Barevná srdce (49 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

"Tak má někdo nějaký klíč?" znovu se zeptám. Přešlápnu si a rozhlížím se kolem. Přitom si znovu upevním štít na záda. V ruce si nechám pochodeň a válečné kladivo.

Po tarkových prvních dvou krocích se jeho postava téměř ztratila ve tmě. Sledujete jenom její nejasný obrys na pozadí slabé záře Gwargovy pochodně, která se po chvíli začala pohybovat zpět k vám.

Někde uprostřed místnosti se tarkův obrys a za ním zvolna se blížící plamen pochodně zastavily. V nastalém tichu tak docela dobře slyšíte Gwargova slova.

"Hmrrr..." ozve se ze tmy moje zamručení. "U všech Stínů!" zakleji, jak mám ve zvyku. Zde v temné komnatě, stěží osvětlované naší lucernou a loučemi, nabývají má slova skutečného významu.
"Dveře tu pořád jsou. Ale klika zas zmizela. Čáry a kouzla! Tfuj!" zabručím podrážděně. "Kovadliny a kladiva!"

Pomalými kroky se vracím k ostatním, jako by hustá tma tížila a snažila se nás sevřít víc a víc do svých černých spárů.
"Zůstal nám vlastně nějaký klíček? Nebo ho budeme muset zkusit najít tu?" zeptám se.

Moc dlouho nečekám a pomalu vyrážim za Gwargem, v týhle tmě neni radno zůstávat bez světla.
Při tom jak du pomalu za nim na něj povidám
máš tam něco Gwargu? Nebo proč si se zastavil.
Potom se na chvilku otočim za sebe, co dělaj asi ostatní, při tom i naslouchám, aby mi neušel jakejkoli podivnej zvuk cokoli naznačující.
Opět se otočim směrem ke Gwargovi a vyrazim, ruce mam natažený před sebou a kroutim se ze strany na stranu, přeci jen je tu třeba nějaká překážka, do který bych moh narazit nebo si ji prostě nevšimnout.
Tak co Gwargu je tam něco?
Opět zavolám, zastavim se na chvilku a tiše naslouchám.

Vy ostatní jste se otočili a díváte se na trpaslíka, který podél S zdi zamířil zpět. Jak Elienai drží lucernu volně v ruce, míří soustředěný kužel jejího světla na S stěnu a kousek nad podlahou tam vykresluje světlý ovál. Bez dalšího světla vy sami jste nyní téměř ve tmě. Na druhou stranu tak ale můžete na Gwarga lépe vidět.
Sledujete, jak se nejprve jeho postava a pak i plamen jeho pochodně ztrácejí v té divné tmě. Po chvíli už jen nevelká pohybující se záře dává vědět, že trpaslík jde dál.
Potom zvuk jeho kroků utichl a zář jeho pochodně se přestala pohybovat.

Možná Gwarg došel ke dveřím.

"U všech Stínů!" znovu zakleji. "Zkoušel už někdo otevřít dveře? Nebo se v té tmě ztratily?" rozhlédnu se tázavě po ostatních, některé jen stěží vidím ve tmě, spíše tuším pohybující se siluety. Pak se pokusím zorientovat a vykročím ke dveřím, kterými jsme sem vešli. Zkusím je otevřít a zjistit, jestli přeci jenom musíme hledat nějaký klíč.

Poslední proužky rychle slábnoucího řídkého dýmu ze spáleného oleje a zbytků skvrny stoupají svisle vzhůru. Ve světle lucerny vidíte, jak bez sebemenšího pohybu někam do strany, hnané nějakým průvanem, dobrý sáh pod stropem mizí rozplynutím v okolním vzduchu. Naděje, že ukáží nějaký další východ z místnosti, tak zcela zaniká.

Se zakloněnými hlavami a pohledy upřenými na strop si uvědomujete další věc.
Vaše oči, které se nakrátko přizpůsobily velké záři plamenů hořícího oleje, dohlédnou teď až na strop, který byl předtím zcela ukrytý ve tmě. Lucerna upravená přiklopením tří postranic tak, aby svítila, byť silně, jen do jednoho směru, tak asi přemáhá v nevelkém prostoru nad vámi divnou tmu panující v této místnosti, ale k osvětlení vašeho okolí vlastně nepřispívá.

Pochodeň v Gwargově ruce a na podlaze dřevená tyč (zbytek první pochodně), která se vznítila v plamenech oleje, tak nyní sotva osvětlují malé místo v SZ rohu, kde stojíte. Celý zbytek místnosti i stropu nad ním jsou utopené v naprosté tmě.

Kousky rozpadlé spáleniny nijak nereagují ani na přiblížený plamen pochodně ani na šťouchání trpaslíkovy boty. Síla ohně evidentně zvítězila nad odolností slizovité skvrny.

Elienai zaujatá prohlížením zbytků možná jen přeslechla Gwargova slova. Nicméně si pochodeň nevzala a nyní oběma rukama natáčí lucernu, aby světelný kužel dopadal na S zeď, kam se skvrna zřejmě snažila vylézt. Když lucernu nakloní, opatrně aby olej z její nádobky nevytekl, kužel dopadne na strop u SZ rohu místnosti.
Při pohledu na ozářené místo se vám zdá, že část má tmavší odstín. Tam asi slizovitá skvrna čekala, až se pod ní někdo zastaví, aby na něho spadla.

Sakryš, to sme měli ale kus štěstí, že to chytlo když byla ještě v uctivý vzdálenosti, jinak by nás to asi slušně ožahlo.
Lehce se zasměju a koulám na zbytky, pak pozoruju Gwarga jak se ještě ujišťuje, jestli je vše pořádně dokonáno a když vydim že je, začnu se pomalu rozhlížet po prostoru.
Kouř z dohořelé skvrny zvolna stoupá ke stropu.
Jestli je tady někde ještě nějakej východ, mohli by sme to poznat pohybem dýmu, jistě by tu byl i nějakej ten slabounkej průvánek.
s touhle myšlenkou zbystřim a řeknu.
Něco mě napadlo
a řeknu nahlas svou myšlenku
Jestli je tady někde ještě nějakej východ, mohli by sme to poznat pohybem dýmu, jistě by tu byl i nějakej ten slabounkej průvánek.
Přijdu k držiteli louče
Zvedni tu louč tak abys viděl ten kouř po ohni a sleduj, jestli nemá nějakej směr proudění, pokud jo, musíme zjistit odkud a kam se pohybuje a to bude naše cesta ven.
Pak už jen čekám a bedlivě sleduji.

Jak začnou plameny sílit, uskočím vzad. S pochmurným výrazem ve tváři sleduji zmítající se skvrnu. Když oheň dohoří a skvrna se rozpadne na několik kousků, zavrtím hlavou. "U všech Stínů! PFrrr.." odfknu si. "To teda bylo. Podivná věc. Fíííí.." znovu zakroutím hlavou.
Pak popojdu blíže a nad jedním z kousků pomalu zamávám pochodní. Když se nic neděje, natáhnu pochodeň blíže. Nakonec zkusím do kousku ťuknout špičkou své boty. Pokud se zdá, že nám nebezpečí již nehrozí (Hrozilo nám vůbec někdy?), otočím se k elfí dívce. "Tak a je to. Tady máš svoji pochodeň. Na."

"Juhuuu!" zcela upřímně zajásám. Je to pryč!
Přejdu blíž a ve světle lucerny si vteřinku spálené pozůstatky prohlížím. To, že se to povedlo až trpošovi, mlčky přejdu.
"Tak, teď ty dveře." Je to pobídka pro ostatní, aby se taky trochu snažili. Zvednu lucernu co nejvýš nad hlavu a zkoumám místo na zdi (potažmo i na stropě, pokud tam světlo dopadá), odkud předpokládám, že ten hnus spadl. Nevzal se tu přeci jen tak, že. Odněkud to vylezlo a já hledám to místo.

Pod hořící hlavicí pochodně začaly vyrážet z několika menších olejových kapek na podlaze nevelké plamínky. Jak ale plamínků a vznícených kapek přibývalo, jejich teplo rostlo.
Potom vzplál jeden z cákanců na skvrně, vedle něho další a najednou zahučely plameny na všech místech, kam se olej rozstříkl. Z cákanců na podlaze a na stěně vzniklo hořící pouto, které sevřelo skvrnu ze všech stran. Její otřesy přešly do zběsilého zmítání celé té bytosti, ale vidíte, že prudký pohyb nyní jen napomáhá hoření oleje na jejím povrchu.

Na okamžik máte pocit, že jste zaslechli výkřik. V další chvíli už vnímáte něco jako řev z velké bolesti, přesto vaše uši slyší jenom hukot plamenů.

Po chvíli se zmítání skvrny zpomalilo, pak ustalo a zklidněné plameny se zvedly do výšky. Potom zvolna začaly klesat, jak ubývalo dosud nespáleného oleje. Mezi slábnoucími plameny vidíte, že skvrna ztmavla a přes nyní černohnědý povrch se rozprostřelo několik světlých klikatých čar. Pak váš pocit něčího řevu zmizel, ozvalo se křupnutí a cela skvrna se podle těch čar rozpadla na několik menších kusů, podobných střepům rozbité kameniny.

tech
V naší jeskyni je nová postava: tark

Jako dříve na ni pohlížejme tak, že se připojila ve městě Haraqa, večer před odjezdem na Starý Hrádek.
Dosavadními boji prošla bez zranění.

Blázni! pomyslím si a ze vzdálenosti několika kroků pozoruji dění u stěny. Stále jsem pevně rozhodnut jít hledat další dveře, jen hlavně co nejdále, od té skvrny. Očima chvílema mířím ke stropu, zda neuvidím nějakou další podivnost. "Každopádně už něco dělejte," poznamenám již trochu zbytečně, neboť Gwarg právě začíná svůj pomalý výpad.

"Netušil jsem, že jsou mezi špičatými ušisky i trochu moudré hlavy!" zabručím rýpavě pod vousiska, když beru od Elienai pochodeň.

Louč pevně uchopím, přikrčím se za svůj štít a opatrně vykročím ke skvrně.

Zdá se, že skvrna si vašeho dohadování nevšímá. I nadále zůstává na místě a stále se rychle otřásá.

Jak Elienai přejíždí světelným kuželem, soustředěným čočkou na lucerně, po povrchu skvrny, znovu jste několikrát zahledli, jak se z ní vznesl nepatrný mlžný proužek a rozptýlil se ve vzduchu.

Gwarg sevřel pochodeň a na chvíli ji podržel před sebou. Plamen se zklidnil a opět začal normálně zářit.

Odfrknu si.
*Trpaslík! Pche!*
Rázně mu podám pochodeň, až se plamen zachvěje.
"Jestli..." začnu výhružně, ale větu nedokončím.
Jen zaujatě sleduji jak si pan chytrý poradí.

Podrážděně zafuním a nervózně si odfkrnu. Snad i rudnu v buclaté tváři, ale těžko říci. Možná to je nyní způsobené jen odleskem plápolající lampy a pochodně. A trpaslík byl už předtím většinu času brunátný ve tvářích a na nose. Přeci jenom si často rád dopřává piva.

"Nebuď hloupá, děvče!" zabručím. "Když už jsme to polili olejem, tak to snad zapálíme! Dej mi tu louči a já to zapálím. Pak si s tím dělej co chceš!" skoro zavrčím.

Sleduji dění před sebou a na klidu mi zrovna nepřidá. Dokonce se neudržím a znechucen pohledem na tu hroznou věc se otočím a kráčím nazdařbůh do tmy. "Podle mě byste to měli nechat na pokoji. Jeden z vás to může hlídat a ostatní by měli hledat cestu pryč. Klidně se tu hádejte, já jdu raději o kousek dál," pronesu trochu rozčileně. Na jednu stranu chci být odsud co nejdále, na druhou stranu se však bojím, aby tady takových věcí nebylo více a tak se po prvních krocích zastavím a ohlédnu se na ostatní.

"Vždyť jsi viděl! Ani to nehoří," oponuju naštvaně. "Teď to má dost práce samo se sebou, místo toho plkání bysme měli najít dveře. Dřív než se to vzpamatuje a začne otravovat," dál hájím naše světlo. Oleje za chvíli dojdou a mi tu pochcípeme po tmě. Brrrr!
Stojím dost daleko od skvrny a veškerou svou pozornost obrátím k ní. Marcusův návrh se zdá dobrý. Třeba se to opravdu pohne k nějakému východu, který nám zatím uniká.