Druhá strana (252 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

(17:45) Morigan: Znovu se zamračí.
(17:44) Morigan: "Nemístnou aroganci."
(17:44) Morigan: V jeho tváři se na chvíli objeví zvědavý výraz. "Jaký?"
(17:43) Morigan: "To se velice pleteš - mám právo odmítnout KOHOKOLI a v ČEMKOLI!" ušklíbnu se. "Ale pravda, jeden předpoklad pro to, být čarodějem skutečně máš!"
(17:42) Morigan: "Chci být čaroděj. Nemůžeš popírat, to, co jsi!" zamračí se. "A nemáš právo mě takhle odmítnout!"
(17:40) Morigan: "Teď ne! Desmond už beztak odchází, že ano?"
(17:11) Margare-tka: Kouknu se na tebe. "Mor...nechceš jít na chvilku stranou?"
(16:59) Morigan: "Tak to máš asi smůlu!" pronesu. "Za to, co jsi viděl, nemůžu a žádná kouzla neučím!"
(16:57) Morigan: "Nejsem žádný zloděj!" přimhouří oči. "A vím, co jsem viděl! Umíš zamykat zámky bez klíče a rozdělávat ohně bez křesadla a bez zápalek, viděl jsem, jak děláš kolem vás tu...tu hranici. Umíš kouzla a já se je chci naučit."

16:09) Morigan: "Cože?" podivím se. Tohle jsem opravdu nečekala. "Nevím, co jsi viděl, ale rozhodně nemám v plánu učit nikoho NIC, a už vůbec ne někoho, kdo se plíží v našich stopách jako zloděj!" odseknu.
(16:01) Morigan: "Viděl jsem, co umíš," prohlásí vážně. "Domyslel jsem si, co jsi. Chci, abys mě učila," řekne pevně.
(16:00) Morigan: "To musí být asi moc důležité, když se za námi ženeš takovou dobu," řeknu.

To by mě zajímalo co strašně důležitého to bude. Koukám jestli ti to řekne tady a nebo si tě bude chtít vzít stranou.

"Bylo by těžké, ztratit vaší stopu, nějak nejste zrovna maskované!" odvětí.
"Do toho ti opět nic není."
Pokrčí s úsměškem rameny.
"Musím s tebou mluvit o něčem důležitém," zatváří se zase vážně.
"Se mnou?"
"Ano."
"A proč jsme o tom nemluvili už dřív? Jdeš za námi čtvrtý den. To ses dřív neodvážil?"
"Ne, nebyl jsem si jistý," odsekne lehce.
"A teď?"
"Teď...ano. Ano."

A toho floutka se už na nic neptám.

Koukám na něj i na tebe nesouhlasně. Jelikož mě opět naštvalo, že jsme zase nic nevěděly.
Spíš vypadám kompletně naštvaně.:-/

"Za Tarika se omlouvám," řekne Desmond, ale příliš to jako omluva nezní.
"Mě se omlouvat nemusíš, koukáš na špatnou osobu," upozorním ho.
"Za Tarika se omlouvám," obrátí se neochotně ke Katryn, ale jen na chvilku.
"Fajn," pronesu.
"Věděla jsi, že jdu za vámi, ale nezabránila jsi mi v tom," řekne. "Ani jsi jim nic neřekla."
"Nechtěla jsem je zbytečně děsit," řeknu já. "A navíc jsem doufala, že ztratíš stopu a případně si takovou blbost, jako někoho sledovat, rozmyslíš."

(To ano, to musel koukat, teda cítit. Aspoň bude mít starost, doufám!!)

(To musí být Richie docela zmatený:-DD)

Stojím tam a koukám naštvaně na Desmonda! Asi bláhově čekám na nějaké vysvětlení, které nejspíš nepřijde...Strach už opadl a začínám být čím dál tím víc naštvaná kvůli tomu přerušenému poutu...Konečně se mi povedlo spojit celkem bez problémů, tak by se třeba povedlo konečně něco zjistit! ]-/
Taky mě napadne, že když jsem byla napojená, tak Richie možná pocítil moji hrůzu, že budu sežrána černou obludou :-D

"No nic stíhat nemusel... ale paklíčem to jistě taky jde:), tak tohle bude jistější." Jsem pak taková jistější.

čkám, až si všechny dojdeme na záchod (znám to), který je úplně dole na dvoře hostince a zběžně prohlídnu klíč a zámek, i když mi to přijde zbytečné.
"Nic neudělal ani s klíčem, ani se zámkem," pronesu lehce ironicky. "Což mě nepřekvapuje. Nevím, jak by to stihl."
Pak tedy zamknu magicky.

"Je divný a to dost. Jak to, že se tu tak objevil a co tím sledoval?? A ke všemu ten tvůj pocit.:-/
Já bych se zamkla a nikam už nechodila. To zamknutí myslím magické. Jinak to pro něj nebude překážka, řekla bych že jeho obor budou zámky a podobné..."

Po celou dobu jsem se na něj dívala podezřívavě...Pak jsem mu taky slušně popřála dobrou noc a rychle zalezla.
"Nemůžu se zbavit pocit, že tohle bylo divný..."řeknu vám potichu. "A taky přemýšlím, jestli to nemohlo mít spojitost s tím, jak jsem měla pocit, že nás někdo pozoruje. Snad ne a jsem jenom paranoická. Třeba fakt chtěl jenom slušně pomoct."

(23:36) Margare-tka: Pomalu se budeme připravovat ke spaní...ne?
(23:34) Margare-tka: "Asi tak, a ještě mě napadlo, jestli nějak šikovně nevyměnil klíč. Ale to mu bude houby platné:-)"
(23:33) Morigan: "Po upírech možná..."
(23:30) Margare-tka: "Ne jen se ptám... tady už je možné všechno:-). Nezdá se ti ;-)"
(23:29) Morigan: "Cože?? Ne, proč? Připadal ti jako magické stvoření, nebo co?" zasměju se.
(23:22) Margare-tka: "A cítila jsi z něj něco??? myslím magického?"
(23:21) Margare-tka: čeknu už s klidem:-)
(23:21) Margare-tka: "Jo to jo.... já jen pro jistotu. určitě to nebyla náhoda, nějak na tohle už neěřím."
(23:16) Morigan: Přikývnu. "Tak jo. Za chvilku to udělám, stejně ještě půjdete několikrát na záchod."
(23:10) Margare-tka: "Dobrou." řekla jsem mu taky. A když se zavřou dveře...asi je to profesionál na zámky raěji bych je zamkla magicky na noc. řeknu tišeji.
(23:09) Morigan: Zavřu za námi dveře a předtím jsem pochopitelně vyndala klíč ze zámku a dala ho tam zevnitř.
(23:07) Morigan: "Dobrou noc," odpoví.
(23:07) Morigan: "Dobrou noc," řeknu mu. "A ještě jednou díky."
(23:07) Morigan: Počkám, až projdete do dveří, které pro jistotu držím otevřené co nejmíň a pak jdu taky.
(23:06) Morigan: Ne, zdá se, že ne.
(23:06) Margare-tka: Projdu když ná udělal to místo. Chystá se ještě něco říkat??
(23:05) Margare-tka: Super charismatický zlodějíček;-)
(23:02) Morigan: Je vysoký jako já, možná o kousek vyšší. Na sobě má celkem jednoduché a asi ne moc kvalitní oblečení - nohavice, vysoké odřené boty a navch silnou vlněnou tuniku nějaké tmavé barvy (nejde to v tom přítmí rozeznat). Stejně tak nejde rozeznat barva vlasů a očí, ale má trochu ostřeji řezanou tvář a když se usměje, tak dolíčky ve tvářích.
(22:58) Margare-tka: Tak si ho prohlížím, když už jsem blíž a mám asi takový výraz jako myšlenku.
(22:57) Margare-tka: Koukám, že je pěkně odrzlej.

(22:56) Morigan: "To není," uzná a ustoupí úplně, abyste mohly projít i vy.
(22:56) Morigan: "Do toho ti, myslím, nic není, Desmonde!" odseknu.
(22:56) Morigan: "Moc mě těší," řekne. "Cestujete samy? Bez ochrany?"
(22:56) Morigan: "Já Morigan," odpovím. Ustoupí.
(22:55) Morigan: "Jsem Desmond," řekne ten mladík.
(22:37) Margare-tka: Dělá něco a nebo se sekl a čeká až na to co uděláš ty??
(22:01) Margare-tka: *zaseknu
(22:00) Margare-tka: Tak to se zasknu. A zbystřím. (doprdele, proběhne mi hlavou)
(21:59) Morigan: "Tak tohle fakt umíš," řeknu. "Díky." A vykročím ke dveřím. Zastoupí mi ale cestu.
(21:53) Margare-tka: "To byla fakt náhoda."
(21:50) Margare-tka: "Jé:-)" řeknu udiveně.
(21:47) Morigan: "Když myslíš," pokrčím rameny. "Zkusit to můžeš." Ustoupím a nechám ho, aby se s klíčem popral. Trvá mu to asi minutu, než klíč v zámku doopravdy cvakne.
(21:42) Margare-tka: Kouknu se po vás já už jsem tak trochu munule vyjádřila, ale nějak jste moje "No?" s pohledem na vás nebraly v potaz ;-)
(21:41) Morigan: Mile se usměje. "Jsou tu starý zámky. Mohl bych pomoct?" nabídne se.
(21:40) Morigan: "Nic se neděje," řeknu chladně. "Jen se nám asi zasekl klíč v zámku. Nic, co bychom nezvládly."

Já jsemna tom podobně jako Kat, jen ho nepodceňuji věkem.

Přijde mi to nějaké podezřelé...takže si ho podezíravě prohlížím. Ale trochu ustoupím ode dveří, aby to mohl případně zkusit.

Zrovna jsem chtěla použít kouzlo, protože mě už páčení klíče nebavilo, takže jen stisknu pěst za zády, aby nebylo vidět, jak zajiskřila.
Taky se dívám na příchozího, protože jsem ho při svém zaneprázdění nějak přeslechla.

19:27) Morigan: Pak se rozloučí ještě s vámi oběma.
(19:27) Morigan: Obejmu ho dlouze na rozloučenou, chvíli se oba tváříme, jako bychom se chtěli políbit, ale nakonec to neuděláme.
(19:26) Morigan: "My dva si už nemusíme děkovat za nic, Morigan," řekne.
(19:26) Morigan: "Ne. Za všechno, co je pro mě důležité víc, než se zdá."
(19:25) Morigan: "Za co? Za pohostinství ve starém hradě?" pousměje se.
(19:25) Morigan: "Nevím, jestli to chci," přiznám tiše. "Každopádně děkuju za všechno, Geralte."
(19:23) Morigan: "On zase bude," prohlásí Geralt vážně. "Určitě velmi brzy."
(19:22) Ketryn: "No to ne..."povzdechnu si taky potichu...
(19:22) Morigan: "Ani jsi nevěřil, že opravdu přijedeme," řeknu mu. "Ale ano. Spíš jsem nevěřil, že vám to dovolí, čas," usměje se. "Tak čas nám teď opravdu nechybí!" vzdychnu si.
(19:13) Ketryn: Taky slezu, abych se rozloučila :-)
(19:11) Morigan: Asi za hodinu a půl narazíme na rozcestí, o kterém mluvil Geralt. Slezu z koně, abych se s ním mohla rozloučit, on pochopitelně taky.
(19:09) Ketryn: Dobře:-)
(19:07) Morigan: Tak jsem to i měla v úmyslu. Beru v potaz naši předchozí dohodu, tady jsme opravdu ještě hodně na severu, abychom se tu usídlily.
(18:34) Ketryn: V naší cestě navrhuju pokračovat dál na jih a uvidí se.