Druhá strana (207 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(10:59) Ketryn: Dívám se na vchod a příchozí, jestli nám zas nesou jídlo nebo jestli se uráčil přijít i někdo další, kdo by nám řekl, co s námi plánují :-/
(11:01) Margare-tka: "Budeme muset počkat až se dozvíme nějaké informace a pak se můžeme pokusit vymyslet nějaký plán. Ne?" kouknu na vás.
(11:02) Margare-tka: "Spíš se musíme pokusit."
(11:05) Ketryn: Podívám se na Margaret, jestli se už opravdu nezbláznila, když takhle mluví, když sem zas někdo jde?!
(11:08) Margare-tka: Ale já tu nemám napsáno, že sem někdo jde??
(11:09) Ketryn: (Ty si nepamatuješ, čím jsme skončily :-)?)
(11:12) Margare-tka: Jo no jo vlastně... Byla jsem včera tak unavená, že ani nevím, jak jsem vypnula počítač. No tak tohle jsem nejspíš neřekla.... nejsem úplně blbá.
(11:22) Morigan: Rozšněrují vchod a dovnitř vejdou opět dva vojáci a lord Christopher.
(11:24) Ketryn: Stojím, dívám se na ně a rozhodně se neusmívám...
(11:31) Morigan: Probudila jsem se, když do mě Margaret strčila a postavila jsem se, než vešli.
(11:40) Morigan: Lord si nás prohlédne, zjistí, že nám v podstatě nic nechybí, ve stanu je tepleji a Katryn je ošetřená. "Půjdete se mnou. Vezměte si pláště, je tam zima."
(11:50) Ketryn: Tak se obleču a jsem připravena jít. Doufám, že se dozvíme pro nás něco pozitivního.
(11:51) Margare-tka: Dívám se na něj s respektem a zárověň i zkoumavě. Vezmu si teda plášť.
(11:54) Morigan: "Půjdeme kam??" zamračím se. "Chci vidět ostatní!"
(11:54) Morigan: "To bohužel není v mé pravomoci," odvětí.
(11:57) Ketryn: Spíš kecá, pomyslím si znechuceně...Opravdu bych je chtěla vidět, ale od tohohle se toho asi nedočkáme, mele furt to samé dokola.
(12:01) Ketryn: "Byli aspoň ošetřeni?!" zeptám se, i když nevím, jestli mě zas nebude ignorovat. To by mě uklidnilo aspoň trošíčku.
(12:02) Morigan: "Není pak zbytečné být lordem, když nemáš žádné pravomoce a nemůžeš nám nic říct?" ušklíbnu se. V tu chvíli ke mě nečekaně přiskočí jeden z jeho vojáků a popadne mě pod krkem. "Když nám nemůžete nic říct, můj pane!!" opraví mě varovně. "Pokud bys takovou otázku vůbec chtěla vypustit z úst!" Držení vypadá docela brutálně, lord Christopher je překvapený skoro jako já. "Shago, pusť ji!" přikáže mu a on poslechne. Držím se za krk a probodávám ho pohledem, i když on za tohle asi moc nemůže.
(12:03) Ketryn: To se fakt leknu až mírně šokem vyjeknu!
(12:04) Ketryn: Začnu znovu dýchat, až když tě pustí. Dívám se na tebe pátravě, jestli ti nic není.
(12:04) Margare-tka: Lekla jsem se. Jo je vidět, že jsi těhotná a nebo zatím ne?
(12:05) Margare-tka: Ještě že umějí poslouchat.
(12:06) Morigan: No když nemám ten plášť - což teď zrovna nemám - tak to vidět je.
(12:07) Morigan: Jsem naštvaná! Ale vezmu si tedy plášť, abychom někam mohli jít, i když netuším kam. Doufám, že k někomu, kdo nám už něco řekne.
(12:08) Ketryn: No, to já taky pevně doufám.
(12:13) Morigan: Vylezeme ven, kde je opravdu zima a ocelově šedá obloha.
(12:15) Margare-tka: Rozhlížím se. Ovinu pláštěm a následujem je.

(20:49) Margare-tka: "Určitě."
(20:50) Margare-tka: A ti co pčinesli jídlo už odešli?
(21:04) Morigan: To odešli, jinak bychom se takhle nebavily:-) Takže pak jíme oběd a pijeme svařené víno, které je sice ředěné, ale není nejhorší. Dokonce ani to jídlo není nejhorší, je okořeněné a teplé. Asi si tu nežijou špatně, když tohle obědvají zajatci.
(21:05) Ketryn: Taky si říkám...
(21:05) Ketryn: Po jídle se zas snažím dřímat.
(21:16) Margare-tka: "To je pravda, normálně bychom dostaly jiné jídlo."
(21:35) Ketryn: Ach jo....
(21:35) Morigan: Já usnu.
(21:37) Ketryn: Já mám smůlu no...ale pokouším se dál-
(21:58) Margare-tka: Taky se pokouším dál.
(21:58) Morigan: Margaret dřímá, já spím a Katryn zcela bdí.
(21:59) Morigan: (Aha, tak Margaret taky bdí - těsně před tím jsem hodila za tebe, beru zpět, platí tvůj hod.)
(22:04) Morigan: Čas se vleče a venku je slyšet jen běžný táborový život, sem tam zatroubí trubka nebo roh, ale ne na poplach. Nic zvláštního se nestane.
(22:06) Margare-tka: (Dobře... škoda byla jsi šikovnější:-D)
(22:07) Morigan: Venku pomaličku tmavne světlo, ale ještě není tam, jen lehce šero.
(22:07) Margare-tka: To by mě asi doopravdy chytla panika, kdyby ještě troubyli na poplach.
(22:07) Ketryn: No když nemohu spát, tak se vleče opravdu extra....jsem čím dál tím víc zoufalejší a nervozní.
(22:08) Morigan: A zase někdo přichází.
(22:08) Margare-tka: Snažím se ještě nějak usnout, když to nejde poslouchám jestli z venku neuslyším nějaký rozhovor.
(22:09) Ketryn: Postavím se, když někoho slyším a dívám se na dveře.
(22:09) Margare-tka: Posadím se. Šťouchnu taky do tebe, aby jsi na návštěvu byla připravená.

(20:14) Margare-tka: Taky jsem si teda dala své šperky do boty a pokud to šlo i ten náhrdelník co jsm chtěla někde směnit za peníze.
(20:15) Margare-tka: "No Lordi....ani bych se nedivila, kdyby to byl někdo známý..." řekla když jsme byly sami.
(20:20) Ketryn: "Jak známí?" nechápu. "Ta jména mi vůbec nic neříkají...a tohohle jsem rozhodně nikde nikdy neviděla."
(20:22) Morigan: "Jako z Akarie?" podivím se
(20:24) Morigan: Vojáci, které jsme zatím viděli, nemají stejné oblečení, ale výzbroj ano, nebo aspoň dost podobnou. Ramena, myšky, kožené výstuhy, helma, kroužkové výplety...vše je dost podobné. Ale prošívanice, kalhoty a boty měli každý jiné. Žádný viditelný znak neměli.
(20:26) Margare-tka: "Ani by mě neudivilo, kdyby se k tomu nějak nachomýtli vaši manželé...Ale z Akárie to může být kdokoliv..."
(20:27) Morigan: Koukám na Margaret jako slabomyslná. "Jako že by obléhali město s velkou armádou za zády a s falešnými jmény??"
(20:28) Ketryn: Dívám se na Margaret dost nechápavě a přemýšlím, jestli jí z toho hráblo nebo jestli dostala ránu do hlavy.
(20:29) Margare-tka: "Proč obléhali, třeba jedou na ten sraz.."
(20:30) Margare-tka: "Máme docela štěstí na velitele, které známe...."
(20:32) Morigan: Stále nemám o nic moudřejší výraz a přemýšlím, jestli mám ještě něco říct.
(20:32) Ketryn: Nějak mi uniká souvislost..."Já doufám, že na ten sraz nejeli nebo se dokázali téhle debilní armádě vyhnout a nedostali se do stejných problémů jako my. Jak tě ale napadá, že by mohli být ve velení armády, to opravdu nechápu. Je ti jinak dobře?"
(20:33) Margare-tka: "V to doufám samozřejmě taky, ale tohle mi přišlo dost absurdní, takže bych se nedivila, kdyby to tak bylo."
(20:34) Morigan: "Bylo by špatné, kdyby byli ve stejné situaci jako my...takže vlastně doufám, že na ten sraz nejeli...nebo tam jeli dřív," řeknu.
(20:35) Ketryn: Souhlasně s Morigan přikývnu. Jinak už ale mlčím.
(20:36) Morigan: "Doufám, že ošetřili i Rodericka, Elliota a Markuse..." přemítám. "A mimochodem, podle včerejšího nočního obrázku, který se mi naskytl, ten tábor není až tak malý..."
(20:36) Margare-tka: "Uvidíme."
(20:36) Margare-tka: Taky si je prohlížím, vypadne z nich ještě něco??
(20:38) Ketryn: "No, to já taky pevně doufám..."řeknu zasmušilé. Myslím na to pořád, jen jsem neměla sílu to říct nahlas.
(20:39) Margare-tka: "Bylo by fajn se dozvědět co tu přesně tedy chtějí dělat...."
(20:39) Margare-tka: "Myslím, že je ošetřili... "
(20:42) Morigan: "Já doufám, že ano."

(23:06) Morigan: Taky se ohřívám, to aspoň trochu zvedne náladu.
(23:04) Ketryn: "Teď asi budeme muset zas čekat..." :-/
(23:02) Ketryn: "No, tak to bychom měli..." Jdu se zas ohřívat ke koši
(23:00) Morigan: Zeptá se, jestli není raněná ještě některá z nás a když odpovíme, že ne, posbírá si své věci a mlčky odejde.
(22:51) Ketryn: To jsem taky usoudila, takže taky mlčím. Jsem ráda, že to budu mít aspoň ošetřené.
(22:50) Morigan: Felčara se na nic neptám, ani nic neříkám, protože usoudím, že to stejně nemá cenu.
(22:45) Ketryn: Tak si to nechám všechno udělat a pak se doobleču. Myslím, že když to budu mít teď zafixované, tak se budu cítit o mnoho líp. I když jen s levou rukou to bude hrozné.
(22:43) Ketryn: Koušu se do rtu a přeji si, abych už to měla celé za sebou.
(22:42) Morigan: Celé ti to namaže ne zrovna vonící mastí a pak ti ruku zafixuje přivázáním k tělu, samozřejmě, když si na sebe oblečeš aspoň nějakou další vrstvu.
(22:41) Morigan: Nechá tě svléknout do košilky a prohmatává ti kosti. Pozoruji ho a dvakrát na něj houknu "Dávej pozor!", protože i když svou práci dělá dobře, není zrovna jemný.
(22:34) Ketryn: Tak mu řeknu, co mi je, a nechám se ošetřit.
(22:34) Morigan: Zanedlouho se objeví felčar, aby ošetřil Katryn.
(22:29) Ketryn: "Snad jsou aspoň i ostatní v pořádku a ošetřili je..."zadoufám a začnu se cítit docela sklíčeně. Myšlenky, co mohlo potkat Patricka s Jamesem se snažím zavřít do šuplíku a vůbec se o tom nezmiňuji.
(22:28) Ketryn: "Co teď..? Zas asi nezbývá nic jiného než čekat...Do háje!!!"
(22:26) Ketryn: To se samozřejmě napiju. Po jídle se jdu ohřívat ke koši.
(22:26) Morigan: Koš s uhlím hřeje příjemně, obzvláště, když se posadíme blízko.
(22:25) Morigan: Taky je tam samozřejmě ředěné víno, ne moc, ale trochu teplé.
(22:25) Morigan: "To mě teda taky zajímá!!"
(22:24) Ketryn: Jdu se taky najíst. "Kde se tady tihle lordi sakra vzali?!?" řeknu rozhořčeně, ale ani nějak nečekám odpověď.
(22:23) Morigan: Chvíli mi trvá, než se dokážu uklidnit a pak se hned pustím do jídla.
(22:19) Ketryn: Tak už mlčím a dívám se zamračeně, jak odcházejí. Doprčic, asi se odtud jen tak nedostanem...navíc když vůbec nevíme, co je s klukama :-(
(22:17) Morigan: "Ovšem, zkusím to zařídit," řekne chladně a tónem, jako by to stejně měl v plánu.

(22:16) Ketryn: To bychom si asi moc nepolepšili. "Počkat, nemohl by mě opravdu někdo ošetřit?" zkusím se ještě zeptat.
(22:14) Morigan: "O tom nerozhoduješ ty, ani já," oznámí mi pevně a kývne na muže k odchodu. Mám největší chuť vytáhnout nůž z boty a zabodnout mu ho do krku, ale snažím se ovládat.
(22:14) Ketryn: No, to bych taky opravdu chtěla vědět!!! Podívám se znovu na něj,ale obávám se, že máme asi smůlu.
(22:13) Morigan: "Nehodlám zůstat tady a chci vědět, co je s ostatními!!" obořím se na něj, ačkoliv bych se vrhla nejradši na jídlo.
(22:06) Ketryn: Při pohledu na jídlo si uvědomím, jaký obrovský hlad mám!!
(22:02) Morigan: Kývne na své muže, kteří na jeho němý rozkaz donesou dovnitř koš se žhavým uhlím a zabalené jídlo. Jejich velitel si nás stále mlčky prohlíží a není poznat, co si myslí.
(21:54) Ketryn: Říkám si, kde se asi tihle "lordi" vzali?!
(21:53) Ketryn: "No, viditelně žádní špehové nejsme...sice o špehování nic nevím, ale řekla bych, že těhotenství se s tím moc neslučuje. A má přítelkyně je opravdu těhotná. Takže co teď s námi chcete dělat?! Pustíte nás konečně?! Nic jsme neprovedli!" neudržím se.
(21:45) Ketryn: A sakra, teď jsi ho asi opravdu urazila...
(21:43) Morigan: "Jsem lord Christopher z Harringtonu, jsem pobočník lorda Murtagha a ty raději mlč!" upozorní mě varovně. "Jsi všechno možné, jen ne ubohá žena, zdá se mi."
(21:39) Ketryn: Znovu mě mírně pobavíš, ty jsi si ho tedy vzala do parády...Ale je to dobrý přístup, to tedy ano.
(21:38) Morigan: "A to jsme jako my?!" ušklíbnu se. "To je víc, než směšné!! A vy jste taky směšný, pane...snad nejste taky lord?"
(21:36) Ketryn: Bezva, to jsme tedy měli štěstí...:-( Tak schválně, jestli nám budou věřit, že nejsme špehové, hlavně klukům... Přemýšlím, jestli ten přístav je Avirag :-/
(21:33) Morigan: "Ovšem, že ne!" zamračí se. "Obléháme přístav. A chytáme špehy. I možné špehy."
(21:27) Ketryn: Dívám se na něho. Myslím, že ho docela vyvádíš z míry.
(21:25) Morigan: "Lorda???" neubráním se velkému údivu. Nepřikývne, ani mi to nevyvrátí, jen se na mě zadívá. "Lord Murtagh se zabývá unášením ubohých žen na cestě? Kvůli tomu tady máte vystavěný vojenský tábor?!"
(21:24) Morigan: "Byly jste zajati vojáky Modré korouhve pod vedením lorda Murtagha," najde na chvilku ztracenou řeč i pevný výraz.
(21:12) Ketryn: (No teď jsem tak v šoku, že mě to asi nenapadne :-D Ale myslím, že po téhle noci vypadám samo o sobě dost použitě a zubožně)
(21:11) Morigan: (Doufám, že taky budeš předstírat, že je ti hůř:-))
(21:08) Ketryn: (Mírně mě pobaví, že ze tvého výlevu to vypadá jako bych skoro umírala :-D)
(21:06) Ketryn: No mě to taky překvapí a jak! Asi na tebe zůstanu chvíli koukat s otevřenou pusou :-O tohle jsem tedy taky nečekala.
(21:04) Morigan: Můj slovní útok rozhodně nečekal a výrazem se mu mihne zmatek.
(21:04) Morigan: "Konečně jste se uráčili!?!" vyštěknu na něj. "Co jste sakra zač, že nás přepadnete v lese, odvlečete sem do tmy a zimy a necháte nás několik hodin čekat bez vysvětlení!? Moje přítelkyně je hodně zraněná a nikdo nám vůbec neposkytl možnost, aby mohla být ošetřena, sotva se drží na nohou a já jsem těhotná žena, co kdybych třeba začala rodit?!?!"
(21:00) Ketryn: Zato já se tedy cítím dost nepřátelsky...
(20:56) Morigan: Je nečekaně mladý. Má tmavě hnědé, trochu delší kudrnaté vlasy, na bradě dvoudenní černé strniště a tmavě hnědé oči. Prohlíží si nás postupně a krátce, jako by spíš zvědavě, než nepřátelsky.

(20:51) Ketryn: Co nám asi tak ten hajzl přišel říct :-/
(20:50) Ketryn: Na toho se dívám asi ještě víc zamračeně. V pocitech se mi míchá hněv a zoufalství.
(20:48) Morigan: Vejdou a postaví se každý po boku vchodu. Pak vejde ještě třetí muž, který je oblečený také v prošívaném kabátci, který je ale z tmavě modrého sametu a má opasek pobitý stříbrem. Přes ramena má plášť silně lemovaný kožešinou. Vejde dovnitř a prohlíží si nás.
(20:44) Ketryn: Zamračeně si je prohlížím.
(20:43) Morigan: Šněrování chvilku trvá a pak se konečně rozevřou plátěná křídla vchodu a krátce po sobě vstoupí dva muži v kožených vestách na prošívanicích a s plechovými rameny a v helmách.
(20:33) Ketryn: Já napjatě stojím a dívám se na tebe a na vchod.
(20:32) Morigan: Takže když se konečně ozvou kroky a zvuky příchozích a někdo začně rozšněrovávat stan, okamžitě vstanu a nakráčím blíž ke vchodu.
(20:30) Ketryn: Pak zas čekám a chodím po stanu sem a tam. Znervozněla jsem ještě víc.
(20:29) Morigan: Když to vytvářím (a s vzrůstajícím hladem), vzrůstá i můj vztek.
(20:24) Morigan: Snubní prsten od Jamese a královský z Akarie si nacpu do vnitřních kapsiček bot, k nožům. Zbytek se pokusím narvat do podšívek bot, které opatrně naříznu. Víc už pro to udělat nemůžu.
(20:14) Ketryn: No, to tedy máš..."Mor, ty budeš asi muset do obou bot..." konstatuji.
(20:13) Morigan: Snažím se vymyslet podobnou operaci, ale mám toho trochu víc.
(20:05) Ketryn: Nakonec se rozhodnu, sundám si botu celé si to uvážu kolem kotníku a zakryji to ponožkou a nohavicí, pak se zas rychle obuji. "Pokud by nás prohledali jen běžně, tak takhle by to najít nemuseli." Nic víc mě nenapadlo.
(20:03) Ketryn: Sundám si prstýnek a přidám ho k lineritu a přemýšlím, jestli si to zas zašněruji do bot nebo to nechám na krku.
(20:02) Ketryn: "Ruce jsou nejnápadnější, z těch bychom to určitě měly sundat,"přemýšlím rychle.
(20:01) Ketryn: "Každopádně ale musíme dostat zpátky tvůj meč!"
(20:01) Ketryn: Uvedlo mě to do nové krize.
(20:00) Ketryn: "Ale nemáme to kam schovat...nebo tě snad něco napadá?"
(19:59) Morigan: "No mě to došlo teď...třeba nás prohledávat nebudou...ale co když jo!"
(19:59) Ketryn: Automaticky si sáhnu na svůj svatební prstýnek a pak na linerit na krku.
(19:59) Ketryn: Podívám se na tebe :-O "To mi vůbec nedošlo!"
(19:55) Morigan: "Holky, napadlo mě...co když nás budou ještě prohledávat a seberou nám naše...no šperky," řeknu najednou.
(19:46) Ketryn: A taky vzteklá...
(19:46) Ketryn: A taky vzteklá...
(19:43) Ketryn: A já zoufalá...
(19:42) Morigan: Když už se úplně rozední, máme hlad a žízeň a je nám zima. Obzvláště ten hlad nepůsobí na mou psychiku dobře, začínám být naštvaná.
(19:41) Ketryn: "No super, tak jsme zas a znova ve vojenském táboře...My tohle prostředí opravdu přitahujeme," řeknu hořce.
(19:40) Morigan: Venku tábor ožije zvuky, které známe velmi dobře. Ani jste si neuvědomily, jak dobře to znáte a kolik času jsme vlastně strávily ve vojenských táborech. Já ještě víc.
(19:16) Ketryn: To ano, to už bychom se úplně klepaly!
(19:14) Morigan: Jsem ráda, že nám nechali ty pláště, to by bylo mnohem horší.
(19:05) Ketryn: Já taky, buď posedávám nebo chodím, abych se zahřála. A jsem docela nervní.
(19:04) Morigan: Když už nic jiného nevymyslím, jen tak si chodím stanem.

(18:06) Ketryn: "No, vypadá to tak...A doufám, že to nebude nějak dlouho!"
(18:04) Morigan: "Takže budeme muset čekat, až si na nás vzpomenou..." zamračím se.
(18:00) Ketryn: "Aha..No měla jsem pocit, že když za mnou zavřel, tak přes to ještě něco přehodil."
(17:58) Morigan: "Je tam asi ještě jedna předsíň, protože nic nevidím," oznámím nespokojeně.
(17:55) Ketryn: Tak tě sleduji.
(17:54) Morigan: Bohužel jsem nic nezjistila. Ve stanu je pár starých lan, ale zřejmě už moc nepoužívaných. Ven se mi zatím vyhlédnout nepodařilo, ale jdu to zkoušet u vchodu. Jsem ovšem opatrná.
(17:53) Ketryn: Dívám se, jestli jsi nezjistila něco zajímavého nebo užitečného.
(17:49) Morigan: Taky vstanu a jdu se pokusit nenápadně obhlídnout stan.
(17:31) Ketryn: Jsem ráda, že už je aspoň trochu vidět...To čekání je opravdu hrozné a nekonečné. Možná pak vstanu a začnu se procházet, abych se trochu zahřála.
(17:30) Morigan: A navíc je ve stanu pěkná zima, protože nám samozřejmě ničím netopí.
(17:29) Morigan: Po nekonečně dlouhé době začne tma blednout, ale i tak to ještě dlouho trvá, než na sebe vidíme. Jsem trochu špinavá od krve, ale asi to není moje krev, nebo to aspoň tak vypadá.
(17:29) Ketryn: No já jsem tak vystresovaná a navíc mě bolí ta ruka, že nějaké pokusy o usnutí vzdám.
(17:28) Morigan: No to já taky rozhodně neusnu, i když si říkám, že bych toho měla využít a nabrat sílu, ale rozhodně si neporučím.
(17:18) Ketryn: Asi už pak víceméně mlčím a čekám. Spát asi nedokážu.
(17:10) Ketryn: "Snad se ráno něco dozvíme...abychom mohli plánovat, co dál. Parchanti!"
(17:07) Morigan: "Neboj se, já nespěchám, pár hodin bude ještě tma," ujistím tě skepticky.
(17:06) Ketryn: "No to zas tak nespěchá, neumřu na to, jen by možná bylo dobré kdybych pak našla něco, čím si tu ruku přivážu k tělu. Teď za tmy stejně nic nesvedeme. Tak musíme čekat a uvidíme."
(17:03) Morigan: "Hned jak bude světlo, pokusím se něco zjistit a hlavně ti zajistit ošetření!" slíbím tak jistě, že nechápeš, kde tu jistotu můžu brát.

(15:43) Ketryn: Asi se po chvíli zas posadím na zem. Mám pocit, že nám nezbývá nic jiného, než čekat...Je mi z toho fakt na nic. Navíc se obávám, co všechno se mohlo stát Patrickovi a Jamesovi, jestli se sem teď opravdu vydali.
(15:18) Ketryn: "Tohle je fakt pitomý..." vzdychnu si. "To by mě fakt zajímalo, co s námi chtějí dělat..."
(15:16) Morigan: "Nevím, rozdělili nás, možná rozdělili i je, pokud je měli kam dát," uvažuji.
(15:15) Ketryn: Uvědomím si,že jsi vlastně měla dýky v botách. "Děkuji." Dám si ruku k tělu a tak, aby to bolelo co nejmíň, chtělo by to narovnat a zpevnit přivázáním k tělu, ale to teď asi bude muset počkat. "Co budeme dělat?" položím řečnickou otázku. "Víš, jak jsou na tom kluci?"
(15:12) Morigan: "Mohla.." pokouším se tě nahmatat. Když se mi to povede, ohmatám uvázání a pak ti jedním tahem rozříznu pouta.
(15:09) Ketryn: "No, zlomil mi ji hlavicí...když mě pak držel, tak jsem viděla hvězdičky, tak usuzuji, že je zlomená. Nemohla bys mi prosím nějak rozvázat ruce? Docela bych pro svou ruku uvítala jinou polohu..."
(15:05) Morigan: "Cože??"
(14:52) Ketryn: "No, já mám asi zlomenou klíční kost..." odpovím.
(14:51) Morigan: "Ne, nám nic není a tobě?"
(14:50) Ketryn: "A dozvěděly jste se něco? Asi ne, co? A jak jsou na tom kluci, jak jsou zranění?? A vám nic není?" ptám se.
(14:47) Morigan: "Jsem tu já a Margaret," odpovím.
(14:44) Ketryn: "Kde jsi?" pokusím se podle hlasu pomalu jít blíž k tobě.
(14:43) Ketryn: "Morigan!!!" vyhrknu úlevně, nějak jsem nečekala, že mi někdo v odpoví. Zase se postavím. "Jsi v pořádku, je tu ještě někdo s tebou?"
(14:41) Morigan: "Katryn!!" ozvu se hned ze tmy.
(14:14) Ketryn -> Morigan: Bezva...tak se posadím. "Je tu někdo?" zkusím se jen pro jistotu zeptat. Pak se začnu pokoušet zbavit se těch pout. Snažím se použít zuby a vykroutit levou ruku.

//Zítra jsem tu jako každou sobotu v červnu až po páté hodině...//

(21:33) Margare-tka -> Morigan: Tak si to z té dálky prohlížím.
(21:35) Morigan -> Margare-tka: No je to spousta světel:-)
(21:36) Margare-tka -> Morigan: Takže očkávám i tábor. Asi už všechno.
(21:39) Morigan -> Margare-tka: Nějakou dobu trvá, než se blížíte. Jedete ve skupině jezdců, která nejede nijak zvlášť semknutá.
(21:41) Margare-tka -> Morigan: A už poznám jestli tam jste taky?
(21:41) Morigan -> Margare-tka: Ne, je pořád tma.
(21:41) Margare-tka -> Morigan: Bože já se asi zbláním....
(21:49) Margare-tka -> Morigan: Mlčím s sleduji.
(21:52) Margare-tka -> Morigan: Tajně doufám v to, že to přece nemusí dopadnout tak katastroficky jako mám své vize. A stále doufám v zázrak.

(20:46) Ketryn: (mám pocit, že Roderick teď naši (hlavně mou) společnost opravdu proklíná...) Chtěla bych se tvářit omluvně, ale myslím, že mám dost práce s tou bolestí.
(20:46) Morigan: No, to já jsem taky. Zdá se, že je jich docela dost, Elliot a Markus jsou zranění, Roderick i Ewan krvácejí, ale stojí na nohou.
(20:47) Ketryn: Tohle je fakt v prdeli...A zrovna když je ta nestabilní magie :-/
(20:49) Morigan: "Půjdete teď s námi. Pokud jste skutečně nic neudělali, zase vás pustíme," řekne ten, co drží Katryn.
(20:50) Ketryn: Stále mi drží ten nůž pod krkem?
(20:51) Morigan: Ano, stále. A nevypadá, že by toho chtěl nechat.
(20:51) Ketryn: No, chtěla bych věřit, že nás pustí...ale nějak nevěřím.
(20:52) Ketryn: Tak to nic nedělám. Ale čekám na příležitost, kdyby ji dal pryč, tak bych se mu pokusila vysmeknout.
(20:54) Morigan: "Prohledejte je!" rozkáže svým mužům. Je jich docela dost. Prohledávání málem vyprovokuje další rvačku, ale kluci se nakonec ovládnou. Mě a Margaret prakticky neprohledávají, jen nás chytí. Jestli si Margaret nesundala opasek, tak jí ho akorát sundají. Katryn zatím nesundají nic, ale tesák už v ruce nemá, ani nůž.
(20:56) Margare-tka: Tak na ten jsem zapomněla.... Nějak mi nedošlo, že tam mám ještě třeba nůž.
(20:57) Morigan: Vraždím je pohledem. "Toho budete jednou litovat!" neudržím se, ale akorát toho "svého" pobavím.
(20:57) Margare-tka: No já se modlím k mé vizi...
(20:58) Ketryn: Ta hlava mě taky bolí? Nebo z té už jsem se vzpamatovala a omezuje mě jen ta klíční kost?
(21:00) Morigan: Já a Margaret si můžeme vzít pláště a ruce nám svážou před tělem, klukům svazují ruce vzadu. Katrynin věznitel zatím sevření nepovolil ani trochu.
(21:00) Morigan: (Hlava tě taky bolí a prakticky si neumíš představit, že hýbeš pravou horní polovinou těla, jak to zatím bolí.
(21:00) Morigan:
(21:01) Ketryn: (Bezva, ještě ke všemu pravá...:-/)
(21:02) Ketryn: Tak opravdu nedělám vůbec nic a jen čekám. Asi mě ta bolest dost otupuje. Vidím, co je Elliotovi?
(21:04) Morigan: Nevidíš, máš ho někde za zády. "Nezapomeňte, že ji celou dobu budu držet a jestli někde uslyším nějaký problém, tak se jí zbavím, ano?" upozorní jejich mluvčí. Jiný Katryn zabaví i její opasek a sváže jí ruce. Provazy nejsou nijak moc utažené, takže se nezařezávají. Tedy aspoň nám třem.
(21:07) Margare-tka: Fajn, tak se někam suneme.... Ach jo.
(21:07) Ketryn: No tak jestli mám svázané ruce s tou zlomenou klíční kostí, tak to už mám v hlavě asi jen bolest a okolí vnímám jen napůl.
(21:08) Ketryn: Škoda, že nemám sklony ke zvracení...mohla bych ho teď z té bolesti aspoň hezky poblinkat.
(21:08) Morigan: Rozdělí nás, takže se navzájem moc nevidíme. Ani kam nás vedou, ani, co dělají s našimi koňmi.
(21:10) Morigan -> Margare-tka: Jeden z vojáků si tě posadí na koně před sebe a jede s tebou. Nejdříve jen krokem, pak zrychlí. Další koně jsou kolem, ale nedokážeš rozeznat, jestli jsme tam někde my a kde.
(21:12) Ketryn: Tohle je opravdu špatné...:-/ Navíc to miminko :-( sakra!!
(21:14) Margare-tka -> Morigan: To mě krapet znervózní, že nevím kde jste. Ale nijak se mu nebráním, nehodlám spadnout do cesty ostatním koním. A ani oni mezi sebou před nasednutím nemluvili?
(21:16) Morigan -> Margare-tka: Tak nějak mluvili, ne, že by úplně mlčeli. Ale domluvení byli zřejmě už předem.
(21:16) Margare-tka -> Morigan: Takovéhle věci raději nedomýšlím. Utěšuji se s tím, že Morigan náš známí druid řekl, že setkají a James uvidí malého.
(21:17) Margare-tka -> Morigan: (Super, asi to budou ti vojáci z té armády...)
(21:27) Morigan -> Margare-tka: Nejedeme asi zas tak moc dlouho, ale připadá ti to jako věčnost, než kůň vyjede z lesa a ovane tě studený vítr. V dáli je vidět mnoho světel, nejspíš osada nebo nějaké město.
(21:29) Margare-tka -> Morigan: A jako tábor to nevypadá?

(21:08) Morigan: Rozdělí nás, takže se navzájem moc nevidíme. Ani kam nás vedou, ani, co dělají s našimi koňmi.
(21:08) Ketryn: Škoda, že nemám sklony ke zvracení...mohla bych ho teď z té bolesti aspoň hezky poblinkat.
(21:07) Ketryn: No tak jestli mám svázané ruce s tou zlomenou klíční kostí, tak to už mám v hlavě asi jen bolest a okolí vnímám jen napůl.
(21:07) Margare-tka: Fajn, tak se někam suneme.... Ach jo.
(21:05) Margare-tka: //Takhle brzy. To byla doopravdy rychlost.//
(21:04) Morigan: Nevidíš, máš ho někde za zády. "Nezapomeňte, že ji celou dobu budu držet a jestli někde uslyším nějaký problém, tak se jí zbavím, ano?" upozorní jejich mluvčí. Jiný Katryn zabaví i její opasek a sváže jí ruce. Provazy nejsou nijak moc utažené, takže se nezařezávají. Tedy aspoň nám třem.
(21:02) Ketryn: Tak opravdu nedělám vůbec nic a jen čekám. Asi mě ta bolest dost otupuje. Vidím, co je Elliotovi?
(21:01) Ketryn: (Bezva, ještě ke všemu pravá...:-/)
(21:00) Morigan: )
(21:00) Morigan: (Hlava tě taky bolí a prakticky si neumíš představit, že hýbeš pravou horní polovinou těla, jak to zatím bolí.
(21:00) Morigan: Já a Margaret si můžeme vzít pláště a ruce nám svážou před tělem, klukům svazují ruce vzadu. Katrynin věznitel zatím sevření nepovolil ani trochu.
(20:58) Ketryn: Ta hlava mě taky bolí? Nebo z té už jsem se vzpamatovala a omezuje mě jen ta klíční kost?
(20:57) Margare-tka: No já se modlím k mé vizi...
(20:57) Morigan: Vraždím je pohledem. "Toho budete jednou litovat!" neudržím se, ale akorát toho "svého" pobavím.
(20:56) Margare-tka: Tak na ten jsem zapomněla.... Nějak mi nedošlo, že tam mám ještě třeba nůž.
(20:54) Morigan: "Prohledejte je!" rozkáže svým mužům. Je jich docela dost. Prohledávání málem vyprovokuje další rvačku, ale kluci se nakonec ovládnou. Mě a Margaret prakticky neprohledávají, jen nás chytí. Jestli si Margaret nesundala opasek, tak jí ho akorát sundají. Katryn zatím nesundají nic, ale tesák už v ruce nemá, ani nůž.
(20:52) Ketryn: Tak to nic nedělám. Ale čekám na příležitost, kdyby ji dal pryč, tak bych se mu pokusila vysmeknout.
(20:51) Ketryn: No, chtěla bych věřit, že nás pustí...ale nějak nevěřím.
(20:51) Morigan: Ano, stále. A nevypadá, že by toho chtěl nechat.
(20:50) Ketryn: Stále mi drží ten nůž pod krkem?
(20:49) Morigan: "Půjdete teď s námi. Pokud jste skutečně nic neudělali, zase vás pustíme," řekne ten, co drží Katryn.
(20:47) Ketryn: Tohle je fakt v prdeli...A zrovna když je ta nestabilní magie :-/
(20:46) Morigan: No, to já jsem taky. Zdá se, že je jich docela dost, Elliot a Markus jsou zranění, Roderick i Ewan krvácejí, ale stojí na nohou.
(20:46) Ketryn: (mám pocit, že Roderick teď naši (hlavně mou) společnost opravdu proklíná...) Chtěla bych se tvářit omluvně, ale myslím, že mám dost práce s tou bolestí.
(20:45) Margare-tka: Jsem z toho nějak konsternovaná.
(20:45) Morigan: Musím tam odhodit i meč a opasek taky. Ale kvůli pohybovému handicapu se zaútočit neodvážím (to by stejně bylo hodně riskantní) a kouzlit se zase neodvážím, abych vás třeba oba nezapálila!
(20:45) Margare-tka: Tak ho samozřejmě dám na zem.
(20:44) Margare-tka: Snažila jsem se nějak vyhnout střetu a tohle mě teda úplně dostalo. Doprdele. Teď už jde doufám v jednu úplně nepravděpodobnou věc, ale asi začnu doufat. A to hodně!!!!
(20:43) Morigan: "Všichni!" ukáže i na mě a pak na Margaret. "I opasky!"
(20:42) Morigan: To se ti asi nepovede. "Rodericku..." zasténá odkudsi nedaleko ze země Elliot po tvém výkřiku. Roderick vypadá, že vybouchne, ale nakonec na zem odhodí svůj tesák, který držel v ruce. Tím, jak se přiblížil vidíš, že mu teče krev po tváři. Následuje ho kulhající Markus a Shanir.
Systém: Margare-tka přichází do místnosti.
(20:41) Ketryn: Zblednu už úplně. Kousnu se do rtu, aby nevykřikla, ale nevím,jak moc se mi to povede.
(20:39) Morigan: "Asi jim na tobě nezáleží..." prohlásí tvůj věznitel ironicky a víc tě zmáčkne. Tvoje klíční kost bolestí málem exploduje.
(20:35) Ketryn: No, byla bych opravdu ráda, kdyby ho něco osvítilo...
(20:33) Morigan: Nikdo to neudělá, dokud to neudělá Roderick a ten ze sebou bojuje. Je to proti jeho přesvědčení a ještě se nejspíš rychle pokouší vymyslet nějakou variantu.
(20:29) Morigan: "Ty zbraně!" zdrsní mu hlas. Nejspíš je to jejich mluvčí. "Pak se možná budeme bavit!"

(20:27) Ketryn: Já se opravdu ani nehnu, dokud se nehýbe on. Nebýt toho nože, tak bych se ještě pokusila bránit, ale takhle se fakt o svou hlavu bojím.
(20:26) Morigan: "Neudělali jsme nic, abychom museli někam chodit!" odsekne Roderick. "Jakým právem děláte tohle? Komu sloužíte?"
(20:25) Morigan: "Teď hodíte všechny zbraně na hromadu a půjdete dobrovolně s námi, pokud chcete, aby jí hlava zůstala na krku vcelku," pokračuje klidně ten, který tě drží.
(20:23) Ketryn: No já jsem asi dost pobledlá. (To jsem nás tedy dostala do pěkného průšvihu...Ale fakt jsem se bála, že Elliota zabije, takže bych to asi stejně udělal znova...jen jsem se neměla nechat chytit. To, že mě vezme jako rukojmí, mě fakt nenapadlo.)
(20:18) Morigan: Popoběhnu blíž k vám, ale včas se násilím zarazím. Dívám se na tebe a neodvážím se nic udělat.
(20:13) Morigan: Nejspíš všichni od nás skutečně přestali útočit a bránit se.
(20:12) Ketryn: A doprdele! To jsem tomu tedy dala....No ani se nehnu a snažím se nějak vzpamatovat z té bolesti.
(20:10) Morigan: Nesekne tě, rychle obrátí zbraň v ruce, volnou rukou si tě přidrží a druhou tě praští hlavicí někam vedle ramene. Bolest ti vystřelí do všech částí těla, nejspíš ti zlomil klíční kost. Než se aspoň trochu vypořádáš s bolestí, zjistíš, že tě drží a tiskne k sobě zády a pod krkem ti drží nůž nebo něco takového. Tlačí ti na hrtan, takže nemůžeš promluvit, ale asi by ti to stejně nešlo. "Přestaňte, nebo ji zabiju a to bych vážně nerad!" prohlásí dostatečně hlasitě.
(20:02) Ketryn: (Doufám, že nebudu preseklá napůl...a to jsem si říkala, že jsem si hodila docela dobře.)
(19:55) Ketryn: Aaaa, co to je sakra za borce?!
(19:54) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(19:54) Morigan: k6
(19:54) Ketryn: 16,5
(19:53) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(19:53) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(19:53) Ketryn: Tak se samozřejmě bráním.A modlím se. (No aspoň jsem odpoutala pozornost od Elliota)
(19:53) Morigan: Můžeš se bránit.
(19:53) Morigan: Vstaneš bez problémů, ačkoliv tě ovládá bolest a tesák držíš. On útočí.
(19:52) Morigan: Takže si rychle vyber, co děláš:-)
(19:52) Ketryn: No tak jestli si mě všímá, tak rychle vstávám. Tesák držím před sebou.
(19:51) Morigan: Všímá, nechal Elliota a taktéž analyzuje situaci.
(19:50) Ketryn: A on si mě všímá nebo ne?
(19:48) Morigan: Buď můžeš vstávat, nebo útočit.

(19:27) Ketryn: Jsem odhodlaná zaútočit znovu, i když teď asi spíš dýkou na krk. Tedy pokud se nějak seberu a budu mít ještě šanci.
(19:22) Ketryn: Tak se snažím uvědomit si to co nejrychleji. Opravdu mám o Elliota strach.
(19:21) Morigan: Asi ano, chvíli trvá, než si uvědomíš situaci.
(19:21) Ketryn: Snažím se rychle otřepat, postavit se a zorientovat. Tesák jsem udržela?
(19:20) Ketryn: Sakra!!
(19:19) Morigan: Opět mineš, jen ho lehce a neškodně šťouchneš do nohy, otočí se a než stihneš cokoliv udělat, uhodí tě volnou rukou přímo do obličeje, někam na obočí. Rána tě otřese a upadneš na zem, do polosedu.
(19:01) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(19:01) Morigan: Ještě jednou K6
(19:00) Ketryn: Zas 14,5 :-D
(19:00) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(19:00) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 5
(19:00) Ketryn: (No kdyby mě někdo sledoval :-D) No tak ještě jednou...
(18:58) Morigan: To samé:-))
(18:57) Ketryn: Tak zas 14,5
(18:57) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 6
(18:57) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 1
(18:57) Ketryn: Hajzl! No tak útočím znovu.
(18:55) Morigan: Mineš, protože se zrovna pohnout, ale on si ničeho nevšiml, takže můžeš hned útočit znova.
(18:52) Ketryn: Tak celkem mám 14,5.
(18:50) Morigan: Za tesák +1
(18:38) Ketryn: 13,5 i se sílou. Za tesák se něco počítá?
(18:38) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 4
(18:38) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 3
(18:38) Ketryn: (Ty jo, teď jsem vzpomněla, že takovouhle situaci jsem už zažila!! Tenkrát jsem to zkoušela dýkou, tak snad to teď tesákem vyjde líp!)
(18:37) Morigan: 2K6 (rovnou mi to sečti, nebo házej 2K6+ v pravém sloupu:-)
(18:35) Ketryn: Jo, tesákem, snažím se ho z blízka seknout někam do míst, kde mu končí zbroj nebo do stehna.
(18:31) Morigan: Tesákem? Jak?
(18:30) Ketryn: Moc se pak nerozmýšlím a zaútočím. Pokud spíš sedí a má hlavu od Elliota v nějaké slušné vzdálenosti, tak mu útočím na krk, asi spíš z boku, abych neohrozila Elliota. Pokud ale spíš leží, tak mu útočím na záda nebo na nohy - podle příležitosti. Kdyby se ale náhodou ten útočník nehýbal, tak neútočím.
(18:30) Morigan: Oba spíš leží, útočník na Elliotovi.
(18:28) Ketryn: To zjišťuji během vteřiny.
(18:27) Ketryn: Bože :-/! A hýbou se oba? A ten útočník leží nebo spíš sedí?
(18:21) Morigan: Když se dostatečně přiblížíš, poznáš podle oblečení Elliota na zemi a na něm jednoho z útočníků.

(17:30) Ketryn: No, asi ano...(přepadlo mě zoufalství) ale opatrně a hlídám si, jestli se na mě nehodlá někdo vrhnout.
(17:29) Morigan: Jakože jdeš tím směrem?
(17:28) Ketryn: Taky bych se chtěla vrhnout někomu do zad, ale obávám se, abych nezpůsobila víc škody než užitku :-/ Snažím se najít toho Elliota...jestli je zranění nějak hodně, tak mu může přijít vhod i má jaksi nejistá pomoc.
(17:26) Morigan: Vrhnu se někam na druhou stranu, právě jsem usoudila, že je nejlepší chvíle, jak se někomu "bezpečně" vrhnout do zad.
(17:24) Ketryn: Snažím se tu hnusnou tmu nějak prohlédnout! Případně se posunu trochu blíž. Začíná mě opravdu přepadat panika!
(17:22) Morigan: Tma a stíny naznačující pohyb.
(17:21) Ketryn: To mi opravdu zatrne a srdce se mi zastaví!! Podívám se rychle tím směrem!
(17:19) Morigan: Uslyšíš bolestně vykřiknout Elliota, nevíš sice jak, ale jeho výkřik bezpečně poznáš.
(17:18) Morigan: Moc nejde rozpoznat, kdo s kým bojuje a jak na tom je, protože dál od ohně už z našeho místa není vidět prakticky nic. Já ještě nebojuji, ale jsem v maximálním střehu, přemýšlím, kam se vrhnu.
(17:16) Ketryn: Jestli mám prostor,tak se snažím dívat, jestli někdo z našich není ve velkých potížích.
(17:14) Ketryn: Ty bojuješ?
(17:14) Ketryn: No já asi stojím na místě nebo případně uskakuji, kdybych se někomu pletla do cesty. Snažím se hlídat situaci a orientovat se, jak na tom jsme? Tesák mám připravený.
(17:10) Morigan: Zvuky boje, výkřiky a rány zesílí, boj je rychlý a ve tmě i dost nebezpečný.
(16:46) Ketryn: No, tak čím dál lepší...:-/
(16:40) Morigan: Oheň, který už je navíc ve vyhasínající fázi, moc lesní palouček neosvětluje. Stihnete zahlédnout, že útočníci mají částečné zbroje, nebo aspoň ti, které vidíte. Mají oplechovaná ramena, na loktech kožené chrániče a i něco kroužkového.
(16:18) Ketryn: Rozhlédnu se, když je více prostoru.
(16:17) Morigan: Sevření kolem nás jim dlouho nevydrží, samozřejmě ho drží co nejdéle, ale aby mohli bojovat, musí dál od sebe, takže za chvíli máme volnější prostor.
(16:12) Ketryn: Tesák mám taky připravený, kdyby bylo třeba ho použít buď na svou obranu nebo kdyby byl někdo ve velkých potížích a já mu mohla nějak pomoct. Snažím se orientovat.
(16:10) Morigan: Neváhají a zaútočí, třesknou o sebe čepele. Mám tesák vytasený a meč v ruce, i když o meči pochybuji, že ho v tomhle stísněném prostoru využiju. Taky se snažím rozkoukat.
(15:28) Ketryn: Tak se modlím a doufám, že jich není o moc víc.
(15:27) Morigan: To nespočítáš, ale tak nějak nás obklíčili.
(15:22) Ketryn: Pevně doufám, že má Roderick pravda. Snažím se podle zvuků a toho, co vidím (jestli vůbec něco vidím) spočítat, kolik jich tak může být.
(15:20) Morigan: "Nikam nejdeme. A jestli chcete bojovat, budete litovat!" sdělí mu Roderick varovně. Nikdo jiný z našich nemluví.
(15:19) Morigan: "To poznáte."
(15:19) Morigan: "Co jste sakra zač?!" zavrčí Roderick.
(15:11) Ketryn: Víc?! Do háje...!! :-/ Doufám, že mě bůh štěstěny vyslyší! Tohle začíná být špatné, jestli jich je víc...:-/
(15:09) Morigan: Podle zvuků ti připadá, že je jich víc, než pět.
(15:08) Morigan: "Protože jinou možnost stejně nemáte."
(15:01) Morigan: "Proč bychom měli někam chodit??" ozve se Roderick.
(15:00) Ketryn: Ach ne :-/ To asi nebudou zoufalí lapkové...
(14:59) Morigan: Vyjdou z lesa a podle zvuků se už nijak nekryjí. "Když s námi půjdete dobrovolně, nikomu se nemusí nic stát," ozve se hluboký mužský hlas.

Předpokládám, že jsem zmatená, když to bylo takl zčista jasna. Snažím se tedy taky nějak orientovat. Zbraň mám v ruce, ale rozhodně je zatím v klidu. ale snažím se být v rámci možností připtavená.

(21:48) Morigan: Chvíli nasloucháme a ani nedýcháme. Já pak najednou hlasitě vydechnu. "Překročili mojí hranici..." zašeptám. "Jsou dva...tři...pět..." Už jsou slyšet tiché, lidské kroky.
(21:50) Ketryn: Napjatě čekám, poslouchám a ani se nehnu. Doufám, že nejsou nějak moc dobří, pět není zrovna málo...
(22:02) Morigan: Nemám čas už říct nic dalšího, kluci se semknou kolem nás, že skoro nemůžeme dýchat a rozhodně nic nevidíme a už se vyřítí z lesa.
(22:04) Ketryn: Modlím se, aby těch pět zvládli bez větších problémů a nikomu se nic nestalo!
(22:05) Ketryn: Snažím se v rámci možností orientovat, co se děje.

(19:32) Morigan: Další den se nám cestuje podobně, občas nás nějaký cestující míjí, ale nijak spolu nekomunikujeme.
(20:14) Morigan: Jde to opět dost pomalu, takže je jisté, že ani tento den nedosáhneme města. Zase jedeme, dokud není trochu šero a pak stavíme tábor. I dnes se pokusím o hraniční a zahřívací kouzlo.
(20:18) Ketryn: Tak pomáhám s budováním místa na spaní a ohniště. Jsem ráda, že zas budeš dělat zahřívací kouzlo.
(20:38) Morigan: Když se najíme a napijeme a chvilku si povídáme, jdeme pak postupně spát.
(20:39) Ketryn: Tak si snažím vyprázdnit hlavu a usnout.
(20:40) Morigan: K6
(20:43) Systém -> Ketryn, Morigan: Hod na šestistěnné kostce (k6): 2
(20:43) Ketryn: hm...tak mi to asi tak úplně nejde :-(
(20:45) Morigan: Spíš velmi špatně, i když ti zima není, ale nějak nemůžeš usnout. Když někdo přikládá do ohně, vždycky to vidíš a slyšíš a jednou dokonce Roderick vstane, aby mě zkontroloval a přikryl. Pak je dlouhou dobu ticho, víš, že někdo z nich sedí u ohně a hlídá, nejspíš Markus.
(20:47) Morigan: Když už konečně začneš trochu usínat, Markus se zvedne, čímž tě zase probudí.
(20:48) Ketryn: To je hezké, jak tě Roderick kontroluje :-) Znovu si uvědomím, jak jsem ráda, že tu jsou s námi. Cítím se opravdu o hodně víc v bezpečí. Rozčiluje mě ale, že nemůžu pořádně usnout. Dál se o to snažím, ale nevím no...
(20:48) Ketryn: Ach jo...to je tedy noc.
(20:50) Morigan: Markus se vždycky někde zastaví, ale pak se znovu rozejde a znovu zastaví, což tě pořád budí. Pak ti dojde, že možná naslouchá.
(20:52) Ketryn: Doufám, že jen poctivě hlídá a ne že něco podezřelého slyší! Ta myšlenka mě ale probudí úplně a začnu taky pozorně poslouchat.
(20:59) Morigan: Ty nic neslyšíš, ale podle jeho pohybů ti to připadá, že ho asi opravdu něco znepokojilo.
(21:03) Ketryn: Tak jsem v "pozoru" a dívám se na Markuse, co bude dělat. Zatím se nehýbu ani se na nic neptám, abych ho nevylekala a nevyrušila. Klidná ale opravdu nejsem. Jsem připravená hned vyskočit na nohy.
(21:15) Morigan: Markus se připlíží k jednomu spícímu a sáhne mu na rameno. Ten se posadí. Začne tiché a organizované buzení.
(21:17) Ketryn: Tak když vidím, že se budíme, tak rychle ale potichu vstanu. Mluví někdo o tom, co se děje? Nebo panuje ticho? Mám po ruce svůj tesák.
(21:34) Morigan: Panuje ticho. Já taky vstávám a tasím. Shlukneme se. "Slyšel jsem zvuky," šeptá Markus. "Nevypadalo to na zvířecí, ale nejsem si moc jistý, co by to mohlo být..." mluví velmi potichu.
(21:37) Ketryn: Tak potichu poslouchám a dávám pozor. Srdce mám až v krku. Taky mám pro jistotu vytaseno.

(17:56) Morigan: "A kdy??"
(17:56) Morigan: "Ve volných chvílích!"
(17:56) Morigan: "Na to jsi měla upozornit, víš, že nás ohrožuješ na životě??"
(17:57) Morigan: Pobídnu koně, abych Elliota dohnala a on svého otočí, aby mi utekl. Chvíli se naháníme a děláme chaos mezi ostatními, i když jenom klusem, samozřejmě.
(18:03) Ketryn: Docela mě to pobaví, takže vás s úsměvem sleduji :-)
(18:19) Morigan: "Nech toho Elliote," zarazí nás Roderick. "Unavíš Rodericka juniora."
(18:20) Morigan: "I ty už blbneš?" podivím se.
(18:20) Morigan: "Proč?" usměje se. "Neříkej, že to není pěkné jméno..."
(18:20) Morigan: "Ale jo," unám. "Tvoje jméno se mi líbí."
(18:21) Morigan: "Ale nevím, jak by se líbilo Drakovi," ušklíbne se vesele Shanir.
(18:21) Morigan: "Drak tu zatím není..." ušklíbne se Roderick.
(18:22) Ketryn: To už se opravdu neudržím a směju se :-) (Roderick junior mě opravdu pobavil)
(18:30) Morigan: Na zmrzlém blátě se jede ještě pomaleji, protože to je nebezpečné pro koně, takže nás to ještě zpomalí.
(18:31) Ketryn: Dávám pozor, aby můj kůň na něčem neuklouzl.
(18:36) Morigan: Večer, když táboříme, oznámím všem: "Jdu se pokusit o zahřívací kouzlo."
(18:37) Morigan: Elliot vykulí oči. "To ses zbláznila?"
(18:37) Morigan: "Ne, pěkně mrzne!"
(18:39) Morigan: "To je fakt a Shanir junior by mohl nastydnout," řekne Shanir.
(18:40) Ketryn: S nima je fakt sranda :-) "To je pravda, bude lepší, když mimčo bude ve větším teple."
(18:40) Morigan: "Nevím, jestli bude dobrý, když ho někdo ugriluje! Elliota juniora!" protestuje Elliot.
(18:41) Morigan: "Ty jsi ohnivej fanatik!" odfrknu si. "Dítěti se nic nestane, i kdyby mi to náhodou...nějak ujelo. To je v největším bezpečí."
(18:42) Morigan: "Zato já abych vylezl na strom!" pokračuje Elliot.
(18:42) Morigan: "Elliot je hrdina!" směje se Ewan.
(18:43) Ketryn: :-D
(18:43) Ketryn: "Neboj, trocha tepla prospěje nám všem."
(18:44) Morigan: "Jenže počkej, kdyby jsi vylezl na strom, ten by mohl uhořet pod tebou," upozorňuje Markus.
(18:48) Morigan: "Fakt sranda!" mračí se Elliot.
(18:50) Ketryn: Já fakt nemůžu :-) "No, to je pak asi jistější ta pevná zem," mrknu na Elliota.
(18:54) Morigan: Navzdory pochybám se jdu o zahřívací kouzlo pokusit.
(18:57) Morigan: Povede se mi na první pokus a hned během necelé minuty cítíte příval tepla, které se drží v okruhu, ve kterém je náš malý tábor.
(18:59) Morigan: Triumfálně se dívám na Elliota.
(18:59) Ketryn: "Díky, Morigan, tohle je hned lepší," usměji se.
(19:00) Morigan: "Poslyš, napadlo mě..." řekne Ewan u ohně. "Zdědí to po tobě? Myslím magii. Bude z něj taky čaroděj?"
(19:01) Morigan: "No, to je těžká otázka...asi jak kdy. Taky záleží na otci."
(19:05) Morigan: "Asi to není moc prozkoumaná rovina," usoudí Markus.
(19:06) Morigan: "To ne. Jeden můj kamarád čaroděj měl taky děti...dvě. Jeho syn už byl dospělý a magii v sobě měl, jen nevěděl, jak ji používat. Dcerka umřela malá, takže se to u ní ještě ani neprojevilo. Obě děti měl s ženou, která nijak magií neoplývala," vzpomenu si.
(19:09) Ketryn: To se mi vybaví melancholické vzpomínky! Ale rychle j zas zaženu.
(19:10) Ketryn: "No, uvidíme. Minimálně ale po tom všem, to bude hodně odolné dítě!"
(19:12) Morigan: "Tenhle svět potřebuje odolné děti!" prohlásí Shanir.
(19:15) Ketryn: "To je pravda..."

(11:27) Morigan: "Takže teoreticky to rozhodně může být armáda dost velká, aby dobývala, nebo obsadila město," uvažuje Ewan. "Teoreticky. Ty počty se dost liší."
(11:36) Ketryn: No, deset tisíc je fakt hodně...ale i kdyby to byl jen ten tisíc, tak mě to děsí :-/
(11:39) Morigan: "Deset tisíc je určitě přehnané," myslí si Roderick.
(11:46) Margare-tka: Doufám, že deset je přehnané.
(11:49) Margare-tka: Mě hodně děsí i ten tisíc.
(12:36) Margare-tka: A vypadá to na nějaký plán a nebo zatím počkáme co se bude dít? Koukám po Roderikovi a tobě:-)
(13:08) Morigan: "Na otázky, čí je to armáda, nebo kdo jí vede, nebo komu patří, nebo cokoliv podobného. Dvakrát nebo třikrát nám řekli jméno Murtagh. Někdo taky řekl kapitán Murtagh, nebo dokonce i generál Murtagh," řekne Shanir. "Slyšeli jste někdy to jméno?"
(13:13) Ketryn: Podívám se na Morigan, jestli jí to jméno něco říká?
(13:13) Morigan: Tvářím se, že ne.
(13:13) Morigan: "Kdo to sakra je a proč má armádu??" řeknu.
(13:16) Ketryn: "Asi se někomu nelíbí, že Svobodná říše je svobodná...zas nějaký idiot zatoužil po moci," :-/
(13:23) Morigan: "Moc toho teda nevíme," usoudí Ewan. "Budeme pokračovat v cestě?"
(13:23) Morigan: "No asi budeme, protože jinak se asi nic nedozvíme," řeknu.
(13:25) Margare-tka: To s tebou souhlasím, jinak se nic nedozvíme. Ale bude to teda ještě zajímavý.
(13:27) Ketryn: Já jsem taky pro pokračovat, i když se mi tedy tahle nová situace vůbec nelíbí :-/
(13:35) Morigan: "A co se chceš dozvědět, chceš se jít podívat, kdo je to ten Murtagh?" ušklíbne se Roderick.
(13:36) Morigan: "Spíš v jakým vztahu je ta armáda k Aviragu," upřesním. "No a pak se uvidí...co já vím, co uděláme. Jestli se ještě půjde dostat do města," řeknu upřímně.
(13:36) Morigan: "Taky nemusí být ten scénář tak katastrofický," míní Markus. "Armáda může být na odchodu nebo tak."
(13:39) Ketryn: Moc mě tím ale neuklidní...
(13:42) Morigan: "Generál," vyjádřím se pohrdavě. "Takových generálů tu už bylo..."
(13:49) Margare-tka: Snažím se aby mě to co Markus říkal uklidnilo, aspoň trochu.