Barevná srdce (48 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Prudce uchopím válečné kladivo, které se mi houpalo pověšené za poutko u pasu, a rozhlížím se nad sebe. Do černé tmy, která nás pohlcuje. Nervózně přešlapuji, špicuju uši ve snaze zachytnout sebemenší zvuk.

"U všeh Stínů!" zavrčím. "Jen aby tady nebyl ještě nějaký sajrajt!"

Tark s Gwargem přistoupili k V zdi a po několika rychlých slovech začali prohlížet stěnu směrem k SV rohu místnosti. Jak se snadno dohodli, trpaslík prohlíží pruh od podlahy do jednoho sáhu, tark o krok před ním zkoumá další pruh o sáh výše. Pochodeň drží mezi nimi, aby svítil oběma a žádný z nich si nestínil na svůj pruh.

Na rozdíl od elfčiny lucerny, nastavené na proud silného světla v jednom směru, plamen pochodně je mnohem slabší. Aby jim neunikl žádný kus zdi bez důkladného ohledání, musí se oba pohybovat sotva co noha nohu mine. Prsty přiložené k povrchu stěny pečlivě ohmatávají kámen za kamenem a na každou nepravidelnost oba zkoušejí zatlačit.

Po chvíli se tak oba dostali až do SV rohu aniž by dosáhli nějakého úspěchu. Když tark drcnul do S zdi, náhle si oba vzpomněli na slizovitou bytost, která v SZ rohu pádem shora zaútočila na Elienai. Tark vztyčil pochodeň do výše a oba rychle odskočili. Upírají oči vzhůru do tmy, která někde ve výšce skrývá strop, ale žádné mlaskavé zvuky slyšet nejsou.

"Čáry! Tfuj!" zkrabatím nos úšklebkem. Rozhlédnu se kolem a pokrčím bezmocně rameny.

Když Tark pokyne, přikývnu a následuji ho.
Společně prohledáváme stěnu.

//koukám že hrajem dva a PJ :(

Elenai !!!
otočim se směrem k ní ,zakřičím na ni a chvilku čekám
jak to tam vypadá, co všechno si už prohlídla.
Trpaslíka si zatim nevšímám, až po chvilce se otočim k němu a
kouzlo který mě nemělo sklamat mě přímo udivilo svim nezdarem, je tu silná iluze a zatim mě nenapadá, jak to zrušit či jinak přejít. Asi to tu budem muset úplně všechno projít a pořádně prohledat, něco tu určitě bude.
S tim zvedám louč do víše prsou , naznačim na trpaslíka aby šel se mnou a začnu prohledávat stěnu, kde je vchod, zkoušim zmáčknout každej výčnělek a dloubnou do každý jamky, loučí jezdim nahoru a dolu.
Zatraceně, takhle tu budem tejden a pokud nic neoběvíme nebo nás nic nenapadne ,tak tu budem na věky.

"U všech Stínů!" zakleji, když dojdu Tarka.

"Kdyby ta zatracená tma šla rozehnat! Kladiva a kovadliny!" bručím a rozhlížím se po ostatních.
"Kde hledat? Vousatá prababo raď.."

Podle pohybu světla lucerny usuzujete, že Elienai postupuje podél S zdi nazpět k SZ rohu a zkoumá nyní pruh nad podlahou. Je potichu a světlo se zvolna avšak neustále pohybuje. Asi zatím nic neobjevila.

Pochodeň v tarkově ruce zaprskala. Je to neklamný příznak toho, že už dlouho svítit nevydrží.

Na druhém konci místnosti, kde zůstal Fahir v naprosté tmě, se nic neozývá.

// co je se neraje? :(

tech
Odjíždím na týden mimo dosah i-netu. Vrátím se nejdříve příští čtvrtek.

Přeji hezké dny.

No ta místnost je vcelku rozlehlá, to bude sranda tu něco najít, kor v tý tmě.
Pokračuju směrem ke dveřím, nebylo to tak daleko a tak k nim dojdu vcelku snadno a rychle, dával sem ale velký pozor na to co nohama potkám a na co šlápnu. Slišim, že se za mnou vydal i Gwarg, počkám až ke mě dojde, otočim se ještě jednou do prostoru a zavolám do prostoru
našli ste něco? ... Něco tu zkusim a dáme se s Gwargem do hledání taky.....
Otočim se směrem ke dveřím a začnu něco mumlat a u toho hejbat rukama.

Když mi Tark vytrhne pochodeň, jen pokrčím rameny. Potřebuji si nejdřív řádně upevnit štít na zádech. Nerad bych ho tady v té tmě ztratil. Zároveň potřebuji, abych byl schopný štít rychlým pohybem dostat ze zad do ruky.

Když vše konečně drží tak jak má, obrátím se k Tarkovi, spíše již jen do tmy.
"Dveře jsou přesně tam, kde byly, když jsme sem vlezli." zabručím. "Jen se nám znovu ztratila klika. Kromě klíčku tak musíme hledat i tu!" tentokrát křiknu, aby to pokud možno slyšeli i ostatní.

Pak se pomalým krokem vydám za Tarkem.

Když se do místnosti ozvalo hlasité háálóó, překvapením jste sebou trhli.
Podle dalšího hulákání odhadujete, že tark provádí nějaký záhadný pokus, jehož smysl vám prozatím uniká.

Už mě nebaví čekat na Gwarga až se pohne, vytrhnu mu z ruky louč
tak když se ti nechce, tak tu počkej nebo běž za Elineaií, nemam čas tady jen tak stát a čekat na smrt.
S tim se dám do pomalé chůze smětem odkud sem viděl přicházet Gwarga.
Doufám že ty dveře najdu rychle, jinak tu budu asi pěkně dlouho bloudit.
Louč nemá smysl držet nahoře, protože neni stejně nic vidět a tak ji držim šikmo dolu k podlaze a koukám na ní, třeba se mi poštěstí něco oběvit po cestě.
V průběhu pochodu tmou jen tak ze zvědavosti zavolám na ostatní
tak co, už ste něco oběvili ?!
Pak mě napadne zajímavá věc, jak zjistit která stěna je asi tak daleko od bodu kde stojim.
Zastavim se a vim že Elienai je u S stěny,
jestli tu sou takový dokonalí iluze jako je drak, třeba i prostor okolo nás je jen iluze
a s tou myšlenkou si dám ruce k puse, zastavim se a jako do hlásný trouby zakřičim směrem na S stěnu
háálóó
a poslouchám až uslišim ozvěnu a v duchu si počítám. Pak se otočim na V stěnu a udělám po chvilce uplně totéž, takhle to po chvilce opakuju i na J stěnu a Z stěnu. Pak trochu i bláhově sa zaklonim a zakřičim i směrem ke stropu. Když tohle všechno proběhne dedukuju z výsledku počítání, jak to asi je.

Tark a Gwarg stále stojí uprostřed místnosti, kde se mihotá plamen jejich pochodně.

Fahira, který zůstal u Z zdi, teď vůbec není ve tmě vidět. Zkusil natáhnout ruku a pak ji pomalu pokrčoval. Avšak teprve když držel rozevřenou dlaň těsně před obličejem, rozeznal proti slabému světlu Gwargovy pochodně a vzdálené lucerně Elienai tmavé obrysy svých roztažených prstů.

*Zatracená tma!*
Na chvíli se zastavím, abych zavřela tři postranice na lucerně a kužel světla se tak soustředil přesně tam kam chci. Otočím se a vracím se zpět úplně stejnou cestou, kterou jsem teď prošla, jen v silnějším světle zkoumám vzdálenější kouty. Tak nějak vůbec nevěřím, že něco tímhle způsobem objevím, ale jen tak stát a čekat na konec mě děsí.

V tichu místnosti jsou slyšet jen elfčiny kroky, sykavé plápolání pochodně a naše slova.
Je to divný pocit, bejt uprostřed místnosti, kde jen nepatrně svítí louč Gearga a kdesi v dáli lucerna Elienai.
Přešlápnu si nervozně, protože pořád čekám na to, až mě Gwarg dovede ke dveřim. Po tmě se mi tam nechce a pochybuju, že mi dá louč a sám zůstane po tmě kdesi v prostoru. Zaklonim hlavu a bez jakýhokoli důvodu se podivám nahoru do tmy do stropu, pak se rozhlídnu kolem, nohou šourám po zemi a špičkou při tom opisuju kolečko.
Já si tu snad začnu procvičovat ohniví kouzlo, sice mě vyčerpá, ale opakování matka moudrosti.

Fahir sleduje Elienai, jak se přiblížila k S zdi, natočila se na V a během pomalé chůze pečlivě prohlíží na stěně různá místa, která si postupně ozařuje silným světelným kuželem z lucerny. Sám tak zůstal vlastně ve tmě.

Tark a Gwarg stojí přibližně uprostřed místnosti. Jejich pozici spíše jen naznačuje mihotavý plamen pochodně v Gwargově ruce.

V tichu místnosti jsou slyšet jen elfčiny kroky, sykavé plápolání pochodně a vaše slova.

Pokrčím bezradně rameny. Žádný klíč nemám a pochybuji, že někdo z nás je na tom stejně.
*To zase musíme hledat nějaký klíč? A v týhle tmě?*
Povzdechnu si.
"Myslím, že..." začnu, ale nedokončím. Ať si hledají u dveří, ať je zkusí páčit, kouzlit či co vlastně chtějí dělat. Beztak ten zatracený klíč bude potřeba.
Znovu si povzdechnu a v rohu, kde nás začal otravovat ten slizácký hnus, začnu důkladně, opravdu důkladně, hledat. Na zemi i na zdech (pokračuju dál po severní zdi) kam až dosáhne světlo lucerny.

Já mám nápad, nevym jestli se mi to povede, ale jistá možnost tu je.
Skoro až vykřiknu, při myšlence na možnost na kterou sem uplně v tom zmatku zapoměl.
sem zvědavej, jak se budou tvářit, jestli se to povede.
Chytnu Gwargova za ruku a zeptám se ho
kde přesně sou ty dveře, prosim tě, odveď mě k nim, nejspíš sem schopnej nás z toho dostat, tedy pokud se mi to povede.
Nechci mu dát zase pocit 100% jistoty, protože následné sklamání by mohlo mít fatální následky.

Gwargova otázka jako by do vás udeřila.

Zdá se, že ani z této místnosti se bez hledání klíče nebo kliky
... nebo možná obojího ...
jen tak nedostanete.