Druhá strana (205 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Tak se taky něčeho co bylo najím a pak pokud jsem stihla na noc zabalím... nějak se o nic nepokouším. Leda si pohodlněji sednout. Jinak je mi hodně věcíjedno.
Ani nevím, jestli chci doufat v zázrak, minule to dopadlo takhle...

//Dřív to nešlo rodily jsme.//

(19:26) Ketryn: Můžu se ještě pokusit o pouto? Teď mám k tomu klidu habaděj...:-/
(19:25) Ketryn: No bezva...to mě moje myšlenky a nepohodlí asi umučí :-/
(19:25) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(19:24) Morigan: No, takový amatér, aby to neutáhl dostatečně, není. Je to až na hranici nepohodlí, ale jsi unavená, takže nejspíš usneš. Jsi ráda, že jsi se stihla zabalit do kožešinového pláště. K6 na spaní.
(18:59) Ketryn: (Hm, taky pravda...)
(18:59) Ketryn: Předpokládám, že i tak je to dost utažené na to, aby se mi z toho podařilo dostat, co? Určitě se o to pak pokusím, ale jestli je to marné, tak to po nějaké době vzdám.
(18:58) Morigan: (Těm jste neutekly :-))
(18:58) Ketryn: No, bezva...:-/ To i otrokáři s námi zacházeli nakonec líp....
(18:55) Morigan: Než se uložíte ke spánku, přijde další, nemilé překvapení: Derek, aniž by vám cokoliv vysvětloval, vás rozdělí a každou přiváže k jednomu kmeni. Opět za zápěstí, i když utažení je o něco málo jemnější, ale to je asi náhoda.
(18:51) Ketryn: Pak se asi pokusím nějak uložit ke spánku.
(18:51) Ketryn: Pak se asi pokusím nějak uložit ke spánku.
(18:45) Ketryn: Tak se z toho mála jdu najíst.
(18:44) Morigan: Mlčí všichni. Derek rozdělá oheň a vyndá ze svého sedla něco ze zásob, co vám ještě zbývá. Sám si vezme něco a opéká si to nad ohněm, o zbytek se asi můžete podělit, i když toho moc není.
(18:32) Ketryn: Snažím se ruce rozhýbat a nevnímat bolest. Probodávám Derekova záda nenávistným pohledem. Pokusím se pak vyždímat si trochu vlasy a nasadím si kapuci. Mlčím.
(18:28) Morigan: Rozváže vás, až když zastavíte na spaní. Déšť se zjemnil na mrholení, ale stále je to nepříjemné. Derek mlčky odsedlává koně a vás nechá, abyste se vzpamatovávaly z rozedřených zápěstí.
(18:18) Ketryn: Rozčiluje mě to, snažím se jim nějak ulevit...a leze mi krkem, že s tím nemůžu nic dělat. Jestli nás někdy konečně rozváže, tak to budem opravdu hodně dlouho rozhýbávat :-/
(18:15) Morigan: Nejvíc tě za chvíli začnou trápit zápěstí, protože už to jde těžko ignorovat.
(18:10) Ketryn: No, čím dál tím lepší...I když mokrá hlava je teď asi až někde na konci seznamu věcí, co mě trápí...
(18:09) Morigan: Jedete takhle nekonečně dlouhou dobu a taky nekonečně dlouho prší. Protože jste si nestihly nasadit kapucu a teď to nejde, máte už úplně mokrou hlavu, ale s tím se nedá nic moc dělat.

(13:10) Morigan: Se svázanýma rukama se samozřejmě jede hůř a docela to i bolí, ale dá se to přežít.
(13:14) Margare-tka: S tím nemám problém... Jen doufám, že nespadnu. Aspoň jedeme pomaleji, ne?
(13:14) Morigan: No pomaleji, než vy jste utíkaly, rozhodně ano :-)
(13:14) Morigan: Jinak moc ne.
(13:16) Margare-tka: No tak uvidíme, když tak spadneme:-)
(13:21) Ketryn: Asi jsem upadla do takové nějaké apatie...Jen si uvědomuji, že Dereka opravdu hodně nenávidím. Snažím se smířit s tím, že teď nemůžeme nic dělat, můžeme jen doufat...
(13:25) Margare-tka: S tím se tedy smiřovat nebudu. Musíme něco vymyslet. jen doufám, že nás to napadne dřív než dojedeme do věže. Škoda jen, že se ho nejde nějak zbavit.
(14:24) Margare-tka: Nějak me stále nic nenapadá:-( To je fakt situace, kdybychom aspoň věděli co má v úmyslu.
(14:31) Morigan: A takhle nepohodlně putujete dál, navíc začne lehce mrholit a na jídlo Derek jaksi pozapomněl, pravděpodobně ani nic nestihl ulovit, ale nijak to neřeší a jede dál. Ruce už necítíte.
(14:37) Margare-tka: Nějak asi ani nemám hlad, vztek a zoufalství ho zatím vytlačili. Třeba mi ani Derek nebude muset lámat nohu, jelikžo až spadnu z koně zlomí se mi sama....:-/
(14:46) Ketryn: No, hlad teď taky neřeším...Jen se mi v hlavě honí neustále myšlenky, co po nás Derek tak může chtít :-/ Jen pevně doufám, že tím nějak neuškodíme Morigan... Protože pokud se nic nestane, tak jemu samy opravdu nemáme šanci utéct ať chceme sebevíc...
(14:49) Margare-tka: Něco vymyslet půjde. Určitě. Jen to chce čas.
(14:51) Margare-tka: Snažím se žít touhle myšlenkou a taky tou, že se budeme muset Dereka jednou pro vždy zbavit, aby Mor a nás nechal být. Nic jiného mu v tom nezabrání.... Jen v mém plánu je krapet dírka....ale to se časem vyladí. Jen doufám, že nebudeme muset volit před Derekem a nějakým stejným zlem.

(12:29) Ketryn: Sleduji, co se děje. Štve mě, že nás Derek chytil hned takhle rychle a docela potupně, ale nijak moc mě to nepřekvapuje...Spíš by mě překvapilo, kdyby se nám ten útěk povedl. Musely jsme to ale aspoň zkusit....Hajzl Derek, opravdu jsme uzavřely smlouvu s ďáblem. Doufám, že ho tohle kouzlení aspoň trochu unavilo.¨
(12:31) Margare-tka: No mě taky. Bylo by fakt lepší, kdyby mě chytl někdo jiný. No já jsem to říkala, že není dobrý s ním nic uzavírat. Tohle je náš trest za neuvážené rozhodnutí.
(12:32) Margare-tka: Nechám ho tedy zatím dělat co dělá....Co jiného mi taky zbývá.
(12:36) Morigan: Derek neurvale přitáhne Margaret ke koním a vyhodí ji do sedla. Stejně jako Katryn jí taky přiváže hodně napevno ruce k sedlové hrušce a odstraní koni otěže. Je opravdu hodně naštvaný, ale mlčí. Když nasedne zpátky, řekne jen: "Ještě jeden pokus a zlomím vám nohu. Nebo jedné z vás vaz."
(12:38) Margare-tka: Nic neříkám a tvářím taky naštvaně. Teď bych uvítala i vlkodlaka nebo hydru. Aspoň by nás ho zbavila. Poprvé v životě si přeju aby Derek umřel.
(12:40) Ketryn: Ani v nejmenším nepochybuji, že si nedělá srandu...Nic samozřejmě neříkám a raději se už na toho hajzla ani nedívám. Asi se začnu modlit za další zázrak, jen ho asi budu muset nějak víc specifikovat...to, že jsme se odtamtud dostaly zázrak opravdu je, jen jsme spadly asi ještě do většího průseru :-/ No aspoň že nám ty nohy nezlámal rovnou hned...
(12:43) Ketryn: Uvažuji, že z krizi asi zas začnu zkoušet pouto s Richiem a budu mu posílat obrázky rozzuřeného Dereka, který nás vězní a vyhrožuje, že nám zlomí vaz...
(12:43) Ketryn: Uvažuji, že z krizi asi zas začnu zkoušet pouto s Richiem a budu mu posílat obrázky rozzuřeného Dereka, který nás vězní a vyhrožuje, že nám zlomí vaz...
(12:43) Margare-tka: Začínám si opravdu říkat, že tam bychom toho možná svedly víc....Že tohle zrovna nebyl moc velký zázrak..
(12:43) Margare-tka: No tak pokud nepomohl ostrov s domorodci, tak tě Derek nespasí.
(12:44) Margare-tka: Vracíme se na tu cestu jako předtím a nebo jdeme tím naší směrem.
(12:47) Morigan: Vracíte se k tomu rozcestí, ale potom pokračujete jinak, než předtím.
(12:55) Margare-tka: Tak sedím, jedu a jsem nasraná.

(20:59) Morigan: No jenom abys věděla, ten kdo tě chytil, je Derek.
(21:35) Margare-tka: Tak se budeme muset pokusit utéct z toho hostince, pokud tam někdy budeme.
(21:55) Morigan: Jak tě zatáhne za plášť, tak upadneš a už tě samozřejmě drží.
(22:51) Margare-tka: "Doprdele." byla jsem lapená jako králík....
(22:52) Margare-tka: Tak se snažím nějak důstojně postavit. Teda jestli mi to dovolí.
(22:53) Morigan: To ti samozřejmě moc nedovolí, pořád tě drží tak, že musíš setrvávat ve skrčené poloze.
(23:05) Margare-tka: Tak v ní setrvávám a sere mě to:-((

(18:56) Margare-tka: Zatočím na druhou stranu než jsme jeli. snad tam bude dřív nějaké město. Pokud to vím.
(19:01) Morigan: Asi víš :-)
(19:02) Margare-tka: Pane bože, prosím ať to vyjde!!
(19:02) Margare-tka: Tak tam rychle zatočím a ujíždíme dál. Slyším kat za sebou?
(19:03) Morigan: Žádný velký trysk na té cestě jet nejde, obzvlášť s tím druhým koněm, ale nějakou rychlost máte.
(19:03) Morigan: (Jo, zjistila jsem, že už je říjen, takže zima je docela dost :-))
(19:05) Margare-tka: No to je tedy skvělý...doufejme, že bude zima jako v loni.....tedy skoro žádná.
(19:05) Margare-tka: Ten čas ale letí, pokud se nám podaří zmizet mu, tak bychom to do dalšího srpna mohly stihnout, když nás po cestě nic nezabije.
(19:11) Morigan: Tímhle tempem vydržíte jet přibližně čtvrt hodiny, pak musíte trochu zpomalit.
(19:12) Margare-tka: Tak trochu zpomalíme, ale snažím se udržet aspoň nějaké pomalejší tempo.
(19:16) Morigan: Margaretin kůň se najednou prudce zastaví a zařehtá, možná se něčeho lekl, ale nevšimly jste si čeho. Katryn do nich málem narazila svým koněm.
(19:18) Margare-tka: Tak se držím a snažím se ho uklidnit.... a doufám, že to nedělá Derek.
(19:22) Ketryn: Tak se snažím trochu zacouvat a držet své koně v klidu. Modlím se, aby se Margaret podařilo zas rozjet. A doufám, že ten kůň neodpovídá na Derekovo zavolání nebo tak něco.

(20:39) Margare-tka: "Ano to jsem myslela, tak to zkus....Nic jiného zatím aspoň trochu reálného mě nenapadá. jedině co můžeme prostě odejít, žít na pláži a živit se listím..."
(20:40) Ketryn: "Hm...." vypadám do
(20:40) Ketryn: "Hm..."vypadám docela podrážděně, ale slíbím, že až bude chvíle času,tak se o pouto pokusím.
(20:42) Margare-tka: "To je jedno, vím, že je to teď blbá situace, jak magicky, tak vztahově... ale aspoň něco. "
(20:50) Ketryn: Nejsem zrovna v dobré náladě, ale snažím se to nějak zakrývat.

(19:36) Morigan: Po týdnu musíte zase žít s jinou rodinou (se kterou i bydlíte), jak je to zvykem.
(19:37) Ketryn: Tak se snažím s nimi nějak dorozumět a případně sblížit,
(19:37) Ketryn: A dál se snažím učit jazyk, alespoň základní pojmy.
(19:39) Morigan: Sheigan vám vysvětlí, že takhle to bude, dokud vás nějaká rodina nepřijme za své. "Je to zvyk. Ve vašem případě to znamená, pokud si vás někdo nevezme za svou ženu, jelikož už nejste děti, aby si vás někdo osvojil."
(19:42) Margare-tka: No jsem ráda, za tuhle informaci, ale doufám, že se do té doby dostaneme odtud pryč....Ale samozřejmě si nadále snažím zvyknout a modlím se zázrak.
(19:44) Ketryn: Nijak to asi nekomentuji, jen polknu a přikývnu. Nemám sílu připomínat, že já už manžela mám...
(19:45) Margare-tka: No tak to když tak připomeneš, až bude nutné. Doufám, že to nebude.
(19:52) Morigan: "Nejdéle je možné být v Srdci kmene po tři měsíce," dodá.
(19:54) Ketryn: Tak to se na něj zadívám mírně zaskočeně! "Aha..."vypravím ze sebe. "A pak co, budeme vyhoštěné?"
(19:55) Morigan: "No, k tomu zatím nikdy nedošlo, tedy co já pamatuju," usměje se konejšivě. "A navíc jste ještě mladé a schopné mít děti, nehrozí, že byste nikam nepatřily."
(20:00) Ketryn: Musíme se kousnout do rtu, abych se s ním nezačala přít. Zatím máme ještě čas...Musíme do té doby něco vymyslet.
(20:00) Ketryn: Jen koprně přikývnu, že jsem to vzala na vědomí...smířit se s tím ale nehodlám.
(20:01) Margare-tka: Jo to teda vymyslíme.....momentálně jsem se rozhodla, i kdybychom se měly plavit po tom pobřeží.
(20:06) Morigan: Čtvrtý týden na vás vyjde náčelníkova rodina. Samotný náčelník na vás působí trochu děsivě a taky se nijak pozitivně netváří, nebo to aspoň tak vypadá. Všímá si vás jen občas, ale dostanete u něj vše, co potřebujete. Taky máte svou vlastní místnost, což v jiných příbytcích nebylo. A také menší káď s teplou vodou jednou za ten týden.
(20:09) Ketryn: Jsem z něho asi docela nesvá. Ale snažím se být v rámci možností komunikativní jako v ostatních rodinách a dávám pozor, abych něco neprovedla. V kádi se asi pořádně umyjeme. Dál se snažím co nejvíc dávat pozor na jazyk a na to,co máme dělat.
(20:11) Ketryn: (To to ale letí...Za chvíli z toho asi začnu být v krizi. Stále si opakuji, že něco vymyslíme...stále ale opravdu nevím co....)
(20:12) Ketryn: (Co už je za měsíc?)
(20:12) Margare-tka: Taky se rozhodne necítím svá, ale jsem vstřícná a dělám vše jako vždy. Snad už se aspoň nějak domluvíme. Rozhodně se nsažím něco vymyslet, jak se odtud dostat, myslím, že za dva týdny bychom už měly něco vymyslet.
(20:12) Margare-tka: Taky se rozhodne necítím svá, ale jsem vstřícná a dělám vše jako vždy. Snad už se aspoň nějak domluvíme. Rozhodně se nsažím něco vymyslet, jak se odtud dostat, myslím, že za dva týdny bychom už měly něco vymyslet.
(20:13) Margare-tka: Za káď jsem opravdu vděčná to je milý. Ale stejně jsme se mohly dojít předtím vykoupat do too jezírka, ne?
(20:14) Morigan: To jo, ve studené vodě jste se předtím koupaly tak obden.
(20:15) Margare-tka: Když jsme v tom pokoji osamocené "Kat co budeme dělat, nějak se tu nechci nechat osvojit.... Už je to měsíc a nic nás nenapadlo."
(20:18) Ketryn: "Margaret, já opravdu nevím...cítím se zoufale a nevím, co budeme dělat. Nic mě nenapadá a už máme jen dva měsíce. Plout po pobřeží po moři, když to tu vůbec neznáme, mi přijde stejně riskantní jako jít divočinou po souši...pokud by nás vlny neutopily, tak bychom stejně museli na břeh kvůli vodě a jídlu, takže prašť jak uhoď..."
(20:20) Ketryn: "Takže já fakt nevím, v tuhle chvíli mi přijde,že tahle situace nemá řešení..." :-/
(20:29) Margare-tka: "No až se tě někdo pokusí osvojit, tak bude pozdě, takže musíme něco myslet. Já nevím, třeba vzkaz v láhvi....aspoň něco musíme dělat. Přece tu nebudeme jen tak nečině plést sítě.....Co třeba Richie."
(20:31) Margare-tka: "taky je to problém v tom, že tady můžeme po tři měsíce v tom srdci, ale je to nejdelší termín, taky to můžeme začít řešit za dva dny, nebo za týden....Ů
(20:31) Ketryn: Vzkaz v lahvi mě tedy opravdu docela krizově pobaví :-D
(20:32) Ketryn: "A co jako s Richiem? Ten mě ze svýho života vyškrtl, ten nám asi těžko pomůže!" řeknu docela ostře, víc než jsem chtěla.
(20:34) Ketryn: "Já si uvědomuji, v jaké jsme situace, ale nevím, co s tím máme dělat...Zoufale chci za Patrickem, ale fakt nevím jak! Prostě nevím!" z mého hlasu je slyšet zoufalost, bolest a částečná odevzdanost.
(20:36) Margare-tka: "a zkusila jsi to tohle je nouzová situace, tak musíme použít nouzová řešení. Já nevím, jestli si můžeme dovolit odmítnout ten jejich zvyk...."
(20:36) Margare-tka: Jo jen tak stranou funguje tady bigamie a nebo ne?
(20:37) Ketryn: "Co zkusila? Jako spojit se s Richiem?! Ne....nezkusila!"

(18:33) Morigan: Sheigan je rád, že něco umíte a jde vás zapojit do práce. Dostanete se k pletení sítí, ale už vás tam pak nechá, abyste si poradily samy a jde si po svém. Trocha komunikace bude potřeba, protože se tady sítě pletou trochu jinak, ale není to tak velký problém.
(18:36) Ketryn: Tak se snažím pochopit základní pojmy a domluvám se rukama nohama. Snažím se pracovat co nejlíp a být k užitku. Zároveň jsem za práci ráda, to aspoň trochu zaměstná mé myšlenky. Přemýšlím, že asi poprosím Sheigana, jestli by nás nemohl nějak začít učit aspoň základy jejich řeči.
(18:43) Morigan: Docela vám to jde od ruky a když vám naznačí, pochopíte, že se máte jít k Sheiganovi naobědvat a pak pokračovat v práci.
(18:45) Ketryn: Tak jdeme k němu na oběd :-) Snažím se co nejvíc nějak zapojit a pochytit základy ze zdejší řeči.
(18:45) Margare-tka: Taky jsem si řekla, že bychom mu mohly říct. Snažila jsem se pochopit základní princip.
(18:46) Margare-tka: Nápodobně.
(18:46) Ketryn: "Sheigane, neměl bys občas prosím chvilku čas a naučil nás aspoň základy zdejší řeči?" zkusím ho poprosit, když jsme po jídle.
(18:56) Margare-tka: Kouknu se na něj, jestli souhlasí. Chtěla jsem se taky zeptat:-)
(19:17) Morigan: Souhlasí.
(19:18) Morigan: Takhle fungujete prakticky celý týden, jen někdy pomáháte Sheiganově ženě vařit, nebo něco někam nosíte, nebo čistíte ryby nebo zvěř. Sheigan vás občas učí nějaké základní pojmy, není na to ale mnoho času, tak to asi půjde pomalu.
(19:19) Ketryn: "Děkujeme," jsem opravdu ráda :-) A pokud je nějak možnost, tak se s ním domluvíme případně nějak na určito.
(19:20) Ketryn: Tak se ze všech sil snažím nějak pomáhat, zapojit se a být k užitku. Zároveň jsem za práci ráda, protože mě odvádí od mých vtíravých melancholických myšlenek.
(19:21) Ketryn: Večer před usnutím ale opravdu hodně myslím na Morigan a její malé a na Patricka...snažím se bránit strachu, že už je nikdy neuvidím...Ale opravdu nevím, jak z téhle situace ven.
(19:22) Margare-tka: " Děkujem:-)" pomáhám jak jde a mluvím když se domlouváme na nějaký úkonech, jinak moc hovorná nejsem, ale snažím se pochytit vše z řeči co jde.
(19:22) Ketryn: Snažím se aspoň nějak zapadnout, pochopit jejich řeč a kulturu (hodně se ptám Sheigana na zvyky a jak tu všechno chodí) a tím si to tu vše ujednodušit.

Souhlasím s Margaret: "Ano, žily jsme v rybářské osadě, takže umíme zpracovávat ryby, opravovat sítě a tak. Taky jsme připravovaly léčivé masti a čaje a máme jistou praxi v ošetřování."

Zkouším dávat dohromady ten seznam na natáčení:-)
Zatím tam určitě je:

- černý plášť

- něco jako večerní šaty na ples (Marg mohla bys mít dlouhé, jestli to není problém, ty určitě máš:-) Akorát já si nejsem jistá, jestli tady něco takového mám, tak kdybyste měly nějaké asi černé dvakrát...:-//

- škrabošky na ten ples (to jsme byly domluvené s Margaret, ale jestli nebudou, v podstatě to vůbec nevadí:-))

- Margaret si nevozí ty kalhoty s fialovýma kytkama! :-D

- pyžamo. Ne žádné sexy, naopak nejlepší je po dědovi nebo nějaké úchylné, jako nosí Kat v zimě :-)

- bílé spodní šaty pod gotiku, s dlouhým rukávem (doufám, že si je stihnu ušít!!!:-)))

- i nějaký oblečení (kalhoty, tričko), co se smí třeba trochu umazat. Nevím, jestli něco takového Katryn vlastníš, :-) ale zkus se mrknout, kdyby náhodou jsme někde padaly nebo ležely na zemi, tak ať se nestane nějaká škoda.

Ještě si určitě na něco vzpomenu :-)

"Vařit. plést sítě, ošetřovat myslím, že by neměl být v ničem problém problém. Že jo Kat."

Jídlo vás opravdu dostatečně zasytí a je vidět, že nesnídají nijak v rychlosti, ale pomalu a důkladně.
Sheigan se snaží překládat, aspoň ty základní věci, takže nějaká komunikace tam je. Po snídani vám vysvětlí, že byste měli pracovat s ostatními ženami.
"Co umíte?" ptá se vás bez okolků.

(19:51) Ketryn: Po tom, co jsme to s Margaret dořešily asi nějakou dobu mlčím. Snažím se s tím vším srovnat. Budeme to tu muset začít poznávat...potřebuji ale chvilku, abych to nějak vstřebala a uklidnila se.
(19:56) Ketryn: "Asi bychom se tu měly začít nějak seznamovat s prostředím a s tím, jak to tu funguje..." řeknu asi tak po půl hodině mlčení.
(20:06) Margare-tka: "Hm.. to bychom měly, bohužel. Třeba nás něco napadne. Leda na něčem odletět, teď by se hodil drak. Kéž by nějaký přiletěl."
(20:07) Ketryn: Tím mě Margaret pobaví :-D "No jasně, a nechal by nás na sebe jen tak nasednout a odnesl by nás, kam bychom chtěly," :-D
(20:08) Margare-tka: "No to by na něm asi musel být jezdec. Jelikž neumíme po dračím."
(20:09) Margare-tka: "Kat, ale když to tak vezmeš, tak je drak pravděpodobnější, něž cokoliv jiného, takovýho pegase jsem tady ještě neviděla a letadlo nesestrojíme ani náhodou.,
(20:09) Margare-tka: "
(20:13) Ketryn: "No, budeme muset doufat....naše situace je teď zoufalá, ale zas na druhou stranu by to mohlo být ještě horší. Musíme se odtud dostat, jen to asi bude chtít čas...snad."
(20:13) Ketryn: Máme už hlad nebo jsme ještě najezené?
(20:20) Morigan: Hlad už docela máte a než stačíte vymyslet, co s tím budete dělat, přijde pro vás Sheigan.
(20:22) Ketryn: Tak se zas postavím. "Ahoj," mírně se usměji a dívám se s otazníkem.
(20:30) Morigan: "Heach´at driggan," usměje se na vás. "Nejspíš se vás budu muset zatím ujmout, abych to všem zjednodušil. Jsem Sheigan," představí se Margaret. "Ukážu vám, s kým prozatím budete jíst, než se vaše situace změní."
(20:36) Ketryn: "Heach´ at driggan," odpovím mu :-) "To budeš hodný, děkujeme. Právě jsme řešily, co budeme dělat, cítím se tu dost ztracené."
(20:41) Margare-tka: "Ahoj, já jsem Margaret." Představím se.
(20:42) Margare-tka: Asi se budu muset naučit ten pozdrav.
(20:42) Morigan: Jdete s ním přes osadu, kde už to zřejmě žije od brzkého rána.
(20:44) Ketryn: Snažím se dávat pozor, kudy jdeme. A zároveň se se zájmem dívám, co se kde děje.
(20:51) Margare-tka: Já taky.
(21:18) Morigan: "Patříte teď do "srdce kmene", jak by se to dalo přeložit, protože nepatříte do žádné rodiny. Většinou se na takovém místě ocitají sirotci nebo vdovy, které už nemají žádnou původní rodinu. I já jsem byl kdysi v Srdci. Nebývá to na dlouho. V tomto případě jíte a bydlíte vždycky s nějakou rodinou, která je k tomu určená. Vždycky po sedm dní. Začnete u mě, abyste to neměly tak složité," vede vás ke svému příbytku.
(21:21) Ketryn: "Aha," snažím se si to všechno pamatovat. A jsem zvědavá na jeho rodinu :-) "A jak velká je tvoje rodina?" zajímám se.
(21:21) Morigan: "Mám ženu, dvě děti a brzy budeme mít třetí," odpoví.
(21:24) Ketryn: Usměji se, to je hezké :-) A snažím se zakrýt příval smutku při myšlence na Patrick...:-( "A jak se jmenují?"
(21:30) Margare-tka: Taky poslouchám a snažím se si vše zapamatovat.
(21:33) Morigan: "Všechny vám je představím, nebojte se," řekne.
(21:36) Morigan: Jeho žena je vysoká žena s dlouhým černým copem, který jí sahá až pod zadek a podle břicha bude tak v sedmém nebo osmém měsíci. Představí vám ji jako Alay a řekne také vaše jména. Nijak zvlášť oficiální představování se nekoná. Má asi desetiletou dceru Imhored a sedmiletého syna, který se jmenuje Yako. Jeho žena je milá a zajímá se o vás, ale Sheigan vám zvládne překládat jen málo z toho, co říká a něco jí odpovídá sám, protože u toho snídáte, venku před příbytkem.
(21:40) Ketryn: Když vidím její pokročilé těhotenství, tak si hned vzpomenu na Morigan :-( Je to hezké, že je taková milá. Snažím se usmívat, poslouchám a odpovídám. Říkám si, že by to chtělo nějak se začít učit jejich řeč...
(21:42) Margare-tka: jsem ráda, že jsme někoho poznaly a díky bohu, že se Sheigan s námi domluví, ale budeme se muset za ten týden trochu snažit. Naučit se něco.
(21:44) Margare-tka: Jsem na ně milá. A snažíme se aspoň nějak komunikovat.
(21:54) Margare-tka: A co jíme?
(22:04) Morigan: Kaši a placky s něčím, co chutná jako med. A zase ten nápoj, který vypadá jako mléko.
(22:17) Margare-tka: Tak to je dobrý:-) Nějak mi stále běhá v hlavě jak se odtud dostaneme.

(19:39) Margare-tka: " Asi nejdřív tu špatnou a pak ten zbytek. jen ještě předem, jak jsi se ty zprávy dozvěděla, když jim nerozumíme?"
(19:40) Margare-tka: Taky jsem psala, že jsem se podívala do těcj bot.
(19:41) Ketryn: (Měla bys tam mít úplně všechny svoje věci)
(19:43) Ketryn: "No, to je právě ta dobrá zpráva!"řeknu s úsměvem :-) "Žije tu jeden muž - Sheigan, který umí po našem, tedy je to jeho rodná řeč, sem se dostal, když mu bylo dvanáct, a už tu zůstal. Takže mi odpověděl na spoustu otázek."
(19:46) Ketryn: "Další dobrá zpráva je, že nejsme na ostrově ale jen na poloostrově. Jenže hodně špatná zpráva je, že všude kolem je divočina a nějaká civilizace je opravdu hodně daleko. Podle Sheigana nemáme šance to území přejít a přežít..."
(19:48) Ketryn: "Tomuhle území se říká Země nikoho...Neříká ti to něco? Nemohla by to být ta země, jak jsme potkali Amazonky a taky nějaké domorodce, kteří na tebe napsali varovný vzkaz?"
(19:52) Margare-tka: "Takže předpokládám, že ta špatná je že se odtud nejde dostat... To se snad dá nějak vyřešit. Jo mohla by to Ta Země nikoho, jen teda do té bych se dooravdy nepouštěla... minule jsme málem dopadly špatně. Ale pokud je to poloostrov, tak snad by se dalo jet podél pobřeží na lodi?? Ne"
(19:55) Ketryn: "My jsem v Zemi nikoho! Pokud bychom chtěly do civilizace, tak bychom ji musely přejít...Lodě tu nejezdí, žádný přístav v blízkosti není....Opravdu nevím,jak se odtud dostat...Podle Sheigana je to nemožní...":-(
(19:57) Ketryn: "Nechci si připustit, že se odtud nemáme jak dostat...ale opravdu nevím jak..."
(20:12) Margare-tka: "To jsem pochopila, kde jsme. Ale že do té džungle bych nešla, ale na nějaké postavené lodi by se to po pobžeží objet dalo, třeba do Lotienu ten navazoval na zemi nikoho a nebo možná nějakým kouskem Elírie. Já tu taky rozhodně zůstat nechci a tady jen tak někdo nenajde. to už by doopravdy byla náhoda jako ...."
(20:15) Ketryn: "Já tu taky nechci zůstat! Chci najít Patricka a Morigan! Ale jet na nějakém voru po pobřeží je asi stejně nebezpečné jako jít divočinou. O námořnictví vůbec nic nevíme...a stejně bychom do té divočiny musely kvůli vodě a jídlo. Já opravdu nevím, co dělat....ale jít po souši mi přijde opravdu stejně nebezpečné jako se pokoušet plavit."
(20:18) Margare-tka: "No tak vor, jsem zrovna nemyslela... řekla bych, že kdybychom se s nimi domluvili, tak by nám třeba nějakou loďku a nebo něco jako kánoj pomohli postavi´t. Sice kánoj na moři nevím nevím, ale nic jiného mě nenapadá. Po souši nevím, když bude skalnaté pobřeží, tak jsme namydlené. A kolik je tomu co mluví obecnou?? "
(20:22) Ketryn: "Asi tak třicet. Nevím, jestli umějí stavět lodě...a kanoi by nám na moři byla opravdu skoro k ničemu, stačila by jedna malá bouřka a šly bychom ke dnu. A stejně bychom nemohly plout těsně u pobřeží, protože tam jsou většinou větší vlny. Nechci si připustit, že bychom tu měly zůstat...ale pokud se odtud budeme snažit dostat samy, tak máme velkou šanci, že umřeme. Třeba postupem času něco vymyslíme nebo se naskytne nějaká příležitost."
(20:25) Ketryn: Nešťastně se někam posadím.
(20:35) Margare-tka: "No můžeme to nechat na postup času, ale maximálně tak měsíc, pak už něco dělat budeme. Tady se doopravdy adaptovat nebudu."
(20:36) Margare-tka: "A nevypadá, že by se mu odtud chtělo?? Co?"
(20:37) Ketryn: "No, to asi opravdu ne :-D Žije tady už 18 let a je součástí kmenu, tohle je jeho domov."
(21:01) Margare-tka: "Hm.. tak nic. Jen nápad. uvidíme, třeba se něco vyvrbí. Ale něco vymyslet budeme muset."
(21:03) Ketryn: "No, to budeme muset. Ale teď bude asi nejlepší chvíli počkat, aklimatizovat se a dozvědět se další informace."
(21:41) Margare-tka: "Hm... asi ano. co jiného nám zbývá."

(20:35) Margare-tka: "No můžeme to nechat na postup času, ale maximálně tak měsíc, pak už něco dělat budeme. Tady se doopravdy adaptovat nebudu."
(20:36) Margare-tka: "A nevypadá, že by se mu odtud chtělo?? Co?"
(20:37) Ketryn: "No, to asi opravdu ne :-D Žije tady už 18 let a je součástí kmenu, tohle je jeho domov."
(21:01) Margare-tka: "Hm.. tak nic. Jen nápad. uvidíme, třeba se něco vyvrbí. Ale něco vymyslet budeme muset."
(21:03) Ketryn: "No, to budeme muset. Ale teď bude asi nejlepší chvíli počkat, aklimatizovat se a dozvědět se další informace."

(19:39) Margare-tka: " Asi nejdřív tu špatnou a pak ten zbytek. jen ještě předem, jak jsi se ty zprávy dozvěděla, když jim nerozumíme?"
(19:40) Margare-tka: Taky jsem psala, že jsem se podívala do těcj bot
(19:41) Ketryn: (Měla bys tam mít úplně všechny svoje věci)
(19:43) Ketryn: "No, to je právě ta dobrá zpráva!"řeknu s úsměvem :-) "Žije tu jeden muž - Sheigan, který umí po našem, tedy je to jeho rodná řeč, sem se dostal, když mu bylo dvanáct, a už tu zůstal. Takže mi odpověděl na spoustu otázek."
(19:46) Ketryn: "Další dobrá zpráva je, že nejsme na ostrově ale jen na poloostrově. Jenže hodně špatná zpráva je, že všude kolem je divočina a nějaká civilizace je opravdu hodně daleko. Podle Sheigana nemáme šance to území přejít a přežít..."
(19:48) Ketryn: "Tomuhle území se říká Země nikoho...Neříká ti to něco? Nemohla by to být ta země, jak jsme potkali Amazonky a taky nějaké domorodce, kteří na tebe napsali varovný vzkaz?"
(19:52) Margare-tka: "Takže předpokládám, že ta špatná je že se odtud nejde dostat... To se snad dá nějak vyřešit. Jo mohla by to Ta Země nikoho, jen teda do té bych se dooravdy nepouštěla... minule jsme málem dopadly špatně. Ale pokud je to poloostrov, tak snad by se dalo jet podél pobřeží na lodi?? Ne"
(19:55) Ketryn: "My jsem v Zemi nikoho! Pokud bychom chtěly do civilizace, tak bychom ji musely přejít...Lodě tu nejezdí, žádný přístav v blízkosti není....Opravdu nevím,jak se odtud dostat...Podle Sheigana je to nemožní...":-(
(19:57) Ketryn: "Nechci si připustit, že se odtud nemáme jak dostat...ale opravdu nevím jak..."
(20:12) Margare-tka: "To jsem pochopila, kde jsme. Ale že do té džungle bych nešla, ale na nějaké postavené lodi by se to po pobžeží objet dalo, třeba do Lotienu ten navazoval na zemi nikoho a nebo možná nějakým kouskem Elírie. Já tu taky rozhodně zůstat nechci a tady jen tak někdo nenajde. to už by doopravdy byla náhoda jako ...."
(20:15) Ketryn: "Já tu taky nechci zůstat! Chci najít Patricka a Morigan! Ale jet na nějakém voru po pobřeží je asi stejně nebezpečné jako jít divočinou. O námořnictví vůbec nic nevíme...a stejně bychom do té divočiny musely kvůli vodě a jídlo. Já opravdu nevím, co dělat....ale jít po souši mi přijde opravdu stejně nebezpečné jako se pokoušet plavit."
(20:18) Margare-tka: "No tak vor, jsem zrovna nemyslela... řekla bych, že kdybychom se s nimi domluvili, tak by nám třeba nějakou loďku a nebo něco jako kánoj pomohli postavi´t. Sice kánoj na moři nevím nevím, ale nic jiného mě nenapadá. Po souši nevím, když bude skalnaté pobřeží, tak jsme namydlené. A kolik je tomu co mluví obecnou?? "
(20:22) Ketryn: "Asi tak třicet. Nevím, jestli umějí stavět lodě...a kanoi by nám na moři byla opravdu skoro k ničemu, stačila by jedna malá bouřka a šly bychom ke dnu. A stejně bychom nemohly plout těsně u pobřeží, protože tam jsou většinou větší vlny. Nechci si připustit, že bychom tu měly zůstat...ale pokud se odtud budeme snažit dostat samy, tak máme velkou šanci, že umřeme. Třeba postupem času něco vymyslíme nebo se naskytne nějaká příležitost."
(20:25) Ketryn: Nešťastně se někam posadím.

(17:06) Ketryn: Nějak po tom, co se Margaret vzbudí, přijdu zpátky k nám do stanu. "Ahoj..."pozdravím Margaret.
(17:09) Ketryn: "Všimla sis? Vrátili nám všechny naše věci...a dokonce nám vyprali šaty."
(17:10) Ketryn: "Mám pro tebe tři zprávy, jednu dobrou, na kterou se ale hned váže hodně špatná, takže vlastně vůbec dobrá není, a jednu opravdu dobrou. Co chceš slyšet první?"

Za jídlo i oblečení jsem vděčná a nějak jim teda po našem poději. Ale jsem tedy stále naštvaná, na ty boty. chci zpět své prsteny....Takže doufám, že se brzo dostaneme k tomu jejich velitelovi. Ráda bych se o to ještě pokusila. A skoro vůbec nemluvím. Měly bychom se odtud co nejdříve dostat. To je zatím jediné nad čím přemýšlím. Teda krom těch prstenů, to je na prvním místě.