou hole.
pokud se nic nestane, tak se pro ni sehnu a opatrně ji chitim a vindám ji ven z otvoru a položim na zem k podrobnějšímu průzkumu.

Přiblížili jste se k truhličce. Má na délku asi stopu, na výšku a dozadu zhruba na jednu dlaň. Mírně obloukové víko vypadá jak vyřezané z jednoho kusu nějakého světlého dřeva. Těsně přiléhá ke spodní části. Její povrch zdobí pět vodorovných pásků tmavší dýhy, kladených těsně k sobě. Je tak docela dobře znát uzoučkou škvíru mezi oběma částmi. Uprostřed druhého pásku (počítáno shora) je nevelký hranatý výstupek. Přibližný čtverec má strany necelý prst velké. Na zadní straně jsou dva kované panty, kterými je víko spojeno s krabicí.

"Račte, pane Tarku." uhnu se staršímu muži a pokusím se přitom vyšvihnout pukrle. V podání podsaditého trpaslíka ve zbroji a s válečným kladivem v ruce to spíše vypadá, jako kdybych dostal náhlou křeč. Chudák elfí dívka Elienai, nakukující přes rameno, málem schytá jednu po frňáčku.

Sakra to byl ale dobrej trik.
Řeknu hned po tom co se událost stala, pak se opatrně přiblížim k místu, kde ještě před malinkou chvilkou sál horký kvádr a nakouknu tam.
Máš pravdu Elineai, je tam nějaká truhlička, jestli ji Gwargu nesebereš ty, tak pro ni sáhnu já, myslim že tohle je jedna s posledních možností, jak se odtut dostat nebo se aspoň pohnout dál.

Zvědavě nakukuju Gwargovi přes rameno.
Podivnostem hrádku se už ani nejde divit.
"Vezmi ji! Otevři ji!" našeptávám trpaslíkovi, napnutá, co se uvnitř skrývá.

"U všech Stínů!" zabručím a sleduji, jak plamen svým žárem stravuje zmrzlou kost. "Kouzla a čáry! Tfuj!" zkrabatím nos odporem.

"Ha! Co to je? Kde se to tady vzalo?" zírám na truhličku.

Gwarg došel do JV rohu místnosti, obhlédl kvádr na podlaze a zkusil k němu vztáhnout ruku, jenže jí ihned ucukl zpět.
Potom se znovu sehnul a napřáhl ruku s kostí. Vidíte, jak se vzdálenost od kvádru zmenšuje, až se konec kosti dotknul jeho povrchu.

Když v tom okamžiku do šera místnosti vyletěl z kvádru plamen, všichni jste sebou trhli překvapením. Klepnutí kosti, kterou trpaslík upustil, o podlahu a zvuk jeho podrážek, jak odskočil zpět, jste spíše jen zaslechli. Po krátkém oslnění zábleskem jste někteří stihli zahlédnout, jak se plamen zmenšil a stáhl kolem kosti. Jeho přetrvávající modrobílý jas dokazuje jeho nepřirozenou podstatu a je neklamnou známkou síly schopné na prach spálit i ocel.

Žár, který jakoby se z kvádru přelil do plamene, pozvolna stravuje kost i povrch kvádru, jako když v rozpálené peci mizí kus vosku. Maně jste si při tom pohledu vzpomněli na kámen, který jste v jedné z počátečních místností zkusili prohodit oknem. Kousek za ním se kámen ve vzduchu zastavil a "rozpustil" se stejným způsobem.

Celý výjev trval jen chvíli. Plamen obklopující kost se dále zmenšoval, jak kost postupně mizela a po strávení posledního kousku uhasl. Z povrchu kvádru zbyla jen slabá vrstvička popela. V jejím středu nyní vidíte jakousi truhličku. Podle vzhledu se zdá být dřevěná.

Proč ji žár nespálil, je možná jen jedním z tajemství Starého Hrádku.

Pozorujete Gwarga, jak cípem svého pláště obalil kost, uchopil ji a zamířil k JV rohu místnosti, kde Elienai našla na podlaze záhadný, nesmírným horkem sálající hranol.

tech
Odjíždím na celý příští týden mimo dosah i-netu.

Pokračování po 16. 9.

Přeji vám hezké dny.

Přikrčený Belmorg vzhlédl ke Gwargovi a s pokrčením nosu odpověděl:
Asi se není čeho bát, a na chvíli položil ruku na kost.
Je to hodně studené, ale vydržet se to dá.

Když vidí, že trpaslík si připíná štít zpět na záda, narovnal se a odkročením uvolnil místo.

"Ach..čeho se bojíte pane Belmorgu? Že k té kosti přimrznete? Počkejte..." s tím si znovu řemínky připnu štít na záda a pak popojdu ke kosti. Cípem svého cestovního pláště kost přikryji a zkusím ji zvednout.

Belmorg si znovu přidřepl ke kosti, pozvedl ruku a potom pohlédl na ostatní.
Mhmm, tedy, jestli, no, pokud to nechcete zkusit někdo jiný?

"Za zkoušku zřejmě nic nedáme." pokrčím rameny.
"Pane Belmorgu, zkuste položit tu kost na ten kvádr. Uvidíme, jestli se nám zjeví nějaké další čáry!" zašklebím se nad představou dalších kouzel.

Při trpaslíkových slovech jste mimoděk zamířili pohledem na místo poblíž JV rohu, odkud se ten divný pařát objevil, a pak jste ještě obhlédli celou místnost.

Když nic nenaznačuje možné nebezpečí, a Akbar vedle Danodovy nohy klidně stojí a mírně vrtí ocasem, pokračujete v debatě co dál podniknout.

Myšlenka o nějaké možné spojitosti mezi kvádrem, který v JV rohu objevila Elienai, a kostí, která jediná zbyla z kostry, vám začíná připadat zajímavá.

Vaše myšlenky sou zajímavé, napadlo mě plno věcí, ale jedna větší nemožnost než druhá. Jediný co mě napadá kost verzus kvádr je, položit ji na ten kvádr, třeba má ten kvádr být studený k další manipulaci a ta zmrzlá kost by nám v tom mohla pomoci.
Zareaguju na debatu, která se tu pomalinku rozvíjí a podpořim myšlenky a možná i názor minimálně jednoho z nich.

"Kdyby se ten pařát sápal na nás, musel by si to vyřídit nejdříve se mnou! Cha!" odpovím na obavy Naranua a potřepu významně válečným kladivem a přitom dupnu do země. Jako hrdý válečník, který se nebojí žádných nepřátel.

Když se Danod zmíní o oceli, jdu si obruč také lépe prohlédnout. Není to sice žádná zbraň nebo drahý kov, ale pro trpaslíka je každý kov zajímavý.

"Pch, to nevím." odpovím na otázku elfí dívky. "Ale vim k čemu by nám byl chmel a ječný slad. Vařili bychom pivo! Cha!" při té myšlence snad podvědomě šáhnu po svém zvláštním měchu, ale vzápětí, se smutným výrazem v zarostlé tváři, nechám měch na svém místě.

Se zaujetím sleduju Belmorgovo snažení. A s ještě větším jeho úvahy.
Poslední věta mě ale donutí zahledět se stranou. K zemi, kde leží podivný kvádr.
Zmrzlá kost... Rozpálený kámen...
Zmrzlá kost... Rozpálený kámen...
Proběhne mi to hlavou ještě několikrát. Možná to má souvislost. Netuším ale jakou.
Po chvíli planých nápadů doplním Belmorgův dotaz:
"K čemu může být dobrá zmrzlá kost a rozpálený kvádr?" Zvídavě se zadívám na družiníky a hledám v jejich tvářích známky rozuzlení téhle záhady.

Belmorg o kousek postoupil, přidřepl si ke zbylé kosti a vztáhl nad ní ruku. Chvíli rukou pomalu kýval s prsty lehce pokrčenými nad kostí sem a tam. Potom ruku přiblížil ke kosti, zarazil se, pozvedl hlavu a pohlédl na vás.
Připadá mi, že ta kost žádnou magii neobsahuje, nebo ji přinejmenším nedokážu rozpoznat. Ale jde z ní chlad, určitě byste to pocítili i vy. Je to, jako kdyby byla z kusu ledu.

Potom se kosti pomalu dotknul malíkem. Když se nic nestalo, odvážil se na ni položit celou dlaň, sevřel ji, pozvedl a položil zpět.
Hm, skutečně. Jako silně, velice silně promrzlý led.
Belmorg se narovnal a přitom letmo dodal:
K čemu by mohla být dobrá taková zmrzlá kost?