Druhá strana (256 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Vyrazily jsme tedy po odbočce a pak už není cesta rozhodně tak jednoznačná. Stále se musíme rozhodovat, kudy jet, nehledě na to, že terén začíná být opravdu obtížný a polovinu času jdeme raději vedle koní. Díky tomu, že jsme v hustém lese, na nás tolik nefouká, ale nahoře v korunách stromů zuří vichr.

"Snad ano..:)"

Jsem ráda, že cesta probíhá bez potíží a že je fajn atmosféra. Taky se cítím příjemně a jak psal Pj volně...je to vlastně poprvé, kdy jsme od našeho útěku z Akarie, tak nějak v klidu a nikdo a nic ná nepronásleduje. Užívám si to osvobození, který je pro mě asi trochu jiné, než pro vás. Já se opravdu po tak dlouhé době cítím volná! Jak už jsem říkala, nemyslím moc dopředu a na dalekou budoucnupost už vůbec.

S poptáním souhlasím. "Já myslím, že tady by z tý otázky snad nijak zděšení být neměli, jednak tu mají zaklínače blízko, tak by měli být zvyklí a jednak asi už leckdy potřebovali jejich služby, řekla bych. Snad bychom se mohli něco dovědět v hostinci, tam se všechno vždycky schází."

"Stejně asi budeme muset zase dokoupit nějaké jídlo. tak při té příležitosti by to šlo taky.-)"

Cestu si užívám a jsem ráda, že to takhle dobře jde:-) Je hodně sněhu?
"To by určitě od věci nebylo se pozeptat v hospodě, jen aby tu na ně nebyli nějak vysazení... Možná tu narazíme i na někoho od koho kupují zásoby na zimu:-)"

Když je zima nesnesitelná, použiju nějaké kouzlo, aby byla snesitelnější. Vůbec se snažím hodně kouzlit, když jsme sami a zbyde mi čas, abych se procvičovala, ale samozřejmě zároveň tak, abych se nijak zvlášť nevyčerpala.

Než dosáhneme dřevěné hradby Zirkonu, uběhne přesně týden od doby, kdy jsme vyjely z Reyvanovy věže. Zirkon je docela malé město pod kopci a není ani ničím zvláštní, většinou žije z těžby dřeva a různé dřevovýroby v okolních lesích.
"Možná by nebylo od věci, ještě se zkusit nenápadně pozeptat v hospodě nebo v nějakém obchodě, jestli tu někdo neviděl zaklínače, nebo tak nějak podobně," zamyslím se. "Nikdy nevíme, jaká informace by se nám mohla hodit..."

Cestování si kupodivu docela užíváme. Ta zima je sice nepříjemná, obzvlášť, když musíme nocovat venku, ale to se moc často nestává. Pochopitelně používám kouzelnou hranici, pokud tomu tak je. V opatrnosti jsem nepolevila, ale není to žádný stres.
Je to pocit svobody. Když nechceme, tak mluvit nemusíme, nebo se bavíme o nesmyslech a všechny zároveň víme, že kdybychom chtěly řešit něco závažného, můžeme si to kdykoliv říct. Možná právě díky té zimě je ten nás společný pocit sounáležitosti opravdu silný.

"No myslím, že nějaký bylinný čaj se sehnat dá...."
(21:32) Ketryn: "To nevím, jestli tady v zimě seženeme čaj...ale můžeme to zkusit."
(21:30) Margare-tka: "Možná nějaký čaj... aby se dal udělat na ohni...Když nám bude zima."
(21:20) Ketryn: Tak to tam připíšu.
(21:19) Margare-tka: Jo do toho seznamu, mě napadlo ještě nějaké víno a nebo alkohol, případně obvaz pro jistotu.

Marg:Ještě si pročítám ten seznam zda něco nechybí... Ale sedím na tom okně.
(19:58) Margare-tka: Já taky...sednu si koukám z okna..
(19:55) Ketryn: Mlčím a tvářím se tak nějak odevzdaně. Čekám, až přijde Mor od Mikiho.
(19:48) Margare-tka: "Už nic,..."
(19:44) Ketryn: "Já teď opravdu nechápu, o co ti jde. Mor řekla, že zajede do města, tak jsem navrhla, že pojedu s ní. A pak se normálně zeptala tebe, jestli pojedeš taky. Byla to normální otázka a vůbec nic jsem tím nesledovala..."
(19:43) Margare-tka: "Já nevím ale rozhodovat se mohu i po cestě ne? nemusím na to sedět na zadku!"
(19:39) Ketryn: "Protože jsme původně s Mor mluvily o tom, že tam zajedem, zatímco se budeš rozhodovat...Nemohla jsem tušit, že už jsi se rozhodla. A taky proto, že jsi teď s náma na nákupy nechodila."
(19:37) Margare-tka: "A můžeš mi říct proč ses na to vůbec ptala? Nevidím důvod proč bych nejela."
(19:35) Ketryn: "To se jednalo o jeden den ohledně toho nákupu věcí! To chceš jet s náma jsem myslela jet s náma na nákup!"
(19:34) Margare-tka: "No já nevím z té věty ve 13:46 to tak vyznělo.?:-
(19:32) Ketryn: "To jsme vůbec neřešily. Předpokládám že minimálně ze začátku bychom tu zůstaly."
(19:31) Margare-tka: "Jo ještě k té větě, že kdybych se rozhodla pro tu léčbum tak byste jely stejně pryč?! Koukám."
(19:28) Margare-tka: "Jo už to vidím..."
(19:23) Ketryn: "No psala, tak si to přečti."
(19:16) Margare-tka: "A možná by to chtělo a i nějaké ty šaty, jestli budpou zapotřebí...“
(19:15) Margare-tka: "No a psala jsi tam nějakou kožešinou čepici,?"
(19:09) Ketryn: Tak připíšu na seznam mýdlo a nějaký krém
(18:57) Ketryn: "No hřeben máme."
(18:51) Margare-tka: "Rukavice předpokládám máme...možná ještě nějakou košily teplejší, jestli se budeme brodit někde na severu sněhem..."
(18:50) Margare-tka: "NO dýku taky nemám tak ji tam připiš. Jinak máme ty tesáky. Ještě by to chtělo nějaké hygienické potřeby jako hřebem mýdlo a krém, šampon nebo tak něco.
(18:27) Ketryn: "Píšu seznam, co bychom měly koupit. Napadá tě ještě něco? A jak jsi na tom s nožem?"
(18:24) Margare-tka: "Ano pojedu....Co bych tu dělala..."
(17:54) Ketryn: ???
(17:34) Ketryn: "A pojedeš teď s náma pro ty zásoby nebo počkáš tady?"
(17:33) Margare-tka: "tak to pak ještě budu muset říct Morigan, až se vrátí, ale to ji asi Miki řekne..."
"Jo ještě k té větě, že kdybych se rozhodla pro tu léčbu tak byste jely stejně pryč?! Koukám."
(19:28) Margare-tka: "Jo už to vidím..."
(19:23) Ketryn: "No psala, tak si to přečti."
(19:16) Margare-tka: "A možná by to chtělo a i nějaké ty šaty, jestli budpou zapotřebí...ů
(19:15) Margare-tka: "No a psala jsi tam nějakou kožešinou čepici,?"
(19:09) Ketryn: Tak připíšu na seznam mýdlo a nějaký krém
(18:57) Ketryn: "No hřeben máme."
"Rukavice předpoklám máme...možná ještě nějakou košily teplrjší, jestli se budeme brodit někde na severu sněgem..."
(18:50) Margare-tka: "NO dýku taky nemám tak ji ta,m připiš, Jinak máme ty tesáky. Ještě by to chtělo nějaké hygienické potřeby jako hřebem mýdlo a krém, šampon nebo tak něco.
(18:27) Ketryn: "Píšu seznam, co bychom měly koupit. Napadá tě ještě něco? A jak jsi na tom s nožem?"
(18:24) Margare-tka: "Ano pojedu....Co bych tu dělala..."
(17:54) Ketryn: ???
(17:34) Ketryn: "A pojedeš teď s náma pro ty zásoby nebo počkáš tady?"
(17:33) Margare-tka: "tak to pak ještě budu muset říct Morugan, až se vrátí, ale to ji asi Miki řekne..."
(17:33) Margare-tka: "Jo už jsem s ním mluvila, chtěla jsem vám to říct najednou. Rozhodla jsem se pro ne. A už nechci nic slyšet."
Nevím, jak je na tom s nožem Margaret.
(17:03) Ketryn: nějaká pokrývka hlavy by se taky mohla hodit
(17:01) Ketryn: Dojdu si sehnout papír a něco napsaní a začnu psát seznam, co bychom měly nakoupit: Kožešiny, případně nějaký teplý kabátec nebo vesty...šály, nůž (dýka) pro Katryn, sušené maso, placky, sušené ovoce, chleba, měchy na vody (nevím, jestli máme)
(16:57) Ketryn: Jinak pak čekám, až se vrítíš od Mikiho s informacema.
(16:55) (16:55) Ketryn: No já čekám, až mi Margaret odpoví...
"No říkaly jsme si s Mor, že zítra zajedem pro věci, co nám chybí a ty budeš mít ještě čas na rozmyšlenou. Nebo už jsi se rozhodla a chceš jet s náma?"

Mě totiž něco napadlo, ale to by se snad neřešilo....

Koukám z jednoho na druhého a tvářím se vážně a smutně...Taky přemýšlím, o čem je konkrétně řeč.

Taky chvilku přemýšlím o čem se konkrétně bavíte. Budete ještě pokračovat?

Já vám do toho taky už nezasahuji...A tvářím se rozmrzele, jelikož je mi líto, že pořád je mezi vámi nějaký problém. Byla bych ráda aby to zase bylo fajn jako kdysi.

Díváme se na sebe a chvíli nemluvíme. Danny ani Miki do toho nechtějí zasahovat, přestože jsou oba napjatí a připravení, kdyby něco.
"Nevíš, jaké to bylo, Cedriku," řeknu tiše. "Neumíš si to představit, neumíš si představit, jaké to pořád je!"
"Možná," zašeptá. "Ale ty si zase neumíš představit, jaké to bylo předtím!"
Sklopím hlavu. "Ne," uznám. "Neumím. A nemysli si, že necítím vinu, vinu za to, že jsem ti nedokázala ani nic říct, protože jsem věděla, že není co, že pro to neexistuje omluva."

(22:54) Margare-tka: "Ale nebylo to extrémě na dlouho."
(22:44) Morigan: "No, pěkný..." ujede Cedrikovi.
(22:43) Morigan: "Já v dolech," řeknu a odmění mě tři páry překvapených očí. "No co, vybrat jsem si nemohla!" pokrčím rameny a trochu se usměju.
(22:40) Margare-tka: U tebe jsem vypadala nejistě... koukla jsempo tobě jestli mám pokračovat.
(22:40) Margare-tka: "Katryn dělala v lázních, já v karvíně..."
(22:38) Morigan: (Pokývnu k vám, abyste odpověděly samy na Dannyho otázku...)
(22:37) Morigan: "Chtěla, abychom to taky slyšeli," řekne Miki.
(22:37) Morigan: "Tohle jsi nějak ve vyprávění vynechala!" poznamená Cedrik.

Morigan: Všichni tři vypadají zaujatě. "A co jste tam dělaly?" zajímá Dannyho.
(22:35) Morigan: "Nedobrovolné," dodám.
(22:35) Morigan: "Zas tak zajímavý to není," mávnu rukou. "V Akarii zuřil odboj a zasahovalo to i Elýrii, kde jsme zrovna byly. Občas zajímali nevinné lidi jako nevolníky...tak jsme se do toho tak nějak připletly a ocitly se v Akarijském odboji jako levné pracovní síly."
(22:34) Margare-tka: "No....říkaly jsme ti, že tam vládly nepokoje."
(22:30) Morigan: "Cože???" vydechne Cedrik a Danny se rozesměje. "Tak to mě zajímá," souhlasí Danny.
(22:30) Morigan: "Velmi jednoduše!" odseknu. "Zajali nás nějací lovci nevolníků a pěkně si nás do Akarie odvezli, jestli tě to zajímá!"
(22:29) Morigan: "Jak seběhlo?" zajímá Cedrika. "Tak jednoduše?"
(22:29) Morigan: "Ehm...no, neměly jsme tam původně namířeno," přiznám. "Ale tak nějak se to seběhlo a byly jsme tam."
(22:28) Morigan: "Tak to jste vážně byly až tam?" hvízdne Danny. "Člověk by řekl, že se vám tam nebude chtít vracet, pamatuju si to jako docela nehostinnou zemi..."
(22:26) Morigan: "Jsi rychlejší, než Cedrik," řeknu a Cedrik se ušklíbne. "Jo, v Akarii. Tam odtud jsme si je přivezly a ta věc kolem hrudníku se jmenuje korzet."
(22:26) Margare-tka: To se rozesměji..."Že si to každý pamatuje."
(22:26) Morigan: "Aha. Tak to jsem asi v té zemi někdy taky byl, ne?" pousměje se. "Co si pamatuju, tak takovéhle věci kolem hrudníku se nosily jenom v Akarii."
(22:26) Margare-tka: Koukám se na něj jak přemýšlí, jsem zvědavá za jak dlouho mu to dojde;-)
(22:25) Morigan: "No ne tyhle konkrétní. Ale ten styl by ti mohl něco říkat..."

(22:23) Morigan: "Měl bych poznat šaty?" podiví se Danny a zkoumavě se zahledí na Katryn. Přemýšlí stejně jako předtím Cedrik, akorát u toho ty šaty neohmatává.
(22:23) Morigan: "No a pak jsme tak nějak hodně cestovaly...různě. Pravděpodobně poznáváš tyhle šaty," ukážu směrem na Katryn. (předpokládám, že jako jediná má akarijské šaty)
(22:22) Margare-tka: "No tak asi toho bude víc:)" podívám se po tobě ...
(22:22) Morigan: "Ano," kývne a dá najevo, že o tom mluvit nemusíme.
(22:21) Morigan: "O Lúúderu už asi víš," řeknu.
(22:16) Morigan: "To vy byste měly mít co vyprávět, ne?" pokračuje.
(22:14) Morigan: Zatvářím se skoro závistivě, protože vím, že mluví pravdu.
(22:10) Margare-tka: (Zapomněla jsem jak je komunikace s Dannym těžká;-))
(22:09) Margare-tka: "Ach jo to jsou odpovědi..." pousměji se.
(22:06) Morigan: "Já nijak zajímavě, jako každej čaroděj," mávne rukou Danny.
(21:36) Margare-tka: "A jak jsi se celou tu dobu měl?" zeptám se až domluví.
(21:01) Margare-tka: (Už padla ta otázka co jsem napsala na forum a nebo ještě ne?)
(20:57) Margare-tka: Tak je poslouchám nechce se jim skákat do řeči.
(20:56) Morigan: Miki se usměje. "Taky jsem si říkal..."
(20:56) Morigan: "Ještě, že existují ty teleporty, venku je opravdu hnusně!" řekne Danny.
(20:56) Margare-tka: To jsem ráda...
(20:55) Morigan: Danny se po přivítání usadí k ostatním a nálada se spraví i Cedrikovi.

"To mi taky, už je to dlouho:-)" usmívám se na něj, jelikož jsem doopravdy ráda, že ho vidím.
"A jak jsi se celou tu dobu měl?" začnu až së usadíme k jídlu.

"Dobré odpoledne!" usmál se a všechny tři nás postupně vřele objal. Pak se přivítal i se Cedrikem a Mikim. "To je tedy překvapení! Myslel jsem si, že si Miki a Cedrik dělají legraci! A ono ne...jsem rád, že vás vidím."

Po pozdním obědě ve společnosti Mikiho, otevřel Miki teleportační bránu, ze které ladně vykročil Danny.
(Narozdíl od našeho vstupu. Takhle vystupovat z brány se asi nikdy nenaučíme.)