Druhá strana (257 stran zpět) | Herna - Aragorn.cz

Myslím, že ta koule za chvilku vybuchne radostí, jak tak na Cedrika koukám:-)
Jsem tak ráda že ho vidím...(A to jak jsem měla dojem, že mi něco říká ten pískovec, možná to bude jak mi Danny vyprávěl a jejich věžích...)

To z ní mám teda radost...:-)Snažím se nějak koukat kolem ní. Ale hlavně držím koně, aby se nelekli a neutekli.

Světelná koule začne zmateně lítat kolem nás, ale Cedrik si jí nevšímá. Nakonec přistane Katryn asi deset centimetrů před obličejem a tam zůstane viset, takže Kat nic nevidí.
"Chápu, že jsi to nečekal, Cedriku," řeknu rozpačitě, ale on moje rozpaky zkrátí, protože ke mě přiskočí, popadne mě pevně do náruče a zvedne do výšky.

"Cedriku....!" řeknu nevěřícně a nadšeně. Jsem z toho překvapená a radostí bez sebe... předpokládám, že zářím jako měsíček...

Připadám si, že asi každou chvíli radostí omdlím! A ze srdce mi spadl takový kámen, že to muselo způsobit zemětřesení.
"Cedriku..."vydechnu nevěřícně a na tváři se mi začíná tvořit úsměv od ucha k uchu.

"Jsem čarodějka Morigan," řeknu já. "A přestaň na nás, prosím, svítit tím světlem, Cedriku!"
Světlo sebou zacuká a pak zmizí úplně, čímž nás vystaví skoro tmě.
Rychle vyčaruje jiné, takže se opět objeví trochu zmatená světelná koule.
"MORIGAN????" vydechne Cedrik. "Proboha...jak...co tady...jsi..."

Taky jsem se rozloučila, nakonec ten doprovod byl celkem příjemný:-)

Držím oba koně a hledím na něho, když světlo zeslabí. Jsem nervozní, jak na nás bude reagovat a jestli nám bude ochoten pomoc.

(00:00) Morigan: "Kdo jste a co tu hledáte?" řekne, ale nezní to nijak hrozivě, spíš zvědavě.
(23:58) Margare-tka: Tak se po něm kouknu jestli to jde konkrétněji. A čekám co mu řekneš. Nebo co řekne on.

(23:56) Morigan: Přivyknout si nejde, světlo je opravdu nepřirozeně oslnivé, musíš počkat, až samo postupně zmizí. Oči tě pak ještě trochu bolí, ale v mnohem příjemnějším tlumeném světle je možno zahlédnout mužskou postavu v obyčejné tunice a lehkém plášti přes ramena.
(23:52) Margare-tka: Tak si je přistíním a snažím se rychle na světlo přivyknout. A hledím na tu osobu.
(23:51) Morigan: Chvíli to trvá, ale ne moc dlouhou, jak už jsem říkala, ví o nás...ozvou se kroky a pak se brána s lehkým vrznutím otevře. Nejdřív nás zaplaví oslnivé bílé světlo, až si musíme zakrýt oči.
(23:49) Margare-tka: V tu chvíli jsem jak na jehlách...a čekám jestli někdo otevře......
(23:48) Morigan: Dám Katryn podržet mého koně, nadechnu se a pořádně zabuším na bránu. Zvuk se rozlehne do okolí.
(23:41) Margare-tka: "Jo dobře..." obávám se toho kdo to bude... nějak mi v halvě uvízl ten čaroděj z balady.

(23:40) Morigan: "Myslím, že ví, že se tu někdo pohybuje a že je to větší skupina...a koně. Vědět by to měl. Ale pro jistotu zabušíme na bránu."
(23:37) Margare-tka: "No pamatuji si, že někdo ěkdy říkal, že má pískovcovou věž a nebo jsem nějakou viděla....Ale tahle to asi nebude. Všude jsi byla s ámi až na tu Lařinu:-)"
(23:36) Morigan: Ještě se za nimi dívám, než se obrátím k věži. Pak si vzdychnu a snažím se soustředit. "Tuhle věž jsem asi nikdy neviděla, určitě ne zvenčí," uvažuji nahlas.
(23:36) Margare-tka: Tak jsem se za nimi ještě koukala. A pak se přidala k tobě a koukám na věž. "Myslíš, že už o nás ví?"
(23:35) Morigan: Pak se otočím k věži a zvednu hlavu, abych se na ní znovu podívala. Luis, Edmund a Finnegan nasedají tiše na koně a vyrazí pryč...
(23:34) Margare-tka: Rozloučím se tedy i mimi. Jsem z toho, že odjedou nějak nervozní nebo to bude tou věží..
(23:33) Margare-tka: (to chápu)
(23:32) Morigan: Se mnou je to zase u těch ostatních dvou opatrné...
(23:30) Margare-tka: Tak počkám až se rozloučíš a taky se rozloučím potřesením ruky.
(23:30) Morigan: Ten přistoupí a dlouze mi ji stiskne.
(23:29) Margare-tka: No já se tvářím, že bych byla klidnější....
(23:29) Morigan: Jdu a napřáhnu ruku k Luisovi.
(23:29) Morigan: "Ne," odmítnu mírně. "Teď už to bude v pořádku. Děkujeme, opravdu. Za všechno."
(23:28) Morigan: "Neměli bychom ještě počkat...?" otočí se Edmund směrem na věž.
(23:26) Margare-tka: :-)
(23:25) Morigan: "Možná," usměju se.
(23:24) Margare-tka: S tím se nedá než souhlasit.
(23:22) Morigan: "Uvidíte, že svět je velmi malé místo," řekne Luis. "Možná se někdy znovu setkáme. Možná nám někdy povíš, z jakého neobvyklého místa vlastně pocházíš..."
(23:19) Morigan: "I my tebe, maličká," položí si Finnegan dlaň na hruď a lehounce se pokloní. Ostatní udělají totéž.
(23:19) Margare-tka: "To já taky, byla to docela zajímavá zkušenost." ještě se otočím na Luise " Luisi děkuji za doléčení té ruky, jinak bychom tu nikdy nebyli tak ryche":-)
(23:15) Morigan: "Děkujeme za doprovod," řeknu upřímně. "Budeme se muset rozloučit, ale i když bych nevěřila, že to řeknu - ráda jsem vás poznala," řeknu jim.
(23:14) Margare-tka: A jdu s vámi.
(23:13) Margare-tka: Tak já taky slézám....
(23:13) Morigan: Pak slézám z koně a ti tři mě následují.
(23:12) Morigan: Všichni pobídneme koně a vyjedeme pahorek skoro až k věži, snažím se zastavit poblíž místa, kde tuším hlavní vchod.
(23:09) Margare-tka: (To je přemýšlející smajlík.)
(23:08) Margare-tka: Ale ta barva pískovcové skály mi něco říká....:-/
(23:06) Margare-tka: Tak jedeme.
(23:06) Margare-tka: "Ach jo...:-("
(23:05) Morigan: To svícení v oknech mě opravdu povzbudí. "Pojedeme blíž," navrhnu.
(23:05) Morigan: "Hm..." přemýšlím. "To Mikiho nebude."
(23:05) Margare-tka: "No to já taky ne...:-) A dokážeš něco vycítit?"
(23:05) Morigan: "Ale svítí se v oknech, aspoň v některých," řekne Finnegan. "A věž má barvu pískovcové skály..."
(23:04) Morigan: Dívám se pečlivě na věž v dáli, i když už je šero a hustě sněží. "Moc toho nevidím," řeknu po pravdě.

(15:27) Margare-tka: počkám co se ještě z toho vyvrbí...
(15:27) Margare-tka: No už jsem zticha...
(15:21) Morigan: Já nic neříkám, jen vrátím Edmundovi ušklíbnutí.
(15:15) Margare-tka: Kouknu se na tebe, jak moc jsem to po...
(14:58) Margare-tka: Ach jo...Tak nějak se zatvářím...
(14:50) Morigan: "Vida," ušklíbne se Edmund potichu.
(14:38) Margare-tka: Zatvářím se rozpačitě.
(14:35) Margare-tka: (No...asi zabiješ...)
(14:32) Morigan: Okamžitě se na mě obrátí tři pronikavé a zkoumavé pohledy a já se jen prudce nadechnu.
(14:29) Margare-tka: (Dobře... snad mě nezabiješ...)
(14:29) Margare-tka: "Známe se ještě z dob, než se začala učit:-) " Dodám, aby jim to bylo jasné.
(14:26) Morigan: Těžko říct...
(14:21) Margare-tka: Vypadáš, že se o tom nechceš bavit a nebo ne...že bych něco dodala...
(14:16) Morigan: "Ani o tom jsem nikdy nepřemýšlela!" řeknu.
(14:16) Morigan: "Ani není obvyklé, aby se čarodějové přátelili s obyčejnými lidmi, aspoň mám ten dojem," přidá Luis.
(14:12) Morigan: Trhnu rameny. "Asi...nikdy jsem o tom nepřemýšlela."
(14:12) Margare-tka: Koukám, že je řada na nás....;-)
(14:10) Morigan: "Rozhodně jsi ale velmi jedinečná, Morigan," pokračuje Finnegan. "Už jenom tím, jak cestuješ. Vždycky jsem viděl, že čaroděj na cestách o sobě dával vědět, kým je. Ty ne."
(14:05) Margare-tka: Snažím se ovládat svoje myšlenky.....jelikož mi tam lítají zaklínači.
(14:05) Morigan: Luis i Edmund se mračí.

(14:03) Morigan: "Hm, asi," prohlásím neutrálně.
(14:03) Morigan: "Ne, to nejsi," pousměje se Finnegan. "Mě je asi tak dva tisíce let, takže jsem jich několik potkal. Ale je pravda, že se vampýři a čarodějové příliš nemají šanci potkávat. Ani nechtějí, řekl bych. Když je někde upír, kterého se lidi chtějí zbavit, obvykle si pozvou někoho povolanějšího, než jsou čarodějové."
(14:00) Margare-tka: Koukám co jim řekneš na to školení....;-)
(14:00) Margare-tka: Tak sleduji vaši výměnu názorů....Netušila jsem, že rozpoutám tohle...
(14:00) Morigan: "Čarodějky a vampýři se moc nesetkávají, myslím," řeknu a ignoruji Edmunda. "Ale nejsem první čarodějka nebo čaroděj, se kterým jste se setkali, že ne?"
(13:59) Morigan: "Třeba mají protivampýrské školení nebo tak něco," ušklíbne se Edmund.
(13:58) Morigan: "Jako čarodějka by měla vědět, ne?" namítne Finnegan.
(13:57) Morigan: "Na to, že se s někým jako jsme my setkáváš poprvé toho víš hodně," vloží se do toho Luis.
(13:57) Morigan: "Netušíš, co umím!" zamračím se na něj.
(13:56) Morigan: "Proti mě jsi stále ještě hodně maličká, čarodějko!" zasyčí škodolibě.
(13:56) Morigan: Pro tvou informaci jste první upíři, které jsem kdy potkala a laskavě mi neříkej "maličká", protože to rozhodně nejsem!!"
(13:55) Morigan: "Aha, ty jsi asi viděla spoustu příjemných a milých upírů, že, maličká?" řekne Edmund s klidem.
(13:54) Morigan: "Mě se zdá, že ano," řeknu nevinně. "Být za každou cenu nepříjemný je taky určitá schopnost, nebo ne?"
(13:52) Morigan: "Promiň, Ede," mírní je Finnegan. "Edmund nemá žádné schopnosti, které bychom neměli my ostatní." uzavře to.
(13:51) Morigan: "Edmund má bezpochyby něco navíc..." popíchne ho Luis a Edmund se obrátí na něj. "Bavíte se dobře??" sykne.
(13:41) Margare-tka: To jsem zvdavá co mi řeknou....;-)
(13:38) Morigan: Edmund mě sjede nepříjemným pohledem.
(13:35) Morigan: "Omlouvám se," řeknu raději.
(13:33) Margare-tka: Zatvářím se zmateně, jelikož nvím co jsem řekla vtipnýho....:-/
(13:32) Morigan: Finnegana i Luise to taky lehce rozesměje.
(13:31) Morigan: (Pracují mi nervy, no:-))
(13:30) Morigan: Sice jenom na chvíli a potichu, ale samozřejmě, že to tam všichni slyší.
(13:30) Morigan: Neovládnu se a vyprsknu smíchy...
(13:29) Margare-tka: ....."To je fakt..:-) .A co Edmund taky má něco navíc?"

"No to ano.... ale myslím, že jestli pijou a jako že pijou. Tak ty dotačný nezabíjejí. Ale co mi víme....
Myslím, že by se to obešlo i bez toho léčení. ale tohle asi bylo jistější..."

"No nezabil mě, protože to nestihl...jinak si myslím, že až by mi vysál všechnu krev, tak bych asi nežila...A ti dole teda nevypadali, že by nás nechali žít...A vem si, že mě Geralt na to kousnutí léčil..."

"A proč by je zabíjeli... tebe taky tamten nezabil... jen se napil..."

"No krev jo, ale třeba ne lidskou...já nevím, jak to u nich chodí, proto se ptám. Ale snad nezabíjejí lidi, podle toho, jak se jich dotklo, že se jich bojíme...Právě proto jsem se neptala, protože Edmund by zas něco ze zlosti zničil, že z nich děláme příšery."

"No to si myslím, že šli zrovna dělat ven....Ale možná je podceňuji. Každý vampír musí pít krev ne???"
(To jsem Kat odpověděla na její otázku předtím....:-))

"Myslíte si, že vůbec nepijí lidskou krev? Chtěla jsem se zeptat, ale radši jsem mlčela, aby Edmund nezbořil hostinec...A taky přemýšlím nad tím, jestli i Edmund a Finnegan nemají nějakou schopnost jako Luis a Trevalyan..."zeptám se, když jsme o samotě.

Já to cítím všechno jako vy...Co je správně nebo nejlepší, to netuším, ale jsem ráda, že s námi pojedou. Ukázali, že nám asi opravdu nechtějí ublížit, takže jejich ochrana před tamtěma dvěma se bude hodit.
Jsem z toho všeho taková zmatená a vyčerpaná.

(23:37) Margare-tka: "No není to zrovna povbudivá myšlenka, ale ti dva tovládají dobře. A myslím, že z jedné strany to bude dobře když s námi pojedou. bůh ví čeho je tamtem schopný....:-/"