Barevná srdce (41 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

S napětím sledujete Gwarga, jak sklání kladivo k podlaze a jeho hlavicí strčil do okraje fialové skvrny. V příštím okamžiku jste ucítili silný pach plísně a spatřili, jak se z povrchu skvrny zvedá jakýsi chuchvalec podobný řídké fialové mlze.

Když pes zavrčí, na chvilku se zarazím. Mračím se a sleduji skvrnu, jestli nepostřehnu sebemenší pohyb. Pokud ne, zkusím přeci jenom do skvrny šťouchnout kladivem.
"Připravte olej a oheň, ať s tím sajrajtem kdyžtak uděláme rychlý konec!"

Po nutné dávce odpočinku, která se mi dostává při koukání se na okolí a pozorováním ostatních, postřehnu taky reakci psa, když jeho pán přistoupí kousek blíž ke svrně.
Tohle je jasný důkaz nebezpečnosti té skvrny, musim bejt připravenej.
Proletí mi myšlenka hlavou a jako poprvé, se otočim, ještě před tím však řeknu
teť mě prosím chvilku omluvte a nerušte, du se opět o něco pokusit, co nám pomůže v případném bojovém problému.
S tím se tedy otáčím opět čelem ke zdi a opět začnu něco brumlat a žvatlat.

"Spálit," navrhnu jednoduše a pomalu a obezřetně se vydám k JV rohu, kde mě cosi zaujalo. Přijdu k tomu dost blízko, abych si to mohla pořádně prohlédnout a přitom dost daleko, aby mě to nemohlo hned sežrat.

"Akbare?!" položim pochodne spať na zem a klaknem si k psovi.
"Čo je chlapče?" poškriabme ho za ušami "chce nám to ublížiť?" skočím pohľadom zo psa na škvrnu a neprestavam ho hladiť po hlave.
"Sú nejaké nápady čo stou škvrnou?Akbarovi sa očividne nepozdáva."

Když jste neviděli žádný pohyb ležící kostry, upřeli jste svoji pozornost zpět k Akbarovi.

Pes zůstal na místě a pohlíží střídavě na skvrnu a na svého pána, který popošel k ní. Z jeho hrdla vychází táhlé temné vrčení.

A jak dopadlo koukání na ostatní zdi?

tech
Budu přes víkend opět mimo dosah i-netu.

Přeji vám hezké dny.

Elienai ustoupila zpět k zavřeným dveřím a zkouší stisknout kliku. Druhou ruku s lucernou stále drží pozvednutou do výšky.

Danod s nezapálenými pochodněmi pokročil k fialové skvrně vedle Gwarga, který se kryje svým štítem.

Ve chvíli, kdy hraničář pozvedl jednu z pochodní a trpaslík napřáhl kladivo, aby šťouchl do skvrny, Akbar štěkl a hned přešel do hlubokého táhlého vrčení. Rychle jste pohlédli ke kostře, ale ta leží stejně jako před tím.

"No skusíme tie pasce sklapnúť,čo poviete" kľaknem si na zem a zhodím z chrpta svoj vak a vylovím dve pochodne i flakon svecenej vody,ktorý si strčím do kapsy nohavic.
*tak som zvedaví čo sa stane*
Postavím sa čelom k škvrne a spýtam sa družiny či možem nezapálenou pochodnou hodiť.
"Možem?!"

Tak mě tak napadá... Kde jsou dveře? Zatímco ostatní prohlížejí skvrnu (beztak je to něco podobného jako ta minule, nebo ještě horší - to spíš) nebo kostru (i v myšlenkách se úzkostně vyhýbám slovu kostlivec, jako by snad kostra mohla ožít jen podle toho jak ji kdo nazve) a zkoumavě pohlédnu na všechny zdi, jestli náhodou neuvidím obdélník futer. Nakonec se i otočím, třeba dveře za námi jen zaklaply. Mají kliku? Pokud ano, zkusím je otevřít.

Sakra práce, nezdařilo se, asi sem se málo soustředil, musim to za chvilku zkusit znovu.
Tak si tak přemejšlim, když v tom mě přeruší Gwarg. docela mě vyleká, protože sem po pokusu docela vyčerpanej. Otočim se k němu
Nic se neděje, vše je v pořádku, ta skvrna......
nejsem si jist jestli to je to co před tim, ale raději buď opatrný a pokud mužeš, nepřibližuj se k tomu zbytečně, raději zkus na tu skvrnu něco hodit a s tim kostlivcem bych byl taky opatrnější.
zmínim se i o kostlivci, protože mi je jeho přítomnost tady docela podezřelá.

"Zjistil jste něco, pane Tarku?" podívám se tázavě na stašího muže. "Hýbe se to?" s tím popojdu blíž k rohu místnosti, zastavím se od skvrny asi tři kroky. Volnou rukou uvolním štít na zádech, který vzápětí pevně uchopím, abych se za ním mohl krýt.

"Myslíte, že to je stejný sajrajt, co byl ve vedlejší místnosti?". Pokud nikdo nic nenamítá, opatrně přistoupím blíže ke skvrně a zkusím do ní šťouchnout hlavicí svého válečného kladiva.

Akbar stojí zcela klidně a pohlíží kolem sebe. Občas pozvedne hlavu ke svému pánovi a čeká na jeho povel.

Jakmile Elienai odklopila a složila clony na lucerně, světelný kužel zmizel a do všech stran se rozprostřela záře. Elienai pozvedla lucernu do výše a místnost jako kdyby se projasnila až do nejvzdálenějších koutů.

... zdá se, že kupec v Haraqě, který vám lucernu prodal, není žádný podvodník ...

Opět jste rychle obhlédli okolí a ujistili se, že kromě kostry s nádobami a skvrny nic jiného v místnosti není. Vaše pozornost se vrátila ke skvrně. Její fialový povrch je zvrásněný a podle různě světlých a tmavších míst je mírně zprohýbaný.

Tark se od zdi pootočil zpět k vám a lehce pokrčil rameny.

Odtrhnu oči od kostry i od skvrny, jeden nikdy neví co od čeho čekat, ale nezdá se, že by nás cokoli bezprostředně ohrožovalo, a převezmu lucernu. Odklopím clony, aby světlo pokrylo co největší prostor a lucernu pozvednu téměř nad hlavu. Zatím se nikam nepřesouvám, jen se snažím svítit tak nějak všem, kteří by to mohli při svých průzkumech potřebovat.
"Jídlo a voda?" nadhodím názor na nádobky, ke kterým se ten nešťastník snažil dostat.

Když se ozve tiché zapraskání, obezřetně cuknu hlavou. Zase zkrabatím nos a tiše si odfrknu.
"U všech Stínů! Čáry...pch..." nerudně přešlápnu na místě.

"Vezme si někdo tu lampu?" znovu se zeptám a lehce zahoupu lucernou v ruce.

Sledujete stopu světla na desce, z místa ode dveří odhadujete, že vystupuje asi jeden coul před povrch okolní stěny.
Když světlo přejelo na kostru, na okamžik jste strnuli, avšak kostra se nepohnula, ani když světlo dopadlo přímo na obličej lebky otočené směrem ke dveřím.
Nakonec jste se zahleděli na skvrnu u SZ rohu a na Tarka, který cosi tiše mumlá. Je od vás otočený zpět ke zdi a vám připadá, že na stěně před ním vidíte slabounkou zář. Náhle jste zaslechli tiché zapraskání a světlejší místo na zdi zmizelo.

Zastavím se jen dva tři kroky od dveří, aby mě ostatní mohli následovat. Ruku s lampou napřaženu před sebou, kužel světla natáčím do všech stran, abych rychle obhlédl celou místnost, než se dáme do bližšího průzkumu. Chvíli světlo zastavím na desce na jižní stěně, pak na kostře, nakonec na podivné skvrně. Zkrabatím nos, jako bych cosi čenichal, mračím se a tlumeně zabručím, jako pes, kterému se něco nelíbí.

"Paní Elienai, vezmete si zpět lucernu?" zeptám se tiše a stále sleduji skvrnu. "Nebo někdo jiný? Já chci mít volné obě ruce, kdyby se tady mělo něco semlýt!". S tím ruku s lampou posunu na bok, aby si ji mohl někdo převzít. Dále však kuželem světla osvětluji skvrnu.
"Možná můžeme zase otevřít ostatní záklopky, aby lucerna svítila více do šíře kolem nás, teď když nás netrápí ta prokletá temnota."

Rozhlídnu se kolem sebe
co asi potkalo toho ubožáka že zůstal takhle připoután a co asi pro něj znamenali ty nádobky, že až do poslední chvíle se snažil k nim dostat.
to je totiž první čeho si všimnu a co mě zaujmě, ale hned potom neobviklá skvrna, která mi hned připomene tu, co se s ní bojovalo o dvě místnosti nazpět.
No, co když se uskupíme do dvojic a pomalu a opatrně to tu prozkoumáme, ale asi nejdřív bych zjistil co je ta skvrna tamhle
a ukážu do míst, kam už stejně skoro všichni hledí. Pak kousek odstoupim od skupiny, otočim se ke zdi a začnu si cosi mumlat.