Druhá strana (250 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Kou­kám jak do­pa­da­jí ti méně ši­kov­ný..."Jen aby jste takhle ne­do­padly vy dvě. Já bych ra­dě­ji kdy­bys­te zů­sta­ly no­ha­ma na zemi."
"A ještě by nám chy­bě­lo, aby jsi ra­dos­tí třeba vy­pus­ti­la jis­kry..." říkám dů­le­ži­tě a pře­svěd­či­vě.

(18:35) Ke­tryn: No tak se dívám skep­tic­ky...v sukni to asi zkou­šet ne­bu­du ani v al­ko­ho­lo­vém opo­je­ní...:-/
(18:35) Mo­ri­gan: No je do­ce­la vy­so­ký...​skáčou přes něj jen ši­kov­ní chla­pi, ti méně ši­kov­ní ne­kon­čí slav­ně:-)
(18:33) Ke­tryn: No pá­t­ra­vě si pro­hlí­žím ten oheň ze všech stran...:-)
(18:32) Mo­ri­gan: A jak přes­ně jí jako ana­ly­zu­ješ?:-)
(18:24) Ke­tryn: Já ana­ly­zu­ju si­tu­a­ci, oprav­du se mi chce blb­nout :-)
(18:24) Ke­tryn: (To asi jo :-) )
(18:21) Mo­ri­gan: (Před­po­klá­dám, že stříz­li­vá Mar­ga­ret nám to vy­mlou­vá.)
(18:20) Ke­tryn: Mě ako­hol nutí blb­nout :-) ale ještě si sna­žím udr­žet zdra­vý rozum, takže přes velký oheň asi radši ne­ská­ču, ne­chtě­la bych uho­řet :-)
(18:17) Mo­ri­gan: No já (po­sil­ně­na al­ko­ho­lem) sou­hla­sím, ač­ko­liv žádný malý po­blíž není.
(18:15) Ke­tryn: "No mohly bychom přes ně­ja­ký malý," na­vrh­nu
(18:13) Mo­ri­gan: Dě­la­jí se všech­ny ta­ko­vé zvyky, jako je sym­bo­lic­ké upa­lo­vá­ní sta­rých zlo­zvy­ků a ská­ká­ní mužů přes menší ohně. Mám ten­den­ce jít taky ská­kat a ně­ko­li­krát vám to zo­pa­ku­ju.
(18:08) Ke­tryn: :-)))) to se mi líbí :-) uží­vám si at­mo­sfé­ru :-)
(18:06) Mo­ri­gan: Za chví­li se ocit­ne­me ve víru tance (Mar­ga­ret se vět­ši­nou musí od­po­jit, když tanec na­be­re tempo). Jako při každé bel­ta­in­ské slav­nos­ti se tady točí muži okolo žen a ženy okolo mužů. Jako ostat­ní ženy a dívky jsme si uplet­ly bře­zo­vé vě­neč­ky a daly si je na hlavu.
(18:00) Ke­tryn: Tak se chys­tám při­po­jit a bavit se :-)
(17:59) Mo­ri­gan: Tam už se po­cho­pi­tel­ně tančí do­ko­la, jak je zvy­kem, hraje hudba a po­pí­jí se.
(17:59) Mo­ri­gan: Na­ko­nec pros­tě ná­hod­ně za­mí­ří­me k jed­no­mu z ohňů.
(17:58) Ke­tryn: Po­dí­vám se na vás, kam pů­jde­me my? Asi s davem ;-)
(17:57) Mo­ri­gan: Ně­ko­lik ohňů na kop­cích za měst­ský­mi hradba­mi je tak ve­li­kých, že jsou vidět na dálku. Tam je lidí asi nej­víc.
(17:56) Ke­tryn: Tak se ne­chá­me táh­nout :-)
(17:56) Ke­tryn: :-D no aby se pak ne­roz­je­la, na absti­nen­ci u ní nejsem zvyk­lá :-D
(17:54) Mo­ri­gan: Něco ta­ko­vé­ho by se dalo říct, ale není to moc or­ga­ni­zo­va­né. Navíc tak nějak dav táhne smě­rem za ote­vře­né brány města, tak se ne­chá­me tro­chu vléct jím. Piješ tak prů­měr­ně, já o něco víc, za to Mar­ga­ret do­dr­žu­je téměř absti­nen­ci a jen tak sym­bo­lic­ky ucu­cá­vá.
(17:53) Ke­tryn: Kou­kám se, jest­li se někde v okolí hro­mad­ně ne­tan­čí, že bychom se taky mohly při­dat:-)

Usmí­vám se, roz­hlí­žím se kolem sebe, ale sa­mo­zřej­mě dávám taky pozor.
Me­do­vi­nu si taky dám:-)

Jéé me­do­vi­na.

Až tu bu­de­te, hoďte si k6 na hla­di­nu svého al­ko­ho­lu. :-)

Z růz­ných koutů zní různá hudba, takže do­hro­ma­dy je to do­ce­la so­lid­ní hluk, ale ne­va­dí mi to. Také lidé jsou po­stu­pem času roz­ja­ře­něj­ší a opi­lej­ší.
Na jed­nom rohu jsme si za­kou­pi­ly hli­ně­né po­há­ry, které tam pro­dá­va­li a které mají na sobě vy­pá­le­ný znak Bel­ti­ne.

Vzaly jsme si sebou jen mi­ni­mum peněz, právě, aby nás někdo ne­o­kra­dl, což se v ta­ko­vém mumra­ji může klid­ně při­ho­dit.
Ale jinak taky dávám pozor.
Pro­chá­zí­me davem, dí­vá­me se kolem sebe, všude je spous­ta lidí a stán­ků pře­de­vším s pitím - po bliž­ším zkou­má­ní zjis­tí­me, že vět­ši­nou čer­ve­né i bílé víno a me­do­vi­na.

Taky se těším na hudbu a dou­fám, že se bude tan­čit. To jsme už dlou­ho ně­dě­la­ly;-).
Sa­mo­zřej­mě jsem obe­zřet­ná, aby nás někdo ne­o­kra­dl a něco se ne­sta­lo:-)
Roz­hlí­žím se a uží­vám si pří­jem­né at­mo­sfé­ry.

Mám dobrou ná­la­du a na slav­nost se těším :-) po­sled­ní mě­sí­ce re­la­tiv­ní­ho klidu a po­ho­dy a usmí­ře­ní s Ri­chi­em mi hodně po­moh­ly. Do všeho mám ener­gii a tak :-)

Na Bel­ta­in­ské slav­nos­ti jsme se při­pra­vo­va­ly peč­li­vě a do­ce­la jsme se tě­ši­ly na ně­ja­kou změnu. Navíc já jako ča­ro­děj­ka si ne­u­mím před­sta­vit, že bych to aspoň tro­chu ne­sla­vi­la, když k tomu mám mož­nost. Takže jsme se hezky ob­lék­ly, pře­ho­di­ly přes šaty plášť a peč­li­vě se uče­sa­ly.
Kolem páté ho­di­ny jsme vy­ra­zi­ly do města.

Asi tak nějak si uží­vám klidu. A pokud je nor­mál­ní kon­ver­za­ce, tak se do ní za­po­ju­ji.:-)

Jsem ráda, že jsme se s Ri­chi­em usmí­ři­li. I když jsem teda chtě­la zů­stat na­štva­ná, nějak to nešlo...přeci jen je to už dva roky zpát­ky. Pros­tě ať je Ri­chie jaký je, zá­le­ží mi na něm a asi vždyc­ky bude.

Tak sedím a sní­dám. Jsem v lepší ná­la­dě než včera, ale ještě bych si přála, aby se Derek uklid­nil. Po­slou­chám, jest­li je o něčem řeč.

Bože, bože, bože, bože, bože!!!!! ovlá­dám se.

(12:58) Ke­tryn: Ach ne...:-(
(12:56) Mo­ri­gan: "De­re­ku, jest­li nám hod­láš zne­pří­jemňovat kaž­dou mi­nu­tu na­še­ho krát­ké­ho po­by­tu tady, tak jsi nás neměl ani zvát dál!" pro­hlá­sím.
(12:50) Ke­tryn: No, bo­hu­žel jsem tě ne­moh­la va­ro­vat...
(12:49) Mo­ri­gan: Mě to tro­chu vy­dě­si­lo, ale po­kou­ším se to na sobě ne­dá­vat znát...
(12:43) Ke­tryn: Tak teď, jak to bylo ře­če­no na­hlas, tak Ri­chie­ho po­hle­dem do­slo­va za­bi­ju!!! A ur­či­tě žva­nil i o tom, že byl s náma Ge­ralt!!! :-///
(12:41) Mo­ri­gan: Derek se na mě chví­li dívá. "Tak roz­ka­zo­vat kou­kám, to ti pořád jde. Asi jsi za­po­mně­la, že tady nejsi v Aka­rii!" řekne ti­chým, vý­hruž­ným hla­sem.
(12:19) Ke­tryn: Chtě­la bych být vní­mač a do­nu­tit vás ke klidu...:-/
(12:14) Mo­ri­gan: "De­re­ku, o co ti jde?? Jest­li o to, abych se v klidu ne­na­jed­la, tak to se ti teda daří a mám dojem, že se kvůli tobě ne­na­jí vůbec nikdo, kdo tady sedí!!" do­chá­zí mi tr­pě­li­vost.
(11:59) Ke­tryn: On si všude něco najde.​Ten má zas rejpa­vej den!
(11:56) Mo­ri­gan: "Kou­kám, že tě mu­tant dobře po­u­čil," ušklíb­ne se Derek.
(11:34) Ke­tryn: Já jsem taky ráda za změnu téma a hlav­ně že mluví Nial.
(11:33) Ke­tryn: No... a to kdyby věděl o na­šich pří­ho­dách s vam­pý­ra­ma...
(11:33) Mo­ri­gan: Jsem cel­kem vděč­ná za nor­mál­ní kon­ver­za­ci, i když o upí­rech. "Jsem si jistá, že ano. Vy­pa­da­lo to na upíří kous­nu­tí, ale měla dost ro­zedra­né hrdlo, takže po­čí­tám, že to byl ně­ja­ký mladý upír," usou­dím.
(11:31) Mo­ri­gan: "Byl to vážně upír?" zeptá se po chví­li Nial sta­rost­li­vě. "Ve městě?"
(10:19) Ke­tryn: Desmond mě od za­čát­ku roz­či­lo­val, ale teď mi ho asi začne být za chví­li líto, jest­li tady zů­sta­ne s De­re­kem...
(10:19) Ke­tryn: No já jsem asi pře­sta­la jíst a kou­kám po všech, mod­lím se, aby jste se už ne­há­da­li, i když to je asi skoro ne­mož­né...A navíc jsem teda pěkně roz­čí­le­ná na Ri­chie, co všech­no asi vy­žva­nil, když si pus­til pusu na špa­cír!!
(10:17) Mo­ri­gan: Ri­chie se tváří, že tam není.
(10:17) Mo­ri­gan: Na Ni­a­lův pokyn se roz­hos­ti­lo ticho, i když před­po­klá­dám, že se nám nejí úplně dobře...​Desmond pro­bo­dá­vá De­re­ka po­hle­dem, což je od něj velmi od­váž­né, ale taky velmi po­še­ti­lé.

Tak to dou­fám, že nečte myš­len­ky i Mar­ga­ret :-D

A tento výraz mi ne­dě­lá pro­blém při těhle myš­len­kách.

Ta pru­po­víd­ka o tom co všech­no má ještě v hla­vin­ce mě oprav­du po­ba­vi­la, ale ovlád­la jsem.( Já to ří­ka­la...že to bude víc než jen magie co ho při­hu­je.)
((On se vůbec ne­změ­nil, pro­běh­ne mi hla­vou. Pořád stej­ně hákli­vý na tvé ná­pad­ní­ky a vůbec všech­ny chla­py co se kolem tebe točí.(Ale ne­če­ka­la jsem, že mu budou vadit i děti, a nebo že by se je­jich myš­len­ky rov­na­li a tak straš­ně mu vadí, že je má po­dob­né....))
Po­ma­lu jím a sna­žím vy­pa­dat vy­rov­na­ně:-)
((Už to za­čí­ná.))

(23:17) Mo­ri­gan: "No tak De­re­ku!" za­sáh­ne Nial. "Měli bychom se na­jíst v klidu!"
(23:16) Mo­ri­gan: "Co...​cože???" je Desmond zdě­šen, ani ne tak tím, že ho chce Derek pro­ho­dit oknem, jako tím, že mu někdo čte myš­len­ky.
(23:16) Mo­ri­gan: "To bych rád, ale jaksi to nejde, hol­čič­ko a buď ráda, že na­hlas říkám jen tyhle myš­len­ky, pro­to­že by ses asi di­vi­la! A ty chlap­če mysli radši na moř­ské vlny, nebo tě pro­ho­dím za­vře­ným oknem!!"
(23:12) Ke­tryn: :-( to se to teda pěkně vy­ví­jí...
(23:11) Mo­ri­gan: "Las­ka­vě mu nečti myš­len­ky, je to dost ne­sluš­né!" na­štvu se.
(23:10) Mo­ri­gan: "A při­tom to byl upír," vstou­pí do toho opět Derek iro­nic­ky. Ne­u­brá­ním se tá­za­vé­mu po­hle­du na Desmon­da, proč mlu­vil zrov­na o to­mhle! Ale on se tváří ještě za­sko­če­ně­ji, než já. Je mi to rázem jasné.
(23:08) Mo­ri­gan: "Kdyby ses ne­mo­tal kolem na­še­ho hos­tin­ce, tak by vás ne­chy­ti­li a ne­ob­vi­ni­li tak hlou­pě Ta­ri­ka," osvět­lím.
(23:08) Mo­ri­gan: "To přece ne­by­la tvoje vina..." ozve se Desmond.
(23:07) Mo­ri­gan: "Do­stal se tam tak tro­chu mojí vinou a nic ne­u­dě­la," oto­čím se k Ni­a­lo­vi a po­kra­ču­ji ve vy­svět­lo­vá­ní, aniž bych si vší­ma­la De­re­ka.

(22:52) Mo­ri­gan: "Nevím, o čem mlu­víš," řeknu co možná nej­dů­stoj­ně­ji, pro­to­že se obá­vám, že jeho vě­do­mos­ti o na­šich či­nech sa­ha­jí možná dál, než k našim ak­ti­vi­tám kolem vě­ze­ní.
(22:48) Ke­tryn: (ale to by se teda divil...​vzpomenu si na ten ýbuch okna a jak nás ho­ni­li...:-)
(22:47) Mo­ri­gan: (Mě pro­je­lo hla­vou něco po­dob­né­ho:-)
(22:46) Mo­ri­gan: "Jistě, že ne," sklo­ní hlavu a za­hra­je iro­nic­kou po­ko­ru. "Já nevím o ta­ko­vých vě­cech, že bych se asi divil, co?"
(22:45) Ke­tryn: A je to tady, pro­je­de mi hla­vou...:-(
(22:44) Mo­ri­gan: "Nech toho De­re­ku, nic o tom nevíš!" ohra­dím se.
(22:42) Mo­ri­gan: "Správ­ně vzdycháš," ušklíb­ne se Derek. "Další z tvých zá­chva­tů sa­ma­ri­tán­ství?"
(22:39) Ke­tryn: To ne no...​to De­re­ko­vě ná­la­dě moc ne­při­da­lo...
(22:38) Mo­ri­gan: "Ach bože," po­vzdych­nu si, pro­to­že je mi jasné, že to není nej­lep­ší téma.
(22:34) Ke­tryn: Po­zo­ru­ji vaši de­ba­tu a u toho po­ma­lu jím. Nial je ta­ko­vý svět­lý bod v téhle níst­nos­ti:-)
(22:30) Mo­ri­gan: "O za­chraňování z vě­ze­ní," usmě­je se Nial.
(22:29) Mo­ri­gan: "A o čem jste si po­ví­da­li?" ze­ptám se ne­ut­rál­ně Niala.
(22:29) Ke­tryn: No, to je teda pří­jem­ná chví­le...
(22:24) Mo­ri­gan: Taky se dám do jídla a ostat­ní pá­t­ra­vě po­zo­ru­ji. Oni zase po­zo­ru­jí nás, takže se to celé stane ta­ko­vou po­zo­ro­va­cí ti­chou chví­lí.
(22:12) Mo­ri­gan: No hlad asi teda máme!
(22:10) Ke­tryn: A taky se­n­po­dí­vám na Niala, jest­li bude nějak po­kra­čo­vat, jak to po­po­ví­dá­ní do­padlo...
(22:09) Ke­tryn: Tak se asi po­ma­lu a vá­ha­vě pus­tím do jídla. Mys­lím, že asi máme pěkný hlad...
(22:08) Mo­ri­gan: "Jezte," po­bíd­ne nás Nial. "Než jste při­šly, tro­chu jsme si po­po­ví­da­li."
(21:56) Ke­tryn: No, úplně to cítím...
(21:55) Ke­tryn: Až se usa­dí­me, tak čekám, co se bude dít...​moc ti tvou si­tu­a­ci teda ne­zá­vi­dím...
(21:55) Mo­ri­gan: Po­sa­dí­me se k ostat­ním ke stolu, kde je jídlo a víno. Zatím vlád­ne po­ně­kud na­pja­tá at­mo­sfé­ra.