Barevná srdce (80 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

vstanu z křesla a začnu též prohledávat .. jestli to púůjde, tak si při tom brousim svou sekeru .. kdyby ne, tak po pohledávání ... // :oD

Připojím se (lehce neochotně a nedůvěřivě) k ostatním z družiny a začnu prohledávat místnost. Zaměřuji se spíše na její vyšší část, kam mám zlehčený přístup....

Volným krokem procházím místností a rozhlížím se po podlaze, po stěnách, na strop.

"Tak komínem se odtud nedostaneme." Otočím se od krbu. "Je tam mříž a na ní hala balvanů." Pak se stejně jako Loren vrhnu do prohledávání stěn, při své výšce pouze jejich spodních částí. Zkouším různě tlačit na všechny kameny a postupně postupuji opačným měrem než elfka.

Loren jde zvolna kolem zdí. Prsty přejíždí povrch mramorových desek a zkouší je stisknout. Druhou rukou poklepává holí o podlahu a občas o desku ve stěně a naslouchá, jaký to vydává zvuk.

"Pán Farin má pravdu. Toto miesto nám už neraz predviedlo svoje tajomno a nevyspytateľnosť.." Spomeniem si na zvláštnu "bariéru" z predošlej miestnosti, ktorá nám bránila v pohybe.
"Netreba tieto miestnosti podceňovať a isto by nebolo rozumné odchádzať bez podrobného prieskumu.." Svojími slovami nabádam i ostatných, aby sa pustili do prehľadávania miestnosti. Následne začnem sama prehľadávať steny podobne ako v predošlej miestnosti. Počas toho vysvetlujem tak, aby ma všetci počuli.
"V tej vedľajšej miestnoti.. začula som pravidelný zvuk, akoby z výšky dopadali drobné kvapky na podlahu, alebo možno na nejakú hladinu vody.."

"Nemůžeme odejít, aniž bysme to tady prohledali. Vzpomeň si Leafe na skrýš z předchozí mísnosti, kde Loren našla hůlku. Třeba je tady někde ten kámen, co hledáme."

Vydám se k vyhaslému krbu a opatrně do něj nakouknu, jestli má komín a je jím někam vidět.

Do miestnosti vstúpim posledná a chvílu len stojím a načúvam okolitým zvukom. Počkám, kým moji spoločníci prehľadajú miestnosť a keď začujem že sa dvere zatvorili, priložím k nim ucho a načúvam. Hulku si vložím do torny a volnou rukou prechádzam po dverách.

Zamračený si prohlížím klec s ptákem včetně dalšího vybavení této místnosti.
"Pffff...zřejmě tady bydlí nějaký náruživý chovatel ptactva." zabručím s náznakem, že se jedná o vtip.

Ve chvíli, kdy Leaf dořekl svoji myšlenku, zaslechli jste povědomé kovové klapnutí.
Dveře se zcela tiše, jako doposud všechny předchozí, zavřely a ozval se jen zvuk západky zámku.

Spolu s ostatními vstoupím do místnosti a celou si ji zprostřed prohlížím...Zdá se, že když už nic, tak tady alespon někdo čas od času umývá podlahu. Ale v tomhle hrádku mě už překvapí asi málo co. řeknu svůj názor a dál si prohlížím vybavení místnosti...

Jestli jste nikdo neobjevil nic zajímavého, co takhle zkusit zase zavřít dveře a dostat se někam dál? dodám nakonec

Na rozdíl od obložení stěn jsou dlaždice na podlaze docela zachovalé a čisté. Možná kupodivu, protože stůl je viditelně zaprášený. Zblízka je však poznat, že obě misky v kleci, která na stole stojí, jsou také čisté jako právě vyleštěné.
Letmým drcnutím můžete zjistit, že se stolem nelze hnout a ani klec nelze nijak pootočit nebo nadzvednout. Podoba s první klecí napovídá, že ani ptáka nepůjde rukou sundat z bidélka.

Klec z železných drátů má přes jeden sáh na výšku, půdorys je čtvercový tak na půl sáhu a se zaoblenými rohy. V zadní polovině asi jeden a půl dlaně nade dnem je dřevěné bidélko a na něm sedí pták, necelého půl sáhu vysoký.
I tento pták má jen matně vybarvené peří, zavřené oči a nehýbá se.
[obr "Pták v kleci"]
Dvířka v přední stěně klece jsou zavřená obyčejnou západkou. Jsou dost velká, aby pták jen mírně přikrčený mohl projít skrz. Kdyby byl živý.
Za dvířky uvnitř klece leží dvě malé prázdné misky.

Oddechnu si, že se nás v této místnosti nesnaží nic zabít a spolu s ostatními vejdu. Když vidím, že je tu dost světla, zhasnu lucernou, kterou jsem svítil ve tmavém koutu předchozí místnosti. "Tak copak to tu máme?" Pomalu vyrážím ke stolu a obhlížím klec s ptákem.

Hnedka vkročim do místnosti bez nějakých okolků, prostě vejdu .. porozhlédnu se a když bude vše ok .. sednu si do jednoho křesílka
" hmm, pohodlné , hehe .. pojďte si sednout ještě je tady jedno , hehe "

Když se zdá, že nám bezprostředně nehrozí žádné nebezpečí, opatrně vkročím do další místnosti. Obezřetně se rozhlížím na všechny strany, válečné kladivo připravené udeřit.

Když je vše v pořádku, pokynu na ostatní, že mohou také vstoupit.

A07: (mapy)
Místnost je obdélná asi osm sáhů široká, mramorová mozaika na stropě je čtyři sáhy vysoko. Stěny jsou obložené hlazenými mramorovými deskami, jejich povrch vypadá poněkud zašle. Západní stěna je asi dvanáct sáhů daleko. V severní stěně jsou dva okenní otvory se zbytky železných mříží. Mezi okny visí od stropu až k podlaze zvlněný závěs. Podlahu místnosti tvoří mramorové dlaždice.
Velký krb umístěný v JZ rohu [A4] je vyhaslý. V protějším SZ rohu [A1, B1] stojí dvě starodávná křesla.

Nejvýrazněji působí obyčejný dřevěný stůl ve vzdálenější půlce [B3] místnosti. Na stole stojí už povědomá přes 1 sáh vysoká klec z železných drátů. V kleci na bidélku sedí pták zcela podobný tomu, jakého už jste viděli v jedné z předchozích místností.

Jinak se místnost jeví jako prázdná.

Skrze otevřené dveře nahlížíte do další místnosti. Okenními otvory přichází zprava dost světla a tak kromě koutů vpravo a vlevo dobře vidíte většinu nové místnosti.

Farin s Loren došli ke Gwargovi, který stojí u dveří. Ještě jste letmo koukli kolem sebe a vyrazili jste za nimi.
Hobit přistoupil ke dveřím a klíč lehce zasunul do klíčové dírky.

Bílý klíč trochu zjasněl. Potom z něho vyrazily stovky malých jiskřiček a v proudech zamířily k vám. Každého z vás i Darka jeden proud zalil od hlavy až k patě.
Znovu máte pocit, že někdo stojí kousek před vámi a pomalým vážným pohledem si vás prohlíží a vaše únava z boje slábne. Po chvíli se jiskřičky stáhly zpět k Farinově ruce.
Ozvalo se kovové cvaknutí, když jeho prsty otočily klíčem.
A potom, když ho pustily a hmátly po klice, klíč zmatněl a zmizel.

Farin se po vás ohlédl, otočil se zpět ke dveřím a zhluboka se nadechl. Pak pomalu stiskl kliku a pootevřel dveře. Světlo za nimi vám napovědělo, že i další místnost bude mít nějaké okno.
Když na vás ze škvíry nic nevyrazilo, Farin se nadechl podruhé a mírně zatáhl. Dveře se otevřely s tichým zaskřípáním.

"Hulku si nechám, v mojich rukách bude na bezpečnom mieste.. A pravdupovediac, dúfam, že ju nebudem nútená použiť." Potom už urobím niekolko krokov k dverám, pri ktorých stojí trpaslík Gwarg. Klopot mojej palice ma sprevádza na každom kroku.
"Tak len smelo, skúste odomknúť dvere, pán Farin."