Druhá strana (249 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Vypadá to tam jako celkem idylické ráno (narozdíl od těch předchozích v minulosti, kdy jsme byly u Niala ve věži), kdyby všichni nebyli zároveň napjatí jako struny. Já se evidentně snažím chovat mile a rozhodně už nemám takový strach, tak jsem vás mile pozdravila.

(23:29) Margare-tka: Je nás tu dost pomyslím si.... "No pokud bude chtít nějak pomoc, tak tu zůstaneme. Ale jinak Vám tu asi moc při nějakém magické prozkoumání nebudeme moc platné." řeknu, ale ne zrovna neochotně. Což prostě musím usoudit za pravdu...:-(
(23:16) Morigan: "Na to nás tady ale nemusí být deset," pronese Derek zlostně.
(23:16) Margare-tka: Říká se něco a nebo pořád mlčí a stojí jako sudičky??
(23:02) Margare-tka: Koukám co budou dělat, nabídla bych pomoc, ale myslím že bych byla odmítnuta. Ale asi se mi to hodí hlavou.
(22:47) Margare-tka: Taky mi není zrovna hej.... Nějak je nechci rušit tím, že tam jsme tak ani nemluvím, nejspíš bychom dostaly vynadáno.... Tak počkám až budou hotoví.

Já to říkala, že setkání s Derekem bude daleko horší, než naše snahy o kominikaci a nějaké naléhání...Pomyslím si a smutně koukám na Dereka s Nialem...Nikdy by mě nenapadlo, že mi bude Dereka líto...a to chudák ještě neví, že nejenže si nic nepamatuje, ale hlavně se chová jako někdo úplně ale úplně jiný...
Chystám se si s ostatníma odvézt koně a jít dovnitř.
Vypadám spíš jak hromádka neštěstí...

Derek odstrčí Niala a popadne mě za ramena. "Morigan, řekni něco!" řekne, čímž akorát způsobí, že se mi oči rozšíří strachem ještě víc.
"Co je s ní???" otočí se na Mikiho, aniž mě pustí.
"Všechno vám řeknu, ale uvnitř. Ona si nic nepamatuje."
"Nepamatuje???" zařve Derek. Vypadám, že omdlím na místě. Když ucítím Mikiho dlaň na rameni, téměř skočím do jeho objetí.
Derek zalapá po dechu. "Co to má sakra znamenat??"
"Pojďme dovnitř," prohlásí bledý Nial.

Slezu, držím koně a dívám se na ně nešťastně...Asi nic neví...Nemám ani vůbec radost, že vidím Dereka snad poprvé s takovým výrazem...

Miki s Morigan/Elizou jede vpředu.
"Zdravím vás,přátelé," řekne Miki a sleze hned z koně, aby pomohl dolů mě. To už je ale u nás Nial a sevře mě v náručí.
"Bohové, Morigan, tak rád tě vidím!" řekne upřímně , ale když mě pustí, uvědomí si strnulý postoj a vyděšený výraz. Derekovi se dvakrát promění výraz v obličeji a poté zírá úplně stejně jako Nial.

Chvíli se na ně dívám, jestli se hodlají k tobě vrhnout. Pak začnu slézat z koně, předpokládám jako ostatní. Uvědomím si, že jsem se vlastně Mikiho nezeptala, co všechno Nialovi řekl...

Jedu za Mikim a koukám se na věž. Pevně doufám, že ti všichni dohromady dokáží pomoct! Bojím se, jak bude Derek reagovat a jak se bude chovat...možná ho ale tvoje nové chování tak odrovná, že bude jak zmraženej.
Nerozumím tomu, že i když si ztratila paměť, tak se chováš úplně jinak. Co to je za proklatou kledbu?!!!!!

Konečně se klusem blížíte k věži. Není asi překvapením, že se dveře vedoucí ke stájím ve věži otevřou ještě dřív, než na ně zaklepete, spíš ještě dřív, než k nim vůbec dojedete. Stojí v nich Nial s Derekem.

"To já taky... a začínám v tomhle vidět problém, aby se nám Miki nějak na Mor/Elisu neupnul. to by nembylo zrovna fajn, už jen jak mu vadilo to prohledáni..." řeknu potichu a nejistě. Samozřejmě když jsem třeba s Kat na záchodě.

Snažím se být přátelská a úsměvavá. Občas se pokouším komunikovat. Samozřejmě mi neujde, jak se upla na Mikiho...Nad Richieho poznámkou vážně přikývnu a čím dál víc se začínám bát, až přijede Derek...

Samozřejmě vás neignoruje, to určitě ne, ale vybavovat se s vámi moc náladu nemá. Po dalších třech dnech, kdy je normálně vzhůru, je jasné, že připouští (a to od začátku), že si nepamatuje spoustu věcí ze svého života a tudíž věří, že byla někým, o kom nic neví. Miki ale ještě nevyslovil, že byla přímo čarodějkou, i když se jí na to pomalu snaží připravit. Ona však trvá na tom, že je naprosto obyčejná.
Linerit na krku, o kterém hovoří, že jej má u sebe co si pamatuje, jí nepálí, jako vždy a Mikiho ano. Po těch třech dnech to začíná spíš vypadat, že se upnula na Mikiho a Miki projevuje téměř přehnané pečovatelské sklony. Když se jednou Richie zadívá na Elizu, která spí důvěřivě přitulená k Mikimu, prohlásí polohlasm: "Kdyby tohle viděl Derek..." a myslí to naprosto vážně.

Eliza si povzdychne. "Budu jim doma chybět."
"Pošlu jim zprávu," slíbí Miki.
"Tak...dobře..."
Miki se svému úkolu postarat se o Elizu věnuje opravdu pečlivě, jelikož cítí zodpovědnost a jenom díky jemu je ochotná pokračovat v cestě, ačkoliv nerada spí venku.

Snažím se aspoň nějak si k ní cestu najít. Podám jí třeba jídlo a nebo tak něco, ale neni to nijak násilné, když vidím, že to vůbec nechce, tak se stáhnu a nechám tomu čas....(Dereka šmejkne, pomyslím si)

"Nechce se mi tomu věřit, chtěla bych domů," povzdychne si.
"Já vím," pohladí ji Miki po vlasech a ona se na něj usměje.
"Proč jedeme tak daleko. Nemůžeš mi pomoct si vzpomenout ty, když jsi taky čaroděj?"
"Určitě ti pomůžu, ale potřebuji spolupráci ještě jiných čarodějů. Patří mezi nejlepší."

Celý den skoro nemluví a vás si nevšímá, ale Miki se snaží se všech sil, aby se necítila tak hrozně. Miki je taky jediný, komu to může fungovat a taky funguje.
Mluví s ní a pokouší se jí pravdivě (ale zjemněle) popsat, proč jste jí sebou museli vzít.
"Chceš říct, že jsem byla někým jiným a nepamatuji si to?" podiví se upřímně.
"Ano, tak by se to také dalo říct," souhlasí Miki.
"Hm," zamyslí se. "To by bylo možné..." uzná. "Ale určitě nejsem nikým zvláštním, jak říkáš, to určitě ne!" je o tom přesvědčená.
"Někým zvláštním jsi určitě byla," usměje se Miki.

"Ahoj Eliso..." řeknu opatrně. A v hlavně mám jedinou myšlenku no super....

Odsune se s vámi někam na nucenou procházku a vrátíte se po nějaké době. Morigan je probuzená, sedí u ohniště tak metr od Mikiho, objímá si skrčená kolena a má vyděšený uplakaný výraz. Když vidí vás (Miki ji určitě upozornil, že přijdete), neujde vám, že vás všechny pozná. Neřekne nic, ale je jí to vidět na očích, které se o něco zatvrdí.

Richie souhlasí. "Jasně, to je fakt. Hlavně Margaret dostat z jejího pohledu. Taky bych se vyděsil, vidět něco takového hned po probuzení."

Po třech dnech na cestě Miki usoudí, že se dál nelze vyhýbat tomu, že mě musí nechat se probudit. "Možná bych s ní měl zůstat chvilku sám," usoudí."I tak bude asi vyděšená."